POZNÁMKA. Připomínat si pozapomenutou historii, na tom by nemělo být nic špatného. Zrovna o vyvraždění 36 mužů obce Životice na Karvinsku (28 Poláků a osm Čechů) nacisty v roce 1944 toho širší veřejnost pořád mnoho neví. Výstava a přednáška s názvem Životická tragédie v Senátu a v Poslanecké sněmovně by tedy měla být za normálních okolností vítaná. Kdyby… Kdyby nebyla pod záštitou poslance ANO a hejtmana Moravskoslezského kraje Josefa Bělici.

Pan poslanec a hejtman v jedné osobě totiž podle zkušenosti místních a znalců prostředí dělá v reálném politickém životě pravý opak: dlouhodobě vystupuje proti důstojnému uchování památky obětí této odvetné nacistické akce.

„Omezuje se jen na položení věnce a formální projev při výročí. Jeho dlouhodobě sledovaný cíl je zcela jiného druhu: na účelově vykoupených pozemcích usiluje o vybudování čtyřproudé silnice přes Životice,“ napsal v otevřeném dopise poslancům a senátorům předseda ostravského centra Pant a místní aktivní občan Petr Pánek.

Dobře nakoupit, lépe prodat

Pokud jde o vykoupené pozemky, rychlá vsuvka, jde o příběh sám pro sebe, na nějž upozornil vloni web Seznam Zprávy – poslanec za hnutí ANO Stanislav Fridrich a bývalý hejtman Moravskoslezského kraje Evžen Tošenovský (ODS) spolu před více než 14 lety koupili sady na předměstí Havířova za milion korun.

Už tehdy se přitom počítalo s tím, že právě tudy jednou povede silniční obchvat. V roce 2013 Fridrich a Tošenovského manželka svou investici řádně zhodnotili: městu Havířov sady prodali za 43 milionů korun.

Věnujme se ale k plánům na připomenutí životické tragédie v českém parlamentu.

I další projekty připomínající válečnou tragédii, která v českém povědomí příliš nefiguruje, byly v režii a na náklady polské strany; havířovský magistrát ani úřad Moravskoslezského kraje, v jejichž čele stál či stojí Josef Bělica, je nijak nepodpořili.

Nepřekvapí, že místní proti stavbě čtyřproudé silnice protestují. Tentokrát ale nejde jen o běžnou českou nechuť cokoli stavět „na mém dvorku“, ale i o pietu. Stavba by si totiž vynutila i přemístění pomníčků stojících na místech, kde v srpnu 1944 násilně umírali lidé.

„Napadlo by někoho postavit silnici přes Lidice?“ ptá se sugestivně, ale přesně, Pánek.

Životice spadají pod město Havířov, jehož byl Josef Bělica šest let primátorem. Podle místních ale dlouhodobě ignoroval nabídky spolupráce polské strany na renovaci pomníků obětí. Ignorace byla tak zjevná, že to nakonec celé zprodukovalo a zaplatilo (šlo o 1,5 milionu korun) polské Ministerstvo kultury.

Na slavnostní odhalení obnovené připomínky tragédie ani město Havířov ani Moravskoslezský kraj nikoho nevyslalo. Podobně nevyslyšeny zůstaly i žádosti v místě žijících lidí, včetně potomků obětí nacistického vraždění, na vybudování naučné stezky. Tu nakonec ze soukromých peněz postavil místní spolek Životice sobě.

„Nositel dlouholeté politické nevůle najednou pořádá v parlamentu a v Senátu výstavu a přednášku o životické tragédii.“

„Jen díky osobnímu nasazení pravnuka jednoho ze zavražděných mužů mohl vzniknout pietní mural ve středu Životic, který byl také spolufinancován z darů pozůstalých po obětech tragédie a dalších soukromých osob. Josef Bělica tuto významnou událost taktéž zcela ignoroval,“ připomíná ve svém otevřeném dopise Pánek.

Další projekty připomínající válečnou tragédii, která v českém povědomí příliš nefiguruje, byly pak v režii a na náklady polské strany; havířovský magistrát ani úřad Moravskoslezského kraje, v jejichž čele stál či stojí Josef Bělica, je nijak nepodpořili.

Čin jako kamufláž nečinnosti

Téma životické tragédie do českého veřejného prostoru vrátila – de facto jej znovu objevila – a literárně zpracovala v knize Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie spisovatelka Karin Lednická.

„Když jsem psala knihu o Životicích, mnohokrát jsem od pozůstalých slyšela, jak je trápí stav expozice v muzeu, neexistence naučné stezky… vlastně jakési (po)zapomenutí, které jsem nakonec vložila i do názvu knihy. Často mi u toho v hlavě zněla Krylova Píseň neznámého vojína… a při každoroční oficiální pietě mi při některých projevech zní v hlavě znovu a znovu,“ napsala na svůj facebookový profil.

I Lednická je jednou z těch, kdo podepsali výše citovaný otevřený dopis Petra Pánka. Jak píše, i proto, že jí vadí, že „nositel dlouholeté politické nevůle najednou pořádá ve Sněmovně a v Senátu výstavu a přednášku o životické tragédii“.

„Upřímně, nad takovým cynismem jen nevěřícně kroutím hlavou. Za člověka hovoří především činy. Ovšem ty činy by měly korespondovat s celkovým postojem, nikoli sloužit jako kamufláž opaku,“ konstatuje Lednická.

Nic nedělat, nepomáhat, neangažovat se, dělat jen to, co mi něco přinese a přesto se přispěchat přihlásit o zásluhy, když se to hodí, zaštítit svým jménem akci, která je v přímém rozporu s mými činy, to je esence chucpe. V režii hejtmana a poslance ANO Bělici.