Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Foto: Daniel Cernovsky / CNC / Profimedia
,

Řekni, kde ty ženy jsou… České politické strany jsou stále hlavně pánské kluby

Když se včera Piráti a hnutí STAN postavili k Vltavě a nechali se vyfotit k zahájení své předvolební kampaně, jediná žena mezi lídry kandidátek v jednotlivých krajích – poslankyně Olga Richterová – se mezi muži zcela ztrácela. Také se obratem na sociálních sítích spustil pořádný humbuk a hádky o to, zda toto má být ta „pirátská diverzita“, a naopak zda je vůbec podstatné, kolik má kdo žen na kandidátce.

Fotografie lídrů kandidátek s drtivou převahou mužů vzbudila nové vášnivé debaty o zastoupení žen v tuzemské politice, veřejném prostoru obecně, v politických stranách…

Už méně se v diskusích řeší obecně nízký zájem o aktivní politiku. Kupříkladu členskou základnu Pirátů a STAN tvoří v součtu sotva dva a půl tisíce lidí; počet žen v nich není ani zdaleka poloviční.

Třeba žen je mezi členy Pirátů jen 23 % (viz data níže) a do boje o post lídra (lídryně) krajské kandidátky se přihlásily aktivně jen tři z nich. Ve finále uspěla jediná. Na prvních deseti příčkách zveřejněných čtrnácti kandidátních listin koalice Pirátů a Starostů najdeme v součtu 35 žen, to odpovídá 25% zastoupení na teoreticky volitelných místech.

Kdybych byla muž

Výše řečené neznamená, že by se mezi „pirátkami“ (i jinde) nenašly výrazné ženské politické osobnosti. Kupříkladu vloni se mediální hvězdou stala nejmladší česká senátorka Adéla Šípová. Jednoznačně porazila politického matadora ODS Petra Bendla a některé okouzlila natolik, že se začali ptát, jestli by neuvažovala i o kandidatuře v prezidentské volbě…

Z rozhovoru se začínající političkou je ovšem patrné, že ji zatím střet s realitou celostátní politiky spíše nemile překvapil. A to přesto, že se roky pohybuje v podobně tvrdém prostředí tuzemské advokacie.

„V obou oblastech to ženy nemají jednoduché. Ženy často nejsou brány jako dostatečně kompetentní, nemají takový respekt, jaký si vzájemně prokazují muži. A k tomu, aby se dostaly do vedoucích pozic, musí obvykle vyvinout mnohem vyššího úsilí, než jak to je u druhého pohlaví,“ poznamenává Šípová s tím, že „jako žena a mladá senátorka“ často od starších kolegů slyší poznámky na téma, že něco špatně pochopila, že je věc jinak, že se mýlí.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


„Překvapuje mne to, protože mám za to, že moje vzdělání i praxe mne kvalifikuje k tomu, abych si dokázala normy nejen přečíst, ale také je řádně pochopit. Ten přezíravý přístup mne mrzí. Myslím, že kdybych byla 70letý muž, tak bych tohle nezažívala,“ doplňuje Šípová v rozhovoru pořízeném pro speciální číslo časopisu Heroine.

Prezidentky? Foto: Anna Kovačič pro časopis Heroine (publikováno se svolením Heroine)

S tím, jaké je zastoupení žen v české politice, ale i úroveň veřejné diskuse na toto téma, spokojena není. „Nemám srovnání, jak to bylo v politice před dvaceti lety. V dnešním Senátu ale vidím, že by tam senátorek bylo zapotřebí mnohem víc, je nás tam asi 15 % a to je žalostné číslo. Jako by se funkce senátora považovala za něco, co je za odměnu na konci tvrdého života muže,“ říká.

Poněkud nadřazený přístup mužů-politiků k ženám-političkám, jaký nyní zažívá Šípová, popisuje i někdejší výrazná politička Kateřina Jacques, v minulosti poslankyně za Stranu zelených, která před vstupem do politiky vedla na Úřadu vlády sekci pro lidská práva.

Pozor, jsou to prasata

„Úřad vlády, to bylo tehdy relativně civilizované prostředí slušných mezilidských vztahů a věcného dialogu a čekala jsem, že v politice to bude podobné.“ Nebylo. „Atmosféra politiky mne překvapila svojí brutalitou. Nehrálo se fair play, panoval silný sexismus a solidarita mezi ženami tehdy taky nefungovala vůbec,“ konstatuje.

Na to, co může očekávat, ji prý upozornila Petra Buzková, svého času ministryně a místopředsedkyně ČSSD.

„Bylo to hned první den. Petra Buzková ze sněmovny odcházela, já přicházela a ona mi tehdy řekla: Jsou to prasata, pozor na ně. Vyrazilo mi to dech. Ona sama měla otřesné zkušenosti a v dobrém mě chtěla varovat.“

Jak Jacques říká, do žen si lidé, nejen politici, mnohem víc promítají vlastní mindráky. „Panuje tu stereotypní očekávání, jak má žena vypadat, jak se má chovat, co má dělat, co nedělat. A když tomu neodpovídá, schytává to mnohem tvrději. Komentuje se i to, jak je oblečená, jaké má vlasy, jaká prsa. U mužů se s tímto estetickým hodnocením nesetkáte. Útočit na ženu je zkrátka snazší,“ je přesvědčena Jacques, která si na závěr svojí kariéry vytrpěla své s „kauzou biomasa“.

V domácích expertních i politických debatách dlouhodobě dominují muži, je však i dost političek, které jsou na scéně hodně vidět. Třeba současná ministryně financí Alena Schillerová má z titulu své funkce pravidelné místo na obrazovkách zaručené. Hodně je slyšet i o ministryni práce a sociálních věcí Janě Maláčové, od března 2019 též místopředsedkyni ČSSD.

Prosazují se i předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová (jediná žena v čele parlamentní strany) nebo výše zmíněná místopředsedkyně Pirátů Olga Richterová, v krajské politice třeba hejtmanka Středočeského kraje Petra Pecková a další.

Tvrdá data ale ukazují, že žen je v české politice – v poměru ke zhruba polovičnímu podílu v celé populaci – skutečně málo. Podle dat Českého statistického úřadu jejich podíl ve volených funkcích sice s každými volbami trochu roste, pořád se ale nepřehoupne v součtu ani přes jednu třetinu.


Krajské volby 2020
27,51 % žen na kandidátních listinách

zvoleno 149 žen, což odpovídá 22 % všech krajských zastupitelů a zastupitelek

Senátní volby 2020
16,17 % kandidátek (38 žen z celkem 235 kandidátů)

zvoleny 4 z 27 možných, tedy 14,81 %

Evropský parlament 2019
 201 žen z 841 osob na kandidátce, tj. 23,9 %

zvoleno 7 z 21, tedy 33,33 %.

Zastupitelstva obcí 2018 (stav k říjnu 2020)
64 294 žen na kandidátkách z celkem 195 822, tedy 32,83 %

zvoleno 16 650 z 59 455, tj. 28 %.


I když jsou stávající čtyři ženy v ministerské funkci na tuzemské poměry docela slušný počet, odpovídá to ve čtrnáctičlenné vládě právě necelé třetině, podílu 28 procent (chvilku bylo ovšem v Babišově vládě rekordních šest žen).

Po pěti ministryních měly dřívější kabinety vedené Mirkem Topolánkem a Bohuslavem Sobotkou. Žádnou ženu do své vlády v novodobé české historii nevzali jen dva muži: Václav Klaus (ve svém prvním kabinetu) a Miloš Zeman.

Pro srovnání: nadpoloviční zastoupení mají ženy v současných vládách Finska (55 %), Rakouska (53 %), Švédska (52 %) a Francie (51 %). V čele vlády pak v rámci evropských zemí stojí žena na Islandu, v Norsku, Finsku a Dánsku.

V lavicích české Poslanecké sněmovny nyní sedí pouze 19,5 % žen (39 z 200) , což je oproti ostatním státům podprůměr. Hůře je na tom podle údajů Eurostatu v EU pouze Malta a Maďarsko. Nejvíce žen, 50 %, je ve švédském parlamentu. Výrazně jsou ženy zastoupeny také v parlamentu finském (46 %) a belgickém (43 %). 

Nejvíce poslankyň má ve své straně ANO Andreje Babiše – celkem 23. Pouze jedinou poslankyni – Janu Černochovou – má ve svém 23členném klubu ODS.  Podobně osamocena je poslankyně Pavla Golasowská v celkem desetičlenném týmu zákonodárců KDU-ČSL, což je mimochodem jediná strana, která se může pyšnit tím, že má v členské základně (těsně) nadpoloviční počet žen.

„Sdružení žen KDU-ČSL si stanovilo za cíl, aby na volitelných místech kandidátek KDU-ČSL byla zastoupena jedna třetina žen,” říká Šárka Jelínková, předsedkyně senátního klubu KDU-ČSL.

Za ženami do regionů

Členské základny politických stran vypadají obvykle jako pánské kluby. Výjimkou je statisticky vzato již zmíněná KDU-ČSL, na opačném spektru jsou TOP 09 a možná poněkud překvapivě Piráti, těsně následuje ANO (viz tabulka níže).


Počty členů sněmovních stran/ podíl žen na členské základně 

(údaje ke konci roku 2020, řazeno abecedně)

ANO: 2800/ 26,3 %

ČSSD: 11 500/ 35,52 %

KDU-ČSL: 21 447/ 51 %

KSČM: 31 500/ 44,5 %

ODS: 13 600/ 29,4 %

Piráti: 1056/ 23 %

SPD: 5000/ N/A

STAN: 1600/ N/A

TOP 09: 2500/ 21 %


Na tom, že „kvóty nemáme, ani o nich neuvažujeme“ se prakticky jednohlasně shodují všechny stávající parlamentní strany. „Kvóty nemáme a ani o nich neuvažujeme. V minulosti ČSSD kvóty uplatňovala pro ženy a mladé do 30 let. Ženy a muži mají v ČSSD stejné podmínky pro uplatnění na kandidátkách či v stranických funkcích. Kvóty již tedy nevnímáme jako potřebné,“ říká za ČSSD mluvčí Eva Gregorová.

„Kvóty nemáme a ani jejich zavedení neuvažujeme. Nejsme příznivci kvót, a hlavně si ani nemyslíme, že by to v tomto případě bylo potřeba. Do hnutí ANO má každý dveře otevřené,“ reaguje podobně hlavní manažer hnutí ANO Jan Richter a podobnými slovy i další.

I samy ženy o kvóty často nestojí a mohou je vnímat i jako urážku. Alespoň tak to bere výrazná žena české politiky, dlouholetá poslankyně, někdejší předsedkyně Poslanecké sněmovny a dnes senátorka ODS Miroslava Němcová:

„Kvóty nejsou řešení, nemám je ráda, nechci o nich ani přemýšlet. Připadá mi, jako bych byla brána jako osoba druhé kategorie, když na nějakou pozici potřebuji kvótu a nikoli své schopnosti a vlastnosti – ať už v politice nebo v byznyse.“

Pokud tedy někde v Česku hledat výraznější zastoupení žen v politice, jsou to hlavně obce a regiony. S trochou nadsázky se dá říct, že čím menší město, tím větší je šance, že jej bude řídit starostka. Čím výše ale v politice jdeme, tím více podíl žen klesá.


Text je zkrácenou a upravenou verzí článku napsaného pro časopis Heroine. Původní verze je součástí aktuálního speciálního čísla, které je mimo jiné věnováno věnováno tématu „prezidentky“: ženám, o nichž se v souvislosti s kandidaturou na prezidentskou funkci mluví nejčastěji, či tomu, že země vedené ženami, zvládají pandemii koronaviru lépe a že možná i proto je čas na „ženský styl“ vedení.

Líbil se vám tento text?
Podpořte nás převodem pomocí QR kódu

Naskenujte QR kód prostřednictvím své mobilní bankovní aplikace a zadejte částku dle libosti.

Děkujeme za podporu!
QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

13 komentářů

  1. Tondach napsal:

    Mno …… je jen dobře, že tam nejsou! Takové „političky“ jako Schillerová, Dostálová, Benešová, Pekarová, Konečná, Válková, Černochová a jiné, nejen ze sněmovny a z minulosti jsou toho důkazem!

  2. A. S. Pergill napsal:

    Navrhuji řešení:
    Soudruzi politici si hodí mincí, a komu padne panna, začne se genderově cítit ženou a nechá si tento gender napsat i do OP.

    • petrph napsal:

      Což je poněkud archaické řešení, ve skutečnosti by si měli pořídit generátor náhodných čísel, a každý den si podle něj to pohlaví měnit.:)

      Btw, ona by to zase nebyla novinka, co si vzpomínám pan Lem už to popsal v jedné ze svých sci-fi povídek před půl stoletím – jak jeho hrdina přistál na planetě, kde si místní obyvatelé měnili každý den funkce.. A když pochybovačně namítl, že to přece úplně nejde právě třeba u mužských a ženských rolí (otec matka, rodič, dítě a pod..) bylo mu řečeno
      „ale i to je u nás už možné a povinné. Ale Tebe se to cizinče týkat nebude, ty budeš odsouzen naším tribunálem k doživotní identitě a deportaci“.
      A jak rád odtamtud po tom rozsudku zdrhal..:))))

      • A. S. Pergill napsal:

        Myslím, že to byla některá cesta Ijona Tichého.

  3. petrph napsal:

    Btw, jak se tak na ta čísla dívám, ono je to je v podstatě správně – jak ukazují čísla v závěru.
    Podíl žen v členských základnách stran zhruba nad 20 procent, počet zvolených žen taky zhruba nad 20 procent (jsou tam větší rozkyvy dle typů voleb).
    Těžko by se tedy dalo vyřešit tak že by se nařídilo že ženy musí povinně vstupovat (ve větším počtu?) do stran, a do kterých?? :))))))
    Jenomže, ta odpověď je někde jinde, hned v první větě „.. o zastoupení žen v tuzemské politice, veřejném prostoru obecně,.. /nejen zase v politických stranách/..
    Právě že dnes ten „veřejný prostor“ je dnes mnohem širší než pouze zástupci politických stran ve vedení států, krajů, či obcí.
    Ten veřejný obsahuje třeba mj. i řadu aktivistických organizací (nikým nevolených), kde si i ženy dokáží tlakem ty své požadavky vynucovat mnohem úspěšněji. I třeba, včetně těch narativů jako že „muži jsou prasata“, která pak po nich média dosti trapně opakují.

  4. wenkovan napsal:

    „Problém“ poměrného zastoupení žen (LGBT, barevných atd.) kdekoliv a v čemkoliv je stejný jako býval povinný poměr dělníků : THP mezi členy KSČ a vede k témuž konci. Víc už se k tomu nedá říci.

  5. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Autor si nepovšiml, že žena má od přírody přidělenou jinou úlohu, než šaškovat v politice. Jen žena může porodit dítě (na příklad LGBT se mohou sexuálně vyžívat a užívat si sebevíc jak chtějí, ale živý tvor, kterému se říká dítě z toho nebude). Prostě politiku může dělat kdokoli, ale rodit děti mohou jen ženy.

    • A. S. Pergill napsal:

      Oskare, v kůži savců, včetně člověka, jsou pluripotentní buňky, z nichž je možné, jak u samce tak i u samice, vypěstovat jak vajíčko, tak i spermii. A bylo vyzkoušeno (na hlodavcích), že jejich spojením vzniknou normální mláďata i tehdy, když je zdrojem vajíčka samec a zdrojem spermie samice. Není tedy problém, aby spolu dvě L měly děti (akorát, že to budou vždy holčičky) a není ani problém (respektive problémem je „nosnice“), aby měl spolu děti i G pár (tam by v poměru 2:1 převažovali zase kluci). A to samé se v nějaké obdobě týká i těch B a T.
      Vzhledem k tomu, že mezi velmi ranými potraty bývají nalezány i plody s kombinací heterochromozomů YY (která je neslučitelná se životem), pravděpodobně zcela přirozeně a spontánně existují muži, kteří jsou fenotypicky ženy (má to své „půvaby“ i ve sportu), produkují vajíčka, ale ta jsou X a Y (jako spermie, takže 1/4 jejich počatých potomků má onu letální kombinaci YY), čili se ani nejedná o něco naprosto nepřirozeného. Nehledě k tomu, že i klonování (další možnost pro LGBT páry) má svou zcela přirozenou verzi – vznik jednovaječných dvojčat.
      A na samcích paviánů bylo před pár lety vyzkoušeno, že se u nich může (pod hormonální clonou) uchytit vajíčko na pobřišnici, a když je to na dobrém místě (blízkost velkých cév), tak může plod dozrát až do porodní zralosti (musí se, pochopitelně, vyndat jakousi obdobou císařského řezu). Takže možná ani ty „nosnice“ pro G páry nebudou časem zapotřebí.

      • Oskar (hanák z Hané) napsal:

        Podobné informace jsem nikdy nevyhledával, spokojil jsem se s obvyklým postupem: vzal jsem si ženu s myšlením i se všemi orgány vivinutými tak, jako má převážná většina žen, zplodil děti způsobem jak se to děje v převážné většině případů a stejně tak i moji potomci, takže mám 4 pravnoučata vzniklá stejným způsobem, jaký donedávna vznikali všichni lidé. Jako informace je to zajímavé, ale bohudík, nepotřebné.

      • Oskar (hanák z Hané) napsal:

        Opomněl jsem poděkovat za informaci, omlouvám se.

        • A. S. Pergill napsal:

          Tady jde o to, že opravdu asi časem nebude technický problém, aby LGBT páry měly spolu děti, čímž by padla další náboženskými fanatiky hlásaná téze o jejich „nepřirozenosti“, podložené tou absencí potomků.

    • Tondach napsal:

      Na to by opravdu nikdo nepřišel, že?

  6. A. S. Pergill napsal:

    Tenhle článek ve mě vzbudil vzpomínku starou něco mezi 40 a 45 lety:
    Před nás jako studenty VŠ nastoupil jakýsi činovník s tím, že máme (jako škola) málo členek Československého svazu žen, a že by potřeboval nějaké dobrovolnice, které by tu členskou základnu posílily. Načež vstal jeden kolega s plnovousem (v té době jsme měli vojenskou přípravu a uniknout povinnému oholení nějakým manévrem přes potvrzení od dermatologů nebylo zase až tak jednoduché) a prohlásil, že se tedy hlásí. Pochopitelně, všichni se řehtali a pár rozesmátých kolegyň si tu přihlášku i vyzvedlo.
    Faktem je, že dnes by něco podobného vyvolalo u části přítomných podobnou rekci jako karikatury Mohameda u muslimů a část by to nejspíš vzala vážně (proč by nemohl být vousatý chlap genderově žena, že?) a ti smějící se by byli zase terčem jejich hněvu.
    Takže současnost je oproti těm normalizačním rokům alespoň v tomhle jednoznačně horší, bohužel.

Přidávání komentářů není povoleno
ReklamaBělorusko