Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Abode of Chaos via Foter.com / CC BY, zdroj

Virus ukázal limity Putinova vládnutí. Už nestačí jen hodit odpovědnost na podřízené

Pandemie koronaviru představuje pro režim Vladimira Putina prozatím největší výzvu v jeho dvacetileté existenci. Popularita ruského prezidenta již několik let po sobě setrvale upadá, jak ilustrují například sociologické výzkumy centra Levada. Krize veřejného zdraví způsobená koronavirem navíc dále odhaluje strukturální slabiny celého Putinova systému.

Ruský režim trpí také slabou ekonomickou odolností. To od začátku roku ještě umocnil pád cen energetických surovin a spory se Saudskou Arábií a dalšími zeměmi kartelu OPEC, které se jen částečně zlepší dohodou ve formátu OPEC+ ze začátku minulého týdne.

Kromě toho se od počátku pandemie spekulovalo o připravenosti ruského zdravotního systému, zejména pak v ruských regionech. Zdravotnictví trpí špatnou vybaveností a nedostatkem vybavení či jeho zastaralostí jako v případě starých sovětských ventilátorů, které používají některé ruské nemocnice mimo Moskvu a Petrohrad.

Virus není ponorka Kursk

Při pohledu na špatnou výchozí pozici tedy o to více překvapí počáteční liknavost a zdrženlivá reakce ze strany ruského vedení v čele s Putinem. Byl to právě ruský prezident, který se až na výjimky k tomuto tématu nevyjadřoval, stáhl se do soukromí (pak dokonce do dobrovolné izolace) a přenechal řešení pandemie vládě a premiérovi Mišustinovi stejně jako starostovi Moskvy Sobjaninovi.

Že nepopulární opatření a každodenní management věcí jsou přenechány podřízeným, je ostatně modus operandi, tedy již od Putina známe z minulosti, jako v případě penzijní reformy či havárie jaderné ponorky Kursk.

Nicméně oba hlavní krizoví manažeři teď rozhodně nedostali volné pole působnosti, aby se jejich popularita příliš nezvýšila, a oni tak svého nadřízeného nepřerostli. Jak upozorňuje Centrum Carnegie v Moskvě, Putin od počátku vytvořil dvě paralelní koordinační centra a do vedení každého z nich postavil jednu z nejviditelnějších postav současné krize tak, aby si oba vzájemně konkurovali a samotného prezidenta nemohli mocensky ohrozit.

Z tohoto kontextu jasně vychází omezená a do velké míry paralyzovaná ruská reakce, která se od počátku vyznačovala slabou podporou ekonomiky a také neschopností šíření viru v ruské společnosti efektivně bránit.

Doma pomoc chybí, ven ji Rusko posílá

Ruský prezident tak například na začátku krize nevyhlásil karanténu či stav ohrožení, jako tomu bylo v některých jiných evropských zemích, ale pouze „prázdniny“, během kterých obyvatelé Moskvy nemuseli do práce, aby ruská vláda nemusela podnikům vyplácet nákladné kompenzace. Stejně tak napumpování 3,8 miliardy eur do ekonomiky (pro srovnání Německo vyčlenilo 750 miliard eur) dává tušit, že ruský režim je s penězi více než opatrný.

To je cítit i v nejbližším ruském sousedství, ve kterém ruská finanční pomoc významně absentuje, což je případ i tzv. separatistických republik na východě Ukrajiny či Gruzie, které jsou na Rusku přímo závislé. O to podivněji a jako odtržené od reality působí zahraničněpolitické akce ruské diplomacie v Itálii či USA a dopravování zdravotnického materiálu a pomoci chybějící v samotném Rusku.

Neschopnost ruského vedení pandemii efektivně čelit se prokázala také v případě zamezení šíření viru z hlavního centra nákazy v Moskvě do nepřipravených ruských regionů.

Nejen, že Putinův režim – zejména v regionech – obyvatelstvo o šíření koronaviru dostatečně neinformoval, ale také dovolil, aby se statisíce Moskvanů a lidí do hlavního města dojíždějících za prací rozjely do všech částí země na chaty a za příbuznými.

Zároveň Putin pověřil místní elity v regionech, aby se s krizí vypořádaly na lokální úrovni, což nejen že podkopalo pozici centrální vlády v Moskvě, ale také ukázalo neschopnost místních elit – často loajalistů bez významnější expertízy a legitimity ve společnosti – krizi prakticky čelit.

Reakce v podobě celé série rezignací lokálních politiků na sebe nenechala dlouho čekat, což Rusům ukázalo jasné limity „efektivity“ vládnutí prostřednictvím vertikály moci vedené z Moskvy a odtrženost vedení v Kremlu od reality na lokální úrovni.

Šance pro Navalného i zdravotníky

Proč je ale toto všechno důležité pro přežití režimu Vladimira Putina po roce 2024? Protože právě v těchto dnech, konkrétně 22. dubna 2020, se mělo uskutečnit všelidové hlasování o změnách ruské ústavy. To mělo ve svém důsledku umožnit doživotní Putinovu vládu až do roku 2036 smazáním jeho předcházejících prezidentských mandátů.

Tento plebiscit (ne referendum, kterého se ruský režim pro formální požadavek minimální účasti příliš obává) však byl v důsledku pandemie COVID-19 odložen na neurčito.

Sám tento fakt ukazuje, jak Putinův režim nemá přežití své vlády plně pod kontrolou a po nezvládnutí vyjednávání s běloruským prezidentem Lukašenkem ohledně společného svazového státu se mu boj o nástupnictví komplikuje i na domácí frontě. Zahraniční propaganda a konflikt na Ukrajině přestávají fungovat a mizí z obrazovek prorežimních televizí, protože Rusy nezajímají tak jako jejich vlastní situace u nich doma.

Tento stav pro Putinův režim není konformní a dlouhodobě udržitelný, protože vedení ruského státu ví, že se o blaho vlastních občanů nedokáže postarat, jak to ostatně ukázaly debaty ohledně zvyšování věku odchodu do důchodu v roce 2018.

Následující týdny a měsíce, kdy bude pandemie vrcholit, budou proto turbulentní, což ukazují nejen sociologické průzkumy, ale také akce odporu ze strany ruských občanů.

Čím více bude ruské vedení ve vypořádávání se s krizí selhávat, tím rychleji v něj budou ruští občané ztrácet důvěru, což se na výsledku hlasování bezpochyby promítne.

Příležitost se nabízí samozřejmě také pro ruskou opozici v čele s Alexejem Navalným a jeho protikorupčním štábem, ale také pro sjednocení občanské společnosti a představitelů nespokojených zdravotníků a starých i nových elit.

Ti všichni nemusí být vždy spokojeni s utahováním opasků a následováním Putinova vedení až do vzdáleného roku 2036. V procesu rozhodování o budoucnosti Ruska je toto klíčová chvíle.


Autor textu Pavel Havlíček je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře