Dlouholetý bývalý mluvčí Bezpečnostní informační služby Jan Šubert vypovídá… V autorském textu pro HlídacíPes.org píše o tom, že role mluvčího BIS nemusí mít vždy jen vážnou, seriózní a věcnou tvář. Zejména, když se novinář „dobře“ zeptá. 

Příležitost k humoru a smíchu nabízejí kuriózní novinářské dotazy. Jejich společným jmenovatelem jsou představy o téměř neomezených schopnostech a dovednostech tajné služby. Konkrétní média, natož novináře, však s dovolením jmenovat nebudu.

Pokroucené obrazy představují zpravodajskou instituci jako společenství disponující zázračnou, pečlivě utajenou technikou a výsledky vlastního vědeckého výzkumu, který výrazně překonává současné poznatky civilních badatelských pracovišť.

K vrcholům fantastických představ o fungování BIS patří ponorka v jezeře Slapské přehrady. Nezapomenutelný dotaz zněl: „Čas od času se na Slapské přehradě vynořuje ponorka a místní lidé tvrdí, že je to ponorka BIS. Můžete to potvrdit?“

Ředitel Lang v balóně

Bláznivá otázka žádala bláznivou odpověď: „Ještě jedna ponorka brázdí vody jezera Orlické přehrady. A máme i balon, vybavený přístroji, umožňujícími z velkých výšek a vzdáleností sledovat osoby, kterými se zabýváme. Někdy se balonem na různá místa utajeně dopravuje i ředitel služby.“

Legrácku jsem si ale měl odpustit. Příslušná redakce chtěla moji odpověď zveřejnit jako vážně míněné vyjádření BIS a nebylo jednoduché je přemluvit, aby to neudělali.

Po nepříjemné zkušenosti jsem na různé kuriózní dotazy odpovídal už jen slovy: je to hloupost, je to nesmysl, je to sci-fi, nic takového nemáme, něčím podobným se nezabýváme.

V těsném závěsu za příběhem ponorky jsou další bizarní představy:

„Pokud velké zahraniční zpravodajské služby vysílají do nebezpečných oblastí světa své agenty, vybavují je identifikačnímu čipy, aby měly přehled o jejich pohybu. Podobný plán má údajně i BIS. Projekt kontroly pohybu zpravodajských důstojníků BIS se má uskutečnit v roce 2020 a čipy se mají nastřelovat pod kůži. Můžete to potvrdit?“

Nebo: „Víme, že se výzkumné laboratoře izraelského Mosadu intenzivně zabývají možností číst lidské myšlenky. Vaši zpravodajci jsou prý vybaveni miniaturními detektory, které signalizují, zda člověk, poskytující informaci, lže, nebo mluví pravdu. Pokud lže, tak se v podpaží vašeho důstojníka jemně rozvibruje lithiové tělísko. Na jakém principu zařízení pracuje a kolik takových přístrojů máte?“

Sex a pejsci na pracovišti

Z jiného světa byl pak tento dotaz: „Řešili jste někdy na pracovišti BIS sex a milostné vztahy? Pokud ano, přibližte, o co konkrétně šlo a jaké byly výsledky a závěry. Uveďte také, zda o tom vedou vaši inspektoři a personalisté záznam v nějakém oficiálním dokumentu, nebo se spíš řídí nepsanými pravidly.“

A můžeme pokračovat v podobném duchu: „Pokud jsou zdrojem zpráv ženy, získávají vaši zpravodajci informace také přes postel? Má BIS pro služební sex nějaká psaná nebo nepsaná pravidla? Na hezké ženy prý máte tým pohledných mužů.“

Jak známo, novináři, mívají „dobře informované zdroje“. Díky jednomu takovému přišel tento dotaz:

„Náš obvykle dobře informovaný zdroj přišel se zprávou, že ve vašich laboratořích děláte pokusy s dálkovým přenosem myšlenek mezi Prahou a Brnem. Experimenty prý využívají částice, zvané mentiony, které v minulém století objevil profesor Kahuda. Můžete to nějak komentovat?“

Bez komentáře. A z dalších dotazů:

„Americké zpravodajské služby pracují s pejsky, leckdy i původem z ČR. Chceme o tom něco natočit, a tak se ptám: Jaké máte zkušenosti a kolik pejsků používáte? Zítra budou oznámeny výsledky auditu národní bezpečnosti a jedna paní z ministerstva vnitra nám řekla, že od příštího roku bude mít každý zpravodajský důstojník BIS honicího psa a začnete nabírat psovody. Můžeme u vás udělat nějaké záběry na pejsky?“

„Editor v redakci říkal, že jste tajná zpravodajská služba a víte o všem. Můžete nám prozradit, jak jsou u nás na teroristické útoky připraveni hasiči? A jak vodárny, elektrárny a nákupní centra? Prý se na vás hodně dá, a když něco zkritizujete, tak se rychle zjedná náprava.“

Kuriózní dotazy, které nepřicházely jen od novinářů, ale i od běžných občanů, byly vždy spolehlivým startérem úsměvů a dobré nálady. Nejen mluvčího, ale i mnoha dalších důstojníků Bezpečnostní informační služby. Takže zpětně vzato – vlastně za všechny podobné dotazy pěkně děkujeme.