Chránit novináře, obránce lidských práv, vědce či umělce před zastrašujícími žalobami chce nová směrnice proti šikanózním žalobám, neformálně známou jako „Daphne’s Law“ (Zákon Daphne). Europoslanci ji odhlasovali v polovině července.

Soudce bude moci nově v co nejranější fázi řízení zamítnout žalobu, kterou vyhodnotí jako zjevně neopodstatněnou. Pokud pak žalobce neprokáže opak , bude muset uhradit veškeré náklady řízení, včetně právního zastoupení žalovaného. Navíc může čelit sankcím.

Oběť naopak bude moci požadovat odškodnění, včetně odškodnění za psychickou újmu nebo újmu na pověsti.

Směrnice přináší především ochranu pro oběti šikanózních žalob, tzv. SLAPP (strategic lawsuit against public participation = strategická žaloba proti účasti veřejnosti).

Zavražděná maltská novinářka

Návrh směrnice vznikl v týmu pod vedením vicekomisařky Věry Jourové. Podle ní jde „o revoluční návrh“.

Státy také budou také muset shromažďovat údaje o šikanózních žalobách a případech zastrašování pomocí právních kroků. Komise má zřídit unijní registr strategických žalob proti účasti veřejnosti.

„Zatím nemáme v evropském právním řádu tento typ ochrany novinářů a ochránců lidských práv. Cílem je pomáhat lidem, kteří promlouvají ve veřejném prostoru, aby nečelili riziku, že je někdo požene k soudu, někdy i opakovaně,“ řekla Jourová pro HlídacíPes.org.

Inspirací pro vznik takové směrnice byl případ zavražděné maltské novinářky Daphne Caruany Galizie. Ta před smrtí v roce 2017 čelila 47 civilním žalobám a několika trestním, většině v nich ve Velké Británii, což znamenalo obrovské finanční a časové nároky. „Já jsem u jejího hrobu slíbila její rodině, že to budu řešit,“ dodává Jourová.

Zavražděnou novinářku připomněla i předsedkyně europarlamentu Roberta Metsola, která iniciativu, která vedla ke vzniku této legislativy, podporovala už od roku 2021.

„Možnost, aby novináři informovali svobodně o všem, co je ve veřejném zájmu, je nejen důležitá, ale zcela zásadní pro každou demokratickou společnost. Novináři by nikdy neměli být postaveni před volbu buď přestat informovat o faktech, nebo čelit nákladnému a zdlouhavému soudnímu procesu,“ zdůraznila Metsola.

„Tyto žaloby jsou podávány jen s cílem umlčet novináře a jsou hrozbou pro demokracii. Naše soudy nemohou být hřištěm pro bohaté a mocné,“ doplnil zpravodaj zákona, německý europoslanec Tiemo Wölken.

V Česku je vůle zatím vlažná

Pravidla, která nastaví nová směrnice, se mají vztahovat primárně na přeshraniční případy. A to v situaci, kdy žalobce, žalovaný a soud nemají bydliště či sídlo v téže zemi; druhým typem má být stav, kdy se například novinový článek, příspěvek na sociální síti, video, výzkum či umělecké dílo dotýká více než jednoho členského státu a lze k němu získat přístup elektronicky.

Evropské instituce nemohou členským státům nařídit, aby se opatření vztahovala i na čistě domácí případy. Evropský parlament i Komise jim to to ale důrazně doporučují.

Podle zpravodaje zákona Tiemo Wölkena se již řada členských států vyjádřila, že pravidla daná směrnicí budou uplatňovat i pro domácí případy. V tomto směru se chce angažovat osobně i vicekomisařka Věra Jourová.

„Dokud budu ve funkci, budu objíždět členské státy s tímto doporučením Komise. To sice není právně závazné, ale snažím se přesvědčit ministry spravedlnosti, aby to nebrali na lehkou váhu,“ uvedla.

V České republice je podle ní vůle přijmout pravidla směrnice i pro případy, které nejsou přeshraniční, zatím spíše vlažná.

„Před českým předsednictvím jsem měla zajímavou debatu s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem, který mi říkal, že v Česku není zaznamenán větší počet případů šikanózních žalob. Řekla jsem mu, že asi musíme udělat lepší sběr informací, protože tyto případy se vyskytují ve všech zemích EU a čísla narůstají. I v Česku budu lobbovat za to, aby se začala připravovat legislativa, která by pojala i domácí případy,“ potvrdila pro HlídacíPes.org.

Inspirací pro vznik směrnice byl případ zavražděné maltské novinářky Daphne Caruany Galizie. Ta před smrtí v roce 2017 čelila 47 civilním žalobám a několika trestním, což znamenalo obrovské finanční a časové nároky

I mocní mají práva

Europoslanci schválili směrnici 491 hlasy. Pouze 33 hlasovalo proti a 105 se zdrželo hlasování. Text s pozměňovacími návrhy, který prošel parlamentem, původní návrh Komise dokonce ještě zpřísnil.

Naopak Evropská rada (předsedové vlád EU) si přála mírnější verzi směrnice. To kritizovala kupříkladu koalice CASE, což je sdružení nevládních organizací působících v oblasti svobody médií, lidských práv, boje proti korupci či ochrany přírody. Koalici koordinuje Nadace Daphne Caruana Galizia, kterou vedou synové zavražděné maltské novinářky.

Evropští zákonodárci nyní chtějí dojít ke shodě co nejdříve, trialogy Europarlamentu, Komise a Rady k tématu proto začaly hned následující den po schválení směrnice v parlamentu, ve středu 12. července.

„Působí to na mě dobře, stejně jako vysoké procento schválení v Evropském parlamentu. I pozice Rady je poměrně pozitivní. V rámci trialogu se budeme bavit mimo jiné o tom, aby byla záruka rovného přístupu k soudu pro všechny. Samozřejmě ani bohatí a mocní nesmí být zbaveni možnosti bránit se u soudu,“ zdůrazňuje Jourová.

Podle návrhu europarlamentu budou mít státy povinnost implementovat směrnici do jednoho roka ode dne, kdy předpis vstoupí v platnost.

Školení pro právníky i oběti

Směrnicí vznikne členským státům povinnost, aby zřídily jednotná kontaktní místa, kam se oběti strategických (či šikanózních) žalob budou moci obracet s žádostmi o radu a informace. Navíc by vnitrostátní orgány měly těmto osobám poskytnout finanční, právní a psychologickou pomoc.

Nejvíce takových případů je nyní v Polsku, kde bylo od roku 2010 zdokumentováno 120 případů. Nejčastěji napadaným polským médiem je deník Gazeta Wyborcza, který v současné době čelí přibližně 75 šikanózním žalobám.

Státy také budou také muset shromažďovat údaje o šikanózních žalobách a případech zastrašování pomocí právních kroků. Komise má zřídit unijní registr strategických žalob proti účasti veřejnosti.

Další povinností členských zemí bude zajistit, aby právníci absolvovali adekvátní školení o strategických žalobách. Právnická profesní sdružení budou muset zavést pravidla, která budou jejich členy od zneužívajících soudních řízení odrazovat.

„Mluvila jsem se soudci v řadě zemí a pro většinu z nich je možnost vyhodnotit žalobu jako SLAPP a ukončit řízení úplně novou záležitostí,“ říká Věra Jourová s tím, že školení právních expertů budou tedy potřeba.

Evropské instituce podle ní mají pro školení justičních profesionálů, které probíhá každoročně, vyčleněny potřebné finance. „Existuje seznam témat, která mají být školena, který je neustále obnovován. Téma šikanózních žalob je nyní na jednom z prvních míst. Zároveň budeme chtít i po členských státech, aby proškolili soudce,“ vysvětluje Jourová.

Směrnice dále navrhuje, aby státy měly povinnost poskytnout školení i pro novináře, další pracovníky médií a obhájce lidských práv. Cílem má být posílení jejich schopnosti rozpoznat případy zneužití soudních řízení a vypořádat se s nimi, pokud se stanou obětí takových případů.

Měli by být informováni o svých právech a povinnostech, a také schopni přijmout nezbytná opatření na ochranu před takovými řízeními.

Nejhorší je nyní Polsko

Výše zmíněná koalice CASE zmapovala šikanózní žaloby v Evropě zpětně za deset let. Spolupracovala na tom s Amsterdam Law Clinics, která je součástí Právnické fakulty Amsterdamské univerzity (UvA).

Podle jejich analýzy bylo (či stále probíhá) v EU za deset let 570 případů zneužití soudního řízení. Jen v roce 2020 to bylo 114 případů.

Nejvíce takových případů je nyní v Polsku, kde bylo od roku 2010 zdokumentováno 120 případů. Nejčastěji napadaným polským médiem je deník Gazeta Wyborcza, který v současné době čelí přibližně 75 šikanózním žalobám.

Koalice CASE vytvořila v minulém roce také takzvanou Galerii hanby, v níž zveřejňuje jména právníků, politiků i firem, které se podílejí na zneužívání soudních procesů.

Objevil se zde například chorvatský soudce Zvonko Vrban, předseda krajského soudu v Osijeku, což je jeden z největších soudů v zemi. Ten během necelých dvou let podal šest občanskoprávních žalob proti zpravodajskému webu Telegram.hr, jeho šéfredaktorce Jeleně Valentić a Dragu Hedlovi, oceňovanému chorvatskému novináři a autorovi článků vyšetřujících podezření z etického pochybení soudce.

Dalším jménem je Grigoris Dimitriadis, bývalý generální tajemník řeckého premiéra (a také jeho synovec), který podal nákladné žaloby na organizace Reporters United, Efimerida ton Syntakton (EfSyn) a tři novináře poté, co byly v médiích zveřejněny články o údajně nezákonných praktikách vlády.

Do Galerie hanby se dostala například i španělská společnost Valle de Odieta S.C.L, která vlastní obří průmyslový chov krav na severu Španělska. Firma podala žalobu za pomluvu na španělskou organizaci Greenpeace a jejího šéfa, jakož i na 13 dalších nevládních organizací poté, co tyto skupiny předaly parlamentu zprávu o (ne)ekologických praktikách společnosti.