Úmysl vraždit mne nepřekvapil, překvapilo mne, že to Hamásu vyšlo
KOMENTÁŘ. Základní poučku, jak nahlížet na region Blízkého východu, vyslovil bývalý ministr zahraničí USA, žijící legenda diplomacie Henry Kissinger. Tvrdí, že na Blízkém východě je vždycky všechno jinak, než si myslíme.
Do Káhiry jsem jako česká velvyslankyně nastoupila v lednu 1998 a zpět do Prahy na ministerstvo jsem se vrátila v dubnu 2002. V lednu 1998 měl ještě každý v paměti brutální masakr turistů, který se odehrál jen několik týdnů předtím, v listopadu 1997 v údolí Dér el-Bahrí v chrámovém komplexu královny Hatšepsut v blízkosti Luxoru.
Skupina ozbrojených islamistických fanatiků nejprve brutálně mučila, a poté zavraždila 68 zahraničních turistů, největší skupinu tvořili klienti japonské cestovní kanceláře, která se specializovala na organizování svatebních cest. Zprávy o masakru byly otřesné.
Podobnost teroru je zřejmá
Egyptský prezident Mubárak tvrdě zasáhl a ve vězení skončily tisíce členů či příznivců zakázaného Muslimského bratrstva. Nepochybuji, že za mřížemi skončili i nevinní, ale od té doby byl od teroristických útoků v Egyptě na několik let klid.
Počet turistů tehdy pochopitelně klesl téměř k nule. Zmiňuji to proto, že podobnost provedení útoku tohoto vraždícího komanda s útokem ozbrojenců Hamásu je zřejmá. Vyjadřuje vztah islamistických radikálů vůči nemuslimům.
Schvalovat vraždy a terorismus není trestný čin? Palestinci žijí v bídných podmínkách a mají samozřejmě právo na normální život, ale jejich radikální vůdci nemohou toto právo vymáhat uřezáváním hlav Izraelcům.
V Egyptě jsem také zažila vlnu optimismu kolem mírového summitu v Camp Davidu v červenci 2000. Americký prezident Bill Clinton, izraelský premiér Ehud Barak a předseda palestinské samosprávy Jásir Arafat se zde snažili nalézt cestu k urovnání v izraelsko-palestinském konfliktu, tato snaha však po odmítnutí návrhu Jásirem Arafátem skončila nezdarem.
V září 2000 si předseda opoziční strany Likud, bývalý generál Ariel Šaron, pozdější izraelský premiér, vyšlápl na Chrámovou horu, což si muslimové vysvětlili jako potupu, a tím mírová jednání zadupal do země.
Začala druhá intifáda, neboli povstání, násilí se z Jeruzaléma rozšířilo na celé území Izraele i na území Palestinské autonomie.
Intifáda skončila v roce 2005, palestinští extremisté měli na svědomí více než tři stovky teroristických útoků, ve kterých umírali izraelští civilisté, cílovou skupinou byli mladí lidé a děti, stejně jako dnes.
Nepřekvapilo mě, že ozbrojenci hnutí Hamás brutálně přepadli izraelské civilisty v jejich domovech, překvapilo mě, že jim to vyšlo.
Jásot v ulicích měst
Každodenní odpolední zábavou nezletilých palestinských chlapců bylo vrhání kamenů na izraelské hlídky, ty někdy odpovídaly palbou gumovými projektily, na to ovšem čekali palestinští teroristé a násilí pak logicky eskalovalo.
Oblíbenou strategií bojovníků hnutí Hamás bylo schovávat se za děti a nastrčit je do první linie, dobře věděli, že armáda civilizovaného a demokratického státu Izrael nikdy na děti nezaútočí.
Arabské, nejen palestinské děti jsou od útlého věku systematicky vychovávány k antisemitismu. Palestinské ženy plní jinou důležitou strategickou úlohu, mají přivést na svět co nejvíce chlapců, budoucích bojovníků.
Opět se mi nabízí srovnání se současností, izraelská armáda vyzvala civilní obyvatele pásma Gazy k odchodu, ti se zoufale snaží utéci, ale brání jim v tom bojovníci Hamásu, sami se však ukrývají v bezpečí tunelů.
Dovolte ještě jednu vzpomínku: v ranních hodinách 11. září 2001 jsem přistála na káhirském letišti, vracela jsem se z Prahy z porady na ministerstvu. Odpoledne jsem v televizi s hrůzou sledovala jak arabští teroristé zaútočili na Spojené státy.
V káhirských ulicích naopak propukl jásot, dav nadšených Egypťanů pochodoval podél naší ambasády a valil se směrem do centra, zněly oslavné výstřely a proud nadšenců sílil. Radost z povedeného útoku nebrala konce.
Šel mi z toho jásotu mráz po zádech. Nemohla jsem pochopit, jak se z tak zrůdného činu může někdo radovat. Myslím, že tehdy ještě v Evropě ani na jiných kontinentech podobné demonstrace na oslavu terorismu neprobíhaly.
Dnes jsem konsternovaná ze záběrů nejrůznějších demonstrací na podporu hnutí Hamás a děsí mě vlna nenávisti vůči Izraeli a Židům. Naprosto nerozumím důvodům, proč vlády demokratických zemí nevyužijí všech zákonných možností shromáždění podporující terorismus zakázat.
Schvalovat vraždy a terorismus není trestný čin? Palestinci žijí v bídných podmínkách a mají samozřejmě právo na normální život, ale jejich radikální vůdci nemohou toto právo vymáhat uřezáváním hlav Izraelcům.
Ve světě vítězí populismus a jako vždy jedinci posedlí chorobnou touhou vládnout a ovládat vrhají bez zaváhání do nebezpečí nevinné občany svých zemí, jako vždy tuto jejich úchylku zaplatí svými životy civilisté. A jiní mocichtiví vládci si mohou spokojeně mnout ruce.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Žijeme v novodobém feudalismu, říkají Maďaři. Eurovolby napoví, zda chtějí změnu
Dokázalo by se Česko ubránit útoku dronů? Otázka jako horký brambor
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
11 komentářů
Na ten konflikt se nedá použít stejný metr jako na Ukrajinu ,nejde tam o boj dobra se zlem.Obě strany jsou stejně provinilé.To,co je třeba je nepodporovat ani jednoho abychom na tom neměli podíl. Proto podpora EU Palestině je špatná .
Nemůžete chtít, aby Palestinci milovali okupanty z Izraele, kteří páchají genocidu a terorismus na okupovaném území Palestiny, to dá rozum.
Za těch 70 let okupace si Palestinci užili dost zabíjení a vraždění civilistů od Izraele. Každý národ má právo na sebeurčení a má právo postavit se se zbraní v ruce proti okupantům.
Je to tak jak říkáte,jedni chtějí normálně žít,do toho jim vpadnou ti,kteří sice chtějí totéž,ale na stejném místě a jen s těmi svými.
My v Evropě si své státy po staletí rozšiřujeme tak,jak to dělá Izrael,takže to mu nemůžeme mít za zlé. Ale taky jsme to zažili z opačné strany,kdy nám přišli sousedi brát domov a naše reakce na to byla odporná. Takže lépe se do toho neplést.
Ani Vladislav ani Jan… Nevíte o čem mluvíte. Vraťte se zpět „do hodin dějepisu“ ! No, začněte spíš již od Starého zákona, nejspíš vám to ale nebude nic platné. PS. děkuji Daně Huňátové za tento článek
Mimochodem, proč a jak se povedl Hamasu ten překvapivý útok už se taky vysvětlilo. Palestincům se podařilo
hackerskymi útoky ochromit počítače izraelský obrany. Takže právě ty, nedokázaly elektronický včas detekovat nepratelske cíle a vyhlasit poplach. Takže to resume je tristní, aj v Izraeli zavrhli tu roli klasického pohraničníka, kteréj svědomitě a pořád kontroluje svěřeny perimetr jestli se neblíží nepřítel. Stejně jako že se vzpomínce na naše pohranicniky vysmivaji i jistá naše média.
Jane, ty budeš asi hloupý Honza. Znáš vůbec historii území dnešního státu Izrael. Židé tam žili od pradávna, dávno před letopočtem. Z jejich území je vyhnali Arabové a 2 tisíciletí žili Židé po celém světě a také se dokázali většinou prosadit v různých zemích. Když v padesátých letech vznikl nový stát Izrael, u jeho zrodu byly všechny země světa a všichni si mysleli, že budou žít v míru, což byl nesmysl. Arabové vždy měli Izrael za nepřítele a proto podporovali Palestince v jejich útocích na tento stát. Proč myslíš, že žádný z těch okolních arabských států nechce na svém území žádné Palestince. Protože jsou to proradní a zákeřní zabijáci odjakživa- co svět světem je. A tvůj názor, že Izrael okupuje Palestinu, je hloupý. Pokud někdo okupuje jiný stát, pak má trvale na jeho území armádu. Naopak palestinská teroristická organisace Hamás kope tunely v podzemí, aby se dostala přes hranici do Izraele a prováděla tam teroristické útoky.
Huňátová opomenula zmínit jednu podstatnou skutečnost, která teroru otevírá srdce Palestinců. Huňátová sice říká: „Palestinci žijí v bídných podmínkách a mají samozřejmě právo na normální život, ale jejich radikální vůdci nemohou toto právo vymáhat uřezáváním hlav Izraelcům.“ Bohužel už nedořekla, že Izraelci mají právo toužit po novém životním prostoru, ale jejich vůdci nemohou tuto touhu naplňovat osidlováním okupované palestinské půdy a zabíjením odpůrců, soudně odsouhlaseným mučením vězňů a zaháněním Palestinců do ghett a uprchlických táborů
otázka,které nerozumím je,proč Izrael to pásmo Gazy už dávno neobsadil ?
Měl by na to právo jako jakýkoli jiný agresor a proti němu by stálo právo těch potlačených.Jenže právo je pacholkem moci a tudíž by bylo nakonec legální to,co by rozhodl vítěz.A jsme tam,kde předtím-proč ta situace tam není uvedena do stavu vyrovnaných sil ?
…. on Izrael neokupuje pásmo Gazy de iure, ale de facto… Sice tam nejsou vojáci, ale pásmo Gazy je v podstatě bantustan jako v Jižní Africe při apartheidu.. Izrael té Gaze kontroluje vjezdy a výjezdy do pásma, export a import , má kontrolu nad mořským rybolovem, kontrola nebe, atd. atd. V zásadě se obyvatelé pásma nemohou ani odsud dostat ven… Jiná věc je ta, že proč tedy hnutí Hamás v roce 1987-8 vůbec vzniklo, když tehdy existence Izraele trvala už 40 let – a z logiky věci by po takovéto době by tam v oblasti musela být jen harmonie a symbioza mezi těmito etniky ?
Obyvatelé by se odtamtud dostali, kdyby jim to dovolily okolní arabskoislámské státy. Ostatně, největší část území Palestiny, původně (OSN) určeného pro palestinské Araby, okupuje Jordánsko. Izrael v podstatě jen zabral nějaká území, která potřebuje ze strategicko vojenských důvodů (původní území Izraele od OSN bylo téměř nehájitelné).
Zaznamenal jsem informaci, že levičáčtí soudci nejvyššího soudu v Izraeli znemožňují už léta jmenovat generály pravicově orientované důstojníky. Takže izraelská generalita je v podstatě levicová verbež, což na výsledek útoku Hamasu muselo mít vliv. Izrael začal vítězit v momentě, až se daly dohromady nižší šarže.
Netanjahu se už léta snaží o soudní reformu, která by vymetla z nejvyšších pater justice lidi, kteří tam nemají co dělat a jen cíleně škodí (prakticky všichni Izrael nenávidící Židé jsou levicově orientovaní, opačně to jistě stoprocentně platit nemusí, ale určitá podezřívavost vůči těmto lidem je na místě).