Česko má první velký případ povolené obnovy procesu, kde u falešného usvědčení pachatelů hrály klíčovou roli pachové stopy. Nebo – abychom byli přesní – první takový velký justiční omyl. Krajský soud ve Zlíně koncem února rozhodl, že povolí obnovu procesu Michalu Šnajdrovi, kterého loni poslal na deset let za mříže za únos. Jak ale plyne z nového rozhodnutí soudu, samotných problematických pachových stop se soud snadno vzdát nehodlá.

Michal Šnajdr strávil ve vězení rok a dva měsíce. Nedávno ale Radiožurnál upozornil na významný posun v kauze.

Pachatelem je totiž podle všeho někdo úplně jiný, a dokonce ho pomohl z vězení vypátrat sám Šnajdr se svým advokátem. Policie už únosce obvinila a dva z nich se podle zdrojů obeznámených s vyšetřováním měli k činu přiznat.

Reagoval na to i soud – Šnajdrovi a jeho údajnému spolupachateli Ladislavu Faltýnkovi povolil obnovu procesu. V usnesení, které na svém blogu Paragraphos zveřejnil právní aktivista Tomáš Pecina, se ovšem soud pozoruhodným způsobem vyrovnává s nespolehlivostí metody pachové identifikace. Vzdát se jí napříště nehodlá.

Nespolehlivé pachovky

Před nespolehlivostí metody pachové identifikace varuje zpráva Centra pro výzkum chování psů České zemědělské univerzity z roku 2013. HlídacíPes.org na ni opakovaně ve svých textech upozornil.

Chybovost je podle expertů natolik vysoká, že využitelnost této metody jako důkazního prostředku prakticky vylučuje. Jinými slovy není jistý ani základní předpoklad, že ztotožnění domnělého pachatele pomocí pachových stop znamená, že na místě činu vůbec byl.

Pachové stopy jako důkaz? Problematických případů je víc

Konkrétně zpráva popisuje pokusy, které se odehrály od ledna do října 2013 v policejním výcvikovém středisku v Plzni. Výsledky jsou alarmující. Celkem bylo provedeno 40 porovnání párů sklenic obsahujících pachy. V 25 případech byly výsledky správné, ve zbylých 15 chybné. Opakované porovnání pak provedlo správně jen sedm psů. Dva služební psi provedli chybně dokonce obě porovnání. V osmi případech psi označili shodu mezi sklenicemi, které shodný pach neobsahovaly.

Závěry zprávy pak říkají, že psi jsou v zásadě schopni pachové porovnání provádět, chybovost je ovšem příliš vysoká. To využitelnost identifikace pachových stop jako důkazního prostředku prakticky vylučuje.

Pro přesnost zde předmětnou pasáž z usnesení předsedy senátu Jiřího Dufka uvádíme v plném znění (odstavce jsou redakční):

„Soud však v této souvislosti zdůrazňuje, že důvodem pro povolení obnovy řízení nebyla citovaná zpráva Centra pro výzkum chování psů, která v zásadě neříká nic jiného, než že spolehlivost metody pachové komparace není stoprocentní a že se pes může zmýlit. Soud má za to, že takovouto skutečnost si nepochybně uvědomuje i laik, nejen tedy pracovník tohoto centra účastnící se popisovaného testování.

Pes totiž není bezvadně fungující stroj, ale živý tvor se všemi přednostmi a nedostatky, a s tímto vědomím je také třeba přistupovat k hodnocení výsledků pachové komparace, které je tedy třeba hodnotit jako kterýkoliv jiný důkaz; jednak tedy jednotlivě, jednak také v rámci veškerých dalších provedených důkazů, tzn. stejně jako např. svědecké výpovědi, které také mohou být lživé či nepřesné, nicméně je nutno s nimi pracovat a nějak se s nimi vypořádat. I za této situace však ještě nikoho nenapadlo, že by s ohledem na nekvalitu některých svědeckých výpovědí nebyl tento důkazní prostředek dále v trestním řízení vůbec využíván.

Proto je třeba dle názoru soudu odmítnout doporučení zprávy, aby výsledky pachové komparace nebyly v trestním řízení využívány; je však třeba zdůraznit a připomenout, že tato zpráva se vztahovala k období za platnosti předchozího pokynu policejního prezidenta upravujícího postup při komparaci, takže úvahy soudu zde do jisté míry zaznívají až ex post; pouze do jisté míry pak proto, že soudu není známo, zda rozmisťování pachových konzerv osobou odlišnou od psovoda bude znamenat natolik zásadní změnu, že bude znamenat i změnu postoje Centra pro výzkum chování psů k využitelnosti metody pachové komparace, tedy zda toto bude stále trvat na nepoužitelnosti této metody v trestním řízení. Přitom samozřejmě nelze proti tomuto novému postupu při komparaci, který byl stanoven i pod vlivem této zprávy, kdy pachové konzervy umisťuje osoba odlišná od psovoda, nelze namítat zhola nic; soud se pouze nedomnívá, že by tento postup zaručoval přelomově vyšší spolehlivost této metody, ale nepochybně takto budou odstraněny pochybnosti o ovlivnění psa psovodem, i když nikdo přesně neví, zda vůbec a jak k němu dochází, což lze jen přivítat.

Proč soud povolil Šnajdrovi obnovu?
Celé usnesení zlínské pobočky Krajského soudu v Brně najdete zde.

Závěrem této pasáže ještě soud k předmětné zprávě dodává, že vůbec nepochybuje o tom, že pokud by nyní proběhlo nové testování (i dle předchozího pokynu policejního prezidenta), byly by výsledky testování zcela jiné, resp. rozhodně by nebyly stejné; nikoli tedy 25 oproti 15, ale např. 30 oproti 10, a při dalším testování např. 20 oproti 20 nebo 38 oproti 2. Otázkou také je, zda lze vůbec očekávat skóre 40:0.

Soud tedy není přesvědčen o smysluplnosti takovéhoto testování, resp. o tom, že by naznačené dalekosáhlé závěry bylo možno přijímat po jediném testovacím procesu, je však přesvědčen o využitelnosti této metody, ovšem s tím, že výsledky pachové komparace budou přijímány s určitou opatrností a že budou zpravidla hrát roli důkazu, který může mít svůj význam pouze mezi důkazy jinými, pouze jako součást důkazního řetězce.“

Justiční omyl za asistence policie

Samotný případ kroměřížského únosu popsal nedávno Radiožurnál. Odehrál se v lednu roku 2014, když u plaveckého stadionu v Kroměříži několik mužů uneslo a následně surově zbilo mladou dívku. Šlo o Zuzanu V., dcesru podnikatele Radomíra V., který byl tehdy odsouzen za stamilionové daňové úniky při obchodování s pohonnými hmotami.

Policie nyní potvrdila, že v případu jsou vyšetřováni další lidé. Obviněni jsou z loupeže, vydírání, omezování osobní svobody a z neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku. Má jít o šestici skutečných pachatelů, mezi nimiž je i původně odsouzený Faltýnek, který se rozhodl o únosu promluvit.

Případem se kvůli možným selháním policie zabývá i Generální inspekce bezpečnostních sborů.

Článek je součástí projektu Nevina, který HlídacíPes.org připravuje za podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Cílem projektu je popsat případy domněle či skutečně nespravedlivě odsouzených a ukázat hlavní příčiny, které brání průchodu spravedlnosti.