Ruský prezident Vladimir Putin při projevu, v němž uznal separatistické republiky na území Ukrajiny. Foto: Profimedia

Proč Kreml tolik mluví o „fašismu Ukrajinců“ a jakou roli v tom hraje Bandera

Napsal/a Robert Břešťan 11. dubna 2023
FacebookTwitterPocketE-mail

Už déle než rok zaznívá z Kremlu stejný výklad údajných důvodů, proč Rusko „muselo“ na Ukrajinu zaútočit: vládne tam fašistický režim, Ukrajinci jsou banderovci a prezident Zelenskyj narkoman a protiruský ultranacionalista. Kromě toho se v Rusku masově přepisují dějiny, kdy Kreml někdejší spojence obviňuje z podpory nacistů za druhé světové války.

„Na údajný boj proti fašismu řada Rusů stále silně slyší,“ podotýká český historik s ukrajinskými kořeny a expert na dějiny Ukrajiny Bohdan Zilynskyj.

„Je to takový leitmotiv jejich vnímání vlastní historie, ale i světové historie 20. století. Oni se pohybují v kruhu a nemohou, či nechtějí, se z něj dostat. Označení nepřítele touto nálepkou prostě u většiny Rusů funguje,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org (celý rozhovor nabídneme na počátku příštího týdne).

Jak změnit obraz dějin

Současné Rusko tak podle něj svým způsobem pokračuje ve své „velké vlastenecké válce“ – jen v změněných relacích a v modernizovaném světě. „Ale ty fronty jsou pořád v zásadě stejné. Kdyby se posuzovalo to, jak mluví Putin a jak mluvil „veliký Stalin“ nebo nějací další lidé ze sovětského vedení, tak by se tam našla řada paralel,“ říká Zilynskyj.

V rámci vymezování se proti NATO a Západu ale přibyly i další prvky. Třeba tvrzení ruské propagandy, že Západ a USA „během druhé světové války ve skutečnosti podporovaly nacisty, aby je využily k hlavnímu cíli – porážce Ruska“.

Reálná historie 20. století a zejména podíl spojenců na vítězství nad skutečným nacismem z ruských dějin postupně mizí.

„V demokratické společnosti je naprosté přepsání či přeinterpretování dějin se stoprocentním úspěchem nemožné. Vždy budou historikové, kteří budou rozporovat snahy nějaké platformy, která by v politickém zájmu měnila obraz dějin. Jenže Rusko demokratickou zemí není, i když tam je formálně systém několika politických stran,“ říká historik Zilynskyj, jehož předkové do bývalého Československa přišli za první republiky.

V ruských školách jsou osnovy dějepisu a společenských věd ořezávány tak, aby odpovídaly současným politickým prioritám. Jak popsal server Politico, například osnova nazvaná „Má země“ nabízí velmi selektivní a přibarvené historické vyprávění, které například zcela pomíjí období Sověty vyvolaného a řízeného hladomoru ve 30. letech 20. století, při němž zahynuly miliony Ukrajinců.

Naopak na Ukrajině je hladomor z 30. let silným prvkem kolektivní paměti. „Ta paměť, to zarytí se do kůže u většiny Ukrajinců, zůstala. Je to i kvůli tomu, jak se to v dalších padesáti letech tajilo: reakcí, formou jakési sebeobrany, bylo, že si lidé tu tradici předávali, bez ohledu na to, že se o tom buď mlčelo, nebo se to popíralo či celé překroutilo. Znovu se o tom začalo psát až zhruba koncem 80. let. Dnes o těchto skutečnostech nikdo na Ukrajině nepochybuje, navíc tam doznívá i přímá rodinná paměť, ještě někteří svědkové žijí,“ konstatuje Zilynskyj.

I podle něj je „katastrofálním faktorem“ současného Ruska tamní školství, konkrétně to, jak se tam vyučují dějiny: „V posledních desetiletích je patrná snaha anulovat výsledky, k nimž dospěla ruská historiografie od doby Gorbačova, od poloviny 80. let – ať už jde o ty šílené politické procesy v 30. letech nebo zrovna pakt Ribbentrop – Molotov. Dneska se zase všichni tváří, že to buď nebylo, nebo že nemá cenu o tom mluvit, nebo že prostě byly okolnosti doby. Pokud Stalin v Rusku v různých průzkumech stále vychází jako největší osobnost jejich dějin, tak už k tomu není moc co dodat.“

Bandera jako symbol

I v české veřejné debatě se na straně podporovatelů Putina a kritiků Ukrajiny pravidelně objevují zmínky o banderovcích. Stepan Bandera byl vůdce ukrajinského národního hnutí na západní Ukrajině a a později i Ukrajinské povstalecké armády, jejíž příslušníci byli označováni právě jako banderovci. Jak Banderu a jeho vnímání na Ukrajině a v Rusku vidí historik Bohdan Zilynskyj:

„Bandera se už dříve stal symbolem boje za nezávislost. Přitom si troufám říct, že většina Ukrajinců detailně jeho biografii nezná. A neznají ji pochopitelně ani tady ti zdejší, kteří to pořád dokola komentují. Už od 90. let byla snaha tuto postavu jednak očistit od nánosu sovětské propagandy, jednak i vysvětlit její aktuální význam pro postsovětskou Ukrajinu. Na dnešní Ukrajině je tendence ukazovat Banderu spíše v pozitivním smyslu, i když si myslím, že se nezastírají ani ty věci, které jsou sporné. Byla to osoba vytvořená svou dobou a z dnešního hlediska v mnoha ohledech problémová, což ale platí i pro řadu vůdců jiných národně osvobozeneckých hnutí. Myslím, že Putin útokem na Ukrajinu tu někdy nekritickou, někdy kritickou adoraci Bandery vlastně zmnohonásobil. V Rusku ale špinění Bandery nadále funguje u naprosté většiny obyvatelstva.“


Celý rozhovor s Bohdanem Zilynskym přinese HlídacíPes.org v příštím týdnu.

Dozvíte se v něm mimo jiné:

  • O co opírá Kreml své tvrzení, že Ukrajinci nejsou národ
  • Jaká je reálná historie vzniku samostatné Ukrajiny
  • Proč se pásu zemí mezi Ruskem a Německem říká krvavé země
  • V čem jsou společné dějiny Česka a Ukrajiny a jakou stopu v českých dějinách Ukrajinci mají
  • Jaká byla role Rusínů a volyňských Čechů ve válečných a poválečných československých událostech
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)