Petr Pithart: Pravidla platí pro všechny. I pro naštvaného a oklamaného Havla
Byl, či nebyl tehdejší předseda lidovců Josef Bartončík agentem Státní bezpečnosti? To v této souvislosti není důležité. Co je důležité: pravidlo, v tomto případě to bylo moratorium. Nesmí jej porušit ani právem hodně naštvaný a oklamaný prezident Václav Havel, píše ve vzpomínce na předvolební skandál z roku 1990 tehdejší předseda české vlády Petr Pithart.
Hned první svobodné volby, ve dnech 6. a 7. června 1990, a hned první mrzutost. Spíše malér než mrzutost. Větší než menší malér. Na který se už zapomnělo, ale na který nezapomněli starší lidovci a který neblaze ovlivnil tehdy znovu otevřenou „moravskou otázku“.
Ta zněla: máme se vrátit k po tisíc let osvědčenému zemskému zřízení, anebo ponechat krajské zřízení, zavedené (po staru řečeno „oktrojované“) tzv. Zápotockého reformou, která 1. ledna 1949 zrušila samosprávu na zemské úrovni?
Na místní úrovní ji zrušily nově zavedené místní, městské a okresní národní výbory, které na principu „demokratického centralismu“ zavedly zásadu analogickou té, podle které byla vybudována KSČ: usnesení vyššího stranického orgánu zavazuje jeho členy prosazovat je na nižší úrovni.
Vláda České republiky, které jsem předsedal (za časů federace), už 4. dubna 1990 zrušila kraje a začala připravovat návrat k zemskému zřízení.
Petr Pithart odhaluje zákulisí událostí po listopadu 1989 též v nové knize HlídacíPes.org.
Získat ji můžete zde: České průšvihy 1989–2024.
Publikace mapuje fatální selhání české polistopadové politické elity.
Předvolební průzkumy ukazovaly, že lidovci (tehdy KDH-ČSL) mohou dosáhnout 12–14 %, na Moravě ještě víc. Tedy být druhou nejsilnější stranou v zemi! V posledních letech normalizace se politicky „obrozovali“ jak nahoře (její poslanec Josef Bartončík se v lednu 1989 jako jediný poslanec FS zdržel hlasování při schvalování tzv. „pendrekového zákona“), tak i dole: měla na sedmdesát tisíc členů a tedy velmi slušné vyhlídky.
Lastovecká, Schwarzenberg, Drahoš…
Pro tyto první volby platilo tzv. moratorium. Slovo samo znamená něco jako „odklad“. Anebo: zákaz něco zveřejnit do určité doby. Pravidlo, podle kterého se, v souvislosti s volbami, s volební kampaní zakazuje uveřejnit v médiích jakoukoli agitaci pro nebo proti kandidátovi v posledních třech dnech před prvním dnem voleb.
Dnes by něco takového bylo naprosto nesmyslné, protože na sítích může kdokoli kdykoli uveřejnit cokoli. Zákaz platil proto, protože proti dejme tomu lživé pomluvě se v tak krátkém čase, během dvou tří dnů, nelze účinně bránit.
Moratorium pak ještě zafungovalo, když před druhými senátními volbami byla agitace (byl to paradoxně i příznivě vyznívající text) „pro“ Dagmar Lastoveckou (kandidovala za ODS, byla primátorkou Brna) uveřejněna ve středu před sobotními volbami v Lidových novinách.
Což se ovšem obrátilo proti ní. Byla podána žaloba na porušení moratoria a správní soud její zvolení neuznal. Poškozená se bránila opět soudní cestou (musela obtížně dokázat, že s otištěním článku neměla nic společného). Až Ústavní soud férovost jejího zvolení po několika měsících potvrdil.
Později už moratorium neexistovalo, a tak, když byly při prezidentských volebních kampaních uveřejněny hanopisy na Karla Schwarzenberga (že u nich na zámku v Rakousku visí nacistické symboly) a na Jiřího Drahoše (že je pedofil), nebylo možné se ohradit.
Oba tyto hanopisy nepochybně na voliče zapůsobily, šlo nakonec o rozdíl několika procent. Tyto odporné útoky pomohly Zemanovi získat prezidentský úřad. Je tedy zřejmé, že moratorium bylo zařízení užitečné. Ale bohužel ničím dnes nenahrazené, protože nenahraditelné.
Bartončíkův porušený slib
Před prvními svobodnými volbami v polovině května uveřejnil rakouský týdeník Profil zprávu, že předseda KDH-ČSL poslanec Josef Bartončík byl veden jako placený agent StB.
Prezident Havel si poslance Bartončíka povolal diskrétně na Hrad, ten to vše popřel, nicméně přistoupil na Havlův návrh, aby odstoupil z kandidátky a „hodil se marod“. A že si to Havel nechá pro sebe. Podali si na to ruku. Bartončík se marodem hodil, zmizel v nemocnici, ale z kandidátky lidovců se vyškrtnout nenechal. Havel se silně naštval, že Bartončík ho oklamal a velkorysou nabídku nevyužil.
Informoval prvního náměstka ministra vnitra Jana Rumla, aby to zveřejnil, ten svolal tiskovou konferenci a s celou věcí vyšel ven. V době předvolebního moratoria. Byla to senzace, bomba.
Nemělo k ní vůbec dojít. Bylo to porušení moratoria. „Udání“ přišlo údajně z vídeňské sociálně demokratické radnice z okruhu i u nás populárního primátora. Dál moje vzpomínky – na zdroje z druhé ruky – nesahají.
Vítaná pomoc pro komunisty
Moratorium v roce 1990 se vztahovalo na každého, i na prezidenta, i na náměstka ministra. Když už se prezident s někým soukromě na něčem dohodl – to se pořád ještě nic nedělo – neměl pak nikomu dovolit vyjít s tím ven. To se právě stalo.
Lidovci, otřeseni, získali jen 8,4 %. Mnozí jejich voliči odešli i s problematikou zemského zřízení ke komunistům – ti získali nečekaně hlasů (13,2 %) a hlavně sebevědomí do budoucna.
Kandidoval jsem za OF na jižní Moravě a viděl jsem na vlastní oči tu bizarní proměnu: komunisté vycítili šanci a po částečně osiřelé problematice skočili. Tím vlastně tu správnou věc dosti diskreditovali a zmátli mnoho lidí. Strana „Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko“ byla na scéně pár měsíců, takže ji voliči málo znali. Získala přes deset procent.
Výsledky voleb do České národní rady v roce 1990
Graf: HlídacíPes.org
Josef Bartončík
Narodil se 18. června 1943 ve vesnici Pozlovice u Luhačovic. Vystudoval gymnázium a poté brněnská práva a už od roku 1964 se angažoval v tehdejší Československé straně lidové (ČSL). Od roku 1982 do roku 1992 pak byl členem jejího ústředního výboru. Počátkem osmdesátých let se za ČSL stal poslancem Sněmovny lidu a ve Federálním shromáždění vydržel jak do sametové revoluce v roce 1989, tak i po prvních svobodných volbách v roce 1990. Tehdy byl za ČSL zvolen rovněž do Sněmovny lidu, jejímž byl dokonce krátce předsedou. Poslancem zůstal až do konce funkčního období v roce 1992.
V osmdesátých letech se Bartončík snažil o obrodu lidovců a větší nezávislost na Komunistické straně Československa. Byl jediným poslancem, který se zdržel hlasování ohledně pendrekového zákona na počátku roku 1989. Byl to právě Bartončík, kdo se významně podílel na tom, že v dubnu 1990 přicestoval do tehdejšího Československa poprvé v historii úřadující papež, kterým byl tehdy Jan Pavel II. S ním se rovněž osobně setkal.
Koncem roku 1989 se stal Bartončík předsedou lidovců, ale ve funkci vydržel jen do poloviny roku 1990. Těsně před volbami byl Bartončík tehdejším náměstkem ministra vnitra ČSFR za ODS Janem Rumlem obviněn z dřívější spolupráce s StB – měl být od roku 1970 jejím agentem. Tento skandál těžce poškodil lidovou stranu ve volbách.
Setkání na sjezdu
Na jednom z posledních sjezdů KDU-ČSL jsem potkal na chodbě osamělého člověka, který mně byl povědomý. Šel jsem ze zvědavosti k němu. Perfektně oblečený starý pán mně oslovil první: Ano, to jsem já, Bartončík. A vysvětlil mi, že agentem nebyl.
Jistě, to říkají všichni. Ti, co agenty byli, i ti, co jimi nebyli – a takto byli třeba zlovolně diskreditováni. Jeho věc se nikdy definitivně nevyjasnila – Bartončík si tykal s Husákem, na druhé straně budoval v Lidové straně vlastně protistátní paralelní strukturu „Obrodné hnutí“.
Pan Bartončík si pak založil na jižní Moravě politickou stranu, jakousi obdobu lidovců, Křesťanskou sociální unii, nezískal s ní ani na regionální úrovni větší ohlas – jistě tím chtěl říci, že je čistý.
Zemřel 29. srpna 2024.
Byl, či nebyl, to v této souvislosti není důležité. Co je důležité: pravidlo, v tomto případě to bylo moratorium. Nesmí jej porušit ani prezident. Ani právem hodně naštvaný a oklamaný prezident.
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Byly vybrány k poněmčení. Tragédii Lidic přežily, ale nesly ji po celý život
Výročí Lex Schwarzenberg a smutná role Milady Horákové při jeho prosazování
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
25 komentářů
Byl, či nebyl, to v této souvislosti typicky není důležité jen pro P.Pitharta. Který vždy neomylně podpořil nejhorší ze všech možností. Jo, a Bartončík estébáckým udavačem BYL. Divím se, že P.Pithartovi vadí, že v důsledku Bartončíkovy papalášské arogance přišli lidovci o hlasy, když on sám v PS bojoval svým slavným projevem „Slším trávu růst“ proti zákazu komunistické strany+účasti komoušů v politice.
PS: Má P.Pithart důkazy, že lidovečtí voliči přešli ke komoušům? Nemohli lidovečtí voliči jen zůstat doma, případně své hlasy rozptýlit do jiných demokratických stran?
Cit: „Byl, či nebyl (agent StB), to v této souvislosti není důležité. Co je důležité = pravidlo, v tomto případě to bylo moratorium. Nesmí jej porušit ani prezident. Ani právem hodně naštvaný a oklamaný prezident“.
Vnímáte tu prolhanou manipulaci ? Takže prezident byl prý PRÁVEM naštvaný a oklamaný – ovšem jestli to skutečně bylo PRÁVEM (=B. byl agent StB) není důležité !!
Pokud jsem pošpiněn, může na mě někdo (třeba prezident) zatlačit, abych se hodil marod. Oba tak můžeme získat čas srovnat si v hlavě, jak nepoškodit ostatní a přitom se nevzdat svého práva. Jednání v momentu šoku a v momentu nátlaku vykázat jako „nezměnitelné“ stojí proti základnímu právu člověka. Kteréhožto dokladem je např. naprosto podstané věta ve smlouvách, potvrzená podpisem : „nebylo jednáno pod nátlakem“. Je-li totiž jakákoli (i ústní) smlouva zjednána pod nátlakem, NENÍ PLATNÁ.
Jestli bych dovolil. To vysvětlení zase není tak složité – je v časové návaznosti těch kroků.
1) Prezident Havel, s p. Bartončíkem uzavřeli tu dohodu. Říkejte si tomu smlouva – a že byl donucen a že tím byla neplatná. Ovšem snad chápete, že pokud byla neplatná, tak tím pádem byla neplatná pro obě strany. Čili – pokud neplatná, i pan prezident Havel by měl právo tu informaci o p. Bartončíkovi zveřejnit. Mohl to legálně udělat, protože toto jednání bylo ještě před začátkem toho moratoria.
Ovšem 2) Když se pan prezident později dozvěděl, že pan Bartončík neodstoupí, tak už bylo pozdě, už začalo platit to moratorium. A v té době už bylo zakázáno takovou informaci zveřejnit.
Čili bych to viděl ze strany p. Bartončíka jako podraz. Sice něco slíbil, věděl že to nesplní, ale pan prezident už by tu informaci – v době moratoria zveřejnit nemohl.
V čem se ale Bartončík přepočítal, pan prezident si to „riskl“ a to moratorium porušil a tu informaci uveřejnil. Kdo na tom byl škodný? Nejen p. Bartončík ale celá KDU, kterou to poškodilo nejvíc.
3) Ono možná k doplnění, to co píši jinde. Chyba byla v tom, že se takové moratorium vůbec nařídilo. Protože – během těch 3 dnů se skutečně (jakákoliv podobná ) informace nedala garantovaně ani vyvrátit, ani potvrdit.
Bylo by to čistě na tom politikovi – mohl říct voličům „lidi věřte mi, já jsem nevinný“ – a spolehnout se na to že mu uvěří. Nic víc, ale bylo by to nejčestnější..
jeho syn, advokát Michal Bartončík, obhajoval Babiše v kauze Čapí hnízdo
Nechápu,Havel porušil,až když Bartončík porušil. Fair play Havla,což?
… to byl jeden z prvních megapodrazů Václava Havla… Když jsem se později osobně dotazoval Jana Rumla (někdy cca před 25 lety), tak on za tím výstupem v televizi tehdy vehementně stál, byť – jak jsem se ho ptal, že ten Bartončík už neměl prostor a čas ke svému vyjádření… Prostě Ruml ho „odsoudil“ a basta… A na to samé jsem ptal v r. 2019 Michaela Žantovského, který to „omlouval“ tím, že oni (Václav Havel a kol.) nevěděli, že s tím Jan Ruml půjde do televize, kde „zastaví“ veškerý její program, asi aby „ohromil..“. Což tedy Janu Rumlovi určitě konvenovalo… Tedy suita kolem Václava Havla ten způsob „odstranění“ Bartončíka – jak tehdy, ale i skoro 30 let potom, neodsoudila ani myšlenkou… To tedy také o něčem svědčí, že ? A jen dovětek k Bartončíkovi, že on tehdy předsednictvu ČSL ten svůj odchod navrhl, ale to předsednictvo to neodsouhlasilo… A pak ještě někdy po r. 2005 (+-) se i v našich novinách objevilo to, že Soud ve Vídni Josefa Bartončíka zprostil toho, že byl agentem StB – vrátit zpět dogma Jana Rumla ale už nešlo…
Pamatuji si tuto kauzu i „klima“ kolem ní. Václav Havel se zachoval velmi nefér a opravdu zřejmě naletěl Rumlově až hysterické reakci na přisouzení Bartončíkova kontaktu (resp. jeho ještě bližšího spojení) s STB. Lidovci (přestože bych je ani tehdy nevolil) nesporně o pár % hlasů přišli, jakkoliv se tyto hlasy určitě nepřesunuly ke komunistům. Pohltilo je OF. Pokud následně vídeňský soud dementoval zprávu toho „Profilu“ (není mně to známo), pak bylo Rumlovo hysterčení (v TV to prezentoval, jakoby šlo o zhroucení idejí celého listopadového převratu) očividně skandální. Jinak jsem až dosud byl v domnění, že při schvalování pendrekových zákonů byl Bartončík jako jediný ve sněmovně otevřeně proti a že se při schvalování zdrželi členové ČSS (tj. socialisté).Tak to bylo totiž uváděno ještě před listopadem *89. Tak nevím….
Jenom bych se chtěl pana Pitharta zeptat,zda mu také tolik vadila Kubiceho zpráva.Kubice,jehož kariéra pražského taxikáře ho kvalifikovala na post ministra vnitra.Paroubka také obvinil,že je sexuální deviant a pravda to nebyla.Nebo mu vadí jen to,co se dělo ČSL?Že zmiňuje zrovna Drahoše?Ten měl kvalifikaci,protože jednal s politiky při žebrání o peníze!A uměl zabít králíka! Ať pan Pithart je raději zticha.Sám není bez viny!
Koho dneska zajímají „rozumy“ tehdejšího papaláše, nota bebe lidoveckého…!?
Jestli bych dovolil – je to přece obráceně.
To co se ukázalo později v dalším vývoji, že takové moratorium je zbytečné, protože proti pomluvě se v tak krátkém čase, během několika dnů, nelze účinně bránit vůbec.
Úmyslně jsem vynechal to „lživé“ – protože i jen faktické vyvrácení či potvrzení takové pomluvy může trvat v podobných případech měsíce a roky (a jak výše v případě p. Bartončíka , nebylo to zcela prokázáno či vyvráceno nikdy).
Ovšem, pokud by nestačilo publikování zjištěného faktu ´, ale bylo požadováno v tomto rozhodnutí a výrok soudu, tak potom ty lhůty jsou mnohem delší, v řádu mnoha let – v podstatě se dostáváme na podobnou (nebo i delší) lhůtu, než na jakou měl být dotyčný kandidát zvolen.
Takže se vracíme na začátek, tak jak to ostatně připustili i komunisté ve filmu z roku 1965 Bílá paní. Fide, sed cui fidas, vide, Věř, ale komu věříš, měř.
Což tedy platí ze strany občanů , jak vůči politikům, tak médiím.
Pana Václava Havla jsem nikdy slepě neadorovala a díky výše uvedené knize a skutečnostem ,které v ní uvádějí lidé z OF a další,kteří s ním měli velmi osobní zkušenosti a negativní zážitky,je nyní zcala jasné,že V.Havel byl možná dobrý dramatik,ale rozhodně neměl předpoklady k tomu,aby byl dobrým prezidentem.Bohužel ve srovnání s těmi,kteří přišli do této funkce po něm – V.Klaus,M.Zeman – byl rozhodně ve své funkci lepší.To,že nebyli náležitě odsouzení a potrestaní přední představitelé KSČ,díky nimž jsme 40 roků museli snášet jejich otrokářské metody,to se nedá zapomenout a následky nezrušení KSČ si neseme dodnes.
Jj, a jen na okraj si dovolím připomenout, že i soudruh Petr Pithart byl členem té party KSČ …
Musím vám Rito osvěžit paměť . Byl to Václav Klaus, který po vyhraných volbách v roce 1992, kdy se stal jako předseda ODS premiérem, snad jako první věcí nebo určitě jednou z prvních věcí, které ve funkci premiéra učinil bylo to, že odebral Václavu Havlovi téměř všechny kompetence, aby nemohl zasahovat do politiky. Tak že to, že nebyli náležitě odsouzení a potrestaní přední představitelé KSČ, tak za to už nenese odpovědnost Václav Havel, ale Václav Klaus, který měl s KSČ docela dobré vztahy. Díky této straně, jejíž poslanci při prezidentské volbě v roce 2003 opustili jednací místnost, se také stal Václav Klaus prezidentem.
… kompetence našeho prezidenta jsou (resp.byly) malé a měl-li nějaké „kompentence“ Václav Havel, tak ten si je „uzmul“ protiústavně hned poté, co se stal prezidentem na konci r.1989 (viz např. několik přejmenovávání republiky) a to mu procházelo až do své abdikace v červnu 1992… Pak co stal prezidentem už „jen“ ČR, tak to byla už jiná republika a bylo správné, že je už neměl (ačkoli z minulého prezidentství byl na leccos zvyklý, že mu to procházelo..). I tak ale na konci svého období podepsal (protiprávně) dopis „všehoschopných“, který „posloužil“ pro zahájení války v Iráku r. 2003 ( na což byl Václav Havel „hrd“ do konce svého života…).
Vy jste josefe/Miroslave opravdu unikát. Ona možnost podat v parlamentu návrh na přejmenování státu byla „uzmutá“ kompetence? Vám patrně někdo „uzmul“ kus rozumu.
… on ale tehdy prezident žádné takové pravomoce neměl, ale tím, že ten Havel tu změnu názvu republiky chtěl prosadit, tak už vykonal „první“ krok k něčemu co mu nepříslušelo… To byl jeden z jeho prvních „nárazů“ s postdisidentskou realitou, že to tedy nebude jen schvalování od jemu podobných – vytržených z reality běžného života…
josefe/Miroslave, jak je vaším zvykem opět kecáte a lžete. Prezident tehdy měl kompetence předávat parlamentu návrhy zákonů. Záleželo už na parlamentu, zda mu daný návrh zákona odhlasuje či nikoliv. Parlament, respektive jeho slovenští poslanci, změnu názvu republiky odhlasovaly, akorát že ve zcela jiné podobě, než prezident chtěl. I to vaše lhaní provádíte hloupě. Strhávání vlajek je zdá se snadnější.
StB měla dost času upravit si potřebně své svazky až komunisté předají moc. Možná je potřebně upravovala i po předání. Nevěřím, že Josef Bartončík byl agentem.
Jestli bych si dovolil jiný názor. Ono je vhodné si přečíst jeho životopis v kurzivě. A uvědomit si, že v době před rokem 1989 nebyly svobodné volby,
Čili, pokud se tam píše že „Počátkem osmdesátých let se za ČSL stal poslancem Sněmovny lidu a ve Federálním shromáždění vydržel jak do sametové revoluce v roce 1989“ tak to ale znamenalo – na komunistické kandidátce, a se souhlasem komunistů.
Protože takto tehdy fungovala „Jednotná kandidátka NF“ – slovy ‚jedna jediná kandidátka, na které byli hlavně komunisté, a vedle nich, pak politici z tehdy komunisty povolených strana a organizaci. Tito politici, komunisty a STB řádně prověření a pod jejich kontrolou.
A za takového postavení se dalo spíše předpokládat, že tím spolupracovníkem STB byl.
Kauza „Bartončík“ byl podraz i kdyby agentem byl, protože účel posvětil prostředky. Agenti zůstali rozlezlí po listopadu ve všech stranách /a dodnes jsou/, akorát lidovce bylo potřeba obrat o hlasy a to se dokonalo povedlo. První svobodné volby a hned lotrovina nejvyššího řádu. Pro mě to je od té doby jeden ze dvou důvodů, proč necnhodím k volbám. Ten druhý je „legální“ konzumace alkoholu v poslanecké sněmovně v pracovní době. Nadlidi volit nebudu.
Pokud se pamatuji, byl tehdy nezpochybnitelně porušen volební zákon (zákaz politické agitace 24 (nebo 48?) hod. před volbami). Tehdy v tom nevystupoval jen Ruml, ale i Havel, Rychetský a jakýsi Křižan.
Nedávno se Jan Urban, tehdejší vedoucí Občanského fóra, vyjádřil, že Václav Havel disident a Václav Havel president byli dvě naprosto odlišné osobnosti.
No to sice ano, jenže si připomeňme, že zrovna Havel, který byl pár měsíců předtím zvolený ještě komunistickými poslanci za prezidenta, měl tudíž imunitu.
Tudíž zrovna jeho za to porušení zákona potrestat nemohli :)))
Pozlovice nejsou na jihu Moravy.
Jsou blíže rovníku než třeba Brno 🙂 Ale nemíním se přít a „jih Moravy“vymazávám…
Prosím vás, kdyby jsme si již dali pokoj s tím éstebáctvím, když těm, kdo to zažili a rozumí tomu je jasné, že skoro všichni byli éstebáci. I ti o kterých jsme netušili, proč asi bylo tolik svazků Stb zničeno. Komu to mělo posloužit? Proč se třeba i slavný V. Havel tak zastával po revoluci těch komunistů? Já osobně, který za komoušů trpěl za své názory jsem zjistil, že i po sametové revoluci jdou po mě i pro mé nesmiřitelné názory stále ti stejní. I dnes je ještě máme na různých postech a v různých funkcích. Proč se tedy zabývat jedním člověkem, třeba lidovcem, když jsou všechny strany těmito živly ještě stále prošpikovány.