Týdeník Ridne Misto (Rodné město) z Myrnohradu je jediným tištěným médiem v Doněcké oblasti, které nepřestalo fungovat ani po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022. Ruští okupanti se mezitím přiblížili na dohled k městu a neustále ho ostřelují. Myrnohrad byl evakuován a po jednom přímém zásahu raketou se rozhodla odejít i redakce. Týdeník však vychází dál a kromě financí hledá i složité cesty, jak ve válce vůbec dostat noviny k předplatitelům.

Na začátku roku 2022 měl Myrnohrad asi 50 tisíc obyvatel. Téměř každá třetí rodina měla předplatné týdeníku Ridne Misto, který vycházel v nákladu šest tisíc výtisků. Redakce, jejíž členové zůstávali po mnoho let stejní, měla sedm zaměstnanců.

„Byli jsme jedna velká rodina. V roce 2018 došlo ke změně vlastnické struktury a všichni členové redakce získali svůj podíl. Každý z nás tak měl zájem na tom, aby bylo médium úspěšné. Noviny nebyly ziskové a nikdy jsme si nevyplatili dividendy. Všichni ale dostávali mzdu včas a v plné výši, a hlavně cítili důležitost společné práce a profesionální uspokojení,“ říká šéfredaktor týdeníku Maksym Zabelja.

Žádný web. Jen papír

Maksym nastoupil do týdeníku v roce 2005. Nejprve pracoval jako fotoreportér, poté začal psát, později se stal zástupcem šéfredaktora a nakonec v roce 2013 šéfredaktorem. Právě pod jeho vedením v roce 2014 noviny přešly na plnobarevný tisk, „vyrostly“ na šestnáct stran, rozšířily redakci a zpestřily obsah.

S tím se zvýšil i náklad. Příjmy z předplatného a inzerce umožnily novinám udržet si finanční životaschopnost na mediálním trhu. Pak začala ruská vojenská operace na Donbase.

Ridne Misto nikdy nemělo webové stránky ani sociální sítě: „Přemýšleli jsme takhle: Pokud přejdeme na internet, budeme potřebovat další zdroje – jak finanční, tak lidské – protože pouhé kopírování obsahu vytvořeného pro noviny na digitálních platformách nebude fungovat.“

Na mapách z roku 2014 je Myrnohrad, který se tehdy ještě jmenoval Dymytrov, označen jako území, které bylo tehdy obsazeno. V té době však ve městě ani jeho okolí neprobíhaly žádné bojové akce.

„Zaznamenali jsme tehdy nárůst vědomě proukrajinských postojů mezi našimi čtenáři. Ve městě vzniklo mnoho nevládních organizací, které se zaměřovaly na vlasteneckou výchovu mládeže. Začali jsme také týdeník chystat na přechod z ruštiny na ukrajinštinu. Byl to postupný proces, zpočátku vycházela smíšená verze půl na půl v ukrajinštině a ruštině. Díky tomuto plynulému přechodu se nám podařilo udržet publikum, které bylo ve své většině vždy ruskojazyčné,“ vzpomíná šéfredaktor.

Ridne Misto nikdy nemělo webové stránky ani sociální sítě: „Přemýšleli jsme takhle: Pokud přejdeme na internet, budeme potřebovat další zdroje – jak finanční, tak lidské – protože pouhé kopírování obsahu vytvořeného pro noviny na digitálních platformách nebude fungovat.“

Novináři věděli, že webové stránky potřebují zpravodajský kanál a je nutné neustále vytvářet aktuální zprávy, aby byly konkurenceschopní na sociálních sítích.

„Tištěná verze by samozřejmě neustále zaostávala, protože jsme se v novinách zaměřili nikoli na zpravodajský obsah, ale na příběhy lidí, analýzy a vysvětlování, jak byly realizovány určité vládní programy. Tím pádem bychom pouze rozptýlili naše úsilí a v online formátu bychom nedosáhli slušné úrovně, ale v papírové podobě bychom s největší pravděpodobností prohráli,“ doplňuje Maksym.

Poté, co 23. února 2022 odešlo do tisku další číslo týdeníku, přestala charkovská tiskárna Faktor-Druk odpovídat na telefonáty. Týdeník s ní přitom spolupracoval posledních deset let. Později od nich přišla zpráva, že tisk novin přerušili. Začala ruská invaze na Ukrajinu.

Hlavně nezklamat předplatitele

„Zachvátila nás panika, začali jsme hledat alternativu a na pomoc nám přišla Kramatorská tiskárna. Řekli nám, že po tom všem, co zažili od začátku roku 2014, se nezaleknou ani invaze v plném rozsahu, a nabídli nám, abychom využili jejich tiskařských služeb. Od té doby se Ridne Misto tiskne v Kramatorsku,“ přibližuje šéfredaktor.

V Myrnohradu se tak usadilo asi dva a půl tisíce vnitrostátních uprchlíků a novináři z redakce je začali pravidelně navštěvovat. Noviny se začaly plnit i příběhy těchto lidí a později se v nich objevila rubrika s užitečnými informacemi

O zastavení vydávání novin redakce ani nediskutovala, říká šéfredaktor: „Naši čtenáři si předplatné zaplatili předem a my jsme si nemohli dovolit je zklamat. Vím, že nejen na východě a jihu země byly redakce, pro které se začátek totální invaze stal záminkou k tomu, aby přestaly tisknout své publikace a nevracely lidem peníze za předplatné. To považujeme za nepřijatelné. Protože pokud to uděláte byť jen jednou, nikdo vám už nebude věřit a nepomůže vám s obsahem ani s předplatným.“

Novináři si také uvědomovali, že kvůli ostřelování a pohybům frontové linie jsou ve městě nevyhnutelné výpadky elektřiny a internetu. Lidé proto budou potřebovat dostupný informační kanál, jakým se jejich noviny nakonec také staly.

97letý Petro, jeden z předplatitelů týdeníku. Foto: se souhlasem Ridne Misto

Po celý rok 2022 s finančním polštářem, který se redakci podařilo vytvořit v předchozích letech, bez podpory dárců, vycházely noviny jako obvykle – bez snížení produkce, nákladu a frekvence vydávání.

V redakci nepociťovali ani nedostatek papíru, protože zůstali jediným tištěným médiem v regionu. Kromě informací důležitých pro obyvatele města noviny zveřejňovaly mnoho příběhů obránců, padlých hrdinů, dobrovolníků a podnikatelů, kteří uprostřed války, kdy mnozí zavírali své podniky, riskovali a začali podnikat. Psaly také o zkušenostech obyvatel Myrnohradu, kteří se usadili v jiných městech na Ukrajině nebo v zahraničí.

Uprchlíci jako noví čtenáři

V roce 2023 se však situace citelně zhoršila, protože část čtenářů týdeníku už město opustila. „Provedli jsme předplatitelskou kampaň na rok 2024. V současnosti náš náklad činí asi 3000 výtisků. Noviny začaly vycházet jednou za deset dní, nikoliv jednou za sedm dní jako dříve, i když se nám podařilo zachovat počet rubrik. Začali jsme pracovat v podmínkách úspor a minimalizace nákladů. Prioritou výdajů je placení tiskařských služeb a papíru,“ říká šéfredaktor Zabelja.

Redakce však postupně našla způsob, jak ztrátu části čtenářů nahradit. Myrnohrad se stal střediskem, kam přicházeli vysídlenci z Bachmutu, Mariupolu, Avdijivky a dalších měst. Poté odcházeli buď do Dnipra, nebo dále do západních měst Ukrajiny nebo do zahraničí. Mnoho uprchlíků však zůstalo ve městě.

S několika lidmi, kteří v Myrnohradu zůstali, je stále v kontaktu. Když cestují do sousedních vesnic, volají, aby se podělili o nejnovější zprávy – jaká je situace ve městě, jak se lidé přizpůsobují životu ve stále obtížnějších podmínkách, kam dopadl raketový úder, kdo zemřel a podobně.

V Myrnohradu se tak usadilo asi dva a půl tisíce vnitrostátních uprchlíků a novináři z redakce je začali pravidelně navštěvovat. Noviny se začaly plnit i příběhy těchto lidí a později se v nich objevila rubrika s užitečnými informacemi: jak si najít bydlení, práci, požádat o státní dávky, obnovit ztracené doklady a získat psychologickou pomoc a podporu.

Redakce pak přišla s nápadem vytvořit univerzální příručku pro vysídlené osoby s odpověďmi na nejčastější otázky pro snazší adaptaci. Tak vznikla interaktivní mapa, kterou noviny sestavily i s pomocí organizace UNESCO, která na tento účel poskytla grant.

V roce 2024 však vydávání týdeníku začalo být ještě obtížnější. Kvůli postupu ruských invazních vojsk od března město téměř každou noc trpí útoky nepřátelských balistických raket. Okupanti se zaměřili na ničení infrastruktury, dopravních cest, ubytoven, škol, školek a sportovišť.

Raketa do redakce

Od roku 2014 do začátku plnohodnotné ruské invaze byl Myrnohrad lídrem mezi ostatními komunitami v Doněcké oblasti, co se týče počtu investic získaných od mezinárodních dárců. Byly zde vybudovány moderní vzdělávací instituce, sociální ústavy, ambulance vybavené nejmodernějším vybavením, parkový areál a realizována řada dalších projektů. To všechno teď Rusové cíleně ničí.

Když ruský postup v létě ještě výrazně zrychlil, redakce Ridne Misto si uvědomila, že už nebude moci pracovat v relativním bezpečí dál od frontové linie. V srpnu Doněcká oblastní vojenská správa rozhodla o násilné evakuaci rodin s dětmi z deseti obcí, včetně Myrnohradu. Koncem srpna byla v důsledku dalšího nepřátelského ostřelování zničena i redakce novin.

Zničená redakce týdeníku Ridne Misto. Foto: se souhlasem Ridne Misto

„V té době jsme již z redakce odvezli hlavní redakční vybavení a zásah raketou byl pro nás definitivním signálem, že ve městě nelze dále zůstat. Proto celá redakce opustila Myrnohrad – někteří odešli do Dněpropetrovské oblasti, někteří do Kyjeva nebo Poltavy,“ upřesňuje šéfredaktor.

Koncem srpna se Ukrajinská pošta také rozhodla uzavřít všechny své pobočky v Myrnohradu, ačkoli do některých vesnic v sousedním pokrovském okrese se tištěná média stále dodávají. Ridne Misto se tak opět potýkalo s problémem doručování novin svým předplatitelům.

„Značnou část našich čtenářů tvoří starší lidé, kteří byli po evakuaci umístěni do středisek pro přesídlence, jež myrnohradská vojenská správa zřídila ve třech oblastech – dněpropetrovské, kirovohradské a poltavské. Navázali jsme s nimi kontakt a našli několik dobrovolníků, kteří souhlasili, že budou přebírat čísla novin na pobočkách pošty a rozvážet je do všech těchto útulků,“ říká Maksym. Jak dlouho bude redakce schopna tento formát distribuce udržet, si ale netroufá odhadnout.

Občas volají, kdo zemřel

Doručování novin přímo do Myrnohradu je ještě mnohem složitější. Město dnes nemá elektřinu, plyn, topení, vodu ani mobilní signál. Ve městě však v listopadu stále žily asi tři až čtyři tisíce lidí. A to i přesto, že vzdálenost k bojové kontaktní linii je na jedné straně pouze pár set metrů a na druhé jen několik kilometrů.

„Naposledy jsem byl v Myrnohradu začátkem listopadu. A můžu říct, že dnes je lepší tam nechodit bez neprůstřelné vesty a helmy. Našel jsem místa, kde se lidé shromažďovali, aby chytili signál mobilního telefonu, a nechal jsem tam část posledního čísla novin. Nevím, co se bude dít dál. Zatímco dříve jsme mohli oslovit filmové štáby, které tam jezdily natáčet, s žádostí o doručení novin. Teď už ale výjezdy zastavily,“ popisuje šéfredaktor.

S několika lidmi, kteří v Myrnohradu zůstali, je stále v kontaktu. Když cestují do sousedních vesnic, volají, aby se podělili o nejnovější zprávy – jaká je situace ve městě, jak se lidé přizpůsobují životu ve stále obtížnějších podmínkách, kam dopadl raketový úder, kdo zemřel a podobně.

Podle Zabelji se navíc asi tisícovka obyvatel Myrnohradu vrátila zpět domů, protože se jim v novém útočišti dál od fronty nedostalo potřebné státní podpory.

Nebýt války…

Pokud to frontová situace dovolí, redakce chce noviny vydávat dál. Pokud ale bude Myrnohrad obsazen, bude to úplně jiný příběh.

„Redakce má zkušenosti s tím, že její zaměstnanci pracují na dálku, a to i ze zahraničí, a bude schopna vytvářet obsah za jakýchkoli podmínek. Otázkou je, jak ho zprostředkovat publiku. Jednou z možností je vytvoření online verze novin. To však vyžaduje určitý počáteční kapitál, a proto hledáme grantové programy,“ přibližuje plány Maksym Zabelja.

Čerpat chce i ze zkušeností s regionálním tiskem ze Skandinávie, kterou před několika lety navštívil: „Tamní mediální situace je pro šéfredaktora tištěného média snem. V malém městě mohou vycházet dvoje nebo troje noviny či časopisy s celkovým nákladem 200-300 tisíc výtisků.“

„Nebýt války, Ridne Misto by bylo i nadále příkladem toho, jak je možné vydávat noviny se slušným nákladem a obsahem, aniž by měly internetovou verzi, ale měly stabilní základnu předplatitelů a rozuměly prioritám a zájmům našeho publika, které jsme speciálně zkoumali. A takových příkladů úspěšných místních a regionálních publikací je na Ukrajině dost,“ věří šéfredaktor.

Text je přeložená a upravená verze reportáže ukrajinské redakce Detektor Media. Překlad do českého jazyka podpořila novinářská síť Science+, kterou podporuje Free Press for Eastern Europe.