Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Andrej Babiš a Viktor Orbán. Foto: Profimedia
,

Populismus patří k demokracii, země jako Česko ale neměly čas ho vstřebat, říká Jiří Přibáň

Stav právního státu v České republice je vcelku dobrý, říká v rozhovoru pro Euractiv.cz Jiří Přibáň, právník a sociolog na univerzitě v Cardiffu. Na rozdíl od Polska nebo Maďarska podle něj v Česku nedošlo k rozpadu systému dělby moci a k rozpadu nezávislé justice. „Představa, že Evropa rovná se demokracie a dál se tím nemusíme zaobírat, je nebezpečná iluze,“ říká s tím, že Evropská unie se teprve učí demokracii bránit v konkrétní rovině – nezávislostí justice, médií nebo bojem proti korupci.

Evropská unie je s Polskem a Maďarskem již několik let ve sporu, Komise je viní z porušování právního státu. V případě Polska spor v posledních týdnech eskaluje kvůli nerespektování rozhodnutí Soudního dvora EU a rozsudku tamního Ústavního tribunálu o nadřazenosti unijního práva. Proč to podle vás zašlo tak daleko?

Jedním z důvodů, proč vývoj v Polsku a Maďarsku nabral takový směr, je, že se jedná o nové postkomunistické demokracie, ve kterých neměly instituce čas se vyvinout, a jsou tím pádem politicky zranitelnější a zneužitelnější. Situace v Maďarsku je vlastně ústavní kontrarevolucí, sám Viktor Orbán vyhlásil budování neliberální demokracie. Situace v Polsku je jiná v tom, že tam nebyla přijata nová ústava, ale vede se politický boj o justici, média, dělbu moci. Tedy o samotné jádro toho, čemu říkáme demokratický právní stát.

Řekl bych, že vývoj v Maďarsku a Polsku je turbulentní mimo jiné proto, že čas není na naší straně. V západních demokraciích dokázal stát a demokratické instituce vlnu populistické politiky vstřebat. Avšak ve střední a východní Evropě, nebo v některých dalších zemích, to vypadá, jako kdyby naopak autoritářský populismus pohltil stát.


Text Kateřiny Zichové vyšel původně na serveru Euractiv, s nímž HlídacíPes.org spolupracuje.


Když zmiňujete v souvislosti s právním státem populismus, mají populistické vlády tendence nahlodávat právní stát? Lze v tom vysledovat nějaký trend?

Populismus sám o sobě je styl, i demokrat může být populistou. Problémem je, když populismus slouží ke změně režimu z demokratického na autokratický, jako jsme toho svědky právě v Polsku a v Maďarsku. I k demokracii patří mobilizace veřejného mínění a koneckonců i populismus. Ovšem pouze, pokud je jen stylem. Nesmí to být destruktivní element.

V souvislosti s právním státem je pozornost upřena zejména na Polsko a Maďarsko. Jsou v Evropě další země, které mají problémy s dodržováním právního státu, ale tolik se o nich nemluví?

Určitě. Zdůraznil bych ale, že bychom se na to neměli dívat pokřivenou optikou, že si na ně Evropská unie zasedla, nebo že trestá jen určité státy. Tak to není, Soudní dvůr totiž zcela jasně judikuje v oblasti soudcovské nezávislosti nejen k Polsku, ale například i k Portugalsku nebo Maltě. A lze očekávat, že tyto precedenty budou hrát stále větší roli.

Problémy s právním státem představují obecný problém, ve kterém neexistuje například dělení na staré a nové členské státy. V nových členských zemích to má ale jinou formu – formu změny režimu. A právě to musíme mít neustále na paměti, pokud se bavíme o změně demokracie na autokracii, defektech demokracie či nezávislosti justice.

Zmínil jste změnu režimu, právě demokracie a právní stát jsou základní kameny a hodnotami Evropské unie, které by měly členské státy ctít. Zažívá tedy Unie krizi hodnot?

Byl bych opatrný s výrazem, jako je krize hodnot, protože v moderní době se přeci hodnoty neustále mění a přehodnocují. Viděl bych to spíše jako procitnutí z iluze, kdy v minulosti bylo naprostou samozřejmostí, že státy evropského společenství jsou demokracie. Když do Evropské unie přistupovaly země jako Španělsko, Řecko nebo Portugalsko, tak do ní vstupovaly jako suverénní země a nové demokracie, pro které vstup do společenství znamenal přihlášení se k demokracii. To samé platilo i po roce 1989, vzpomeňme si na „návraty do Evropy“. Najednou jsme ale zjistili, že to není samozřejmost. Představa, že Evropa rovná se demokracie a dál se tím nemusíme zaobírat, je nebezpečná iluze.

Viděli jsme to poprvé v případě Rakouska při vstupu populistického extremismu Jörga Haidera do koaliční vlády s konzervativními lidovci v roce 2000. Ukázalo se ovšem, že rakouská politika extremisty dokázala nějakým způsobem vstřebat a rozložit. Současně se ale ukázala nezbytnost v evropském právu upravit to, co dnes představuje článek 7 Smlouvy o Evropské unii a uvést demokracii jako základní hodnotu EU. Čili, že demokracie je základní hodnota EU, je vlastně pro nás novým zjištěním. To, že ji musíme nějakým způsobem prosazovat a bránit na konkrétní rovině, jako je dělba moci, nezávislá justice, nezávislost médií, protikorupční zákony a další, tak to je pro Unii nová situace.

EU bude vždy taková, jací jsou její členové

Zároveň Unie už v minulosti měla obranné mechanismy a od letošního roku má ještě nový nástroj na ochranu právního státu a evropského rozpočtu. Proč se tedy porušování právního státu stále nedaří vyřešit, když nástroje existují?

Protože Unie není federace nebo superstát. Unie bude vždycky taková, jaké budou její členské státy. Unie je založená na sdílení suverenity jejích členských zemí. To znamená, že suverenita může být současně sdílená nebo rozdělená. Je to založené na dobré vůli a spolupráci. Vidíme to například v justici, na tzv. soudcovském dialogu, ve kterém se soudy snaží koordinovat, aby nedocházelo ke zbytečným konfliktům mezi Soudním dvorem a národními soudy.

To, že ke konfliktům dochází, je ovšem normální. Patří to k fungování práva. Otázkou je, jak se konflikty budou řešit. Zde existuje doktrína konformní interpretace evropského práva a národního práva, tedy aby se nalézaly především shodné body právních řádů nežli konfliktní plochy. Ostatně to není otázka výjimečná pro Evropu, je to otázka typická pro každý právní systém. Mohli bychom to shrnout otázkou „Kdo je posledním strážcem ústavy?“ nebo „Kdo je posledním strážcem Smlouvy o Evropské unii?“. Z hlediska právní nauky to tedy není nic zcela nového ani jedinečného, ale jde naopak o klasický problém toho, kdo má poslední slovo v určení, co je právem, a co ne.

V Evropské unii je to nastavené tak, že nikdo nemá poslední autoritativní slovo. Je to neustálý proces vzájemného sbližování a porovnávání, který musí vycházet z dobré vůle a snahy se dohodnout.

Na to bych navázala nálezem polského ústavního tribunálu, který rozhodl, že některé články Smlouvy o Evropské unii jsou v rozporu s polskou ústavou, za což sklidil velkou kritiku.  Polsko argumentuje tím, že i soudy jiných členských zemí vydaly podobný nález a argumentovaly podobně k nadřazenosti evropského práva. Lze rozsudky takto srovnávat?

Je to nesrovnatelné, protože v případě polského ústavního tribunálu jsme svědky něčeho zcela nového. Totiž zpochybnění samotných částí textu Smlouvy o Evropské unii. Ústavní tribunál vlastně říká, že ne všechno, co je ve Smlouvě o Evropské unii, tedy v samotném právním základu EU, je slučitelné s polskou ústavou. To žádný jiný soud takto neprovedl, protože v těch jiných případech jde o to, jestli Soudní dvůr Evropské unie nebo naopak národní soudy jednají ultra vires, tedy nad rámec svých pravomocí. Jsou to vždycky konkrétní kauzy, konkrétní případy a nejedná se o paušální zpochybnění smlouvy jako takové.

Ještě bych zmínil, že například německý ústavní soud v kauze Weiss vyslovil názor, že Evropská centrální banka jedná ultra vires. Takže v tomto případě se stal německý ústavní soud strážcem evropského práva, evropské legality, ale nezpochybňoval ji jako polský soud. Navíc, polský ústavní tribunál má velmi pochybnou ústavní legitimitu vzhledem k tomu, jakým způsobem byli jmenováni jeho soudci a soudkyně.

Co teď bude dál, když ústavní soud členského státu přijal takovýto nález? Co to znamená pro právní systém Evropské unie?

Znamená to, že může být spuštěn sankční mechanismus, ale to není nejdůležitější. Nejdůležitější je to, že kdyby se takto začaly chovat nejvyšší nebo ústavní soudy i v jiných členských zemích, tak se rozpadne jednota evropského práva, tím pádem i jednota evropského trhu, a vůbec jednota ekonomického, politického, administrativního a právního prostoru Unie. Je to precedens, který je nebezpečný. Už jen z tohoto důvodu se k tomu Evropská unie bude muset vyslovit skrze své instituce jasně, přímo, a to aniž by chtěla situaci eskalovat. Každá eskalace konfliktu mezi Unií a národními vládami totiž vždy posiluje ostré konflikty namísto schopnosti se domluvit.

České volby vyřešily mnohé…

Když se teď přesuneme z Polska do České republiky. Jak si stojí právní stát v Česku, když má trestně stíhaného premiéra a jsme v nejasné situaci ohledně výkonu pravomocí prezidenta?

Myslím si, že stav právního státu v České republice je vcelku dobrý. Nechci působit jako přespříliš velký optimista, ale už jen to, že máme na rozdíl od jiných zemí silný nezávislý ústavní soud, je obrovská výhoda. Také je strašně důležité, že ústavní soud jasně definoval, co je a co není demokratický právní stát, který je založen také hodnotově, a nikoliv jen formálně. Tato judikatura má obrovský – řekl bych skoro až civilizující – účinek na obecnou justici, soudce, státní zástupce a na instituce a lidi, kteří v nich pracují.

Měl bych ovšem optimismus mírnit a také zdůraznit, že problém nastává vždy, když ve všeobecných volbách získá moc strana, která je buď zkorumpovaná nebo populistická. A v této oblasti Česká republika určitě není premiantem v Evropské unii. Právě naopak, ten problém tady je.

Současně si myslím, že velkým problémem České republiky není ani tak to, jestli máme dobře nebo špatně napsanou ústavu, ale jestli ústavní činitelé respektují nejenom to, co je napsané, ale i to, co napsané není. Jak vždy říkám, ústavní demokracie nespočívá jen v tom, že lidé vědí, co si mohou ze zákona dovolit. Ale také v tom, že ví, aniž by se dívali zákona, co si už dovolit nemohou.

Ještě v souvislosti s Českem a trestně stíhaným premiérem… Nejsme svědky dvojího metru vůči Polsku a Maďarsku, když má Česko také své problémy? Navíc podle Evropské komise je Andrej Babiš ve střetu zájmů.

Ne. V Česku nedošlo k rozpadu systému dělby moci a k rozpadu nezávislé justice. To, že máme premiéra, který je trestně stíhaný, je samozřejmě věc, která by se stávat neměla. Samo o sobě to ale neohrožuje právní stát, pokud se premiér prostřednictvím svých lidí nesnaží ovlivňovat řízení. Z tohoto hlediska volby (české parlamentní volby konané v říjnu – pozn. red.) vyřešily mnohé…

Líbil se vám tento text?
Podpořte nás převodem pomocí QR kódu

Naskenujte QR kód prostřednictvím své mobilní bankovní aplikace a zadejte částku dle libosti.

Děkujeme za podporu!
QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

35 komentářů

  1. Honza napsal:

    Kupředu levá, k právnímu státu.

    • Pavel napsal:

      To poslední co by levičáky orbána, kaczynského, bureše či fica zajímalo je právní stát.

      • Honza napsal:

        No jasně a národní socialisté jsou ultrapavičáci. Odborník se hned pozná.

        • Pavel napsal:

          Co mají burešovi, kaczynského, orbánovi a ficovi nacionálně socialističtí soudruzi společného s pravičáky, nepoznaný odborníku.

          • Honza napsal:

            Otázka zní, proč označujete Kaczynského za levičáka a proč ho házíte do jednoho pytle s Babišem?

          • Pavel napsal:

            Odpověď hledej pod heslem 500+.

  2. ivan napsal:

    Populismus nepopulismus, moc jsme si v té kapitalistické demokracii nepolepšili. A to je ten problém. Socialistická demokracie tu kapitalistickou strčila do kalhot jedním rázem. Pofiderní virtuální svoboda je k ničemu, když nemáte kde bydlet a jak zaplatit energie v Havlovské králíkárně. S tím předpokladem, že lepší už to nebude, protože dobře už bylo. A to není virtuální populismus ale pravda pravdoucí.
    Protože ale dne se nesmí říkat jiný názor než probruselský a proamerický, tak jej raději noviny neuveřejní. A to je ta svoboda slova v praxi. Tož tak.

    • Pavel napsal:

      To, že sis ty nepolepšil je jen tvůj problém a tvé neschopnosti. Zkus se aspoň dovzdělat a zjistit si kdo a kdy neměl kde bydlet, například kolik LET se muselo za bolševika čekat na ty „králíkárny“, zatímco krásné domy vzniké za lepších časů a ukradené komouši pod jejich kuratelou hnily až do totálního zničení nebo byly rovnou likvidovány, virtuální svobodo. Zkus si ve 4 ráno vystát frontu na maso, čekat 10 roků na byt, nebo umírat na rakovinu, jen proto, že na západě běžný lék je v bolševické žumpě dostupný jen komunistickým papalášům a stbákům, třeba pak zjistíž KDY bylo dobře.

      • A. S. Pergill napsal:

        Kamarád dostal po vojně místo s bytem. Jen se musel ještě na vojně stihnout oženit, protože ten byt byl jen pro ženatého. Nicméně, jakmile po vojně nastoupil, měl byt.
        Ekonomika nedostatku, jaká tu byla za komunistů, se na nás žene z Bruselu a z Německa. přitom nedostatek daleko horší než za těch komunistů, nebudou základní potraviny, nebude energie, a to málo, co bude, bude nad možnosti platby významné části populace.
        Za komunistů byly potraviny levné a některé v lepší kvalitě než jejich současné ekvivalenty. Např. čerstvě upečený rohlík versus z „dopékárny“.

        • Pavel napsal:

          Zapomněl jsi dodat, pergille, zda ten tvůj „kamarád“ šel fárat do dolů nebo práskat spoluobčany do stb. A co má brusel (do jehož nesmyslů nás notabene vehnal tvůj oblíbenec bureš) společného s kapitalismem, o kterém je tady řeč. Příště si zkus přečíst celé vlákno.

          • A. S. Pergill napsal:

            Šel dělat podnikového lékaře, komunista nebyl. Dost pochybuji, že by o něj měla zájem STB.

          • Pavel napsal:

            Už se mi stýskalo … po tvých fantasmagoriích na téma medicíny, pergile.

          • A. S. Pergill napsal:

            Pavle,
            podnikový byt se sehnat dal. Na tom vaše popírání nic nezmění. Zejména v souvislostí se zaměstnáním v nějakém velkém průmyslovém podniku (což byl i tento případ). Ani to nemuselo být v Severočeském kraji.
            Dnes je situace taková, že kolem Brna je více stabilně neobsazených lékařských obvodů, přestože jsou s bytem.

          • Pavel napsal:

            ANo, na šachtě nebo jako konfident stb pergille. Ve tvém případě bude zřejmě B správně. Ti co nechtěli dělat ani jedno a neměli známé a ani neměli na úplatky museli na byt čekat roky. A ano, tvoje popírání na tom nic nezmění.

          • A. S. Pergill napsal:

            Naprostý nesmysl. Velké fabriky měly svou bytovou výstavbu, a ty byty byly určeny pro „úzkoprofilové“ zaměstnance, kam patřili i lékaři. Kdybych to na vojně podepsal do UVN, tak bych taky dostal hned byt. Veškerá lékařská místa v Severočeském kraji byla s bytem. Řada „vesniček střediskových“ měla pro doktora byt, často v domě, kde byla ordinace. Atd.

      • petrph napsal:

        Jestli bych si dovolil opravit ten děsivý popis. Je jistě pravda, že se za socíku muselo čekat dlouhou řadu let při žádosti o byt ovšem na straně druhé, žádní bezdomovci tehdy na ulicích nebyli. Jak se to tedy řešilo, by mohl vysvětlit někdo kovanější (třeba ze zde často publikované Post Bellum). Ale jak si taky vzpomínám ze své zkušenosti, dost obvyklé bylo, že člověk (dokud neměl rodinu) žil na podnikové ubytovně…
        Ve 4 ráno se rozhodně fronta na maso nevystávala (nepleťte si to s obklíčením Leningradu), halt se museli lidé (pokud neměli známosti na černém trhu) smířit s tím, že kvalitní maso povětšinou nesehnali, takže ho taky pořád neměli.. Museli (jsme) jist´zdravěji, jak už tedy radil Rajko Doleček.

        No a pokud vím, zaručený lék na rakovinu nemají ani na Západě dodnes.

        To jen tak pro pár podrobností, ono je jistě pravda, že krom demokracie a ústavních práv a svobod na tom byli občané hůř než pracháči na Západě, leč zase líp, než žebráci a bezdomovci tamtéž

        • A. S. Pergill napsal:

          S těmi léky je to trochu složitější, existovala „diferencovaná lékařská péče“, která upřednostňovala u některých léků „zasloužilé“. Nicméně něco podobného je i nyní.

        • Pavel napsal:

          „Bezdomovci na ulicích nebyli“, protože byli zavření, dostali paragraf za příživnictví nebo svěrací kazajku v blázinci. To jsou všeobecně známá fakta, stačí nemít hlavu „zakovanou“ v písku. No nepochybuji, že nomenklaturní kádry, případně hospodští povaleči ve frontách nestáli. Na ty první libové maso počkalo pod pultem, za ty druhé frontu ve 4 ráno vystála manželka. Příslušný vzorec chování se zvolí dle vkusu každého soudruha. „Tak nemají dodnes“, holt socialismus přece jen dokázal dohnat a předehnat, když léky pro ty správné soudruhy sehnat dokázal. Jen s léčbou důchodců, „jako neperspektivních“ se už nikdo neunavoval. Taková důchodová reforma po komunisticku, něco jako manažování covidu burešem dnes. A zřejmě proto si západní nezaměstnaní za svoje „žebrácké“ podpory jezdili užívat do východního bloku, a to až tak, že ti zajištění místní občané čuměli s hubou otevřenou a žebrali o devizy.

          • petrph napsal:

            Vidím že jste tu dobu snad vůbec neprožil. On totiž ten paragraf o příživnictví na který se odkazujete, měl zcela využití. Ti, na které byl zaměřen se měli až moc dobře a na ulici rozhodně nežili.
            A za druhé, co se týče toho libového masa, jak správně díte, to bylo pod pultem, takže bylo zbytečné na něj stát frontu od 4 od rána. A co asi nechápete vůbec, že ani manželky to nestíhaly, protože v době kdy se otvíraly masny už musely být v práci..

            No a co se týče těch léků, těch soudruhů v nejbližší lize co by měli nárok na kvalitní zahraniční léčbu (což nebylo jen pár krabiček léků) bylo pramálo. Jakože jsem spoustu komunistů poznal, spousta u nich makala s náma , a byli na tom stejně dobře nebo špatně (vyberte si) jako my ostatní

          • Pavel napsal:

            VIdím, že jste tu dobu prožil zajištěn pravděpodoně jako nomenklaturní kádr. Samozřejmě, že ti co na ulici skončili, tam dlouho nevydrželi. Pokarčovali totiž dál do vězení nebo do blázinců. A děkuji, že jste potvrdil svou příslušnost k jedincům co díky komunistické straně ve frontě (zcela běžném jevu za bolševika) nikdy stát nemuseli. A samozřejmě co jste poznal nebo nepoznal (tedy včetně toho, že komouši měli přednost i v lékařské péči) je samozřejmě odvíjí od vašeho privilegovaného komunistického postavení.

    • Tondach napsal:

      „Protože ale dnes se nesmí říkat jiný názor než probruselský a proamerický …..“ zatím co za socialismu se směl říkat a psát jen ten kremelský a prosovětský!
      Nebo snad ne?

  3. petrph napsal:

    Jistě, názor jsou to zajímavé, jenže i na nich je vidět, jak politické termíny ztrácejí v dnešní společnosti původní smysl a stávají se jen navzájem rozdávanými iritujícími nálepkami.
    Dejme tomu ten populismus může být dvojí – vláda na straně jedné populistická být nemůže vůbec (to by kritizovala sama sebe), ale z jiného pohledu jediná být může, protože ona jediná ovládá ohromné státní zdroje, ze kterých může (sama, nikdo jiný) populisticky rozdávat. Takže co je asi pro ty /klamané ?/ lidi přednější, kritika a laciné sliby , a nebo podpory , od vlády a jak se říká „co je doma, to se počítá“,?
    Asi tak podobné je dosti nespolehlivé se odvolávat na spolehlivost a nezávislost justice, když ta sama není dosahovat jednotu svého výkladu práva. dle pravidla „padni komu padni“…

    Možná takové srovnání dvou příkladů, jak známo, v  květnu 2012 byl zadržen a zatčen (na hraně ústavnosti) pan poslanec dr. Rath, a následně strávil více jak rok ve vyšetřovací vazbě, a ihned potom byl s nim zahájen soudní proces.
    Zatímco v případě poslance p. Babiše, bylo jak známo vyšetřování zahájeno koncem roku 2015, zatčen pochopitelně nebyl vůbec, a nyní ke konci roku 2021 ještě ani není podaná žaloba…
    Takže, možná, kdyby někdo dokázal na těchto příkladech vysvětlit onu zmiňovanou nezávislost justice. Tak možná, určitá odpověď je , že ona „do určité míry nezávislá je“, což značí, že jí skutečně nesmí nikdo oficiálně nic nakazovat, ani jí kritizovat, leč tento stav ani kvalitu, ani stabilitu v její práci nepřináší..

    • josef napsal:

      No těch příkladech Rath vers. Babiš je jeden podstatný základní rozdíl a to, že Rath byl „chycen“ s krabicí od vína („ale bez vína“) a na Babiše se stále „něco hledá“, protože Čapí hnízdo bylo „veřejně zjištěno“ až cca po 7 letech…, korunové „dluhopisky“ také nenesly znaky podvodu (když to zákon umožnil…), atd. atd. . Plná „krabice od vína“ byla tak jednoduchou kauzou, kdežto „Babišo-viny“ se k justici možná vůbec nedostanou, protože nebudou jasné základy pro obžalobu, (resp. příp.obžaloby) a je možné, že -alespoň Čapí hnízdo, st.zástupce Šaroch zaparkuje definitivně ad acta… Konec konců teď po volbách to víceméně může i vyšumět, protože nové koalice budou mít jiné starosti (např. s obsazováním míst a funkcí…).

      • Pavel napsal:

        Vždycky se pobavím, když levičáci hystericky brání podvodníky a zloděje typu ratha nebo bureše, přičemž ten druhý je miliardářského oligarcha, který ke svému bohatství přišel na úkor daňových poplatníků, tedy včetně těch nejchudších.

      • petrph napsal:

        Pokud jde šlo o dr.Ratha, jak jsem již napsal, toho zatkli na hraně ústavnosti, takže zrovna tu krabici od vína měli soudci škrtnout jako usvědčující důkaz jako první. Ale (doufejme), že těch dalších důkazů, co pak policejní cifršpioni rok dohledávali v účetních dokladech bylo víc. Což je tedy interní věc justičního vyšetřování, do které není vidět vůbec.

        Ale v případě Babiše – je nutné si uvědomit, že „fakticky“ byla jeho vina známá už od začátku – a nic víc než co na něj bylo na začátku udáno (tedy ta snadno dohledatelná transakce s Čapím hnízdem), policie ani během té předlouhé řady let nedokázala. Takže, kdyby ho, podobně jako dr.Ratha tehdy šoupli do vyšetřovací vazby (vazební důvody by se jistě našli) a za rok ho postavili , s tehdy známými důkazy před soud, mnoho by se tím nezkazilo..
        Ale zda by ho ty soudy odsoudily nebo osvobodily, bylo a je i dnes nejisté, v tom je naše soudnictví asi tak nezávislé, jako lotynka…

      • Sámo napsal:

        A co takhle ekologická katastrofa v řece Bečvě na toku dlouhém asi 40 km, kdy bylo v ní otráveno vše živé. Všichni lidé z onoho kraje mají jasno- způsobila to firma DEZA, patřící pod Agrofert. Jenomže ministr životního prostředí Brabec prohlásil po návštěvě Valašského Meziříčí, že vyšetření viníka této nehody bude otázkou několika dnů a že jim určitě nebyla DEZA a tím bylo řečeno vše. Uběhlo 3/4 roku a viník je označený, ale ten nepravý, protože Inspekce životního prostředí udělala všechno pro to, aby pravý viník zahladil všechny stopy a odebrané vzorky vody a otrávených ryb se ztratily a nebo byly označené touto Inspekcí jako nepoužitelné.

        • A. S. Pergill napsal:

          Všichni mají jasno, ryze na základě politické objednávky Babišových protivníků.

          • Pavel napsal:

            Fakta ti nejdou pod čumák, pergille.

          • A. S. Pergill napsal:

            Zatím jsem žádná validní, jen spekulace Babišových politických nepřátel, neviděl.

          • Pavel napsal:

            Zatím jsi viděl kachnu, která tak vypadá i tak kváká ale ty přesto popíráš, že je to kachna.

          • A. S. Pergill napsal:

            Kachna namalovaná na zdi, nebo promítaná na plátno, nebo vyvedená jako imitace, není kachna.

            Prostě, ty Babišovy akce byly jistě na hraně zákona, ale organizované opravdu kvalitními právníky, kteří se starali o to, aby ta hranice nebyla překročena. A i když se v některých případech zákon následně změnil, tak to nemůžete použít ke kriminalizaci něčích aktivit před tou změnou. Alespoň v právním státě ne.

  4. Tondach napsal:

    Už dlouho stačí k dehonestaci názorů politického soupeře prohlásit „je to populistické“!
    Snaha o zvyšování platů a penzí a tím ke zlepšení životní úrovně obyvatelstva je opravdu „populistická“ v tom negativním slova smyslu?

    • A. S. Pergill napsal:

      Jistě. protože pak by nezbyly peníze na nevládkáře, systematické pobírače sociálních dávek apod..

    • Sámo napsal:

      Určitě, protože tyto kroky vedly k inflaci, která je daleko vyšší než tato bývalá vláda přiznává a byla už dávno předtím, než se objevil Covid a nově zdražení energií na burzách. Takže Babišova vláda je pravým viníkem dosavadní inflace, protože ke zdražení většiny potravin došlo hned po zvýšení platů většiny státních zaměstnanců a už tehdy bylo jisté, že to způsobí inflaci v Česku a také že ano. Následně Babiš ohlásil s pompou zvýšení důchodů o tisícovku a tvářil se jako lidumil, ale toto navýšení ani zdaleka nepokrylo následnou inflaci, nehledě na to, že valorizace ještě do dneška probíhá stejným nesmyslným způsobem, kdy valorizuje důchod různým důchodcům různě, kdežto potraviny a jiné výrobky musí zaplatit všichni stejně. Takže valorizace by měla probíhat tak, že když Babiš prohlásí, že důchodci dostanou přidáno – tak dostanou všichni důchodci tu tisícovku a ne, že ti nejpotřebnější dostanou pár stovek a ti co mají důchody od 30 tisíc nahoru, tak dostanou těch tisícovek víc a takový Špidla jich dostane hned 6.

    • petrph napsal:

      Kdyby stát na ty vyšší platy a penze měl (z příjmů státního rozpočtu), tak by se to dalo označit i pozitivně..
      Jenomže, vzhledem k tomu že si na to stát musí půjčovat – a splácet to budou (a neví z čeho) až příští vlády tak se to musí označit za ten nejhorší vládní populismus, jaký je možný.
      Něco takového by se mělo zakázat v  ústavním zákonech

Přidávání komentářů není povoleno
ReklamaBělorusko