Petr Pithart: Z kamaráda pan Nikdo! Jak Ježek hodil Klausovi vidle do volební kampaně (díl 2.)
Bydleli blízko sebe. Mám před sebou fotografii: ti dva malí kluci, menší Tomáš a větší a zjevně ctižádostivější Václav se drží za ruce a vypadá to, že Václav byl v té době ve vztahu ten dominantní. Pak spolu chodili do Londýnské na gymnázium. Oba hráli špičkový dorostenecký basketbal. Spoluvymysleli kuponovou privatizaci. Nakonec začal být Tomáš Ježek pro Václava Klause panem Nikdo. Petr Pithart v sérii článků pro HlídacíPes.org na vztahu těchto dvou můžu popisuje raná devadesátá léta a peripetie tuzemské ekonomické transformace.
Vlastnictví podle socialistické ústavy bylo buď státní, družstevní nebo osobní. Soukromé neexistovalo. Protože ekonomika občas drhla, stát tehdy přimhouřil oči, a tak se kradlo ve státních podnicích a „zneužívalo“ se volně regulované vlastnictví družstevní. I ve velkém, viz Slušovice.
Mezi sedmi způsoby, jak stát oddělit od majetku, byly nakonec dva nejpoužívanější: kupónová metoda a přímý prodej strategickému zájemci. Jak se to konkrétně udělá, jakým způsobem, bylo na představenstvech podniků.
Ta musela předložit privatizační projekt. Ten posuzovalo, schválilo nebo neschválilo nově vytvořené Ježkovo Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci (Ježek jako ministr začínal s několika místnostmi a jednou právničkou v červenci 1990…).
Petr Pithart odhaluje zákulisí událostí po listopadu 1989 též v nové knize HlídacíPes.org. Získat ji můžete zde: České průšvihy 1989–2024.
Publikace mapuje fatální selhání české polistopadové politické elity.
Národní bohatství na zámeckých podlahách
Projekty posléze posuzovalo několik desítek Ježkových lidí, kteří k tomu měli všechny prostory zámku Lnáře. Byl jsem se na ně podívat, jednou pozdě v noci. Panovala tam hektická, ale družná atmosféra.
Veškerý státní majetek byl na podlahách zámeckých komnat: hromádky spisů – pro projekty nebylo v celém zámku dost stolů a nevyspaní ale nadšení Ježkovi lidé, právníci a právničky, ekonomové a ekonomky se tam míhali a proplétali nad hromádkami spisů – projektů, nad veškerým národním bohatstvím…
Bylo to vskutku vzrušující, protože čas neúprosně běžel. Pořád jsme byli pod tlakem jen dvouletého mandátu (to kvůli Václavu Havlovi, jeho původní nechuti být dlouho prezidentem, připomínám).
Předseda Občanské demokratické strany Klaus (založil ji 20. dubna 1991) samozřejmě chtěl, aby první kolo kupónovky, kdy si DIKové, tj. držitelé/majitelé investičních kupónů (měly jich sto v kupónové knížce), začnou – nebo taky nezačnou – vyměňovat kupony za akcie podniků co nejdříve na začátku volební kampaně.
Šejdíř Viktor
Do toho vstoupil jak slon do dámského porcelán Viktor Kožený, věčně usměvavý oplácaný mladík, který dorazil – prý z Harvardské univerzity. Přišel s ďábelským plánem: lidičkové čeští, vykašlete se na nějaké pro vás nesrozumitelné akcie, nevěřte tomu, prodejte mi své knížky pořízené za tisícovku a já vám za rok dám deset tisíc na ruku. Do té doby si knížku kupónů koupilo asi šest set tisíc lidí. Klaus naříkal, že je to málo a vysvětloval proč.
Sešel se s prezidentem Havlem a přesvědčil ho, ať si kupónovou knížku také koupí. Udělal to a po Klausově telefonátu jsme si ji koupili také. Řada věhlasných umělců propůjčila (prodala) své obrovské fotografie jako reklamy zaručující věrohodnost Koženého „Harvardských fondů“. Bylo tklivé hledět na portréty celonárodně uctívaných osobností…
S Koženého vlastně nabouráním Klausova konceptu stoupl počet majitelů knížky na osm milionů! Ti ovšem vůbec nemínili investovat, ale toužili nechat si vyplatit za rok desetinásobek. Myslím si, že Klaus si tajně zoufal!
DIKů bylo sice takto dost, ale zhroutila se jeho představa, že se lidé budou učit podnikat, že si osvojí kapitalismus. Že začnou noviny číst nikoli na poslední sportovní stránce, ale na stránce „Burzovní zprávy“… To se líbilo i mně, ale lidé dali vesměs přednost naučenému: reálně socialistickému „co je doma, to se počítá“.
To byla první rána myšlence kupónové privatizace. A první rána důvěře v kapitalismus. Protože za rok Kožený vyplatil jen větší polovinu držitelů jeho „akcií“. A měla přijít i další zklamání.
Vláda České republiky prostřednictvím generálního prokurátora Ludvíka Brunnera nechala přezkoumat, kdo je Kožený a jakou má souvislost s věhlasnou Harvardskou univerzitou. Bohužel, udělali jsme to pozdě.
Slavná univerzita se od Koženého radikálně distancovala; byl totiž frekventantem toliko jednoho krátkého prázdninového kurzu… Tedy podvodník, šejdíř. Lidé jeho fondu ovšem i nadále své kupónové knížky prodávali. Byl to přímo úkaz: musely se postavit stany, které fungovaly i přes noc: takové před nimi stály fronty. Čemu, komu lidé tehdy věřili!
Ježek napravuje vlastní chybu
Tomáš Ježek si dodatečně uvědomil, že při podávání privatizačních projektů jsou externisté, „ti zvenku“ (projekty mohli podávat úplně všichni, doslova kdokoliv), fatálně znevýhodňováni tím, že se nedostanou k „číslům“, základním údajům o ekonomickém stavu podniků – vedení podniku žádnou povinnost ukazovat je kolemjdoucím nemělo. To byla ovšem zásadní chyba – vždyť kde bylo psáno, že nejlepší plán/projekt mají zrovna jeho dosavadní socialističtí manažeři? Dala se ta chyba zhojit?
Bohužel, jen částečně. Tomáš si tuto díru v zákoně bral strašně osobně; on byl přece jeho navrhovatelem. Vzhledem ke změně podmínek, musela být tedy prodloužena lhůta (myslím, že to bylo o několik týdnů, málo, ale aspoň něco), do které je možné projekty – už tedy i externistů, kterým mohl být úplně každý, podávat.
Konec dvouletého mandátu se blížil a s ním i volby, ale zahájení první vlny dlouho očekávané kupónové privatizace jim podle Klause muselo přece co nejvíce předcházet! Aby se mohlo projevit ve volbách! Lidé už byli natěšení, jak dobře nakoupí za investiční kupony akcie a jak se za pár měsíců stanou milionáři.
Mnozí se pak těšili na „jistotu desetinásobku“. A teď Ježek chystá odklad, že by prý to bylo nespravedlivé. Vskutku, bylo by to nespravedlivé a navíc by ve vedení podniků zůstali staří socialističtí „manažeři“!
Rozšlápnuté brýle, které psaly dějiny
V lednu 1992, večer před plenární schůzí ČNR, za mnou přišel Tomáš, chudák, úplně zkroucený špatným svědomím, a jestli bychom se jako vláda nepokusili zařadit projednání novely, která by zjednala povinnost vnitřní tajemství podniků zpřístupnit všem, na pořad schůze. Zítra! A přiznával vlastní chybu, že ho to nenapadlo.
Musel jsem Tomášovi hodně věřit, i sám sobě, když jsem mu na to nakonec kývl. V noci jsem svolal schůzi vlády na osmou ráno tentokrát do jakési sněmovní místnosti. Ta krátká novela byla jasně proti zájmům Klausovy ODS.
Všichni jsme byli i pro kupónovou privatizaci, ale jen ODS ji proměnila ve volební trhák: „Kupónová knížka volí ODS!“ A to, co mělo plénum schválit, to byl jasně odklad zahájení 1. kola privatizace, de facto zkrácení volební kampaně. Čas kampaně se tehdy striktně dodržoval a Klaus asi tiše zuřil.
Vláda návrh malé novely schválila, a pozor: poprvé a naposled hlasovala podle stran – čtyři ministři za ODS hlasovali jako jeden muž proti. Připomínám, že jsme byli vládou koaliční (OF, ODA, KDU-ČSL a Moravisté).
To ale byla ta lehčí část úkolu: teď šlo ještě o to, aby plénum ČNR schválilo na samém konci schůze změnu – rozšíření programu. To se ještě nikdy nestalo. Vždyť mezi vládou a poslanci je a taky má být vždycky větší či menší napětí.
Často právě o program schůze: co se bude a co se nebude projednávat. Bylo necelých šest měsíců před volbami, už se rozjížděly volební kampaně, a teď se po poslankyních a poslancích chce něco naprosto nezvyklého, hraničícího s drzostí: novela zákona, která ještě včera neexistovala ani na papíře.
Všechno teď už bylo jen a jen na Tomášovi. Hned na začátku schůze dostal slovo, navrhl za vládu změnu – doplnění programu. Na závěr jednání. Prošlo to jen tak tak.
Seděli jsme mu pak za zády a viděl jsem, jak mu nervozita či tréma kroutí tělo. Bylo ticho, jak nikdy, i jako v kostele před kázáním ve vsi, v níž se včera odehrála hospodská rvačka… Tomáš sáhl do náprsní kapsy pro brýle a co čert nechtěl: brýle mu upadly pod řečnický pult. Všichni jsme to slyšeli. Ticho ještě zhoustlo a – lup! Tomáš, jak je poloslepý, šátrá, hledal brýle na zemi, tak si na ně – stoupl.
Zvuk, který následoval, je zajisté představitelný. Ale toto lupnutí mělo zcela zvláštní efekt. Komický a soucitný zároveň. Uvolnilo napětí, to jak poněkud medvídkovitý ministr se motal pod řečnickým stolem, více než naznačilo, že tento bezprecedentní drzý návrh novely zákona (ráno schválený vládou a týž večer schválený jako novela zákona!) projde.
Kuponová knížka volí Klause!
Stalo se ke krajní nevoli federálního ministra financí Klause, předsedy Občanské demokratické strany. Začalo být patrné, že kupónová privatizace je nejen jeden z účinných způsobů, jak skoncovat se státním vlastnictvím, ale také účinné volební heslo Klausovy strany. To heslo znělo: Kupónová knížka volí ODS! A zcela určitě to bylo úspěšné heslo.
A teď Ježkova zákonodárná iniciativa způsobila, že voliči dostanou knížku o pár týdnů později. Přitom byla už sama o sobě trhákem! Vypadala jako knížka šeková (s vodotiskem a rozmáchlým podpisem federálního ministra financí). Mnoho lidí, když si ji prohlíželo, mělo pošetilý pocit, že už teď – zbohatlo. Kam se ní hrabaly všechny volební letáky všech ostatních stran!
Každý den kampaně se tehdy počítal. Tenkrát ještě volební kampaně začínaly určitého dne a do té doby bylo slyšet jen tlumené ržání koní na paddocku… Tak byli voliči načekaní… To byly časy! A platilo moratorium – po tomto dni (zpravidla od středy před volebním víkendem) se už nesmělo v médiích pro nebo proti někomu agitovat. Nakonec se první objednávkové kolo první vlny kuponové privatizace stihlo v květnu ještě před volbami, které proběhly 5. a 6. června 1992. Bylo to ale o vous a Klaus přišel o několik týdnů kampaně.
Nemohu to s určitostí vědět, Tomáš si nikdy nestěžoval, ale tehdy vztahy mezi Tomášem a Václavem ochladly. Tomáš byl členem jiné strany než Klaus, totiž Občanské demokratické aliance, také pravicové, ale víc konzervativní strany. Přitahující intelektuálské typy.
Z kamaráda panem Nikdo
Pak už to bylo zjevné všem: Tomáš začal chybět ve výčtech zasloužilých v textech předsedy ODS, nevyskytoval se v jeho projevech, přestal být zván na konference o „vítězné kupónovce“ (nějakou dobu, pár let, byla kupónovka oficiálně vedena jako úspěšná). Byl pro Klause pan Nikdo.
Její protagonisté (Klaus, Tříska…) seděli na odborných konferencích v první řadě uprostřed, Ježek nebyl ani ve druhé; nedostal pozvání. On, který ji institucionálně prováděl (pozor: ne technicky – počítačově, to byla zásluha Dušana Třísky, který z důvodů, které se jaksi naznačují, nemohl být náměstkem Klausovým, nýbrž jen poradcem), který prováděl sto a jeden konkrétní krok jako „exekutivní kupónovky“, jako „její ministr“. Jako její první dělník.
On, který ji „sine ira et studio“ precizně, logicky a přehledně jako snad jediný popsal v knize „Privatizace české ekonomiky: její kořeny, metody s výsledky“. 2005, VŠE, Praha! Učinil tak neutrálně, nejmenoval, leda instituce. Slova Klaus nebo Tříska se v knize neobjevila. Na nikoho nic, co se nepovedlo, nesvaloval, leda zase jen na instituce.
Ovšem s jednou výjimkou: šlo o dopis, týkající se investičních a privatizačních fondů. Dopis napsal z podnětu Tomáše Ježka a s vědomím vlády jeden z vysokých funkcionářů Fondu národního majetku (byl adresován federálnímu ministerstvu financí a nebylo vhodné, aby česká vláda napsala dopis federální vládě). Neboť pes byl zakopán ve špatně založených fondech.
Příště o prvních ukradených 50 miliardách korun a podvodné profesuře Václava Klause.
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Reload (397650)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Rodině sebrali zámek. Maminka si nemohla vzít ani plenky a sunar
„Neslídil jsem a nečmuchal,“ říká katolický kněz a registrovaný spolupracovník StB
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
32 komentářů
Důležitá a osvětlující exkurze do časů minulých a formujících následné, periskopem zasvěceného, pana Pithara. Díky.
Pan Pithart s právnickým vzděláním musel brzy vědět, že se Klaus s Ježkem řítí do slepé uličky. Jakž takž proběhla malá privatizace, i když i tam se projevily ostré lokty nekalé způsoby a finty bez svědomí nabyvatelů bývalých státních firem. Stejné to bylo i s restitucemi. Málokdy se jednalo o skutečně spravedlivé a věcné rozhodování. Než spustila kupónovka, měl být celý proces předem ošetřen zákonem a právními vyhláškami zaručující hladký průběh. To se nestalo.
Máte a nemáte pravdu. Uvažujete v ideálním světě, ten ale nebyl a není. Realita byla taková, že právníci by nebyli schopni se domluvit na čemkoli a realizace by vůbec neproběhla. Následovala by oligarchizace po ruském způsobu. K té sice následně došlo taky ale ne tak rychle a hlavně ne tak komplexně a povedlo se alespoň něco zachránit. Klausův “ útěk před právníky“ měl reálné jádro.
Dobré počteníčko. Dnes je už zřejmé, že se privatizovat neměla energetika, vodárenství, doly a hutě. A hlavně se neměla podporovat nenažranost advokátů a doktorů medicíny. Velké nemocnice se měly podle plánů politiků ČSSD transformovat na státní neziskové organizace.Soukromé lékařské ordinace neměly být nikdy napojeny na veřejný zdravotní fond, který měla spolu s MZd spravovat jediná pojišťovna VZP.
Zkrátka si představujete něco jako “ socializmus s lidskou tváří“.
Z toho vyplývá, jak jsme byli bohatý stát. A jak jsme o všechno přišli a místo peněz za privatizované majetky máme 3.5 000 000 000 000 Kč dluhů. No, to se tedy povedlo!!!
… tak k předmluvě knihy Jaroslava Ungermanna a Jaroslava Šulce s názvem :INVENTURA aneb kam jsme došli, uvádějí autoři, že privatizace domácí ekonomiky se týkala majetku za cca 6 bilionů Kčs… A právě ten Tomáš Ježek byl privatizátorem horem dolem, že on ten svůj princip privatizace obhajoval (obrazně) „za každou cenu, ať to stojí, co to stojí..“, a prosazoval ji svoji veškerou vehemencí… To si ale mohl myslet fantazijně v prognostickém ústavu, ale on už byl po revoluci byl politik, který má jakési mantinely… On třeba razil ideu, že „prodat za každou cenu a ať si pak nový vlastník dělá co chce..“ Tomáš Ježek se v podstatě vyčerpal krátce ve funkci když tedy vyplodil zákon „o malé privatizaci“, který si pak mnohokrát pochvaloval… To Václav Klaus – zejména v pozici už pak předsedy vlády, už hujerovsky – jako se ten Ježek tehdy choval, postupovat nemohl, protože Václav Klaus „cítil“ jakýsi závazek, že tu „volnost“ nemohl nechat… Ale stejně se mu správně vyčítá, že tehdy měl i tak udělat víc pro právní rámec… Tím tak začalo pozvolné vzdalování kamarádů Klause a Ježka od sebe… Tomáš Ježek si pak získal i jakousi podporu Václava Havla (logicky, protože to bylo od obou bráno jako protipól k Václavu Klausovi) , také potom vstoupil do strany ODA, která se „deklarovala“ jako nesmírně ušlechtilá, aby skutek byl takový jaký byl, že na konci měla dluhy 60 mil. Kč – a to u ní byli byli takoví bardi demokracie jako Bratinka, Kroupa, Kalvoda, Skalický, Šuman, Mašek, Čerbák, Ledvinka,a až na konci strany i takový velitel Žantovský Michael, který tu ODA už v podstatě zaklapl i s těmi dluhy atd. atd. – prostě co jméno, tak to neskutečná ušlechtilost každého jména… ODA sice po Žantovském ještě existovala, ale byly to jen „ždíbky“ minulé pochybné slávy…. Prostě rozchod kamarádů Klause a Ježka se „logicky“ stal tak podobně jako rozchody mnoha chartistů v době už po revoluci, kdy teprve se prokázal charakter každého takového jednotlivce, kteří v minulosti byli „pospolu“ proti společnému nepříteli, aby po pádu minulého režimu, tak došlo k mnoha rozkolům…A to samé bylo u bývalých kamarádů Klause a ježka, když se jejich metody privatitace začaly rozkližovat…
… kdy teprve se prokázal charakter každého takového jednotlivce …
Charaktery své jste ve svém příspěvku názorně ukázali především vy, josefové.
…tak skeptiku já jsem nebyl chartista – byť jednoho bývalého chartistu, a mladšího než já, jsem znal… On ale tento měsíc zemřel… No a když tedy jsem nebyl chartista, tak se mě pochopitelně nemohlo týkat „dumání o charakteru“, které tedy pak „postihlo“ mnoho chartistů… Třeba takový zasloužilý disident Václav Benda, se po změně režimu nepřímo „hlásil“ k takovému „demokratovi“ jakým nebyl nikdo menší než Augusto Pinochet – což tedy nevím, že by on tu „přilnavost“ k Pinochetovi hlásal v Chartě 77. Ale když se naskytne příležitost, tak se leckdo projeví, že ? A podobně charakter „projevil“ po nástupu do funkce i Václav Havel, který také takové podobné demokraty – jako Pinochet, nikdy ani myšlenkou neodsoudil.. A že on podobných demokratů v době své funkce zažil až až – třeba prezident Indonésie Suharto, který se prý „zasloužil“ o „zmizení“ až 3 mil. občanů Indonésie – a to o něm zmínil až druhý prezident po Suhartovi Abdur Rahmán Wahid, že tedy „světovým demokratům“ to tehdy vůbec nevadilo.. A pak i jeho válka proti Vých.Timoru, kde snad bylo zabito vojsky Indonésie až 200 tis. občanů Timoru z celkového počtu cca 800 tis. … Tedy skeptiku, tady máte přímo uvedené charaktery demokratů – kterým se můj charakter nikdy nemohl trápit, já jsem nikoho takového neobdivoval ani myšlenkou… Ale podobní lidé těm „pinochetům“ jsou i tady píšící – to už jste možná bystře rozpoznal, když máte ty myšlenky od těch mitrochinů, snyderů, higginsů, šafrů aj.
A co máte vlastně proti Pinochetovi?
… no já až tak nic, protože „byl daleko“, ale on má po sobě na svědomí asi 30 tisíc zavražděných mj. i tak, že ty své odpůrce naložili do letadel, kde jim pak rozpárali břicha a následně je shodili z letadla do Pacifiku, kde byli „potravou“ pro žraloky… Tak to jen pro vaše „potěšení“ tím Pinochetem, kterému takové smutné „skutky přiznal „s jistou ne radostí i právě Václav Benda, který jinak pro toho Pinocheta měl „své“ okouzlení a jakýsi obdiv – tedy až na ty přímé vraždy… Představte si to tak, že jako mašinfíra vezete ve vlaku spoutané nepřátele a těsně před pražským Semmeringem jim rozpáráte břicha a z toho semerinku je shodíte do oudolíčka pod ním jako potravu pro psy, vlky, hyeny, orly, supy, aj.. Pacifik si tedy můžete domyslet, že je to jako žraloci…
Taky jsem znal jednoho josefa, mladšího než já a ten bral pervitin a taky tento měsíc umřel, nebo možná brzy umře a taky to byl, nebo možná je blb…
No, mohu snadno kontrovat třeba Pol Potem a to byl přesvědčený marxista a Stalinem, či snad Che Guevarou nebo dokonce Mao Ce Tungem. Pro ty by bylo 30 000 pod rozlišovací hranicí. Takže to není kritériem. Důležité je , že zachránil Chile před komunizmem a komunisty. P.S. To shazování věřím, to párání ne, není racionální.
..pro Jiří 17/3 – no jenže ten Allende byl zvolen v demokratických volbách, aby tedy pak Pinochet proti němu udělal puč – spolu s CIA.. A Pinochet pak nechal ty nepřátele „vyvážet“ v letadlech nad oceán – a ty břicha jim nechal párat, aby ti žraloci tu krev dříve ucítili…
A když už chcete „kontrovat“ Pol Potem, tak toho se při vtržení armády Vietnamu k jeho svrhnutí do Kambodži zastávaly USA… A pak ta celá klika kolem něj (Pol Pota) byla souzena, aby tedy u Pinocheta se to nikdy nestalo.. A když ho nechal ve Španělsku zatknout soudce Baltazar Garzon- kde byl Pinochet na návštěvě, tak proti tomu protestovala Margaret Thatcherová, že tedy Pinochet byl propuštěn, ne hned, ale byl… A pak další vůdci vámi vyjmenovaní – vyjma Guevary, tak ti „nepřišli“ k moci pučem.. A Che Guevara byl opakem takových podobných „demokratů“ typu třeba A. Somozy v Nikaragui..
josef 17. 3. 2026 (8:00)
Ztotožňuji se s názorem pana Skrbka Davida 17. 3. 2026 (18:32). Jen na rozdíl od pana Skrbka Davida bych použil ve slově blb množné číslo, neboť pod nickem „josef“ se oněch blbů skrývá více, jak se ukázalo v minulosti.
Josefe, jste zmatený a zmatený je váš příspěvek na který není možno technicky odpovědět protože je neuvěřitelně roztříštěný mezi nesmysly a polopravdy. Příště si ujasněte CO vlastně chcete napsat.
pro Jiří 18/3 – tak já jsem vám odpovídal na Pinocheta, když jste se ptal, že „co proti němu mám“, tak jsem vám to odpověděl… A pokud vy píšete, že můj příspěvek je zmatený a já též, tak moji „zmatenost“ jsem vám poslal k přečtení – a klidně uveďte ty mé nesmysly a polopravdy, já se rád poučím i od vás… Já tedy normálně „uznám“, že i takový Pinochet má u nás „obdivovatele“ – a nezavrhuji je za tu podporu Pinocheta i po letech po jeho smrti, ale já nemám na Pinocheta takový kladný názor, protože ty jeho „skutky“ pučem a pak i dlouhou dobu jeho vlády, nebyly demokratické – viz to jeho „odstraňování“oponentů..
Nikoli, pletete si účetní a tržní hodnotu a hlavně to, že ČSSR “ hospodařila“ převážně na ukradeném majetku. K čemu je fabrika která nic nevydělává? V ČSSR byl obecně jen a pouze srab a neštovice.
Dnes nejsou ani ty fabriky, zato máme armády sociologů, ekonomů, ekologů a jiných vzdělanců, takže nás drží při životě zahraniční dělníci a doktoři.
Ale prdlajs, dezolé žvásty… Český průmysl si vede velmi dobře. Shodou okolností zrovna dnes byl v médiích žebříček tisícovky nejbohatších lidí planety… Čechů je tam, vzhledem k počtu tohoto etnika, nejvíc na světě…
Vy jste se asi zhlédl v těžních věžích a těžkém průmyslu s komíny.
… no já až tak nic, protože „byl daleko“, ale on má po sobě na svědomí asi 30 tisíc zavražděných mj. i tak, že ty své odpůrce naložili do letadel, kde jim pak rozpárali břicha a následně je shodili z letadla do Pacifiku, kde byli „potravou“ pro žraloky… Tak to jen pro vaše „potěšení“ tím Pinochetem, kterému takové smutné „skutky přiznal „s jistou ne radostí i právě Václav Benda, který jinak pro toho Pinocheta měl „své“ okouzlení a jakýsi obdiv – tedy až na ty přímé vraždy… Představte si to tak, že jako mašinfíra vezete ve vlaku spoutané nepřátele a těsně před pražským Semmeringem jim rozpáráte břicha a z toho semerinku je shodíte do oudolíčka pod ním jako potravu pro psy, vlky, hyeny, orly, supy, aj.. Pacifik si tedy můžete domyslet, že je to jako žraloci…
V tom oudolíčku pod Semmeringem nejsou ani vlci, ani hyeny, ani orli, ani supi. Pokud se tam objeví pes s páníčkem, tak je většinou na vodítku.
… tak to bylo pro p. Jiřího, že nevěděl – a tedy ani nevěřil, že za Pinocheta docházelo k takovýmto „praktikám“ zbavování se oponentů… No a ten Semmering byl ilustrativní příklad pro Jiřího, který byl dříve strojvůdcem…On si tak může obrazně představit, že ten „jeho vlak“ jede přes Semmering a veze tam spoutané politické oponenty, které tam z té výšky Semmerigu shodí do údolí… Ten Pinochet dělal „shozy“ do vod Pacifiku – ale když my moře nemáme, tak pro Jiřího by byl jakýsi návrh na shozy z viaduktu tam.. Tedy to přirovnání Semmeringu tady – který ten Jiří musí znát, s Pacifikem, bylo obrazné nadnesení, aby to třeba Jiří lépe pochopil… A proto pak byla vyjmenovaná zvěř, která se tam možná pohybuje…
josef 18. 3. 2026 (22:16)
… tak to bylo jen pro vás, abyste neplácali blbosti například o nevyskytujících se zvířatech. O dalších blbastech nemluvě.
Pithart jako obvykle fňuká, jak to v 1990s strašlivě dopadlo, protože ho odsunuli na vedlejší kolej a neposlouchali jeho kňourání, jak se bez něho nikdy nic nepovede.
Přitom sám neuměl předložit žádný funkční plán, vlastně vůbec žádný plán neměl, kromě toho, že pár firem chtěl prodat německým firmám čistě proto, že mu BRD bylo sympatické a měl tam hodně levicových přátel. Jinak se vzmohl se jen na pár socdem představ, blízkých reformním komunistům a jugoslávskému modelu, který už v 1980s ztroskotal. Na jeho nekapitalistické pokusy státní kasa neměla.
Kuponovka umožnila rychlou privatizaci, nabídla každému stejnou šanci podílet se na privatizaci, umožnila rychlý restart průmyslu a došlo k menším defraudacím, než při přímém prodeji v jiných ex-CCCP koloniích.
Když se mění režim, vždy se najdou paraziti, kteří zneužijí situace a nakradou si. Jenže kdybychom měli čekat na 100% ctnostnou privatizaci provedenou andělsky dokonalými privatizátory, jak o tom blouzní Pithart, tak ty fabriky dodnes patří státu, dnes jsou z nich ruiny po bankrotu, nic se v nich nevyrábí a nejsou v nich ani žádná pracovní místa.
Národ sobě, české průšvihy 1989 – 2024, vydal v roce 2024 Ústav nezávislé žurnalistiky, z. ú. Lišnice 208, 252 10, Praha – západ, strana 101:
Kdo si pamatuje „devadesátky“, ten je neprožil. Tento bonmot má vystihovat hektickou dobu obnovování kapitalismu v tehdejším Československu a posléze v osamostatněném Česku. Svoboda byla omamná a všudypřítomná. Mohlo se (téměř) vše. A co je důležité, bylo to (téměř) beztrestné. Platilo to nejen pro kulturu, společenský život, politiku, ale i ekonomiku a organizovaný zločin.
Po celé „devadesátky“ probíhala v tuzemsku slovy Karla Marxe horečná „prvotní akumulace kapitálu“. Mnohdy za okolností připomínajících dávné časy na severoamerickém Klondiku. Říkalo se tomu privatizace, přesnější by ale asi bylo celý proces nazvat zlatou horečkou na „Divokém východě“.
Z knihy od Jaroslava Kmenty Ruská mafie, v roce 2022 vydalo vydavatelství JKM, strana 279:
Zdroje ze zpravodajské komunity, s nimiž jsem konzultoval řadu informací pro tuto knihu, jsou přesvědčeny, že v každé dekádě po listopadu 1989 lze na české scéně vidět ruský vliv, pokaždé v poněkud modifikované podobě. Zahrnují sem třeba fungování některých silných finančních skupin, které v zemi postupně během devadesátých let vznikaly. Ty byly zčásti buď financovány z Ruska, nebo „jen“ těžily z obchodní spolupráce s ruskými oligarchy. České finanční skupiny pak po mnoha metamorfózách kapitálu ovlivňovaly tuzemskou ekonomiku a prostřednictvím svých peněz pochopitelně i zdejší politické dění. …. Vzniklý systém finančních vztahů a praček peněz, za nimiž stály zčásti ruské mafie a zčásti ruské tajné služby, pak vytvořil podhoubí pro udržení ruského vlivu. Konec citátů z knihy Jaroslava Kmenty.
Pavel Šafr, Češi mezi pravdou a lží. Příběhy z české historie očima novináře, vydal spolek Free Czech Media s podporou deníku Forum 24 v roce 2022, vydání 2., strana 295:
Fanatická ideologie neviditelné ruky trhu, kterou Klaus prosazoval, těžce diskreditovala obnovené svobodné podnikání, protože každou lumpárnu či problém bylo možné vykreslit jako blahodárné fungování trhu.
Vona už se Bětka neozve, protože pokud se nepletu a je to ta samá Bětka, která se kdysi zjevovala na Respekt blogu, pak je to právě ta potrefená a kejhavá husa, neb je z rodinky, která zbohatla právě v těch dobách divokého východu…
Proto má taky potřebu flusat a bagatelizovat…
Vám, skeptiku, díky za výstižné citáty…
Jsem rád Davide, že vás citáty zaujaly. Zmíněné knihy by snad měly být ještě k dostání na internetových knihkupectvích.
Plky starejch zbrojnosu. Zhaslo se, platné zákony z dob R-U se nepouzily. Tak vznikla kuponovka, něco velmi blízkého narodu československeho při vzniku Československa od Masaryka a Beneše. Tomu se rika“draci vejce“.