V následujících dnech bude premiér Andrej Babiš i vedení holdingu Agrofert sledovat dění v Bruselu asi důkladněji než obvykle. Pokud projde v připraveném znění usnesení Evropského parlamentu k Babišovu střetu zájmů a pokud jej potvrdí i Evropská komise, Babiš bude muset svůj problém reálně vyřešit. Pokud to neudělá, Agrofert přijde o stovky milionů z evropských dotací.

„Český předseda vlády Andrej Babiš se i přes formální vyšetřování EU o střetu zájmů aktivně podílí na vyjednávání o evropském rozpočtu a zároveň stále kontroluje koncern Agrofert, který je jedním z největších příjemců evropských dotací v Česku,“ konstatuje mimo jiné navržený text usnesení.

Europoslanci o něm mají debatovat v průběhu čtvrtka. Samotné hlasování je pak v plánu na pátek.

Usnesení se tedy ještě může změnit, v předpřipravené podobě má nyní celkem padesát bodů; ve stručných větách popisuje situaci v Česku i to, proč a jak je Andrej Babiš ve střetu zájmů. Píše se v něm, že jeho role politika a zároveň vlastníka holdingu, který je jedním z největších příjemců evropských dotací v Česku, o nichž přitom Babiš jako politik rozhoduje, jsou neslučitelné.

Část z návrhu usnesení Evropského parlamentu ke střetu zájmů českého premiéra Andreje Babiše.

Soukromé zájmy nad veřejnými

Text konstatuje, že příjmy Agrofertu za dobu Babišova působení v politice znatelně vzrostly. Vypočítává i sumy dotací, které holding inkasoval z evropských fondů: „V roce 2016 to bylo jen v České republice na zemědělských dotacích 970 414 000 korun, v roce 2017 1 048 685 000 a 973 284 000 korun v roce 2018. Z kohezních fondů to v letech 2014 – 2020 bylo 427 385 000 Kč. Další dotace čerpal Agrofert i v dalších členských státech jako je Slovensko a Německo.“

Evropský parlament také plánuje vyjádřit své znepokojení nad zprávami „z různých částí EU o rostoucím vlivu o s osob s zajištěnými zájmy – ať blízkých vládě nebo přímo ve vládě – na zákonodárství a využívání veřejných peněz pro zájmy konkrétních jednotlivců spíše než široké veřejnosti“.

Babiš holding Agrofert označuje za „svou bývalou společnost“. To, že na řízení Agrofertu nemá současný premiér žádný vliv, opakuje i mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka: „Andrej Babiš Agrofert ani jeho dceřiné společnosti neřídí a ani neovládá.“

Mise Evropského parlamentu však došla k opačným závěrům. Podle ní, a podle navrženého usnesení, Babiš stále kontroluje Agrofert jakožto zakladatel a jediný beneficient dvou svěřenských fondů, do nichž podniky Agrofertu vložil.

Usnesení – pokud projde – vyzve Evropskou komisi „k větší obezřetnosti při rozdělování unijních dotací“, k důkladnějšímu prověřování příjemců a zajištění „politiky nulové tolerance vůči střetu zájmů“ i k rychlému vymáhání neoprávněně vyplacených dotací.

Andrej Babiš sice říká, že „nic se vracet nebude“, postoj Evropské komise je však pro něj i pro Agrofert klíčový. A hlasování Evropského parlamentu je svého druhu lakmusovým papírkem.

Text usnesení navíc výslovně trvá na tom, že v případě „finančních oprav“ (tedy vracení peněz do rozpočtu EU) by se finanční břímě „nemělo přesouvat na vnitrostátní daňové poplatníky“; jinými slovy by vrácené a již proplacené peníze měl stát později vymáhat přímo po Agrofertu.

Tři možnosti pro Babiše

Pokud po Evropském parlamentu potvrdí Babišův střet zájmů i Evropská komise (respektive její audit), řešení se nabízejí jen tři. Žádné z nich není pro současného českého premiéra vůbec příjemné (a první z nich navíc i obtížně realizovatelné).

Babiš by buď musel Agrofert prodat, duhou variantou je, že by Agrofert přestal pobírat jakékoli finanční prostředky EU, dokud nebude potenciální střet zájmů plně vyřešen, nebo by Babiš musel rezignovat na svou veřejnou funkci.

Potvrzení Babišova střetu zájmů auditem Evropské komise by podle usnesení Evropského parlamentu zcela vylučovalo jeho další působení coby předsedy vlády a člena Evropské rady.

Podle eurokomisaře Johannese Hahna komise zveřejní závěry svého auditu až poté, co „budou všechny důkazy řádně zváženy a důkladně analyzovány“ s ohledem na to, že české orgány předložily své odpovědi na závěrečnou zprávu o auditu teprve nedávno – 29. května 2020.

Europoslanci budou mít na plénu mimo jiné i možnost probrat dotační kauzu spojenou s farmou Čapí hnízdo.

Vloni v září sice dozorující státní zástupce Jaroslav Šaroch trestní stíhání Andreje Babiše v této věci zastavil, Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman ale poté v prosinci rozhodl, že stíhání Babiše (a také jeho někdejší poradkyně Jany Mayerové) má pokračovat.

Návrh usnesení kupříkladu oceňuje to, že vyšetřování pokračuje a vyjadřuje víru v to, že česká spravedlnost „bude v případu postupovat nezávisle a bez jakéhokoli možného politického tlaku“.

Vlastizrádci z Bruselu

Evropský parlament vyslal kvůli prověřování Babišova střetu zájmů letos v únoru do Česka monitorovací misi členů Výboru pro rozpočtovou kontrolu.

„Kontrolní mise účastníkům ukázala, že v současné době neexistuje jasný mechanismus pro zjišťování střetů zájmů týkajících se dotací EU. Pochybnosti členů Výboru pro rozpočtovou kontrolu, že oligarchické struktury v Česku jsou podporovány neprůhledným systémem rozptýlené kontroly a nedostatkem přehledu a odpovědnosti za střet zájmů, byly spíše potvrzeny,“ konstatovala při představení závěrečné zprávy předsedkyně Výboru pro rozpočtovou kontrolu Monika Hohlmeierová, která delegaci vedla.

Babiš v průběhu mise řekl, že Hohlmeierová je pomatená, dva české zástupce Mikuláše Peksu (Piráti) a Tomáše Zdechovského (KDU-ČSL) označil za vlastizrádce.

I to připravené usnesení europarlamentu zmiňuje: „Důrazně odsuzujeme veřejné nenávistné projevy proti účastníkům monitorovací mise ze strany předsedy vlády. Považujeme za nepřijatelné, že poslanci Evropského parlamentu, kteří se zúčastnili mise, čelili kvůli výkonu své práce verbálním útokům i výhrůžkami smrtí.“

Text zmiňuje i Babišovo vlastnictví médií s tím, že podle odhadů premiér skrze své svěřenské fondy ovládá zhruba 30 % tuzemských privátních médií.

Návrh usnesení v této souvislosti říká i to, že Evropský parlament je „znepokojen vysokou koncentrací soukromých médií v rukou několika málo lidí“ a zdůrazňuje význam nezávislých sdělovacích prostředků, investigativních novinářů a nevládních organizací „usilujících o posílení právního státu“.