Jedna z obětí mi popsala, jak ležela v posteli a partner, který byl přitom na stejné posteli, neslyšel nic, ani se mu nic nestalo. Je to záhada, kterou možná nikdy nevyřešíme, popisuje reportér prestižního amerického časopisu New Yorker Adam Entous. Kauzu kolem onemocnění 40 amerických diplomatů na Kubě mapuje přes rok. 

Odpověď na otázku, co způsobilo změny na jejich mozku, nenašel. Podařilo se mu ale zjistit, kdo byly první oběti celé kauzy. Jak popisuje v rozhovoru pro HlídacíPes.org, o obyčejné diplomaty nešlo.

Co vás na téhle kauze tak zaujalo, že jste se jí rozhodl věnovat, i když už o ní leckdo psal před vámi? 

Ve své práci se hodně věnuji pokrývání témat spojených s tajnými službami a bezpečností. A tenhle příběh je stále plný otazníků, je to svého druhu záhada.

Co přesně se tedy obětem této záhadné kauzy stalo?

Oběti, kterými byla zhruba čtyřicítka zaměstnanců americké ambasády na Kubě, trpí podobnými symptomy jako při otřesu mozku. Nezávislé lékařské týmy, které je vyšetřovaly pomocí magnetické rezonance a scanů mozku, zjistily, že poškození připomíná mozky vojáků, kteří bojovali v Afghánistánu nebo v Iráku, a v jejich blízkosti došlo k výbuchu. Tlaková vlna, která otřásla i s jejich hlavou, způsobila změny v jejich mozkové tkáni.

Symptomy, jež vykazují nemocní z Kuby, se tedy podobají těm, kterými trpí vojáci vracející se z válečných zón. Doteď se nenašlo vysvětlení, co se těm diplomatům přesně mohlo stát, je to stále záhada.

Takže se vám nepodařilo přijít na nějaké nové detaily? 

Ne, stále to zůstává záhadou. Zajímavá je ale jedna věc. Vy jste označila oběti jako diplomaty. Ta první skupina, která byla zasažena, byli ale diplomaté jen technicky. Pro kubánské úřady i veřejnost byli označováni jako diplomaté. Ve skutečnosti ale pracovali pro CIA.

Na americké ambasádě v Havaně pracovalo kolem 70 diplomatů, z toho pouze tři až čtyři lidé působili jako agenti s diplomatickým krytím. Přesné číslo nevíme, ale nebylo jich moc. A byli to právě tito tři nebo čtyři lidé, kteří jako první začali trpět zmiňovanými příznaky. Nikdo jiný. Alespoň v té první fázi.

Útok, nebo psychóza?

Kdy onemocněla tato první skupina?

V listopadu až prosinci 2016 a pak to pokračovalo přibližně do poloviny května 2018. To, že první zasažení byli zaměstnanci CIA s diplomatickým krytím, samozřejmě vyvolalo spekulaci, že mohlo jít o cílený útok. Američané to označili jako útok, což z logiky věci vyvolává dojem, že šlo o úmysl.

Fakt, že prvními oběťmi byli krytí agenti CIA, o jejichž existenci přitom nemohly mít kubánské úřady tušení, protože o tom, kdo pracuje na ambasádě pro CIA, ví pouze CIA a velvyslanec, podpořil spekulaci, že na ostrově byla vytvořena skupina lidí, jejichž úkolem bylo zneškodnění špiónů CIA. Že tím Kubánci chtěli dát americkým tajným službám jasně najevo: „Toto je náš ostrov, takže vypadněte.”

To bylo v době, kdy se útoky týkaly pouze agentů. Ambasador posléze upozornil ostatní zaměstnance ambasády, že je tu potenciální riziko záhadné nemoci, která postihla několik lidí.

Ale velvyslance se to netýkalo? Ten žádnými symptomy netrpěl?

Nikoliv. Ambasador jen vyzval zaměstnance: Mějte oči otevřené a nahlaste jakékoliv podivné jevy, které by se kolem vás mohly dít.

Někteří lidé, které nemoc postihla, totiž uvedli, že, když se jim to stalo, doprovázel to zvuk podobný cikádám. U těch úplně prvních případů dokonce popsal příslušník CIA, že byl s partnerem v ložnici, leželi v posteli a agent CIA, který byl zasažen, slyšel onen zvuk a cítil silný tlak v hlavě, zatímco jeho partner, který byl přímo vedle něj, neslyšel ani necítil nic.

Když se ten zasažený člověk zvedl a odešel do jiného pokoje, zvuk i tlak ho následoval. Chtěl se podívat ven, jestli tam někdo není, otevřel dveře a náhle to přestalo. Zavřel dveře a začalo to znova. Bylo to velice podivné.

Podezření tedy padlo na tajné služby, že to musí být jejich operace. Zároveň se ale pracovalo s verzí, že může jít o nějaký psychologický jev.

Toto vysvětlení jsem zaznamenala i v českých médiích. Že mohlo jít o davovou psychózu způsobenou strachem z útoku. I tak je tomu ale těžké uvěřit. Mluvil jste o tom s někým na Kubě?

Ano. Vyzpovídal jsem dva vládní představitele, kterým bylo přiděleno vyšetřování případu. Řekli mi, že je to vše jen v hlavě Američanů. Že je to smyšlená konspirace. Vyzpovídal jsem i některé z obětí a jejich ošetřující lékaře. Také jsem se hodně zabýval vztahy mezi CIA, kubánskými tajnými službami a kubánskou vládou.

Ani tak se mi ale nepodařilo odhalit, co za problémy těch nemocných lidí stojí. Podařilo se mi pouze odhalit tajné vztahy a napětí mezi CIA a jejich kubánskými protějšky.

Můžete být konkrétnější? Jaké vztahy mezi nimi tedy panují?

Za desítky let, co vládl Kubě Fidel Castro, porážely kubánské tajné služby ty americké. Byly velmi profesionální a stále jsou na velmi vysoké úrovni. Nikoli technologicky, ale na úrovni operací výzvědných služeb a nasazení agentů.

KGB vysílala na ostrov své školitele a ti pomohli rozvinout kubánské tajné služby, jak pro domácí prostředí, tak zaměřené do zahraničí. Zde je ale potřeba si uvědomit, že zahraničím jsou míněny Spojené státy.

Zatímco americké tajné služby musí v podstatě pokrýt celý svět a Kuba nepatří na jejich seznamu mezi prvních pět prioritních zemí, pro Kubánce jsou prioritou tajných služeb stále Spojené státy. Zatímco CIA má na Kubu vymezené omezené lidské i finanční zdroje, Kubánci vše investují jen do boje se Spojenými státy.

Četla jsem váš článek, kde oběti z řad diplomatů nazývali zdroj svých problémů jako „to“. Nikdo nemá přesné označení, nikdo neřekl zbraň. Je to zkrátka „ta věc“. Dokonce obětem zpočátku nikdo moc nevěřil, nebo se mýlím?

Lékaři jim věřili, nikdo nezpochybňoval, že u nich došlo k poškození mozku. Otázkou ale zůstávalo jak. Někdo věří, že jim ublížila tajná zbraň pracující buď s mikrovlnami nebo nějakým zdrojem energie. Existuje ale i hypotéza zmiňované davové psychózy, kdy si větší skupina lidí vsugeruje, že existuje nějaká zbraň a zvuk, který je pronásleduje, a oni pak začnou vykazovat skutečné symptomy.

V tomhle ohledu se vám ale zjistit nic nepodařilo?

Zjistil jsem, že ti lidé jsou skutečně nemocní, mají poškozený mozek, ale jestli jim to způsobila zbraň, nebo jejich vlastní psychika, se mi dopátrat nepodařilo. A možná se to nikdy nedozvíme.

Ruská stopa se nepotvrdila

Nezmiňoval někdo možnou úlohu ruských tajných služeb v celé této záhadě? Je to sice pouze spekulace, ale Rusku se minimálně ve stejnou dobu prokázala snaha o ovlivnění výsledků amerických prezidentských voleb. Byl rok 2016.

Když celá kauza vypukla, první, koho Američané podezírali, byli samozřejmě Kubánci, ale moc lidí nevěřilo, že by byli schopni takovou operaci provádět bez podpory. V té době padlo podezření i na Rusko, se kterým se Spojené státy nacházely v určité situaci na Ukrajině i v Sýrii.

Existovala teorie, a je třeba zdůraznit, že to nikdy nebylo víc než teorie, že žádná jiná země kromě Ruska by nemohla přijít s tak sofistikovanou zbraní. O Rusech se navíc vědělo, že v minulosti investovali prostředky do vývoje technologií, které by měly podobné účinky jako v oné kubánské kauze. Ale to se nikdy nepotvrdilo.

Na rozdíl od zapojení Ruska do ovlivňování amerických prezidentských voleb. Tam byly naše tajné služby schopné vysledovat konkrétní aktivity jako hackerské útoky, zakládání falešných účtů v Rusku, měly důkazy ve formě odposlechů. Stejně tak v případě sestřeleného malajsijského civilního letadla nad Ukrajinou. I tam byly americké tajné služby schopné získat důkazy skrz odposlechy a obrázky ze satelitů, které jim umožnily dojít k závěru, že letadlo sestřelil ruský protiletadlový komplet. Takže v obou případech, jak voleb, tak sestřeleného letadla, měli Američané důkazy, které Rusko usvědčovaly.

V případě té kubánské kauzy ale nemají nic. Hledají dva roky důkazy, a nic. To je divné. Napovídá to, že buď jde o nejúspěšnější operaci tajných služeb všech dob, co se utajení týká, nebo že zkrátka Rusové do té kauzy zapojeni nebyli nijak.

Budete ten příběh ještě dál sledovat?

Určitě, ale je to příběh, který nemusí mít konec. Lidé logicky chtějí znát odpovědi na všechny otázky, které dosud nebyly zodpovězeny, ale my se ty odpovědi možná nikdy nedozvíme. Minimálně do doby, než padne kubánská vláda a otevře archivy, nebo se stane něco jiného. Teď to ale zkrátka nevíme.

Rozhovor s Adamem Entousem vznikl v rámci mezinárodní novinářské školy Journey: Journalism Bootcamp pořádané nadací Bakala Foundation