Pokles inzerce, nižší prodané náklady, propouštění novinářů. I když to tak z pohledu běžného čtenáře či diváka v Česku zatím nemusí vypadat, koronavirus výrazně zasáhl i média. Ta tuzemská přitom vycházejí z mezinárodního srovnání ještě relativně dobře. Jinde ve střední Evropě či na Balkáně politici využili výjimečného stavu k posílení vlivu nad médii. V celém regionu je nezávislá žurnalistika po pandemii ohroženější víc než kdy dřív.

Zjistit, na základě jakých dat se vláda Viktora Orbána rozhoduje při vyhlašování výjimečného stavu a dalších opatření, bylo během pandemie pro maďarská média extrémně složité. Pokud vůbec státní instituce na dotazy novinářů odpověděly, bylo to zpravidla v nepřátelském a vyhýbavém tónu.

Zdravotníkům, učitelům a dalším státním zaměstnancům zapojeným do boje proti koronaviru hrozila „odveta“, pokud budou s novináři na toto téma mluvit. O zákazu komunikovat s médii mluvili i někteří univerzitní profesoři. Komunikace státu během pandemie se výrazně centralizovala a omezila na každodenní tiskové konference krizového štábu. Otázky mohly být jen písemné a byly tříděné předem. Doplňující dotazy neexistovaly.

Tak líčí situaci v maďarských médiích během uplynulých několika měsíců čerstvě vydaná studie německé Nadace Friedricha Eberta a novinářské sítě n-ost o dopadech pandemie na mediální scénu v řadě zemí střední Evropy a Balkánu.

Chorvatsko: Němá barikáda

Kromě notoricky známého případu Maďarska či Polska se věnuje také méně sledovaným zemím, jako je Srbsko, Bulharsko, Chorvatsko nebo Slovinsko. Na kapitole zmíněné studie mapující média v České republice spolupracoval i HlídacíPes.org.

Ze studie vyplývá, že zatímco v Česku navzdory omezujícím opatřením a počáteční kritice vlády za omezování přístupu novinářů na tiskové konference pokračovala práce médií bez větších zásahů (s výjimkou přesunu řady novinářů na home-office), v řadě jiných, Česku nepříliš vzdálených zemí to bylo mnohem horší.

Chorvatští novináři si často stěžovali na dlouhé prodlevy při odpovědích na jejich žádosti o informace od státních institucí, které nereagují pružně ani v době mimo pandemii. Z chorvatských médií také kvůli nemoci Covid-19 na čas prakticky zmizela jiná témata, nebo nezbýval čas na investigaci spojenou právě s koronavirem.

Ještě koncem května tak nebylo jasné, kolik zdravotnického materiálu chorvatská vláda vlastně nakoupila, za jakou cenu a od koho. Nebylo zřejmé ani to, za jakých podmínek byly vyjednány dary pomoci z Číny nebo Spojených arabských emirátů. V Česku se naopak tou dobou podobnými tématy média široce zabývala.

Bulharsko: V redakci jen manželé

Snížení příjmů z inzerce také v některých státech vedlo k propouštění v médiích. Příkladem je Bulharsko, které má nejhorší pozici v žebříčku svobody tisku v celé EU i na celém Balkáně (111. příčka ze 180 zemí). Bulharský měsíčník a web Club Z už oznámil, že možná přikročí k 15procentnímu snížení platů.

Soukromá bulharská televize Nova TV (o kterou měl v minulosti zájem český finančník Petr Kellner) propustila 60 zaměstnanců. Totéž hrozí i menším novinářským projektům, třeba regionálnímu zpravodajskému webu Blagoevgrad News, kde v newsroomu zůstala už jen šéfredaktorka Marieta Dimitrova a její manžel.

Studie zahrnuje i další významnou zemi, často skloňovanou kvůli politickému ovládnutí zejména veřejnoprávních médií – Polsko (na žebříčku svobody tisku mu patří 62. příčka). Polská státní televize a rozhlas vládu při zpravodajství prakticky jen chválily, kritika zbyla na některá komerční média. Ta však kvůli dopadům pandemie musela přistoupit k úsporným opatřením.

V dubnu přestaly vycházet některé, zejména lifestylové časopisy (Logo, Podróże, Zdrowie), další oznámily propouštění či snižování platů až o pětinu. Řada médií také zásadně omezila okruh spolupracujících externistů, rozpočet na služební cesty či práci korespondentů.

Srbsko: Zatykač za reportáž

V některých státech také vlády během nouzového stavu přijaly opatření, která zaváděla tresty za šíření poplašných či nepravdivých zpráv v souvislosti s pandemií. Často se v této souvislosti zmiňovalo Maďarsko (tamní zákon určoval trestní sazbu až ve výši pěti let), podobnou normu ale přijalo také Rumunsko.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Tamní dekret o nouzovém stavu obsahoval článek o šíření „falešných informací“. Národní agentura pro komunikační regulaci (ANCOM) tak dostala do ruky nástroj, jak blokovat různé webové stránky bez možnosti odvolání. Po skončení nouzového stavu byl nicméně jejich provoz obnoven.

Také vláda v Srbsku, které je na tom v žebříčku svobody tisku jen o něco lépe než Bulharsko (93. příčka), přijala dekret, který jí umožnil lépe kontrolovat tok informací během pandemie. Koncem března byla navíc zatčena novinářka Ana Lalićová z webu a televize Nova.rs, která pracovala na reportáži o nedostatku zdravotnického materiálu během pandemie.

Česko: Vládní miliardy pro novináře?

V některých zemích střední a jihovýchodní Evropy naopak politici oproti Česku mnohem dříve slíbili médiím zasaženým pandemií koronaviru i dlouhodobými ekonomickými problémy finanční pomoc – tedy alespoň formálně.

Rumunská vláda například v polovině května oznámila, že spustí mediální informační kampaň o opatřeních proti koronaviru v hodnotě zhruba 40 milionů eur. Taková finanční injekce média podpoří, ovšem ne všechna. Centrum pro investigativní žurnalistiku v Rumunsku upozornilo na fakt, že 55 procent pomoci dostanou televize, zatímco k regionálním médiím poputuje jen pět procent z celkové částky.

Ve Slovinsku zase ministerstvo kultury už loni oznámilo, že v rámci programu „pluralizace“ poskytne médiím dotace. Během pandemie však jakoukoli pomoc novinářům odmítlo a většinu z oznámených dotací škrtlo.

V Česku (na žebříčku svobody tisku patří ČR 40. místo) unikly informace o možné státní pomoci médiím na veřejnost až v polovině června. Server Neovlivní napsal, že do mediální sféry by stát ve formě inzerce mohl napumpovat až dvě miliardy korun, díky nastaveným podmínkám by však z pomoci těžily především velké mediální domy vlastněné tuzemskými oligarchy.

Ve všech zemích, které studie sledovala (Česko, Polsko, Srbsko, Chorvatsko, Rumunsko, Bulharsko, Severní Makedonie), došli autoři ke stejným závěrům: pandemie koronaviru dostala nezávislé novináře na hranu ekonomického přežití a pod ještě větší politický tlak. Rok 2020 tak může být zlomovým pro budoucnost nezávislé žurnalistiky v celém regionu.