KOMENTÁŘ. Okamurova SPD v kampani před komunálními volbami slibuje „vrátit centrum Prahy zpět Pražanům“. Je tu prý moc cizinců a česká metropole se pestrostí skladby obyvatel začíná podobat západoevropským městům. Klasickou xenofobii tentokrát hnutí Tomia Okamury maskuje jako lokální patriotismus. Skutečné problémy centra Prahy s příliš velkým počtem turistů přitom nijak neřeší.

Nejpozději předloni, kdy vytáhla SPD v kampani před krajskými volbami plakát s „chirurgy z dovozu“, muselo být každému jasné, že nejsou v Česku volby, do nichž by nešlo zamotat téma migrace nebo obecněji cizinců. A kde jinde ho zkusit využít i na komunální úrovni než v Praze, kde je tak nějak z povahy věci cizinců nejvíc.

Tématu se s chutí chopil kandidát do pražského zastupitelstva Jiří Fořt z centrální buňky SPD na Praze 1.

Ten se v posledních týdnech nebývale rozepsal jako autor pravidelných komentářů na portálu Naše Praha, který je shodou okolností dlouhodobě spojen s výrazným hráčem pražské SPD Janem Čížkem. Také k němu se ještě dostaneme.

Jiří Fořt začal své názory na život v metropoli intenzivně ventilovat v médiu blízkém SPD shodou okolností zrovna v době, kdy se sám potřebuje zviditelnit v kampani. Za pozornost však stojí nejen platforma, kde publikuje, ale i postoje, které ve svých příspěvcích šíří.

Overturismus vs. xenofobie

„Kaprun mi otevřel oči. Chceme tohle jednou i u nás?“ zní například titulek textu, kde Fořt popisuje, jak na krátké dovolené v rakouském středisku našel „arabské obchody, restaurace, shisha bary – mnohem častěji, než bych v typickém alpském městě očekával“.

„Podobné změny vidím čím dál častěji i v centru našeho města. A upřímně – znepokojuje mě to,“ našel rychle paralelu s Prahou.

Pod heslem „Za českou Prahu“ jde do komunálních voleb Národní demokracie a v jejích barvách jako magistrátní kandidát někdejší přední český neonacista a zakladatel hnutí Národní odpor Filip Vávra.

O pár dní později to celé rozvinul v rozhovoru pro server Parlamentní listy: „Mnoho Čechů dnes přijede do centra Prahy a má dojem, že už není doma. Všude angličtina, předražené turistické pasti, obchody bez vztahu k české tradici a provozovny zaměřené jen na rychlé peníze.“

V rozhovoru opakovaně zmínil, že sám na Praze 1 podniká a provozuje restauraci. Samozřejmě českou.

Tím nechceme tvrdit, že centrum Prahy netrpí přemírou turismu a řadou z toho vyplývajících problémů jako je třeba často neřešený noční hluk, abychom zmínili alespoň jeden. Jiří Fořt a jeho SPD však nemluví ani tak o tom, jak zajistí, aby se rezidentům v centru žilo lépe. Ale o tom, že by centrum mělo být české.

Rodiny ze sídlišť na obědě v centru

Jiří Fořt vede na sociálních sítích společnou kampaň s kandidátem SPD na primátora Milanem Urbanem. Urban ve videích tvrdí, že „chce Prahu zlevnit“, aby si do restaurací v centru města mohly zajít i „rodiny ze sídlišť na nedělní oběd“. Dnes by je to prý zruinovalo.

Shodou okolností je restaurace Jiřího Fořta v Nerudově ulici na jednom z turisticky nejvíce exponovaných míst, a – navzdory příznivé ceně čepovaného piva – rozhodně necílí na „rodiny ze sídlišť“, ale právě na turisty.

Stačí pohled na tu „nejvíc českou“ položku v menu: smažený sýr s hranolkami za pěkných 335 korun. Troufneme si tvrdit, že na leckterém pražském sídlišti by to byla cena za dvě porce.

SPD v boji o každý pražský hlas i v komunálních volbách nasazuje znovu proticizineckou notu. Tentokrát ne tak brutálním způsobem jako u „chirurgů z dovozu“, ale spíše salónnějším „a kdo myslí na naše lidi“?

Pražské SPD ale neleží na srdci jen rodiny ze sídlišť: „Kdo se dnes skutečně zastane českých živnostníků, řemeslníků a podnikatelů?“ ptá se v jiném komentáři Jiří Fořt a jakoby mimochodem přidává informaci, že „podle dostupných údajů dnes v České republice působí zhruba 12 800 společností vlastněných občany Ukrajiny. Velká část z nich má sídlo právě v Praze – může jít o 9 až 10 tisíc firem“.

Proti Ukrajincům se tento Okamurův aspirující politik z centra Prahy vymezuje dlouhodobě – jednou údajně špatně parkují, jindy prý nemusejí platit za škodu způsobenou při dopravní nehodě. Co na tom, že přinejmenším druhé z těchto tvrzení bylo oficiálně vyvráceno jako lživé.

Ukrajinci a strašnická domobrana

Z podobného ranku je poslední partyzánská akce výše zmíněného Jana Čížka, vlivného hráče pražské SPD, o němž se mluví třeba jako o autorovi myšlenky na předvolební jarmarky SPD.

Čížek nedávno vzbudil mediální zájem zřízením „občanských hlídek“, které by  měly zjednávat pořádek v místě jeho bydliště v pražských Strašnicích.

Čížkův poslední „projekt“ nejprve opět roztleskal web Naše Praha, kam také Čížek pod přízviskem „pražský patriot“ dlouhodobě přispívá. Přidala se ale i tradiční média jako televize Nova, Deník nebo Blesk či Novinky.cz.

Mimochodem, adresa redakce webu a tištěných novin Naše Praha, která se Čížkově domobraně nedávno obsáhle věnovala, je hned ve vedlejší ulici, pár metrů od jeho bydliště. Ale to tak zkrátka někdy vyjde.

„Největší nepořádek a problém jsou Ukrajinci,“ dala Čížkovi prostor ke štěpnému vyjádření bez dalších důkazů Naše Praha. Co  na tom, že policie konstatovala, že kriminalita v dané lokalitě nijak nevybočuje z průměru.

SPD v boji o každý pražský hlas i v komunálních volbách nasazuje znovu proticizineckou notu. Tentokrát ne tak brutálním způsobem jako u „chirurgů z dovozu“, ale spíše salónnějším,  ve stylu „a kdo myslí na naše lidi“?

„Za českou Prahu“

SPD v tom není sama. Pod heslem „Za českou Prahu“ jde do komunálních voleb i Národní demokracie a v jejích barvách jako magistrátní kandidát někdejší přední český neonacista a zakladatel hnutí Národní odpor Filip Vávra. Zaregistroval si k tomu i stejnojmenný web.

Některá na něm zveřejněná předvolební hesla požadují remigraci (pojem užívaný krajní pravicí pro nucené vysídlení desítek milionů evropských obyvatel s migračními kořeny, pozn. red.) nebo to, aby se v kontaktu se zákazníky používala výhradně čeština.

Průlom nacionalistických a xenofobních stran se v Praze v říjnových komunálních volbách nečeká. Cizinci žijící na území hlavního města ale budou zřejmě v příštích týdnech kampaně ještě muset strpět nějakou tu nevkusnou narážku na svůj původ.

Pak proběhnou volby a všichni se zase v klidu vrátí ke své práci a podnikání.  Třeba k tomu v gastronomii , kdy budou cizincům dál spokojeně prodávat třeba předražený – ale echt český – smažák.