Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Zámek Šilheřovice v Moravskoslezském kraji, někdejší sídlo rodu Rothschildů ve Slezsku.
Profimedia,

Ústavní soud: Rothschildové nárok na majetek v Česku nemají. Jeden ze soudců ale mluví o křivdě

Jméno Rothschild se stalo nejen v českém jazyce synonymem pro boháče. Však také rodina Rothschildů vlastnila i v Česku rozsáhlé majetky. O ty přišli nejprve kvůli nacistické perzekuci, po válce na něj byla uvalena národní správa, později vše dokonali komunisté. Náhrady škody se ale Rothschildové nedočkali ani s návratem demokracie, poslední ne řekl český Ústavní soud.

Českou tečku za snahou dobrat se rodového majetku, pozemků a nemovitostí ve Slezsku udělal v polovině ledna Ústavní soud. Nárok na původní majetek potomci rodu podle něj nemají; k argumentům se dostaneme níže.

Odmítnutí restituce majetku původně ukradeného nacisty však vedlo i k nebývale tvrdému disentnímu stanovisku ústavního soudce Jiřího Zemánka.

Za odpor do Osvětimi

V roce 1939 Rothschildové nemovitosti ve Slezsku pod nátlakem převedli na německou říši. Existuje na to i „kupní smlouva“ z 6. prosince 1939 napsaná ve prospěch německé říše. I podle Ústavního soudu šlo ale de facto o předávací protokol a převod majetku proběhl bez jakékoliv náhrady.

Sami potomci rodu i před soudem popsali, jak taková „dobrovolnost“ vypadala: když například majitel továrny Rothschild ve Francii odmítl „smluvně převést“ svou strojírenskou továrnu na Němce, byl uvězněn a deportován do Osvětimi, kde byl zavražděn. I na tomto příkladu dokazovali, že samotný vynucený podpis protokolu ze dne 6. 12. 1939 byl mezinárodní zločin, když jeho případné odmítnutí znamenalo jistou smrt.

Po roce 1945 na původní majetek Rothschildů dopadly prezidentské dekrety a zkonfiskoval je stát. Nikoli však jako nepřátelský majetek, ale s ohledem na správu majetku.

„I kdyby bylo možno přisvědčit a uznat, že jim byla konfiskací způsobena křivda, šlo by o křivdu způsobenou před 25. únorem 1948, a takové křivdy se podle ustálené judikatury neodčiňují.“

Už před dvanácti lety psala regionální média o tom, jak na svá bývalá panství zavítal baron Geoffrey R. Hoguet, potomek bývalých majitelů rozsáhlých pozemků a nemovitostí ve SlezskuPříkladem je třeba zámek Šilheřovice, u nějž je nyní i golfový klub s příznačným názvem Rothschild, který byl v majetku rodiny od roku 1844, od roku 2008 je ale v soukromém vlastnictví.

„Ctíme soukromé vlastnictví zdejších občanů,“ ujistil už před lety Hoguet. Právě on a další tři příbuzní se právě s ohledem na podstatu soukromého vlastnictví snažili domoct těch nemovitosti, které jsou v majetku státu nebo obcí.

Nižší soudy však rozhodovaly v neprospěch rodiny s poukazem na to, že vdova po posledním držiteli majetku po roce 1945 plně nevyužila možnost domáhat se svého vlastnického práva poté, co ji Zemský národní výbor odkázal ve věci vrácení majetku na soudní řízení.

Takové křivdy se neodčiňují

V roce 2017 nároky nakonec odmítl Nejvyšší soud s tím, že „i kdyby bylo možno přisvědčit a uznat, že jim byla konfiskací způsobena křivda, šlo by o křivdu způsobenou před 25. únorem 1948, a takové křivdy se podle ustálené judikatury neodčiňují“. Možné bylo podat už jen ústavní stížnost, což také Rothschildové v červenci 2017 udělali.

Několik let se nedělo nic. Až vloni koncem roku soudce Radovan Suchánek schválil změnu mezi stěžovateli a rozhodl o pokračování řízení: jedna ze stěžovatelek Nancy Hoguet Tilghman v dubnu 2020 zemřela; dříve, než se případem soud začal zabývat. Její nárok převzal nový rodinný trust (Nancy H. Tilghman Revocable Trust).

 

 

Kromě něj usiluje o rodinný majetek ještě dědic původních majitelů, zmíněný Geoffrey Robert Hoguet a další dva rodinné trusty (Irrevocable Trust for Peter A. Looram a Irrevocable Trust for Bettina L. Burr). Konkrétně se domáhají určení, že jejich předchůdce a poslední majitel Dr. Alphonse Mayer de Rothschild „byl ke dni svého úmrtí v roce 1942 výlučným vlastníkem nemovitostí specifikovaných v napadených rozhodnutích, případně že Clarice Adelaide de Rothschild byla ke dni svého úmrtí v roce 1967 výlučnou vlastnicí těchto nemovitostí“.

Finální rozhodnutí senátu složeného z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka pak přišlo letos v polovině ledna. Ústavní stížnost byla zamítnuta mimo jiné s odůvodněním, že když bývalí majitelé po válce neuplatnili restituční nárok na vydání původního majetku, „nejsou již nyní dědicové oprávněni uplatňovat své dědické nároky“.

„Dnešní český stát, hlásící se k principům demokratického právního státu, by měl umět najít způsob, jakým naložit (…) po více než 75 letech od skončení 2. světové války s nápravou zjevné křivdy.“

Okresní soud v Opavě sice už dříve uznal, že se Rothschildové pokusili po válce tuto možnost (žádost o restituci, pozn. red.) využít, „ale věc nedotáhli do zdárného konce“.

Podle právních zástupců rodiny takový přístup znamená „faktické uznání legality a legitimity aktů nacistické perzekuce a německého nacistického práva“ a to, že dekrety prezidenta republiky později zneužila komunistická totalitní moc. Trvají navíc na tom, že jejich restituční nároky byly po válce uplatněny, dobové dokumenty se však nedochovaly.

Všechny námitky Ústavní soud ale poměrem dvěma hlasům ku jednomu odmítl s tím, že ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelů nebyly porušeny. Odmítnuta byla i žádost, aby stěžovatelům byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.

Dnešní český stát…

Pozornost zasluhuje disentní stanovisko soudce Jiřího Zemánka, který se s rozhodnutím svých kolegů neztotožnil a naopak jej tvrdě kritizuje.

Hned v úvodu poznamenává, že první ústavní stížnost byla podána už před třemi a půl lety a soudce zpravodaj Suchánek původně navrhoval „poměrně stručné odmítnutí pro zjevnou neopodstatněnost“.

Celý verdikt Ústavního soudu spolu s disentním stanoviskem ke stažení ZDE

Upozorňuje, že „většina senátu“ nebrala v úvahu fakt, že doba k uplatnění restitučního nároku uplynula v květnu 1949, „tj. více než 14 měsíců po 25. únoru 1948, nástupu komunistického režimu k moci, kdy uplatňování restitučních nároků občany „kapitalistických“ států nemělo sebemenší naději na úspěch“.

Konstatuje také, že nemovitosti původního vlastníka nelze pokládat za nepřátelský majetek německé říše, automaticky podléhající konfiskačnímu dekretu prezidenta republiky a že stát neměl upírat dědicům přístup k možnosti domoci se nápravy žalobou o určení vlastnictví nemovitostí.

Pokud by vydání majetku již nebylo s ohledem na ochranu práv aktuálního vlastníka možné, měl „vzniknout prostor pro uplatnění nároku na náhradu škody proti státu“, mimo jiné proto, že podle soudce Zemánka „nárok za promlčený považovat nelze“. „Prostor pro takové politické rozhodnutí však tento nález uzavírá,“ podotýká Zemánek.

Dnešní český stát, hlásící se k principům demokratického právního státu, by měl umět najít způsob, jakým naložit (…) po více než 75 letech od skončení 2. světové války s nápravou zjevné křivdy, kterou utrpěla v důsledku rasové a politické perzekuce tehdejší k majetkové restituci oprávněná osoba, jejíž nárok nepropadl v důsledku prekluze, ale byl pouze promlčen,“ píše ústavní soudce Zemánek.

Bráno prizmatem tohoto disentního stanoviska, český stát v případě potomků rodu Rothschildů způsob, jak „napravit zjevné křivdy“, nenašel.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

13 komentářů

  1. Ina napsal:

    Pokud přistoupíme na myšlenku, že je třeba odčinit každou křivdu, pak se dostaneme až k Bílé hoře a nebo dokonce k husitským válkám. I tehdy byli lidé vyháněni ze svého majetku. Prostě někde ta hranice být musí, zákon ji stanovil takto, tak bychom měli zákon respektovat.

  2. schtaiger von Salamon schacht napsal:

    Ino….vy si přistupte kam chcete..není vhodné míchat jablka a hrušky….nejdřív si o rodině Salamona Rotschilda jeho manželce a dětech něco zjistěte…půjčili peníze i těm nejchudším=konec hladomoru v evropě.Dali postavit ći zřídit školy,nemocnice,banky,železnice,průmysl,sociální podpora..atd atd….zaměstnávali obrovské množství lidí.byla čest pro ně pracovat! za první republiky odvedli na daních neuvěřitelné peníze.Zajeďte se nejdřív podívat na jejich panství abyste pochopila co to znamena být rodina! a ten jeho erb-to je na jiné zamyšlení…..Byli součástí tohoto státu a dělali pro svůj-náš region víc i než ten zloďějský bolševik!!!příklad: ještě za rakousko-uherska bylo jednání na Slezské radnici v Ostravě.Prej, her Rotschil mi obyčejní lidi potřebujeme elektrické tramvaje abychom se dostali rychle do práce a všude je už mají….v tom vyskočil Alsem Rotschild a zvolal hlasitě; NEIN NEIN NEIN!!! no a za dva roky začali jezdit v Ostravě tramvaje:) žádná praha,vídeň,moskva nebo berlín, nikdy neudělali tolik jak rodina Rotschildů. Takže ať jim to ta justiční mafie vrátí nebo se s nima vyrovná.je to ostuda nás všech!tak tu prosím nepleťte ňejaké husity atd….

    • Ina napsal:

      Jenomže vše, co zde píšete, je pro rozhodování soudu zcela irelevantní. Buď podle zákona má nárok na restituci, nebo nemá. Soud rozhodl, že nemá. Kdyby byl anděl nebo ďábel, to s tím, má-li nárok, nijak nesouvisí.

  3. Josef Járos napsal:

    Jasné bylo jak o majetek přišli a nejen komouši ,ale posera Beneš ve vleku truhláře Gotwalda nás prodal Sovětům a bylo dokonáno. Po roce 1989 se majetek ve Slezku dostal do rukou nomenklatůrním kádrům KSČ a jak to vše skončilo je vidět. Bakala uhlí vytěžil miliardy odvezl do Švajcu a byty prodal a ožulil o ně lidi ,kterým se měli dle privatizačního projektu prodat. No a nyní i náš stát zase Židům Rotschildům nehodlá majetek vracet.Ano rok 1948 jako hranice, ale všichni víme jak Hitler Židům majetek bral čí spíše kradl.A my se řadíme k Hitlerovým pochopům co Židům dál nevrací majetek co jim Hitler ukradl.Rotschildové rod , který světu dal mnohé miliardy ze svého majetku na veřejné budovy a prospěšné věci.Zase jim ukrást co jim Hitler ukradl není fér, je to zase ta zlodějna co dělal Áda.Židé nám dali mnoho a lidé jim jen bez důvodu ubližují.Pro zabití Ježíše to snad né vždyť to byl Žid z uzemí Palestiny kdy odjakživa žili a to jim jako křesťan musí přiznat.

    • karel napsal:

      Bakala žádný komunista .Ekonomický emigrant . Jinak předložte potvrzení že Bakala je komunista .Používejte rozum .

  4. petrph napsal:

    Mimochodem, dalo se čekat, že když nic jiného nevýjde, tak vytáhnou tu poslední kartu „za všechno může komunistický režim“.. tvrzením že
    „.., že doba k uplatnění restitučního nároku uplynula až v květnu 1949, „tj. více než 14 měsíců po 25. únoru 1948, nástupu komunistického režimu k moci, kdy uplatňování restitučních nároků občany „kapitalistických“ států nemělo sebemenší naději na úspěch“..
    Jenomže, jak se dá dočíst i v jiných článcích, i třeba zde
    https://hlidacipes.org/valka-skoncila-to-nejhorsi-vsak-melo-teprve-prijit-johanna-husche-zavrazdili-po-navratu-domu/
    -tak jiní to nevzdali a podávali ty stížnosti i za komunistů. Zakázáno to nebylo a i komunisti ty stížnosti projednávali (i když je někdy – někdy z politických důvodů) zamítali.
    Ale jestli někdo tu stížnost ani nepodal, a tím prošvihl konec úřední lhůty, tak ten si pak nemůže ani na ty komunisty, stěžovat, že?

  5. Ferri napsal:

    Citace z disentního stanoviska : „Upozorňuje, že „většina senátu“ nebrala v úvahu fakt, že doba k uplatnění restitučního nároku uplynula až v květnu 1949, „tj. více než 14 měsíců po 25. únoru 1948, nástupu komunistického režimu k moci, kdy uplatňování restitučních nároků občany „kapitalistických“ států nemělo sebemenší naději na úspěch“.
    Nikde ovšem již není uvedeno, zda restituční nárok byl uplatněn do zmíněného termínu. Pokud je ale dále konstatováno : “ ..nárok nepropadl v důsledku prekluze, ale byl pouze promlčen,…
    Potom je možné konstatovat, že žalující strana ke své škodě nevyužila práva se v zákonném termínu dožadovat restituce a nese tudíž (bohužel) následky své nečinnosti.

  6. Bohuslav Ježek napsal:

    Souhlasím s tím, že takové a podobné křivdy by měl a mohl stát vyřešit, ale pouze za podmínky, kdy se všechny pomazaný hlavy soudců spojí a vymohou nejprve válečné restituce a reparace z Německa a potom bude dost velký prostor pro řešení těchto otázek i navrhovanou náhradou. Je velmi zajímavé, že by jenom rozdávali – proč asi ??. Do vymáhání valečných restitucí a reparací se nikdo z nich nehrne -proč asi ??. Ticho po pěšině, jóó, ale komunisti za to můžou.

    • petrph napsal:

      Kéž by to bylo jenom o těch válečných restitucích a náhradách (které se navíc mezitím vyřešily politickými dohodami, takže těmi se ani soudci „obtěžovat “ nemusí).

      Jenomže, a bohužel těch nespravedlivých, špatných úředních i soudních rozhodnutích, už jen od konce války byla a jsou kvanta. Už třeba jen tehdejší lidové soudy, které soudily udané kolaboranty – a i v řadě případů potrestaly i ty nevinné. A že i v řadě úředních rozhodnutí se dělaly a dodnes dělají chyby (účelově nebo ne), je taky fakt.
      Každopádně, pokud by náš Ústavní soud chtěl dodržet tu zásadu „napravovat všechny křivdy“, musel by to vzít z gruntu od 9.5. 1945 až po současnost , všechny případy z úředních a soudních archivu, jeden po druhém, a rozhodovat, bylo /nebylo spravedlivé a napravovat, ať šlo o kohokoliv..
      Jenomže, namísto toho, aby nejen řešil, ale navíc se i vyjadřoval, pouze v těch případech, když někdo má spoustu peněz na advokáty, aby se za něj soudili 30 let se státem a pořád podávali další stížnosti ? Kde je v tom spravedlnost, když ti ostatní poškození tolik peněz na advokáty nemají??

  7. Mirek napsal:

    Osobně se domnívám, že za hitlerovskými Němci zarizovaný majetek Rotschildů
    ve prospěch III. říše by náhradu měl zaplatit právní nástupce III. říše – BRD !
    I když se to „někomu“ nebude vůbec líbit.

  8. virus napsal:

    Proč by měli nějací cizinci vlastnit majetek v České republice , pochybuji , že by při stavbě těch nemovitostí nebo na poli hnuli prstem !

  9. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Německými nacisty ukradený majetek, mělbýt po válce vrácen původním majitelům a nikoliv propadnout československému státu jako majetek Němců, či Maďarů podle Benešových dekretů. To prostě byla zhůvěřilost, že majetek Židů ale i pročeské, či spíše protinacistiké šlechty, který zabavila Třetí říše, byl po válce prohlášen za německý. Bylo to jasné potvrzení oprávněnosti zabavení těch majetků německými nacisty.

  10. Marta Havelková napsal:

    O tom bych mohla vyprávět. Velmi podobný osud postihl po válce rodinu mého otce. Během války byla na jejich obrovský a prosperující statek uvalena nucená správa, později se jako odměna dostal do rukou dvěma kolaborantským rodinám a ty jen po roce 1989 získaly v restituci zpět . Nejlepší na tom bylo, že jsme se všichni stali potomky kulaka, otce vyhodili ze zaměstnání, děda – původní majitel – zemřel a moje babička skončila na téměř na 5 let na Pankráci.

Přidávání komentářů není povoleno