Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Investigativní novinář Janek Kroupa
Zdroj: youtube.com,

Co říká „kauza Janka Kroupy“ o objektivitě a českých médiích? Analytici hodnotí spor v ČRo

Velmi silně zasáhl veřejnou debatu spor mezi ředitelem Českého rozhlasu René Zavoralem a investigativním novinářem ČRo Jankem Kroupou. Zároveň však celá kauza – aspoň při pohledu zvenčí – relativně rychle utichla. Její průběh zhodnotili mediální analytici z Univerzity Palackého. Upozorňují především na problém s definicí objektivity, ale i na obecný stav české žurnalistiky.

Celý spor odstartoval 29. listopadu 2017, kdy na Radě Českého rozhlasu promluvil generální ředitel ČRo René Zavoral, který kritizoval práci investigativního novináře Janka Kroupy. Podle Zavorala měly být rozhlasové příspěvky Janka Kroupy o neoprávněném hospodaření Agrofertu na 1700 hektarech půdy „účelovou záležitostí v jakémsi antibabišovské tažení“.

Vadilo mu, že téma bylo zaměřeno pouze na Agrofert, přestože se hospodaření na cizí půdě týká údajně stovek zemědělských firem v České republice.

Zavoralovi rovněž vadilo možné načasování příspěvku zrovna na den, kdy Andrej Babiš prezidentovi představoval ministry připravované menšinové vlády – současné vlády v demisi.

Proto ředitel požádal o vyhotovení analýz. A ačkoliv byly pro rozhlas vypracovány celkem tři, generální ředitel svou kritiku vůči Kroupovi opíral pouze o část jedné z nich – o analýzu Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Zbylé dvě studie naopak styl a objektivitu Kroupových reportáží hájily.

Jedna kauza, širší souvislosti

Mediální analytička Renáta Sedláková z Katedry mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Univerzity Palackého si myslí, že existují čtyři roviny, ve kterých je třeba kauzu Janka Kroupy chápat.

Základní rovinou jsou změny zaměstnaneckých podmínek v českých médiích. Druhou rovinu pak spatřuje v konkrétních analýzách a neustálých sporech o jejich kvalitu. Třetí rovinou je podle ní proměna situace okolo médií veřejné služby, konkrétně ony náznaky možné regulace veřejnoprávních médií či jejich zestátnění.

„Čtvrtá rovina – která s tím souvisí – je, že pár kilometrů od nás nedávno zastřelili mladého investigativního novináře. Možná jsem měla říct, popravili, protože způsob, jakým to bylo provedeno, vypovídá o tom, že se jednalo o plánovaný čin,“ uvádí Sedláková s odkazem na vraždu reportéra Jána Kuciaka na Slovensku.

Sedláková poukazuje na zvláštní přístup ředitele Zavorala k jednotlivým analýzám. „Jednu (analýzu Karla Hvížďaly, pozn. red.) odmazal zcela. Druhou pak odmazal s odůvodněním, že má jen kvantitativní část, nemá pořádnou kvalitativní část. Byť samozřejmě je Hvížďalova analýza spíše esej, tak i v ní velice dobře argumentuje, proč si myslí, že ty příspěvky odvysílány být měly, a že v nich nevidí v zásadě žádné zásadní pochybení. To má na začátku jasně uvedeno a potom pouze argumentuje proč.“ Při rozhodování mělo být podle ní přihlédnuto ke všem třem analýzám.

Generální ředitel nakonec svá slova o účelovosti reportáží Janka Kroupy a jejich načasování stáhl. I přesto trvá na tom, že příspěvky měly své nedostatky.

Analýzy, které měří neměřitelné

Jednou z hlavních otázek je, jak je možné zmiňované analýzy číst a chápat. Zda jsou vůbec měřené fenomény – objektivita, vyváženost a nestrannost – měřitelné.

„Já si myslím, že se všichni (analytici, pozn. red.) snaží Kroupu trošku omlouvat. Sice poukáží na chybu, následně ale uvedou, že to v zásadě dělá dobře. Tyto analytické metody jsou na posuzování podobné žurnalistiky poměrně krátké,“ předkládá svůj názor politolog, mediální teoretik a bývalý šéfredaktor týdeníku Sedmička Karel Páral.

Stejný názor zastává také mediální expert a analytik Marek Lapčík. „Já s tím naprosto souhlasím. Podle mě na to nejsou ty analýzy vůbec dělané. Jde o zásadní nedorozumění – jeden měří něco jiného, než druhý ve skutečnosti dělá. Analytici mají měřit objektivitu, která podle teoretiků neexistuje. Dokonce i novináři mají pochyby o tom, že to je tak snadno měřitelné. To by se mohlo zadat fyzikům a vyšlo by to nastejno,“ podporuje Páralův názor.

Současně s tím Páral uvádí, že je třeba nahlížet na to, co bylo odvysíláno ve dvou dnech, jako na celek – bez ohledu na skutečnost, jak byl výsledný produkt rozdělený.

„Stejně jako dnes již skoro nikdo není schopný složité články učíst, tak podobný problém je i s mluveným slovem. Proto to takto rozsekali. Když jsem se o tom bavil s Jankem Kroupou, tak říkal, že to tak vymysleli, aby to bylo atraktivnější pro posluchače. Ale tím vznikl ten problém, že se něco neodvysílalo už první den, ale až druhý den. Což už nezapadá do toho konceptu. Donekonečna zjednodušovat nelze – tohle je ten případ,“ dodává Páral.

Páral i přesto Kroupovu práci hájí. Reportáže podle něj byly v zásadě podloženy informacemi datového oddělení, které na tomto případu také pracovalo. „Když jsme studovali ty materiály, tak pod tím je článek Jana Cibulky, což je jeden z nejlepších datových žurnalistů u nás. Podklady dělal právě on,“ uvedl Páral.

Problémy s legislativou

Pro novináře, ale také pro analytiky je současně velmi náročný výklad legislativy, týkající se právě médií veřejné služby.

„Náš problém je v tom, že máme normativně-idealisticky formulovanou legislativu, která zkrátka nejde naplnit. Na jedné straně je ten zákon formulován ve smyslu: musím těm posluchačům nabídnout úplně cokoliv – tedy pravdu i lež. Na druhé straně říká: musím jim to poskytnout správně, objektivně, vyváženě, neutrálně, v co nejširším spektru zastoupených lidí, názorů… Reálně to nejde dodržet,“ myslí si Sedláková.

Zpřesnění zákona by mohlo podle mediálních expertů ulehčit také práci „velké mediální Radě“, která musí rozhodovat jednotlivé spory.

Sedláková poukazuje také na jeden facebookový status, který s nadsázkou hodnotil závěry plynoucí z kauzy Kroupa. „Má investigativní novinář, když zjistí, že daný politik někoho nechal zabít, čekat se zveřejněním do chvíle, kdy někoho zabije i opoziční politik?“ uvádí s tím, že to je sice dohnáno do absurdna, ale že přesně takto naše legislativa funguje.

Krize investigativní žurnalistiky?

Zásadní otázka celé kauzy spočívala v tom, má-li být pohlíženo na investigativní žurnalistiku s větší benevolencí, co se týče požadavků specifikovaných legislativou.

„Máme-li pohlížet na investigativní práci z hlediska managementu – musí zde být ředitel, který ví, že investigativní žurnalistika přináší úplně jiné náklady a styl práce. Zde se musí počítat s jinými měřítky. To byl ostatně důvod, proč skončila značná spousta investigativních center, která byla roztroušena po nejrůznějších médiích – například v Hospodářských novinách,“ myslí si Páral.

Podobně se na problematiku dívá také Renáta Sedláková. Česká republika je podle ní příliš malá na to, aby uživila více investigativních týmů.

Důvod, proč investigativní žurnalistika nemá často kýžený dopad, spatřuje Marek Lapčík v nízké kredibilitě novinářů v Česku a také v množství publikovaných zpráv, mezi kterými se náročnější investigativní žurnalistika ztratí.

„David Macháček z Reportérů přišel s reportáží – české dálnice jsou čtyřikrát dražší než rakouské. Jak to bylo možné? On to zjistil – důvodem byl Aleš Řebíček – tehdejší ministr dopravy. A co to změnilo? Nic. Další den se řešilo něco úplně jiného,“ vysvětluje svůj názor Lapčík.

I přes všechna negativa Karel Páral investigativní žurnalistiku hájí s tím, že je v dnešní době velmi důležitá. „Investigativní žurnalistika jde v zásadě proti změnám a proti trendům, které v té žurnalistice jsou, což je obrovské zrychlování a potřeba neustále někde cpát nějakou vatu, abychom ten obsah zaplnili,“ uzavírá Páral.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

12 komentářů

  1. Věra Tomanová napsal:

    Dovolím si předložit svůj názor, že investigativní žurnalistika bude bez fungující, tj činné a naprosto nestranné justice marná, sisyfovská práce. Neujme-li se státní prokurator dokazatelného kriminálního činu, řídí se politická scéna starou zkušeností : psi štěkají, karavana jde dál. Vypadá to, že je to v postkomunistických zemích dobře fungující metoda vládnutí.

    • Jaroslav Hudec napsal:

      Rozdíl mezi novinářskou prací a obsahem trestního řízení je primárně v tom, že „investigativec“ si jednotlivé střípky, často dělící i několik let, míst, osoba atd., zásadně pro čtenáře poskládá tak, aby konečné vyznění odpovídalo jeho záměru – záměru koho chce poškodit, komu ublížit nebo naopak komu pomoci. Nic z toho ovšem v celku nemůže doložit, tím spíše dokázat. Může tu a tam doložit ty střípky, ty jednotlivosti, o nichž ovšem zpravidla nemá přímý zdroj informací, ale jen zdroj „jedna bába povídala“.
      Zatímco jako důkaz v trestním řízení může obstát jen to, co má reálnou povahu, má individuálně ověřitelný zdroj a nejedná se (až na výjimky) o „zprostředkované svědectví“, tedy o informace typu „slyšel jsem, jak XY říkal, že slyšel, jak…..“. nebo „ viděl jsem, jak ZA ukazoval, že BC měl dělat….“.

  2. daniel hofman napsal:

    Že kvůli Kroupovu článku nedostatečně ověřenému seděli lidé ve vazbě je v pořádku?!Ani bych se nedivil,kdyby měl obavy o své zdraví!Občas si novináři myslí,že nad ně není a že mohou zveřejnit co je namane bez ohledu co tím způsobí!

    • Weber napsal:

      To myslíte vážně? Kroupa uvalil na ty postižené v kauze „Budišov“ vazbu, on je tam měsíce držel, skoro mám dojem, že by se našlo dosti“ spravedlivých“, že by požadovali po Kroupovi náhradu škody těm postiženým. Vidím, že i když jaro má čas, tak hloupost již kvete.

  3. Fanda Mára napsal:

    Tak že z toho plyne závěr, že problém je Janek Kroupa, nikoliv pozemková dotační mafie. Zajímavé. Řekl bych, že tady něco smrdí ….

    • Tondach napsal:

      Babiš se snad myje…:-)

    • Letovec napsal:

      problém je Janek Kroupa, který nezná legislativu a pak vypouští bubliny.

    • Weber napsal:

      Proč by mělo smrdět, jen Babiš krade, tak jako celý život, v té Kroupově „práci“ se ukazuje, že Babiš lepší nebude, má to posvěcené svými voliči, tak co. Já vím, že hospodařit na cizí půdě a sklízet úrodu je zlodějna, ale určitě se najdou na takovou činnost různé názory, nejen Babišovy a ředitele ČRo. Dnes je divná doba.

    • daniel hofman napsal:

      To je přesně ono,odpovídáte na něco úplně mimo!

  4. Josef Jirousek napsal:

    Dobrý den,
    je jistě dobře,že novináři odhalují nepravosti,ale na druhou stranu musí jejich zprávy být podložené argumenty,jinak by se mohlo jednat o pomluvu.V takovém případě by novinář měl být za takové zprávy trestně odpovědný.Pomluvou může
    ublížit nevinému člověku a z něj to nikdo hodně dlouho nikdo neodpáře.

  5. petrph napsal:

    Bohužel, – odpověď zní, protože žijeme přece v právním státu. Což tedy znamená, co je zákonem dáno, může být žalováno. A žel se nedá spolehnout na erudici našich soudců že pak rozhodnou spravedlivě, natož rychle.
    Což je asi ten důvod, proč ředitel ČRo místo toho aby vzkázal „stojím si za svými novináři“, musí začít rychle shánět analýzy a právníky…

  6. tomas kvitek napsal:

    Novinari by meli byt vlastne „vedci“ co prinaseji tvrde dukazy a ne jen smyslenky a povidacky typu“ myslim si, jedna pani povidala, vypada to, ze…ukazuje to na to, ze…“. Kdo z nich ma vsak moznosti a zkusenosti vysoce odborne, financni, logisticke a kdo se musi jen uzivit. Delat novinarinu jako „vedu“ je tvrda drina a to se chce malokomu. Proto dnes vetsina clanku vypada jak vypada a je to tvrdy bulvar.

Přidávání komentářů není povoleno