Pavla Baxanta si StB vyhlédla jako kandidáta tajné spolupráce, na starosti jej měl estébák Luděk Olexa. „Chtěli mě zlomit, zničit,“ řekl Paměti národa Pavel Baxant. „Cítil jsem, že mě chtějí na něco nachytat, ale neměli na co. Tak si vymysleli homosexualitu. Nakonec zjistili, že ani tohle nezabralo.“

Spis kandidáta tajné spolupráce s krycím jménem „Florián“ estébáci Pavlu Baxantovi založili v roce 1980, tehdy mu bylo dvacet devět let. Důvodem jejich zájmu byly poznatky, podle nichž „bude přeložen do Prahy, kde by měl zastávat funkci osobního tajemníka kardinála Františka Tomáška, neboť zná několik jazyků“.

Horolezec a automobilový závodník

František Tomášek zastával během normalizace zpočátku opatrné názory, například nepodpořil Chartu 77. Později ale čím dál ostřeji vystupoval proti režimu a stal se jedním za symbolů protikomunistického odporu.

Estébák Luděk Olexa si k Baxantovi poznamenal:

„Jeví se jako vhodný typ ke zpravodajskému využití.“

Z toho, co si o něm státní bezpečnost zapsala, Pavel Baxant vychází jako pozoruhodná postava. Pocházel ze šesti dětí, jeho bratr Jan se také stal duchovním. Vyučil se automechanikem, maturoval na strojní průmyslovce, teprve pak změnil své životní směřování a nastoupil na bohosloveckou fakultu v Litoměřicích, kde se potkal se Zdeňkem Kratochvílem. Ale na rozdíl od Kratochvíla, který byl z fakulty vyloučen, ji v roce 1979 zdárně ukončil.

Státní bezpečnost si k němu ve spise poznamenala, že Baxant byl student „schopný a nadaný“, ale též „vzpurný, až drzý“ a pro svoji otevřenou kritičnost měl „konflikty s vedením fakulty i ostatními bohoslovci“. Přesto, nebo právě proto ho jeho spolužáci uznávali jako „mluvčího ročníku“.

Kněžské svěcení mu udělil kardinál Františk Tomášek. Začínal jako kaplan v Chebu, pak byl přeložen do Osova. „Mezi ostatními duchovními je oblíben pro svou upřímnost a poctivost. Je teologicky vyspělý, věnuje se neustále dalšímu studiu, a lze předpokládat, že bude mít zájem dodělat doktorát teologie,“ zapsal si Luděk Olexa. „Má řadu koníčků pro duchovního netypických. Věnuje se aktivně horolezectví a automobilovému sportu.“

Zkusíme ho kompromitovat

První setkání s Pavlem Baxantem Luďku Olexovi ukázalo, že to bude tvrdý oříšek… „Při pohovoru se choval velmi suverénně, odpovídal na otázky nekonkrétně, neuváděl jména ani žádné další podrobnosti,“ zaznamenal do spisu. Baxant také Olexovi řekl, že „je proti jeho svědomí, aby hovořil o konkrétních osobách, neboť se obává, že by měly nepříjemnosti“.

„Rozhovor s námi považuje za nutné zlo.“

„Přestože byl upozorněn na to, aby o styku s pracovníky ministerstva vnitra pomlčel, řekl, že o rozhovoru bude muset informovat svého nadřízeného vikáře, a pokud se ho na to kardinál Tomášek bude ptát, pak i jeho.“

​Pavel Maria Baxant ve farnosti Věteřov, asi 2019. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa

Olexa si umínil, že i když kandidát tajné spolupráce Baxant „odmítá jakoukoliv formu dalšího kontaktu“, nenechá ho být. „Bude konspirativním způsobem kontaktován na faře a bude ověřeno, zda své názory nezměnil,“ zapsal. A pokud je nezmění, „bude použita vhodná kombinace metod k jeho kompromitaci.“

Estébákům tehdy přišel vhod tajný spolupracovník s krycím jménem „Novák“, skutečným jménem Petr Fořt. Ten jim přihrál vítanou spekulaci. „Jako zajímavost pramen uvádí, že Baxant působí dojmem homosexuála. Stýká se s duchovním Pavlem Hrabou z Jinců, o kterém je známo, že je rovněž homosexuál, což úchylnost Baxanta potvrzuje,“ zapsal Olexa.

Ze spisu se dozvíme, že Baxant mezitím dával do pořádku faru v Osově, měnil okna, dveře, instaloval vodu. A sbližoval se s místními věřícími, kterých do kostela chodilo čím dál tím víc. A když bylo vše hotovo, přeložili ho do Netvořic… Při osobním rozhovoru s Olexou si Baxant postěžoval, že „je z toho nešťastný“, protože jde o „další farnost v dezolátním stavu“.

Zmínil, že podle něj přeložení do Netvořic zosnovala Státní bezpečnost. A Olexa smečoval:

„Bylo mu naznačeno, že jistě sám ví pravý důvod, i když o něm nechce hovořit. Byly mu naznačeny jeho časté, příliš důvěrné styky s páterem Hrabou z Jinců a dalšími osobami, o kterých jsou známy určité homosexuální sklony.“ V záznamu o schůzce Olexa uvedl, že po těchto slovech byl Baxant „velmi nervózní a roztřesený“, a „bylo mu dáno ke zvážení, zda za dané situace pro něj není výhodnější vyjít nám vstříc.“

„Byl to pokus estébáků mě zlomit, zničit,“ řekl Paměti národa Pavel Baxant, který není homosexuál. „Cítil jsem, že mě chtějí na něco nachytat, ale neměli na co. Tak si vymysleli homosexualitu. Nakonec zjistili, že ani tohle nezabralo. Nakonec to sami vzdali, protože jsem nepodlehl. Tak jejich tlak přestal.“

Má homosexuální sklony

Právě o tomhle citlivém tématu estébákům v květnu 1984 vyprávěl podle svazku „Florián“ také tajný spolupracovník „Tomáš“, tedy Zdeněk Kratochvíl.

„Pramen se dozvěděl, že byl přeložen do Prahy jeho bývalý spolužák z bohoslovecké fakulty v Litoměřicích Pavel Baxant. Byl ustaven administrátorem kostela svatého Prokopa na Žižkově. Pro duchovní to bylo velkým překvapením, neboť se jedná o farnost velmi exponovanou,“ zapsal Olexa.

„Hovoří se o tom, že Pavel Baxant patří mezi oblíbence kanovníka Jana Lebedy. Jakýmsi veřejným tajemstvím je skutečnost, že Baxant má stejně jako Lebeda homosexuální sklony. V posledním období je to již několikátý případ zvýhodnění kněží-homosexuálů.“

K tomuto záznamu se ale Zdeněk Kratochvíl nezná: „To je nějaký omyl, ani nevím, že byl ustanoven na Žižkově,“ odpověděl, když byl se záznamem konfrontován. „To mě někdo dal do huby,“ komentuje.

Po pěti letech tlaku StB se Baxant v roce 1985 vzchopil k jednoznačnému odporu. Olexa zapsal, že když za ním s kolegou znovu přišel, požádal, aby jej „přestali obtěžovat, neboť nic neprovádí a s StB nechce mít nic společného“.

A záznam v Baxantově svazku „Florián“ pokračuje: „V Praze aktivoval styky s exponenty nelegální církve, kterým vyzradil, že je navštěvován pracovníky StB včetně obsahu těchto rozhovorů. Odmítl jakoukoliv diskusi s tím, že o obtěžování pracovníky StB bude informovat kardinála Tomáška.“ Poté Olexa pokus o získání Baxanta k tajné spolupráci vzdal. Navrhl spis „Florián“ uložit do archivu.

Autorka textu Hana Čápová působí v projektu Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. Jde o subjektivní vzpomínky pamětníků, které nemusejí vždy zcela odpovídat skutečnému průběhu historických událostí.