PSÍ UŠI. Adventní čas v Česku začal vyostřením sporu mezi prezidentskou kanceláří a pražskou ZOO. Přičemž předmětem této pře je panda. Tím je o stavu české společnosti řečeno vše, pojďme k některým méně podstatným detailům.

• Stále ještě premiér Andrej Babiš má velikou kliku, že se žádný z jeho průšvihů neudrží na stránkách novin déle než tři dny. Pak na něho vždy vyplave další, a to všechno tak dlouho, dokud mysl oblblých Čechů naplno nezaměstná ledovka nebo biatlon. Stupňující se problémy Babiš okázale ignoruje a dál jako ten Baťa pracuje ve prospěch naší znormalizované společnosti.

„Více než deset tisíc úředníků na jednom místě na okraji Prahy, úspora peněz a efektivní státní správa. Premiér Andrej Babiš (ANO) oživil svůj plán na vybudování takzvané vládní čtvrti, který je i součástí programového prohlášení vlády.“
(z oslavného pajánu Hospodářských novin, 28. listopadu)

Kde se vlastně vzala ta sdílená myšlenka, že tzv. akce „kulový blesk“ je Babišův nápad? No přece to tvrdí on sám!

„Já jsem přišel s projektem vládní čtvrti.“
(Andrej Babiš ve své MF DNES, 18. prosince 2017)

Tak. A teď si vyndáme ruku z nočníku a připomeneme si některá historická fakta.

Vlastně by to bylo k smíchu, kdyby to nebylo k pláči. U titulů ze svěřenského fondu, které Babišovi nepatří a zásadně je neovlivňuje, by to člověk ještě pochopil. Ale je opravdu nutné, aby s ním hru na Brouka Pytlíka hrála i seriózní média?

Článek reflektuje dění uplynulého týdne v citátech a výrocích politiků.

Ty samy o sobě nestačí, proto je HlídacíPes.org s jemným odstupem usazuje do patřičného kontextu.

• V Bruselu si po pár letech na základě oznámení odvržených Babišových followerů všimli, že je předseda české vlády v kolosálním střetu zájmů, na což HlídacíPes.org upozorňuje kontinuálně od roku 2015. Takže dobrý den. Babišova suita na sociálních sítích chvilku váhala, jak s informací naložit, nakonec ale způsob uchopení našla. Vedle načasované kampaně (Babiš/Prchal) se rozšířil náhled, že hlavním viníkem jsou lidé, kteří v rozporu se zájmy naší socialisticko-fašistické republiky na problém v Bruselu upornili. Hanba zrádcům!

Lze to vůbec komentovat? Ondráček je bývalý policista, a to nejen předrevoluční, ale i porevoluční, kdy údajně statečně rozkrýval ekonomické kauzy na protikorupční policii. Čili jeho nová doba a nový druh politiky je staré dobré oznamování podezření ze spáchání deliktu, s čímž se ve své praxi jistě setkal. Ondráčkova představa služby lidem je následující: občana, který přichází oznámit krádež auta (znásilnění, vraždu) ze služebny vyhnat. Jsou to všechno bonzáci. Mezi dveřmi ještě zezadu jednu obuškem, jak je Ondráček z mládí zvyklý.

• Česká policie má ovšem jiné problémy, než řešit sofistikované dotační podvody. Na svém oficiálním profilu píše:

„Neomezená virtuální svoboda a anonymita má i na sociálních sítích právní rámec a hranice. Svým příspěvkem či jen komentářem můžete naplnit skutkovou podstatu hned několika paragrafů trestního zákoníku. Myslete na to, než napíšete nějaký ten „jed“ – děkujeme!“
(virtuálně svobodný správe účtu Policie ČR, 28. listopadu)

Hluboce jsme se začetli do všech možných příruček, počínaje zákonem o policii, kde se píše o vyhrožování národu. Dospěli jsme k názoru, že kamsi pod položku prevence bychom to asi zařadit mohli. Zároveň jsme se ale dočetli, že hlavním posláním policie je vyhledávání a objasňování spáchaných trestných činů a rádi bychom se zeptali, jak je v této oblasti úspěšná. Čili přesný překlad uvedeného statusu zní: Nic na sociální sítě nepište, protože si s tím stejně nevíme rady.

Ten rádobyvtipný odkaz na starý bolševický humor jen pro ilustraci na závěr. Je to jak s odposlechy – poctivý uživatel sociálních sítí se přece nemá čeho bát.

Klidnou mysl.

Follow @malecak