Když se v březnu 2022 na půdě OSN schvalovala rezoluce odsuzující agresivní válku Kremlu na Ukrajině: zdrželo se hned 17 afrických států. Na tom, aby země Afriky stály na jeho straně a naopak odsuzovaly „neokoloniální a zkažený Západ“, Kreml už roky důsledně pracuje. Upozorňuje na to nedávno publikovaná studie Centra excelence strategické komunikace NATO o ruských informačních operacích „mimo západní informační prostředí“. 

Kreml vychází z metod a zkušeností ze sovětské éry, z takzvané „teorie reflexivní kontroly“. Popis je v zásadě podobný tomu, co známe i z českého a evropského prostředí:

„Nakládání s informacemi a ovlivňování veřejného mínění přizpůsobuje kulturnímu, emočnímu a sociálnímu prostředí a psychologicky je modeluje na míru dané zemi prostřednictvím propagandy, takzvané maskirovky – klamání i provokací formou šíření hoaxů a falešných zpráv. Cílem má být vyvolat žádoucí ,dobrovolnou‘ reflexivní reakci,“ konstatuje studie NATO.

V Africe však Kreml vykresluje sám sebe jako antiimperialistickou mocnost, země NATO naopak jako neokoloniální státy s nedůvěryhodnou a zkaženou společností.

Ruská verze příběhu

Nigerijský novinář Philip Obaji v rozhovoru pro server Voxpot popsal, jak Rusko podporuje destabilizaci západní Afriky a migraci do Evropy, masivní propagandou posiluje protizápadní sentiment i jak na kontinentu ruští žoldáci, pozůstatky a následovníci někdejší Wagnerovy armády, znásilňují, kradou a vraždí.

„Rusko hlavně ve frankofonní Africe podporuje pocit, že Francie nebyla nic jiného než zlo. Že Paříž zničila země jako Mali, Burkina Faso a Niger, zatímco Kreml přichází jako rovnocenný ekonomický partner. Dekády nestability a evropské vojenské přítomnosti, hlavně v Sahelu, mají za vinu, že lidé ve spolupráci se Západem nevidí pozitiva – naopak si myslí, že dané země jsou nestabilní, protože to tak Evropa a USA chtějí,“ řekl pro Voxpot.

Ruským cílem je podle něj i posilovat a podporovat africkou migraci do Evropy: „Celé to má destabilizovat západní Afriku a Sahel, čímž Kreml také sleduje boj s Evropskou unií. Dezinformace jsou v něm stěžejní a evropské státy by jim měly čelit více. Víme, že Rusko se snaží znepřátelit proti sobě různá etnika.“

I na africkém kontinentu (a částečně v arabském světě) Rusko využívalo a využívá témata spojená s válkou proti Ukrajině – kupříkladu i v Africe silně rezonovaly dopady na potravinovou a energetickou bezpečnost a růst životních nákladů.

Názory na příčiny konfliktu – jak vyplynulo z analýz i rozhovorů zpracovatelů studie – se různí. I v zemích jako Keňa a Jihoafrická republika (JAR), kde jinak většina veřejnosti ruskou invazi na Ukrajinu odsuzuje, se část populace přiklání k ruské verzi příběhu o tom, že za válku může „expanze NATO řízená USA“.

A v důsledku toho velká část obyvatel afrických zemí vinila z potravinové a energetické krize nikoli Rusko, ale Západ – v souladu s výkladem Kremlu, že „černomořská obilná iniciativa je lest, která má západním státům zajistit výhody oproti ostatním“.

Kolonialismus a společenské trhliny

NATO popisuje ruské informační vlivové operace v pěti vybraných zemích: Egyptě, Mali, Keni, Jihoafrické republice a Spojených arabských emirátech (SAE).

Kreml v těchto zemích úspěšně využívá tamní nespokojenost – ať už s neokolonialismem v Mali, institucemi v Keni, nebo historií v JAR – vždy k oslabení Západu. Podobně jako v Evropě si Kreml dokáže dobře vytipovat „společenské trhliny“ a na jejich základě štěpit společnost a budovat obraz světa tak, jak to vyhovuje současnému Rusku.

Z pětice hodnocených zemí je nejproblematičtější Mali – navzdory tomu, že zde EU a OSN více než dekádu vedla výcvikovou misi ve snaze podporovat vládu a malijskou armádu v boji s různými povstaleckými a islamistickými skupinami. Mise se opakovaně účastnili i čeští vojáci.

SAE a JAR zůstávají spíše neutrální, byť nakloněné Rusku. Egypt a Keňa podle studie „váhají“, ale Kreml využívá rostoucí apatie a podporuje pěstování nedůvěry k Západu. Svůj odraz to má například v nejistotě hlasování těchto zemí v mezinárodních orgánech a reakcích na krize současné i budoucí.

Ruský vliv ve vybraných mimoevropských zemích

—

Egypt

Digitální analýza ukazuje převahu prokremelského obsahu v arabštině nad prozápadním, a to jak objemem, tak přesvědčivostí. Kvalitativní data odhalují rostoucí nedůvěru k Západu, což Kreml využívá k šíření konspiračních teorií a „whataboutismu“. Přesto Egypt pravděpodobně nepřeruší vazby se Západem kvůli závislosti na americké pomoci a ukrajinském obilí. Může však směřovat k „pozitivní neutralitě“ vůči ukrajinskému konfliktu, částečně kvůli ruské roli v potravinové bezpečnosti. Cílem Kremlu je podporovat apatii k válce na Ukrajině, touhu po rychlém řešení a nedůvěru k objektivní pravdě.

—

Mali

Mali se stává baštou ruského vlivu v Africe. Analýza odhaluje silný protizápadní sentiment v Mali, který se shoduje s prokremelskými postoji. Ten pramení z rozčarování ze západních modelů, vnímání neokolonialismu a nedůvěry k bezpečnostním přístupům Západu. Spolupráce s Kremlem je vnímána jako antikoloniální osvobození, což se projevuje dominancí prokremelského obsahu na sociálních sítích a v uzavřených skupinách. Kreml zde posiluje svůj vliv a prohlubuje nedůvěru k Západu.

—

Keňa

I zde roste protizápadní sentiment. Prokremelský obsah má ale zatím omezený dosah. Podíl na šíření protizápadních zpráv zde má Čína. Cílem Kremlu je vyvolávat apatii ve vztahu k dění na Ukrajině, nedůvěru k západním institucím a polarizaci debaty o hodnotách.

—

Jihoafrická republika

Svobodná média v JAR omezují ruskou dominanci, i když zde svoboda tisku čelí svým výzvám. Důkazy o přímém vlivu Ruska jsou slabé, ale lokální proudy propojují ruské narativy s politickou agendou a historickou rolí Ruska v boji proti apartheidu. Proruské nálady jsou rozšířené napříč elitami. Západní komunikace naráží na historické křivdy, což podporuje kremelský narativ o novém „multilaterálním“ řádu. Kreml zde cílí na pozitivní neutralitu a polarizaci debaty o Západu.

—

Spojené arabské emiráty

Spolupráce s Kremlem je v SAE vnímána jako oboustranně výhodná. Kreml využívá vnímání západního pokrytectví, odporu k LGBTQ+ spojenému se Západem a konspiračního myšlení k oslabení Západu a apatii k jeho porušování norem. Kreml chce posílit sbližování země s Ruskem a prohloubit konspirace na arabských sociálních sítích.

Prokremelský obsah převládal na všech otevřených sociálních platformách, mezi nimi podle studie vévodí síť X (dříve Twitter): „Na základě sekundárního výzkumu je to pravděpodobně způsobeno převzetím platformy Elonem Muskem a následným oslabením jejích monitorovacích a ochranných schopností.“

Popularita oficiálních kanálů ruských velvyslanectví i kremelských programů RT (Russia Today) a Sputnik narostly na sociálních sítích v afrických zemích v posledních letech o vysoké desítky procent. Studie navíc nemohla obsáhnout uzavřený obsah na hojně používaných diskusních skupinách na Telegramu, Facebooku a WhatsAppu, které jsou podle studie „klíčové pro šíření a indoktrinaci tím, že uzavírají své komunity před konkurenčními názory“.

Dvojí úder. Shora i zdola

Pokud jde o aktéry, nijak se příliš neliší od toho, co známe i v Česku: vedle konspiračních či přímo Kremlem placených webů (jako je RT a Sputnik – v Evropě nyní v rámci sankcí zakázaných), přes místní úředníky, užitečné idioty, cyniky a falešné účty.

Zajímavé jsou ve sledované pětici zemí hlavní cílové skupiny kremelských informačních operací. Jsou jimi politické elity a zároveň i mládež: „Cílem je vytvořit si dvojí vliv shora dolů i zdola nahoru. To má druhotný efekt na formování jak současné, tak i budoucí diskuse o Rusku, Západu a mezinárodním systému, na současnou i budoucí tvorbu politik.“

Tento „dvojí úder“ – shora dolů přes elity a zdola nahoru přes mladé lidi – má potenciál měnit diskurz o Rusku a Západu na desetiletí dopředu.

Na rozdíl od Ruska Západ dosud není schopen překročit jazykovou bariéru, komunikovat s publikem na hyperlokální úrovni a dává plně prostor protizápadnímu a prokremelskému obsahu.

Pověsti Západu nepřidávají ani kroky současné administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ta mimo jiné hodlá ukončit finanční podporu USA pro organizaci Gavi, která pomáhá nakupovat důležité vakcíny pro děti v rozvojových zemích – například proti malárii.

Podle The New York Times je na podpoře Gavi při nákupu vakcín závislá například Sierra Leone. Její ministr zdravotnictví Austin Demby už reagoval s tím, že je „šokován a znepokojen“ a že důsledky mohou být citelné po celém světě.