ROZHOVOR. „Nejsou to skinheadi nebo fotbaloví chuligáni, ale lidé s univerzitním vzděláním,“ popisuje členy buršáckých spolků expert na krajní pravici z Vídně Bernhard Weidinger. V rozhovoru pro HlídacíPes.org se vrací k nedávnému setkání německé a rakouské krajní pravice v Praze, kde buršáci kritizovali Benešovy dekrety a vzpomínali na německé padlé od Stalingradu.

Bernhard Weidinger (Printscreen: YouTube)

Právě na buršácích přitom stojí výrazná část současné vlády v Rakousku. Už rok je tam u moci kabinet složený kromě lidovců také ze strany Svobodných (FPÖ) blízké krajní pravici. Svobodní mají velké ambice v eurovolbách příští rok na jaře, k jejich evropské politické frakci se hlásí i SPD Tomia Okamury.

Stranu samotnou do značné míry ovládli členové buršáckých spolků. Ty původně vznikly jako studentské spolky, jejichž tradice v Německu sahá až do počátku 19. století. Liberální tendence u řady z nich postupně vystřídal silný nacionalismus a antisemitismus. V době třetí říše se jich mnoho přiklonilo k nacismu.

Buršáci mají vliv ve vedení strany Svobodných a hlásí se k nim necelá polovina poslanců rakouského parlamentu za FPÖ.

„Buršáci vždycky byli pro Svobodné důležití jako kádrová základna. Svobodní se už po válce jako jediní hlásili k tomu, že Rakousko je vlastně částí Německa a Rakušané částí německého národa,“ vysvětluje výzkumník Bernhard Weidinger z Dokumentačního archivu rakouského odboje.

Buršákem je například místopředseda Svobodných, současný rakouský ministr dopravy a někdejší kandidát na prezidenta Norbert Hofer.

Peníze z ČR rakouské krajní pravici

Straně Svobodných (FPÖ) se v mainstreamových médiích běžně říká antiimigrační, případně protievropská. Jak přesně na ní sedí i označení, že „má blízko ke krajní pravici“?

Z celé řady důvodů. Na formální celoevropské úrovni to začíná spoluprací se stranami jako je francouzská Národní fronta nebo i SPD Tomia Okamury v europarlamentní frakci Evropa národů a Svobody (ENF). Na národní úrovni v Rakousku to pak pokračuje tím, že Svobodní stejně jako dřív i teď coby vládní strana podporují celou řadu krajně pravicových časopisů tím, že si v nich zadávají inzerci. Do některých dávají Svobodní inzeráty rovnou prostřednictvím ministerstev, která řídí.

Které časopisy to jsou?

Například „alles roger?“, ten má i přesah do Česka, protože jeho vydavatel Ronald Seunig zároveň provozuje velké nákupní centrum Excalibur City na české straně hranice s Rakouskem. Pak Wochenblick z Horního Rakouska blízký FPÖ, Zur Zeit nebo Info Direkt.

Ten titul s českou stopou, co je to za časopis?

Není to klasický časopis krajní pravice. Je to někde na pomezí lifestylového magazínu, hollywoodských hvězd, zdravé výživy a konspiračních teorií. Jsou tam ale i politické články, ze kterých „čouhá“ právě strana Svobodných.

Kromě inzerátů v krajně pravicovém tisku se taky politici Svobodných pravidelně zúčastňují akcí krajní pravice.

V tomhle byli letos a loni trochu opatrnější. Ještě v roce 2016 třeba za Svobodné vystoupil jejich politik Johannes Hübner na akci Společnosti pro svobodnou publicistiku v Německu, která sdružuje revizionisty a lidi s „alternativním pohledem na dějiny“. Ve stejném roce taky současný ministr vnitra Herbert Kickl vystoupil na jedné krajně-pravicové konferenci v Linci. Tu akci tehdy monitorovala tajná služba, kterou má teď Kickl jako ministr pod sebou.

„Noty“ od Zemanova favorita

Co program Svobodných, jsou v něm nějaké náznaky blízkosti k pravicovému extremismu?

Svobodní se v programu hlásí k německému jazykovému a kulturnímu společenství. Program taky zakotvuje systematickou etnizaci sociálních témat. Tedy že se všechna možná politická témata a problémy prezentují jako problémy etnické. Ústředním nepřítelem jsou přitom zhruba takových posledních 13 let muslimové.

Na to by se sice dalo říct: Dobře, spousta věcí ze stranického programu ale nemusí být až tak relevantní pro reálnou politiku. Jenže ve veřejně dostupné příručce pro funkcionáře FPÖ, která je mnohem obsáhlejší a konkrétnější než program, je třeba požadavek, aby se při podávání důchodového výměru, kde se zohledňuje doba výchovy dětí, rozlišovalo mezi autochtonním, původním obyvatelstvem, a ostatními. Což je samozřejmě absurdní, protože to odporuje zásadě rovnosti.

Kdo tu příručku napsal?

Norbert Hofer (místopředseda strany a v roce 2016 kandidát FPÖ na post rakouského prezidenta, kterého během kampaně přijal na Pražském hradě i Miloš Zeman a veřejně ho podpořil, pozn. red.).

Hofer sám je členem jednoho z buršáckých spolků, jejichž zástupci mají momentálně silný vliv na vedení FPÖ a hlásí se k nim taky zhruba čtyřicet procent všech rakouských poslanců za Svobodné. Jsou buršáci dalším důkazem, jak blízko má strana ke krajní pravici?

Je to jedna z indicií. Je ale třeba říct, že zdaleka ne všechny buršácké spolky zastávají stejné názory. Jsou mezi nimi i jasně liberálnější a proti nim fundamentalističtější. Ale celkově buršáci uvnitř strany Svobodných, a to nejen dnes, ale během celé její existence, byli faktorem, který bránil liberalizaci strany.

Jak se vůbec stalo, že získali uvnitř FPÖ takový vliv?

Buršáci vždycky byli pro Svobodné důležití jako kádrová základna. Svobodní se už po válce jako jediní hlásili k tomu, že Rakousko je vlastně částí Německa a Rakušané částí německého národa. A protože to samé je zároveň krédem buršáků, bylo jasné, že Svobodní budou jediná strana, kde buršáci budou moci být aktivní.

„Nepodceňoval bych české pivo“

Zmínil jste, že mezi jednotlivými studentskými spolky jsou velké rozdíly. Dá se odhadnout, jak velký podíl buršáckých spolků má negativní vztah k liberální demokracii?

Problém s buršáky je ten, že čistě z definice jsou to spolky akademiků. Nejsou to žádní skinheadi nebo fotbaloví chuligáni. Jsou to lidé s univerzitním vzděláním, kteří vědí, co je chytré říkat, a co ne. Takže na jejich srazech těžko uslyšíte věty o odmítání demokracie nebo odmítání parlamentu. Pokud jde o ideologii, musí se u nich víc do hloubky a pak se ukáže, že když se hlásí k „němectví“, odporuje to zásadě rovnosti, což je základ liberální demokracie. Nebo že jsou jasně anti-individualističtí. Práva a svobody kolektivu mají vždy přednost před jednotlivcem. I to je podle mě v rozporu s liberální demokracií.

Anebo si vezměte vztah buršáků k menšinám. Dá se dobře srovnat jižní Tyrolsko s jižními Korutany a je vidět, že to, co v jednom případě buršáci prosazují, je v jiném případě naopak pobuřuje. Protože v jednom případě je německy mluvících většina a ve druhém menšina (německy hovořící jižní Tyrolsko je součástí Itálie, naopak v rakouských jižních Korutanech žije početná slovinská menšina, pozn. red.).

Buršáci uspořádali v polovině listopadu v Praze třídenní setkání, pronajali si historický sál a položili věnec ke hrobu neznámého vojína na vrchu Vítkov. Jak to na vás celé působilo?

Bylo to jednání na celkem vysoké úrovni, protože šlo o zasedání celého Německého buršáckého svazu, ne jen jednotlivého spolku. Podobné případy, kdy buršáci vyjedou do sousední země, neznám. Stává se, že jednotlivé spolky pečují o svůj původ, který spadá někam do Rakouska-Uherska, a to může být i Praha. Praha je z pohledu buršáků nejstarším německým univerzitním městem, na to jsem v buršáckých spisech opakovaně narazil.

V projevu, který na Vítkově pronesli, byla řeč o „zrádných Benešových dekretech“, vzpomínalo se taky na německé oběti od Stalingradu. Byla to oficiálně akce Německého buršáckého svazu, sám jste ale z fotografií dostupných na internetu mezi účastníky identifikoval i buršáky z Rakouska…

Buršácké spolky z Rakouska jsou členy Německého buršáckého svazu. Když o tom tak přemýšlím, Praha se pro podobnou akci hodí díky své poloze, je to mnohem blíž, než jet třeba do Eisenachu nebo Jeny nebo do Berlína. Nepodceňoval bych ani dobré české pivo, hlavně jsou ale zahraniční výjezdy atraktivní proto, že se při nich nečekají žádné demonstrace proti buršákům.