Rusko a Čína jsou ve vztahu k Česku stále drzejší. Důsledek místní podlézavé politiky
KOMENTÁŘ V roce 1994 žilo v České republice podle oficiálních statistik jen 3611 Rusů a 2907 Číňanů. O čtvrt století později žilo v Česku 38 033 občanů Ruské federace a 7485 držitelů čínského občanství. Suchá čísla lze interpretovat různě.
Jistě má vliv to, že se v České republice lépe žije, země bohatne, na atraktivitě získala i vstupem do Evropské unie, dá se tu v klidu studovat, pracovat i podnikat, kupovat nemovitosti, investovat…
Jak ale nedávno ve svém blogu na Aktuálně.cz správně upozornil bývalý český diplomat Petr Janyška, o Rusech v Česku suma sumárum nevíme skoro nic. Snad jen ta čísla, pokud oficiálně prezentované statistiky odpovídají realitě.
„Jak svůj pobyt u nás vnímají, proč sem přijeli, proč se tu usadili? Do jaké míry se ztotožnili s Čechy? S demokracií, liberalismem? Co vědí o ruském podílu na komunismu, o invazi v r. 68 a jak se na ni dívají?“ ptá se Janyška v souvislosti s děním kolem sochy generála Koněva.
Podobné otázky lze klást i ve vztahu k Číňanům, i když těm je Koněv ukradený a je jich tu stále násobně méně než Rusů.
Rusko-čínská linie
Proč ze všech 202 cizích národností žijících dle oficiálních statistik v ČR vypichujeme právě tyto dvě? Odpověď je snadná. Žádné dvě jiné země se pravidelně neopakují ve zprávách našich tajných služeb tak často, pokud jde o jejich nepřátelské (špionážní) aktivity vůči Česku.
Zároveň se prostřednictvím vztahu k Rusku a k Číně (a na druhé straně k Evropské unii – především pak Německu – a k USA) vymezují i linie v české společnosti i politice.
Vrcholní čeští politici a jejich našeptávači kritizují unijní protiruské sankce, opakují, že Krym byl přeci vždycky ruský, že studená informační válka je jen výmysl, že novináři by se měli (asi po ruském vzoru) likvidovat, jezdí na ruské vojenské přehlídky, otevřeně dohazují ruský Rosatom na dostavbu českých jaderných elektráren, opíjejí se na ruské ambasádě a vůbec setrvale přichylují k „velikému tomu tam se dubisku“.
To, že jsou Rusko i Čína ve vztahu k Česku stále drzejší, plyne právě z podlézavého přístupu řady českých politiků, s prezidentem Milošem Zemanem v čele.
Jak často opakují experti na Čínu (i na Rusko), velmoci mnohem spíše respektují ty, kdo jim vzdorují, ty, kdo jim nepodlézají, než ty, kteří se chovají právě opačně – pochlebují, vtírají se, lísají do přízně.
Jedním z důsledků je do absurdna vybičovaný spor o Koněva působící spíše jako dobře připravená zpravodajská akce.
Nikoli náhodou to aktivizuje prapodivné tuzemské spolky, jejichž seznam – díky jejich rozhořčeným reakcím na kroky městské části Praha 6 – zveřejnil zastupitel „šestky“ za Piráty Jiří Hoskovec na Facebooku:
Kdo je tady pánem
Ruská státní média nabízejí pokřivený obraz české společnosti, dávají prostor tuzemským extrémistům a komunistům. Otevřeně propagandistický Sputnik jde na to od lesa a prokremelskou propagandu nově balí do hávu čtenářsky lákavého „klikacího“ bulváru, aby jej dostal k co nejvyššímu počtu čtenářů.
Ruští historici přemalovávají dějiny, televize vysílají vylhané dokumenty o roku 1968, ale ruské archivy, které by mohly leccos vyjasnit a upřesnit, raději zůstávají pod zámkem.
Po Česku a po Slovensku místo toho Rusové vozí výstavu o svém pohledu na události kolem Mnichova 1938 a o tom, jak byl Sovětský svaz – na rozdíl od zrádného Západu – připraven přispěchat na pomoc. Teď je tahle výstava „Rozbití Československa 1938–1939: Nově zpřístupněné dokumenty ruských archivů“ mimochodem k vidění na pražské Metropolitní univerzitě.
Kdosi ze zahraničí, mezi řádky čteme Rusko, opakovaně napadá servery ministerstva zahraničí. Ruská ambasáda je stále ostentativně přebujelá, o skutečné náplni práce řady tzv. diplomatů není pochyb.
Je jen důsledkem tohoto vývoje, že ruský ministr kultury přirovná starostu Prahy 6 k funkcionáři nacistické NSDAP a český prezident mu za to ještě zatleská.
Podobný přístup ve stylu „sami jste si určili, kdo je tady pánem“ volí ve vztahu k Česku stále častěji Čína.
Dveřník zájmů PPF
Na setkání diplomatů na ministerstvu průmyslu si čínský velvyslanec určuje, že má být vyveden reprezentant Tchajwanu, stejný velvyslanec otevřeně lže o schůzce s českým premiérem a o tom, že „česká strana bere na vědomí úsilí české vlády o nápravu příslušných chyb a doufá, že česká strana přijme účinná opatření, aby zabránila opakování podobných událostí”. Tohle vylhané vyjádření mimochodem dodnes visí na stránkách čínské ambasády v Praze.
Čestným poradcem českého prezidenta zůstává v Číně zatčený Jie Ťien-ming, údajný bývalý majitel společnosti CEFC, co v Česku měla proinvestovat miliardy a místo toho zkrachovala. Na Hradě se pořádají opulentní čínsko-česká investiční fóra, jejichž výsledkem je vedle cvičení z podlézavosti nula nula nic, snad jen potvrzení role prezidenta coby dveřníka zájmů společnosti Home Credit v Číně.
Čínská ambasáda také otevřeně napadla české kritiky brutálního čínského postupu proti hongkongským prodemokratickým demonstrantům a jejich postoje označila za „chybné názory“. Proč by ne, když prezident Zeman prosadil předčasné vystřídání českého velvyslance v Číně Bedřicha Kopeckého poté, co spolupodepsal apel na dodržování lidských práv v Číně.
Číňané ruší domluvená vystoupení českých hudebních těles v Číně, jen proto, že se pražský primátor rozhodl ze smlouvy o partnerství s Pekingem odstranit článek obsahující souhlas s politikou jedné Číny. Na takové jednání si už v Česku odvykli.
Dnes jsem přijal na MK velvyslance Čínské lidové republiky Zhang Jianmina. Rozhodně jsem se ohradil proti jednostrannému rušení koncertů českých souborů v Číně. https://t.co/YJ9jfXL1FC
— Lubomír Zaorálek (@ZaoralekL) 9. září 2019
Nový ministr kultury Lubomír Zaorálek sice hrdě na Twitteru hlásí, že přijal velvyslance Čínské lidové republiky Zhang Jianmina a dodává: „Rozhodně jsem se ohradil proti jednostrannému rušení koncertů českých souborů v Číně.“
Ale co naplat – mnohem podstatnější je trapný dopis čtyř ústavních činitelů z roku 2016, kde se prezident, premiér, šéf Senátu a Poslanecké sněmovny omlouvali za to, že se tehdejší ministr kultury Daniel Herman svévolně sešel s tibetským duchovním vůdcem dalajlamou.
Buďme tedy rádi, že asertivní přístup k Číně a k Rusku volí aspoň někteří komunální politici. I když těm by zase místo zahraničně-politických akcí slušelo spíše přemýšlení o tom, jak dostavět metro nebo konečně prosadit obchvat města. Ale to je zase úplně jiný příběh.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Kolik má kráva žaludků? Ústecký kraj zvýšil počet výborů, rozhodovaly stranické knížky
Čína slibuje prosperitu a mír. Udělá ale jen to, co pro ni bude výhodné
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
24 komentářů
Já myslím, že jde hlavně o ekonomiku a prosazení vlastních ekonomických zájmů(vše ostatní je jen politická mlha) . Dám příklad – hedvábná stezka – versus – obří kontejnerové lodě a firmy typu Maersk. Americký břidlicový plyn a ropa – versus – ruský plyn a ropa. Atd.
myslím si,že se všemi státy je dobré mít seriozní,oboustranně výhodné vztahy,proč podlézání!!!!????co potom Babišova návštěva v USA a jednání s Trumpem??
… máte pravdu Pavle.
Baišovo jednání s Trumpem – ano jednání s Trumpem a nikde se neobjevuje, že by Trump, nebo jeho ministr, případně velvyslanec, nařídil to či ono. Nešťastná formulace Andrew Schapira nebyla nařízením, ale spíše povzdechem.
Zato z velvyslanectví Ruska i Číny máme nařízeno mnoho. Aby Číňané po cestě z letiště nespatřili tibetskou vlajku. Aby se obchodního jednání neúčastnil zástupce Tchajwanu, aby se nemluvilo o tancích na náměstí … abychom neviděli ruské vojáky na Ukrajině, abychom nepoznali paralelu mezi Anschlusem Rakouska a zabráním Krymu, aby u nás nebylo možné přepravovat spojenecká vozidla v rámci cvičení … (a sorryjako, část z toho možná chtějí jen zdejší lidé, aby se zavděčili svému božstvu).
nejsem si jist, zda víte o hlavním důvodu cesty Babiše do USA. Byl vlastně předvolán na kobereček za chování k řediteli CIA v ČR s upozorněním, že jde o zaměstnance USA. Ostatní byla jen politická mlha. Co se týče ekonomických vazeb, tak si musíme vybrat. S Ruskem jsme to táhli 40let a výsledky známe.
Byl jsem v Rusku i v USA a ne jen ve městech. Srovnávat nesrovnatelné nebudu. Všem vřele doporučuji místo prázdného plácání. Zdravím
Byl jsem v Rusku i v USA (tam dokonce výrazně déle a v mnohem lepší pozici) a pokaždé jsem si vybral zase jen Česko, tedy Moravu; ale kdybych si musel vybrat nějakou jinou zemi, USA by to rozhodně nebylo.
A Rusko ano ?
Ano. Někde na březích Bajkalu.
To byl právě ten pokus o podlézání, ta Babišova návštěva.
Jen lži a nenávist místních novinářů…
Není to trochu naopak. Naše chování a zejména chování Pražského zastupitelstva mi připadá jako by chtěl mravenec fackovat medvěda. Už Winston Churchil řekl “ Ruský medvěd se nedráždí, ten se hladí“ Co si to o sobě vůbec myslíme. Rusofobie už dosáhla takových rozměrů, že se obávám, že na místě pomníku maršála Koněva bude prostor k pálení knih ruských či čínských autorů. Jednou už to v historii u našich západních sousedů bylo, jen se jednalo o autory židovské. Nedejme se urážet, ale také neurážejme!
jakoby sme zapomínali na rok 1948 a co se potom s pomocí soudruhu z ruska dělo,na rok 1968 a opět co se u nás za pomocí soudruhů z ruska dělo
na anexi krymu
novičok
na špionážní akce ruské i činské ambasády
na čínskou demokraci to myslím ironicky
anexe nepálu
harašení zbraní proti tajwanu
korejská válka
honk-kong
političtí vězni a popravy politických věznů a prodej jejhich orgánů
tanky proti vlastním lidem
atd .
Ano, „nedejme se urážet, ale také neurážejme“ – jenže ovšem na té druhé části věty, na tom urážení je založena kariéra mnohých, v tomto případě zmiňovaných Kolářů.
S hysterií se Miroslave Hruško chodí na příslušné oddělení polikliniky, ne na Hlídacího psa. A propos k těm urážkám, s těmi začali Rusové už krátce po roce 1948, s další velkou urážkou pak přišli v srpnu 1968 a pokračovali v těch urážkách po celou normalizaci a okupaci, kdy si z nás prostě udělali kolonii. To jim naštěstí velká část národa nezapomněla a doufám, že dokud se k nám budou chovat jako ke kolonii, tak ani nezapomene.
Jestliže podle svědectví bývalého disidenta Františka Stárka, který po propuštění z vězení na základě Husákovy milosti 25. listopadu 1989 nastoupil k nově vznikající tajné službě a vyslýchal estébáky, padla drtivá většina živých svazků StB do rukou Rusů, pak se nelze divit, že nyní mají Rusové v rukách tolik materiálů na vydírání lidí, na které StB svazky vedla a kteří v současné době působí na české politické scéně. Tito lidé jsou nyní ruskými loutkami a Rusové si dovolují čím dále, tím více. Obrovskou tragédií je, že českému voliči tato skutečnost nevadí. Pokud jednou v důsledku této volby u nás demokracie padne, bude český volič opět lát a spílat kde komu, hlavně Američanům a západní Evropě, jak nás zrádně opustili, ale že si za pád demokracie u nás může český volič sám, si nikdy nepřizná.
Pokud u nás demokracie padne, tak si za to můžeme jen a jen sami. Volbou Babiše, Filipa, Okamury a podobných. A dovolávat se ochrany (protekcionismu) v Bruselu, znamená akceptaci toho, že jsme skutečně protektorátem EU.
Kdybyste Pavle Liško nepřelétával v rychlosti pouze začátky příspěvků, abyste stihl reagovat na co největší množství a to nejspíše nejen na Hlídacím psu, tak byste ke svému velkému překvapení zjistil, že jsem napsal něco velmi podobného. Až na ten protektorát EU. Velká škoda, že už nežijí Miloslav Šimek a Jiří Grossmann. Téma protektorátu EU a osoby toto téma propagující by se pro dvojici Šimek & Grossmann zcela jistě staly chutným námětem pro další povídku do knihy Besídka žáků zvláštní školy.
Ale já přece vím, že jste napsal něco podobného. V tomto s Vámi dokonce i souhlasím. Až se divím … Proto jsem Vám to taky napsal.
Nicméně, a v tom se neshodneme, pokud se dovolávám ochrany demokracie u někoho jiného, tak z logiky věci se mu – i dobrovolně – svěřuji pod ochranu ( protekci ) a z nejen gramatického rozboru pak vyplývá, že jsem ( žiji v ) protektorátem.
Myslím, že jsme u nás dostatečně dospělí, abychom si demokracii ochránili sami. Alespoň já v to , divte se, stále věřím.
Hrajete si se slovíčky a překrucujete jejich význam. Ale to jen tak na okraj. Demokracii jsme si nedokázali sami uchránit ani v roce 1939 a nastupující demokracii jsme si nedokázali sami uchránit ani v roce 1968.
Je třeba, s velmocemi, umět pracovat..ale i si uvědomit, že někdy jsme pod jejich rozlišovací schopnost..
Neměly by tam stát dvě, ty sochy? Dvakrát nás osvobodil, ne?
Jo a ještě jedna, třetí, z darů a vděčnosti maďarských občanů.
Z ruské ambasády tam ty dvě sochy po vypití lahve vodky vidí už dnes.
pro skeptik 18.9.2019 (14:27) : to není slovíčkaření. Nevím jak byste pojmenoval skutečnost, že spousta lidí tvrdí, že pouze členství v EU u nás ochrání demokracii.
Jinak v roce 1968 žádná demokracie nebyla, a to ani nastupující, a v roce 1939 i poté 1948 byla zcela jiná mezinárodní politická situace. A ano, pokud to berete takto, bránit jsme se měli. Dodnes za to přizdisráčství pykáme křivou páteří a ztrátou sebevědomí . Jaký to rozdíl oproti hrdým Polákům… Čest výjimkám v podobě Mašínů.
Dnes jsme členem NATO, tak snad nebude tak zle. Zaplaťpánbů za to. Ovšem, třeba ta zamýšlená EU-armáda nám nahlodává i tuto zatímní kotvu a jistotu.