GLOSA. Ve čtvrtek se v Míčovně Pražského hradu sešly tři stovky lidí, kteří měli jedno společné. Všichni patří k organizacím občanské společnosti, chcete-li k neziskovkám. Sešli se, aby společně uzavřeli pětiletý program Active Citizens Fund, v jehož rámci bylo rozděleno 330 milionů korun na jedinečné projekty po celém Česku. Tato dnešní glosa bude trochu osobnější, neboť mezi podpořenými projekty byla i ústecká redakce HlídacíPes.org a autor tohoto článku patřil mezi hosty čtvrteční akce.

Zástupkyním a zástupcům občanské společnosti poděkoval prezident Petr Pavel – za to, že proměňují Česko v lepší, spravedlivější a otevřenější místo. Není to úplná samozřejmost. Dokonce není úplně samozřejmé, že se taková akce v prostorách Hradu vůbec koná, že se koná za účasti prezidenta, který ke shromážděným vlídně promlouvá.

Můžeme si třeba představit, že k lidem mluví člověk, jehož vize „postdemokracie“ zahrnuje nátlak nejrůznějších nevládních organizací, které chtějí promlouvat do běžného života lidí, přestože nemají mandát vzešlý z voleb. (Václav Klaus na jednání Rady Evropy ve Varšavě v roce 2005). Později pak Klaus dospěl dokonce k názoru, že neziskové organizace jsou často charitou pro nezaměstnatelné intelektuály.

Ani později to se vztahem prezidentů k občanské společnosti nebylo lepší. Miloš Zeman se výslovně označil za nepřítele neziskových organizací. „Jsem nepřítelem některých neziskových organizací,“ zní jeden z jeho zaznamenaných výroků. K tématu se pak opakovaně vracel i ve svých tzv. vánočních poselstvích.

Před poslanci v roce 2018 zase řekl: „Seznámil jsem se s tím, že ze státního rozpočtu jde jedenáct miliard korun na neziskové organizace. Dámy a pánové, jsem známý přítel neziskových organizací, ale někdy si říkám, že by měly hospodařit za své a nevysávat státní rozpočet, protože jedenáct miliard korun je opravdu hodně peněz.“

Nebyl to první ani jediný výrok tohoto druhu. Už dříve Zeman označil neziskovky za pijavice. A ve své zášti uměl být i konkrétní. „První takovou neziskovou organizací jsou Evropské hodnoty. To je organizace vedená pornohercem Jakubem Jandou. A já jsem vždy říkal, ať se tato organizace živí sama, ať se Jakub Janda vrátí ke své původní profesi, která může být i docela výnosná a ať nežádá dotace od státního rozpočtu, protože to nejsou dotace na nějakou pomoc lidem, to jsou dotace na politickou činnost.“ To jsou slova ze Zemanova výjezdu do Olomouckého kraje v roce 2018.

Tam zaznělo i toto: „Tyto organizace brzdí výstavbu důležitých dopravních zařízení a snaží se vydírat. Jinými slovy – jsou to organizace, které ve své podstatě škodí. Podle Dětí Země a pana Patrika, který je vede, i když pan Patrik pokud vím, není pornoherec, abych mu neškodil, tak jsou to i některé organizace další, téhož typu.“

Dokážu si též docela snadno představit, že na Hradě nesedí Petr Pavel, ale člověk, který z pozice předsedy vlády cupoval neziskovky třeba za covidu – což bylo tehdy víc než absurdní. „Od prvních okamžiků, kdy se v naší zemi projevily symptomy krize s koronavirem, postrádám pomoc z neziskového sektoru,“ prohlásil Andrej Babiš v době, kdy občanská svépomoc třeba s distribucí ochranných prostředků suplovala nepřipravený stát.

A mohl bych pokračovat.

Pojistky demokracie

Že neziskovky v Česku na růžích ustláno nemají, zmínil ve čtvrtek i Petr Pavel. „My se tomu u nás ne úplně věnujeme. Dost často se stává, že neziskové organizace jsou označovány za pijavice, slýcháme, že by se jim měly krátit příspěvky, případně že by se úplně měly vyřadit z činnosti,“ řekl prezident. A dodal, že neziskové organizace patří k pojistkám demokracie. Dále řekl, že stát tak trochu hřeší na dobrotu lidí, když děkoval za jejich činnost.

Neziskový sektor má mnoho podob. Od organizací, které doplňují činnost státu a je s nimi v zákonech přímo počítáno – což se typicky týká třeba sociálního sektoru. Až třeba po ty, které poskytují advokační služby, zastávají se znevýhodněných skupin, a zde už jde o věci, kde jdou se státem, s úřední mašinerií často do přímých střetů.

Občanskou společnost ovšem můžeme chápat i v té její nezákladnější roli, kdy se lidé sdruží za nějakou věcí neorganizovaně, zorganizují to, co je v tu chvíli třeba – to jsme zažili třeba právě v době covidové pandemie nebo nedávno při povodních. A v této činnosti zdola, u jednotlivců, vesnických spolků, skupin aktivních lidí, je občanská společnost nejsilnější a z tohoto podhoubí pak větší nebo velké neziskovky vyrůstají.

Možná ještě pár slov o tom, proč je kdesi na jednom z mnoha kmenů neziskových projektů i ústecký Hlídací pes. Trochu netypicky, přece jen, proč by měla do nezisku patřit novinařina? Jde přece o obor, který má svůj trh, a ten si, jak známo – při dodržení základních etických pravidel oboru –, poradí.

Neporadí, jak se bohužel ukazuje. Tak jako čas od času selhává stát a organizace občanské společnosti ho musí doplňovat, či přímo usměrnit a trochu seknout, podobné je to i s českým mediálním trhem. Popsáno o tom v minulých letech bylo tolik stránek, že by to vydalo na centrální sklad v Levných knihách. A zhruba takový je o téma zájem.

Na mnoha místech v Česku, v regionech, bohužel už spíše plošně, vznikly zpravodajské pouště, kde je čím dál víc lidí obsluhováno čím dál menším množstvím kvalitních informací. A kde chybí zpravodajství kvalitní, je přirozeně nahrazeno brakem. Brakem clicbaitu, reklamních sdělení maskovaných jako zpráva, brakem zpravodajství zkorumpovaného, zaplaceného často z veřejných peněz ve prospěch politiků, nebo prostě úplnými žvásty vydávanými za novinařinu. Lidé konzumují, protože nic jiného nemají. V přímém přenosu pak vidíme rozvrat novinového trhu, už od poslední krize z let 2009–2010 z regionů odcházejí velká média, které ještě jakž takž standardy držela.

Proto bylo tak milé, že se z tzv. Norských fondů v rámci programu Active Citizens Fund podařilo v letech 2020 až 2022 udržet v chodu naši ústeckou redakci. Je třeba za to poděkovat. Náš projekt držíme dál, protože ho považujeme za důležitý. Zejména v době, kdy u našich východních sousedů nebo ještě kus dále na jih vidíme, kam může dospět společnost permanentně rozvracená omezováním svobody tisku nebo prostě jen zbombardovaná směsicí dezinformací, hlouposti a zášti.