Informační operace zpravodajských služeb východního bloku Denver, během níž byly šířeny dezinformace o původu viru HIV, se často uvádí jako ukázkový příklad sovětské propagandy. Zjednodušená verze tohoto příběhu však vynechává kontext a důležité detaily operace. Pokud je doplníme, získáme o dost lepší představu o fungování informačních operací a propagandy v nedemokratických režimech.

V osmdesátých letech sovětská zpravodajská služba KGB využila paniky okolo nemoci AIDS a ve spolupráci s partnery z dalších zemí východního bloku (konkrétně Bulharska a NDR) šířila tvrzení, že virus HIV „byl vyvinut v americké laboratoři jako biologická zbraň“.

Často se to prezentuje jako ukázkový příklad sovětské propagandy. Jeho popularita je pochopitelná: jde o případ zajímavý, dobře zmapovaný a také značně znepokojující. Problémem však je, že jeho zjednodušené verze vynechávají důležité detaily a nevěnují dostatečnou pozornost dobovému kontextu, čímž mohou vyvolávat dojem, že zpravodajské služby jsou všemocné a informační operace zázračně účinné.

Proto je namístě tento příběh převyprávět a věnovat pozornost detailům, které jej staví do jiného světla.

Neocenitelným pomocníkem při tomto vyprávění jsou dva akademické články německých výzkumníků – Disinformation squared: Was the HIV-from-Fort-Detrick myth a Stasi success? z roku 2013 a Were our critics right about the Stasi?: AIDS disinformation and „disinformation squared“ after five years z roku 2019.

Texty publikované v časopise Politics and the Life Sciences vycházející z rešerší archivních materiálů a osobních rozhovorů se sice věnují primárně roli Stasi, zpravodajské služby NDR, ale i z toho důvodu staví operaci Denver do nového světla. A značně problematizují výklad, že se jednalo o zářný úspěch propagandy zpravodajských služeb východního bloku.

Vymyslela KGB mýtus o HIV z laboratoře?

Jako počátek operace Denver se obvykle udává rok 1983, kdy v indických novinách Patriot (které s nejvyšší pravděpodobností založila KGB v šedesátých letech) vyšel článek citující údajný dopis amerického vědce tvrdící, že virus HIV byl vyvinut v armádní laboratoři ve Fort Detrick v USA.

Článek dále zmiňoval riziko, že se virus bude šířit do Indie z Pákistánu, kde americká vláda již testuje účinnost této biologické zbraně již dříve ozkoušené na marginalizovaných skupinách v USA.

O dva roky později byl tento dopis zmíněn v článku v sovětským listu Literaturnaya Gazeta dávajícím nemoc AIDS do souvislosti s americkým programem na vývoj biologických zbraní.

Z roku 1985 také pochází telegram, v němž KGB žádá bulharské zpravodajské služby o součinnost při šíření dezinformace o původu viru. V dalším telegramu z roku 1987 adresovanému KGB zase bulharská tajná služba uvádí, že během posledních dvou let na této operaci spolupracovala s „východoněmeckými a (do určité míry) také českými kolegy.“

Podle reportu amerického ministerstva zahraničí o sovětských vlivových operacích z roku 1987 bylo tvrzení o původu viru a americké laboratoři mezi lety 1985–1987 zmíněno v sovětských sdělovacích prostředcích čtyřicetkrát a objevilo se v médiích v 80 zemích.

Jedna z nejznámějších zmínek dezinformace v mainstreamových médiích pochází z března 1987, kdy moderátor americké televize CBS Dan Rather ve vysílání uvedl, že podle sovětského „vojenského časopisu“ epidemii AIDS způsobil únik viru z americké vojenské laboratoře. Zároveň však dodal, že pro tuto hypotézou nejsou důkazy a opírá se o přesvědčení některých vědců.

Samotný mýtus o tom, že virus HIV byl vytvořen člověkem, však KGB nevymyslela. Počátkem osmdesátých let to totiž byla jedna ze seriózně diskutovaných hypotéz o původu viru.

Nemoc AIDS byla popsána teprve v roce 1981 (mimochodem v tom samém roce ještě noviny samotnou existenci nemoci zpochybňovaly jako nepodloženou fámu). Jejím šiřitelem byl doposud neznámý typ viru, jehož neobvyklá struktura byla pro některé z vědců dostatečným důvodem pro domněnku, že nemohl vzniknout přirozenou cestou.

Tato hypotéza však nutně nepředpokládala zlé úmysly, ale upozorňovala na to, že virus mohl vzniknout třeba jako nezamýšlený produkt vývoje léků nebo vědeckých experimentů a uniknout z laboratoře kvůli nedostatečným bezpečnostním opatřením.

Tuto možnost zmínila například představitelka Strany zelených během jednání západoněmeckého Bundestagu v roce 1985. Teprve v tomto roce vědci identifikovali u opic z rodu Chlorocebus virus vzdáleně příbuzný viru HIV, což umožnilo určit původ nemoci. Každopádně ani to neznamenalo konec debat a ještě nějakou dobu trvalo, než se vědecká komunita shodla na tom, že nemoc AIDS má přirozený původ.

KGB tedy využila existující nejistoty a upravila si existující vědeckou hypotézu tak, aby odpovídala jejím záměrům poškodit svého úhlavního mocenského rivala.

Kdo kontroloval šíření dezinformace

Jedním z nejvlivnějších hlasů propagujícím dezinformaci o původu viru HIV v americké laboratoři byl biolog Jakob Segal žijící v NDR.

Ten se začal zajímat o původ nemoci v listopadu 1985 – podle svých vlastních slov z toho důvodu, že tezi o přenosu viru z opice na člověka shledával značně nepřesvědčivou.

Na formování jeho postojů neměla vliv pouze tvrdohlavost a ochota jít proti většinovému konsenzu (což považoval za zásadní vlastnost správného vědce), ale také víra v ideály komunistu. Vliv měly i životní zkušenosti jeho manželky a přeživší holocaustu Lilli, která jen těsně unikla tomu, aby se stala obětí pokusů v koncentračních táborech.

Na základě vlastního výzkumu Segal, který byl v té době již v důchodu, dospěl k názoru, že virus HIV nemohl vzniknout přirozenou cestou. V souladu se svým přesvědčením se přiklonil k tezi propagované sovětskými médii, že byl vyvinout jako biologická zbraň v laboratoři ve Fort Detrick.

Neexistuje však věrohodný důkaz o tom, že by Segal se Stasi nebo dokonce KGB spolupracoval. Stasi sice o jeho výzkumných aktivitách díky konfidentům v jeho okolí věděla, ale v té době je sledovala spíše kvůli obávám z negativních dopadů na situaci v NDR.

Teprve ve chvíli, kdy Segal začal svou teorii prosazovat v akademických kruzích – včetně západních – začali někteří představitelé Stasi vidět potenciál i pro její využití v operaci Denver.

První důkaz dokládající tuto úvahu se podařilo objevit v archivních materiálech ze září roku 1986. Segalova relevance pak značně vzrostla v říjnu téhož roku, kdy díky svým americkým akademickým kontaktům poskytl rozhovor britskému deníku Sunday Express, v němž přímo obvinil americkou vládu ze zodpovědnosti za vytvoření viru HIV.

Jeden ze soudobých dokumentů KGB vyjadřuje potěšení na tím, že tento rozhovor posílí důvěryhodnost dezinformací šířených v rámci operace Denver, ale zároveň uvedl, že k němu došlo nezávisle na aktivitách zpravodajských služeb.

Spekulace o původu viru nezůstaly omezeny na vědeckou komunitu, ale zapojila se do nich řada aktérů. V roce 1983 se o AIDS začali zajímat bratři Robert a Theodore Streckerovi žijící v Kalifornii.

Po třech letech amatérského bádání publikovali report s výmluvným názvem This Is A Bio-Attack Alert, v němž tvrdili, že nejen AIDS ale dokonce i rakovina a mnohé další nemoci jsou šířené záměrně americkou vládou prostřednictvím očkování.

V tomto dokumentu je Fort Detrick zmíněn, což ukazuje, že Streckerovi se sovětskou dezinformací přišli do styku. Na dvaceti stránkách však jméno tohoto výzkumného zařízení padne pouze dvakrát, což naznačuje, že pro jejich konspirační teorii nemá zásadní význam.

K tomuto tématu se Robert vrátil v roce 1988, kdy ve videu pojmenovaném Streckerovo memorandum zopakoval tezi o vytvoření viru HIV v laboratoři. V dokumentu se mimo jiné odvolává i na výzkum provedený Jakobem Segalem.

Jiní konspirační teoretici naopak vinili z vytvoření viru HIV Sovětský svaz a tvrdili, že právě komunisté používají tuto biologickou zbraň k rozvrácení USA. Zpravodajské služby tyto konspirační teorie sice zřejmě sledovaly s uspokojením, ale jejich vliv na ně byl pouze nepřímý.

Lze se také domnívat, že i kdyby žádná operace Denver neprobíhala, lidé jako Segal nebo bratři Stackerovi by i tak šířili tvrzení zpochybňující přirozený původu viru HIV.

Probíhala operace Denver v utajení?

Šíření dezinformací o původu viru HIV v laboratoři ve Fort Detrick bylo americkými úřady důsledně mapováno a představitelé USA se proti nim opakovaně vymezovali.

Na článek v deníku Literaturnaya Gazeta publikovaný v roce 1985 reagoval tehdejší americký velvyslanec v Moskvě dopisem šéfredaktorovi. V dopise označil článek za „záměrné klamání čtenářů“.

Již zmíněný report amerického ministerstva zahraničí o sovětských vlivových operacích z roku 1987 nejen šíření dezinformací o viru HIV důkladně zmapoval, ale hned na první stránku jeho autoři umístili karikaturu obviňující USA z vytvoření viru publikovanou sovětským deníkem Pravda.

Tehdejší americký ministr zahraničí George Shultz ve svých pamětech tvrdí, že na koordinované úsilí šířit dezinformace o AIDS upozornil sovětského vůdce Michaila Gorbačova při jednání v říjnu 1987. Podle jeho vzpomínek byl generální tajemník touto zmínkou uveden do značných rozpaků.

Gorbačovovy memoáry se o této okolnosti schůzky nezmiňují. Každopádně o týden později sovětský deník Izvestija publikoval článek sovětských vědců, který označil tvrzení o tom, že byl virus HIV vytvořen v laboratoři, za mýtus.

Sovětské dezinformační úsilí však nebylo diskutováno pouze mezi bezpečnostními analytiky a státníky za zavřenými dveřmi. Když moderátor CBS Rather zmínil možnost, že virus byl vytvořen v americké laboratoři, ministerstvo zahraničí se proti jeho výroku ohradilo a označilo jej za „další úspěch v komplexní, celosvětové“ kampani, kterou se snaží Sovětský svaz očernit Spojené státy.

Po konci studené války bylo díky otevření archivů možné doplnit další podrobnosti. Když tedy v roce 1992 ředitel ruské tajné služby SVR Jevgenij Primakov přiznal, že KGB šířila dezinformace o původu viru HIV, už jen potvrdil něco, co již bylo známé.

Denver a státy východního bloku

Sovětské zpravodajské služby si mohly pochvalovat, že teorie Jakoba Segala se šíří po celém světě a poskytují tak operaci Denver legitimitu. V případě, že lze věřit Shultzovým pamětem, Gorbačov již tolik nadšen nebyl.

Segalovy aktivity dělaly ještě větší starosti představitelům NDR, jelikož Segal byl součástí vědecké komunity v NDR. Navíc se jednalo o neřízenou střelu, nad níž neměla Stasi žádnou kontrolu. A s tím, jak se mezinárodní situace měnila, začala popularita tohoto penzionovaného vědce představovat spíše zátěž než výhodu.

Někteří představitelé Stasi byli nedůvěřiví vůči Segalovi (a tím pádem i samotné premise projektu Denver) již od samotného počátku. Domnívali se totiž, že pokud se státní instituce zapletou do šíření dezinformace, která půjde snadno vyvrátit, poškodí si reputaci.

Na podzim roku 1986 si tedy Stasi nechala vypracovat několik zpráv (mimo jiné od představitelů komise, která ohledně nemoci AIDS radila vládě NDR) týkajících se kredibility Segalových teorií. Všechny tyto posudky vyzněly v Segalův neprospěch.

Uvnitř Stasi se tedy výrazně snížila ochota do šíření jeho teorií investovat čas a peníze. Výjimku představovalo oddělení HV A/X zodpovědné za aktivní opatření a dezinformace (nebo možná jen několik jeho důstojníků – prameny jsou v tomto ohledu nejasné), které operaci Denver nadále koordinovalo s představiteli bulharských zpravodajských služeb.

Narůstající averzi Stasi vůči snahám o popularizaci Segalových teorií však naznačuje memorandum z března 1987 označující jeho aktivity za „politicky škodlivé“.

Ani mezi nejvyššími představiteli komunistické strany NDR nepanovala v této věci shoda. I přesto, že se objevily hlasy, že Segalovy aktivity mohou pomoci odhalit nekalé plány amerických imperialistů, převážil názor, že šíření této nepodložené teorie může způsoby více škody než užitku.

Segalovi tedy bylo umožněno, aby své názory o původu viru HIV šířil v zahraniční, ale zakázáno vyjadřovat je v NDR. Jistě k velké úlevě východoněmeckého ministerstva zdravotnictví, jehož oficiální pozicí bylo, že virus je přirozeného původu.

Naopak pro ministerstvo zahraničí NDR Segal představoval problém, jelikož jeho vyjádření vyvolávala konflikty se západními státy. V jednom dosti pikantním případě se ministerstvo od Segalových teorií (a tím pádem i od dalších dezinformací šířených v rámci operace Denver) distancovalo v předvečer schůzky mezi NDR a USA, jejíž obsahem byl právě společný postup v boji proti AIDS.

Na případě NDR lze tedy ilustrovat, že operace Denver vyvolávala tenze mezi různými názorovými skupinami nejen v rámci zpravodajských služeb ale také státních institucích a politických orgánů.

Komu prospěla operace Denver?

KGB a další zpravodajské služby států východního bloku si od operace Denver zřejmě slibovaly oslabení mezinárodní pozice Spojených států. V taktické rovině byly občas úspěšné – například ve chvílích, kdy dezinformace o původu viru vyústila v komplikace při jednáních o amerických základnách v některých zemích.

Tato akce zpravodajských služeb se však postupně dostávala do konfliktu s představami Gorbačova o novém uspořádání vztahů mezi Východem a Západem. Ve chvíli, kdy přestala být porážka Spojených států hlavním cílem sovětské politiky, stala se i operace Denver zbytečnou či dokonce potenciálně škodlivou.

Informační operace totiž nikdy nejsou cílem samy o sobě, ale slouží jako nástroj zahraniční politiky. O úspěšnosti operace Denver lze tedy říci, že úspěšnou být nemohla, protože se v průběhu času změnilo samotné chápání toho, co je v této věci pro sovětskou zahraniční politiku úspěch.

Operace Denver nepochybně zkomplikovala debaty o nemoci AIDS. Některé státní instituce a političtí představitelé v NDR se k akci stavěli skepticky, protože chápali, že tato informační operace může ovlivnit i postoje východoněmeckých občanů a znesnadnit řešení zdravotnické krize. Což se paradoxně stalo právě v Sovětském svazu, kde se koncem osmdesátých let začal virus HIV masově šířit.

S touto nemocí se Rusku nepodařilo vypořádat dodnes. Nadále patří mezi jednu ze zemí s nejvyšším počtem nakažených mimo Afriku.

Přičítat tento stavu pouze zmatení, které mezi sovětskou populací vytvořila propaganda o původu viru v americké laboratoři směřovaná na domácí publikum, samozřejmě nelze. Ale je zřejmé, že dezinformační činnost KGB rozhodně k řešení krize nepomohla a operace Denver tak měla tragické následky i pro Sovětský svaz.

Nedocenitelnou se však operace Denver stala pro image zpravodajských služeb (nejen) východního bloku. Někteří jejich představitelé totiž po konci studené války začali pěstovat mýtus o vlastních až zázračných schopnostech a vlivu.

Třeba Stasi svou roli v této operaci značně nadsadila. Jeden z jejích bývalých důstojníků, Günter Bohnsack, pro ni dokonce vymyslel i nové a údernější jméno – operace INFEKTION. A to přesto, že se sám na celé akci vůbec nepodílel.

Tento název se ovšem uchytil (bohužel i mezi výzkumníky), přestože se nevyskytuje ani v archivních materiálech samotných zpravodajských služeb NDR – i v nich je operace označena jako Denver.

Mýtus operace „INFEKTION“ si pak začal žít vlastním životem, a ještě dnes formuje debatu o současné ruské propagandě. Tomu se říká skutečně povedená dezinformace.

Autor je politolog, působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Věnuje se oblasti dezinformací, propagandy a konspiračních teorií. Tuto problematiku zkoumá mimo jiné v rámci projektu Zahraniční vměšování cizích mocností v kontextu současných geopolitických a technologických změn (INTERFER).