Svoboda médií a 124 let staré vánoční poselství šéfredaktora Churche
POZNÁMKA. Rozmohl se nám v posledních letech v Česku takový nešvar: tiskové konference bez otázek, případně výhradně na předem stanovené téma a nic jiného, blacklisty novinářů, jimž se na otázky neodpovídá a nejsou připouštěni na tiskové konference. S novou vládou to snad bude lepší, ale určitě ne všude…
Zůstávají nám stále mnohé hradby mlčení, kde se na každý kritický článek pohlíží jako na osobní útok. Příkladem je Pražský hrad, Arcibiskupství pražské, Český rozhlas, ale i některé soukromé firmy, které nabudou dojmu, že se o ně někdo neférově otřel a zaslouží si potrestat. Alespoň tím mlčením. Činnost tiskových oddělení pak spočívá v tom, že se dotaz hodí do koše, smaže, ignoruje. Případně alespoň bezelstně přizná, že daná redakce je prostě na blacklistu.
Vyškrábat se o pár pater výše
Jako by ten, kdo požaduje odpovědi, musel být k tomu, aby je dostal, servilní a klást bezpečné dotazy po srsti. Kdo má kritický přístup – jakkoli právě to je podstata kvalitní žurnalistiky – má smůlu.
Dokonce uvnitř jedné nejmenované ctihodné mediální instituce – podle svědectví zainteresovaných – si kolegové ze zpravodajství občas stěžují na autory kritických publicistických pořadů, že jim kazí práci, protože politici pak s nimi nechtějí mluvit…
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Roli médií často přebírají sociální sítě – nekritické, fanouškovské, zaujaté, předpojaté, potírající jiný názor, nedávající prostor druhé straně. To ale práci médií nahradit nemůže. Demokratická společnost kritická, svobodná a nezávislá média potřebuje. Novináři se mocných a vlivných neptají za sebe, ale za veřejnost. Na rozdíl od pseudonovinářů pak informace ověřují, dávají je do kontextu a dávají prostor druhé straně.
Ne nadarmo jsou ty nejvyspělejší společnosti v Evropě i ve světě zároveň vysoko na žebříčcích svobody médií. A naopak. Česko je aktuálně čtyřicáté.
Bylo by hezké, kdyby se Česká republika po letech propadu či stagnace opět vyškrábala alespoň o několik pater výše. I když se najde dost těch, co si to nemyslí, svoboda médií je zkrátka lakmusovým papírkem demokracie. Jistým problémem je, že se žel najde dost těch, kdo o „nějakou demokracii“ vlastně vůbec nestojí, protože „za tohle jsme klíči nezvonili“. Tím si ale už nebudeme kazit Vánoce.
Jako maličký hmyz
Á propos – už před více než stoletím vzniklo známé Vánoční poselství šéfredaktora Churche. Nebudeme zabíhat do detailů, ty si každý může dohledat přes odkaz v předchozí větě. Ve stručnosti jde o to, že se kdysi, roku 1897, jedna dívka z New Yorku obrátila na nyní už neexistující deník Sun, o němž její táta tvrdil, že vždycky píše pravdu. A chtěla vědět, zda skutečně chodí Santa Claus. Šéfredaktor Francis Church nechtěl důvěru malé čtenářky „ve vševědoucnost a pravdomluvnost médií“ zklamat.
Úvod jeho dopisu stojí za to ocitovat – a vypůjčit si jeho aktualizované vyznění pro dnešní svět plný podezíravosti, přesvědčení, že nějací „oni“ nám neustále lžou a záměrně zatajují pravdu, která je „někde jinde“:
„Tvoji malí přátelé nemají pravdu. Věří pouze tomu, co sami vidí; věří, že nemůže existovat nic, co nemohou postihnout svým malým rozumem. Všechen lidský duch je malý, ať náleží dospělému nebo dítěti. Ve vesmíru se ztrácí jako maličký hmyz. Takový mravenčí rozum nepostačuje, abychom postihli a pochopili celou pravdu.“ Tak hezké Vánoce.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
Čtěte též
Volební propagaci Rajchlovy strany vydává televize za redakční obsah
Hejtman, kam se podíváš. Placená propagace krajů imituje zpravodajství
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
6 komentářů
Za takové jednání si mohou novináři sami. Kdyby psali objektivně, nezaujatě a pravdivě, nikdo by neměl problém odpovídat na jejich otázky a spolupracovat s tiskem. Bohužel, smutné zkušenosti s novináři zapříčinily a vytvořily hradbu mlčení a pohrdání.
Nějaký konkrétní lživý článek od konkrétního novináře byste neměl..?
Jaký konkrétně neobjektivní, nezaujatý a nepravdivý článek máte na mysli..?
Jaké konkrétně „smutné zkušenosti“ máte na mysli?
Jaké „smutné zkušenosti“ máte na mysli?
Děkuji za hezké přání, nicméně k onomu závěrečnému dopisu, ten totiž spíše odpovídá na začátku popsanému stylu tiskových mluvčích, raději neříct nic podstatného, než přiznat nepopulární pravdu, byť v případě malých bezradných dětí pochopitelné.
Nicméně, mnohem lépe právě tu potřebnou současnou úlohu médií popsal pan Lem v povídce 137 vteřin. V ní se redaktor pokouší s pomocí počítače napojeného na zdroje informací po celém světě, (sci-fi to představa z roku 1980), zjistit kde se právě nachází a co dělá jeho ztracený přítel. a dostává se mu pythické odpovědi.
“ podle toho, jaký kdo má na to názor. Každý má právo na své osobní přesvědčení, které se mu v souladu s našimi zvyklostmi nesmí zazlívat, a toto právo je rovněž
zakotveno v naší ústavě. Náš list je stejného mínění.“
A až se zpožděním si uvědomil, že tento mediální stroj mu odpověděl právě jen na to, na co se ho ptal, když tento zjistil že jeho přítel už je po smrti.
I to je nostalgie spojená jak se vánočními svátky, tak i nezastupitelnou úlohou médií v naší společnosti.
Takže opravdu, hezké svátky a pokoj všem lidem dobré vůle..