ANALÝZA. Ještě loni na jaře chtěli společně „měnit Evropu“. Dnes jsou lídři většiny velkých evropských populistických stran v defenzívě a ztrácejí preference. Zatěžuje je i řada soudních sporů a skandálů kolem stranického financování či nadstandardních kontaktů s Ruskem. Politickou mapu Evropy pomohl překreslit i koronavirus, na problémy si však politici jako Salvini, Le Penová, Strache a další zadělali už mnohem dříve.

Když na podzim 2018 přijal Miloš Zeman na zámku v Lánech bývalého poradce amerického prezidenta Trumpa Steva Bannona (v doprovodu poslance za německou AfD Petra Bystroně), vypadalo to, že krajní pravici v Evropě čeká zlatá éra. Do voleb do europarlamentu zbývalo něco přes půl roku a populistické strany se chystaly přepisovat historii.

Dva ze tří aktérů schůzky však v dohledné době nic podobného téměř s jistotou dělat nebudou. Steva Bannona zatkla minulý týden americká policie kvůli podezření ze zpronevěry peněz ve sbírce na stavbu pohraniční zdi mezi USA a Mexikem.

Jak uvedlo americké ministerstvo spravedlnosti, Bannon a další měli z původně „charitativního“ projektu vyvést statisíce dolarů, mimo jiné proto, aby s nimi financovali svůj okázalý životní styl.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Nejlepší časy v politice nezažívá ani druhý z tehdejších Zemanových hostů Petr Bystroň. Jeho Alternativa pro Německo má po koronavirové krizi preference jen zhruba na úrovni deseti procent a extremismem uvnitř strany i její mládežnické organizace se zabývá i německá kontrarozvědka. Její bavorská odnož ostatně v minulosti kvůli blízkosti k extremismu (například k Identitárnímu hnutí) sledovala i samotného Petra Bystroně.

Když „pan Čistý“ není čistý

Bannonův čerstvý skandál uzavírá kruh, který krajní pravice, či jí často blízká pravicově-populistická hnutí ve světě, začala opisovat před několika lety. Když byl v roce 2016 zvolen americkým prezidentem Donald Trump, bylo to právě za vydatného Bannonova přispění, coby šéfa volební kampaně a později i hlavního stratéga Bílého domu.

Následovat měla lavina podobných volebních výsledků všude ve světě, umocněná dozvuky hlasování o brexitu.

Jenže hned vzápětí prohrál opakované prezidentské volby v Rakousku kandidát strany Svobodných Norbert Hofer. A souboj o post francouzské hlavy státu v následujícím roce jednoznačně prohrála šéfka Národního sdružení (dříve Národní fronty, pozn. red.) Marine Le Penová. Ta zůstala výrazně za očekáváním i v následujících parlamentních volbách. Na vzestupu byl v tu dobu naopak v Itálii Matteo Salvini a jeho strana Liga severu (slovo sever z názvu později vypustila), k ní se dostaneme až později.

Vraťme se nejdřív k Stevu Bannonovi. Ten byl totiž pro všechny výše zmíněné populistické lídry ideovým vzorem. Bannonův server Breitbart, který čelil v minulosti kritice i kvůli šíření rasistických či antisemitských postojů, zase posloužil jako předobraz různých alternativních médií blízkých zmíněným stranám, jaká v té době vznikala v Evropě.

Po odchodu z Trumpových služeb zkoušel Bannon zformovat celoevropskou alianci populistických stran. Součástí těchto jednání byla zřejmě i zmiňovaná lánská schůzka. Očekávaný úspěch se však nedostavil, navzdory tomu, že Bannon v roce 2018 s fanfárami oznámil účast italského ministra vnitra Mattea Salviniho.

Ten byl v následujícím roce zřejmě nejvýraznější postavou populistických stran (byť ty samy sebe raději označují jako vlastenecké či národní), které zformovaly europarlamentní frakci Identita a demokracie. Členskou stranou je v ní za Česko SPD Tomia Okamury.

V některých zemích sice ve volbách skutečně krajní pravice výrazně posílila, v jiných ale naopak ztratila či stagnovala. Výsledkem byl zisk 73 křesel v europarlamentu a pozice páté nejsilnější frakce. Změna Evropy musela počkat.

Následoval navíc rok, ve kterém lídři krajní pravice měli definitivně přijít o image nezkorumpovaných bojovníků proti politickému establishmentu, jak se sami sebe svým voličům snažili prezentovat.

Salvini: migranti a Rusko

Rakouskou stranu Svobodných na jaře 2019 odstavil od vlády skandál s tajnou videonahrávkou, na které tehdejší šéf strany Heinz-Christian Strache probírá s údajnou neteří ruského oligarchy možnou finanční podporu strany výměnou za státní zakázky právě směrem do Ruska. Tato řízená provokace, takzvaná aféra Ibiza, je dodnes předmětem vyšetřování. Strache navíc čelí obvinění, že si nechával ze stranických peněz proplácet výdaje na svůj luxusní životní styl.

Preference Svobodných se oproti loňsku propadly zhruba o polovinu a strana se zatím marně snaží najít novou tvář.

Policii zajímala i jiná kauza Salviniho strany. Podle nahrávek, které zveřejnil server Buzzfeed ve spolupráci s investigativními týmy The Insider a Bellingcat, měli zástupci Ligy jednat předloni v Moskvě o možné finanční podpoře strany z Ruska. „Dotaci“ ve výši zhruba tři miliony eur měl maskovat přeprodej nafty z Ruska do Itálie.

Liga sice stále zůstává nejsilnější stranou v italských průzkumech, její podpora ale setrvale klesá a za poslední rok přišla v preferencích zhruba o deset procent. Přesto – i kvůli k tradiční nestabilitě italských vlád – zřejmě ještě Salvini v italské politice neřekl zdaleka poslední slovo.

Le Penová: uklidnit věřitele v Moskvě

Skandálům i právním sporům kvůli stranickému financování čelí dlouhodobě i Národní sdružení ve Francii. Evropský parlament straně Marine Le Penové nařídil vrátit v přepočtu miliony korun vyplacených na zaměstnávání fiktivních asistentů.

Celé frakci, do níž patří Le Penové strana, pak europarlament nařídil vrátit další miliony korun, protože neoprávněně utrácela jeho příspěvky na politickou činnost – třeba za předražené večeře, šampaňské či vánoční dárky.

K tomu se přidává další soudní spor Národního sdružení přímo ve Francii kvůli údajnému zneužití státních peněz na volební kampaň v roce 2012.

Kontroverzní byl i úvěr, který si strana Le Penové vzala u První česko-ruské banky. Kromě faktu, že západoevropská partaj si na volební kampaň v roce 2014 půjčila v Rusku, vzbudila pochybnosti i platební morálka Národní fronty. Úvěr nesplácela včas a nástupci zaniklé banky poslali věc k soudu. Le Penová se na podmínkách splácení dohodla s věřiteli až letos v červnu.

AfD: sponzorské dary ve stínu

Poslední velkou evropskou stranou z populistické rodiny, která bojuje se skandály, je německá AfD, do níž patří i poslanec českého původu Petr Bystroň, zmíněný na začátku textu.

AfD sice zaznamenala rekordní výsledky v posledních volbách v několika německých spolkových zemích, pandemie koronaviru ale její celostátní preference zmrazila na úrovni kolem deseti procent – zejména ve prospěch vládní CDU Angely Merkelové.

AfD kromě prokázané blízkosti k extremismu – zejména v jejím radikálním křídle „Der Flügel“ – čelí vyšetřování i kvůli podezření z přijímání nelegálních finančních darů. Jeden z případů se týká i předsedy strany Jörga Meuthena. Strana nakonec letos v červnu souhlasila, že kvůli němu zaplatí pokutu 270 tisíc eur (zhruba sedm milionů korun).

Stranické financování je pro AfD dlouhodobě citlivým tématem. Ještě na konci loňského roku vyzývala strana desítky tisíc svých členů, aby poslali navíc ještě jeden roční členský příspěvek – s tím, že ve stranické pokladně chybí asi milion eur. Deník Bild apel strany označil za „žebrácký dopis“.

Letos však strana obdržela rekordní dar ve výši zhruba 14,5 milionu eur coby dědictví po jednom ze zemřelých sympatizantů, což německá média označují jako vůbec nejvyšší dar pro politickou stranu v historii země.