Jan Jurke ještě loni před Vánocemi spoluorganizoval dobročinný bazar na podporu dětí s poruchami autistického spektra. Jeho restaurace dlouhodobě podporuje nadační fond Šestý smysl. Teď by kvůli nouzovému stavu sám potřeboval pomoc, ale od státu se jí nedočkal. „Jediný vzkaz vlády malým firmám je: Podnikateli, pomoz si sám,“ říká.

„V televizi vysílají dokola tiskové konference, kde padají čísla a sliby, jak vláda nikoho nenechá padnout. Jedinou reálnou pomocí je ale odsunutí narůstajících dluhů na podzim,“ tvrdí restauratér Jurke, když srovnává slibovanou pomoc státu malým firmám s realitou.

„Narozdíl od zahraničí česká vláda podnikatele nijak významně nepodpořila. V podstatě jen odsunula jejich problém na později. Pro mnoho podniků je to likvidační záležitost,“ komentuje čím dál tíživější situaci malým firem.

Sám deset let provozuje restauraci. Vysvětluje, proč i podnik, který vůbec nebyl ztrátový, může mít kvůli nouzovému stavu najednou zásadní problém.

„Musíte pozastavit činnost, ale jako zaměstnavatel musíte dál platit zaměstnancům část mzdy. Nájem vám sice odročí, ale stejně ho budete muset na podzim zaplatit. Navíc konkrétně gastronomie je obor, kde nemáte velké rezervy,“ popisuje, proč podle něj právě restaurace v České republice mají větší problémy než jinde v Evropě.

Okénkový prodej nezachrání

„Gastronomie tu funguje jinak než ve zbytku Evropy. Protože ceny nejsou srovnatelné se zbytkem Evropy. Restaurace tu mají malou marži, závisí skutečně na tzv. „cash-flow,“ tedy točení peněz. Nejsme schopni vygenerovat velkou finanční rezervu a aby měla restaurace na platby dodavatelům, musí mít tržby.“ vysvětluje Jurke, proč zásadně nepomůže, ani tzv. „okénkový“ prodej, který řada podniků zavedla krátce po vyhlášení nouzového stavu.

„My jsme okénkový prodej zavedli na obědy, protože nemá smysl držet kuchaře až do večera a čekat, že si třeba někdo objedná jeden burger. Okénko nám zajistí tak 20% normálních tržeb a to jsme na tom ještě dobře. Hodně kolegů říká, že jsou tak na deseti, patnácti procentech běžných tržeb.“

Podle Jurkeho prodloužení nouzového stavu plno restaurací bez pomoci vlády položí. Současná pomoc je prý pouze „virtuální“.

„Naše měsíční náklady jsou okolo 500 tisíc. Pokud nejsou tržby, nemůžeme platit své závazky. Vláda se chlubí tím, že odsunula splatnosti půjček nebo odklady nájemného. Co je to za reálnou pomoc? Odklad nájemného jsem schopný si s majitelem nemovitosti dohodnout sám. Navíc je to jen odklad do konce roku. To problém jen odsouvá, ale neřeší,“ kritizuje Jurke vládu za pomoc-nepomoc malým firmám. A neváhá konkrétně pojmenovat reálné dopady vládou proklamované pomoci podnikatelům.

Fiasko jménem Covid 1

Kromě odkladu s placením nájemného ke 31.12.2020 nebo odkladu daňového přiznání nabídla vláda malým podnikatelům půjčky splatné do tří let. Ani ty ale podle Jurkeho neznamenají reálnou pomoc, nýbrž jen dočasné odsunutí platební neschopnosti.

V praxi navíc úvěrové a záruční programy pojmenované Covid I či Covid II téměř nefungují.

V první vlně Českomoravská záruční a rozvojová banka přijala 3200 žádostí. Jak ale sama banka uvedla, úvěr nakonec získalo necelých 200 podniků.

„V televizi obsáhlé chvalozpěvy, jak si můžeme zažádat o bezúrokové úvěrové programy, a výsledek je, že peníze jsou do deseti minut rozebrané a dosáhne na ně pouze několik firem? To je skoro výsměch, ne?,“ popisuje Jurke vlastní zkušenost s vládním záručním programem Covid I, o který zažádal 18. března.

„26. března nám přišel e-mail, že jsme v pořadí a pak 16. dubna už jen informace, že prostředky pro pražské podnikatele jsou vyčerpány.“ Samotné vyplnění žádosti bylo podle Jurkeho nadměrně komplikované. Firmy musely například predikovat předpokládaný vývoj tržeb na tři roky dopředu:

„V dnešní době, kdy je velmi těžké odhadovat, co bude za půl roku, rok. Gastronomie je navíc z velké části závislá na cestovním ruchu. Teď ale nikdo neví, kdy se otevřou hranice a lidé začnou skutečně jezdit,“ poukazuje na nesmyslnost požadovaných informací ze strany státu restauratér. Návrat ke „ standardním“ tržbám nepředpokládá dřív než za dva roky.

„Zajímavé je, že stát vytváří dojem, jako by vše mělo začít normálně fungovat a podniky se vrátily ke standardním ziskům už v září. To je naprosto nereálná představa,“ odhaduje vývoj po skončení nouzového stavu.

Teď je legální krást?

„Například to, že nájem musíte splatit do konce roku. Předpokládá tedy vláda, že se nám tržby na podzim zdvojnásobí, když očekává, že budeme schopní s koncem roku zaplatit veškeré nájemné za rok 2020? A že v březnu 2021 už budeme v takové kondici, že splácení úvěru nebude problém?,“ rozčiluje se Jan Jurke nad požadavky vlády. Podle něj vládní pomoc vypadá spíše jako půjčka státu ze strany malých podnikatelů.

„Jak jinak by paní ministryně financí mohla v dnešní době žádat poslaneckou sněmovnu o prodloužení vratky DPH ze 30 na 45 dnů? Tedy že si stát půjčí od podnikatelů jejich peníze na dalších 15 dnů?“ pokládá řečnickou otázku Jurke a s kritikou nešetří ani ohledně dalšího „záchranného“ opatření, kterým je odpuštění EET po dobu nouzového stavu.

„EET zavedli z důvodu, aby zabránili podnikatelům nepřiznávat tržby. Znamená to tedy, že v době nouzového stavu je najednou krást legální?“ pozastavuje se Jurke nad smyslem dočasného zrušení elektronické evidence tržeb.

V zahraničí hospody chrání

Jako jediný účinný prostředek na záchranu gastronomických podniků vidí pomoc se zmiňovaným „cash-flow“. Tak, jak to udělaly vlády například v Dánsku, Rakousku nebo ve Velké Británii, kde nabízejí reálnou finanční podporu nejhůř zasaženým firmám.

V Dánsku vláda například poskytuje finanční podporu na pokrytí až 80 % fixních nákladů malých firem (poplatky za nájem, elektřinu atd.). Podnikům, které musely z důvodů vládních nařízení zavřít úplně, poskytne vláda kompenzace za fixní náklady ve výši 100 %. Přímou finanční pomoc můžou získat podniky, kterým klesly příjmy minimálně o 40 %.

V Německu podle serveru Businessinfo vyčlenila federální vláda na pomoc živnostníkům a malým firmám do deseti zaměstnanců 40 miliard eur. Deset miliard má být poskytnuto jako přímá dotace malým podnikům v nouzi, zbývajících 30 miliard eur půjde na půjčky.

Ve Velké Británii můžou společnosti operující v maloobchodě, pohostinství a volnočasových aktivitách zažádat o grant ve výši 25 000 liber pokud za normálních okolností platily správní poplatky ve výši 15 000 až 51 000 liber.

V Rakousku zas vláda firmám umožní úvěry se státní zárukou do 90 % dlužné sumy. Část odpovídající až 75 % provozních nákladů podniku za období trvaní krize nebude muset být následně splacena. Mimo provozních nákladů je možné započítat až 75 % hodnoty zboží podléhajícího zkáze, které firma v důsledku preventivních opatření nemohla prodat.

„V Česku vyslala vláda podnikatelům jasný vzkaz. Pomoz si sám, přestože jsme ti znemožnili podnikat. A až se ti zase začne dařit, očekáváme od tebe platby daní, tak jako to bylo dosud,“ poznamenává zklamaně restauratér Jurke.