https://www.epholding.cz,

Ondřej Neumann: Francouzští novináři v přímém přenosu školí Křetínského

Napsal/a Ondřej Neumann 16. září 2019

IN MEDIAS RES. Téměř v přímém přenosu můžeme sledovat, jak se sebevědomí novináři dokáží postavit majiteli. Garantujte nám, a to písemně, naši redakční nezávislost, vyzvalo nejnověji 460 novinářů ve Francii českého miliardáře Daniela Křetínského. Velmi inspirativní!

Vzpomenete si ještě na francouzský film Hračka s Pierre Richardem z poloviny 70. let minulého století? Dlouhodobě nezaměstnaný novinář získá místo na zkušební dobu ve významných novinách. A dostane za úkol napsat reportáž z obchodního domu.

Tam si ho všimne rozmazlovaný synek mediálního magnáta, majitele nebožákových novin a trvá na svém – tuhle HRAČKU chci.

Netrvá dlouho a pisálek je zabalen do bedny a odeslán bavit vydavatelova potomka.

Není byznys jako byznys

Snímek z roku 1976 je vysoce aktuální v soudobém Česku. Přesně od poloviny roku 2013, kdy Andrej Babiš oznámil, že kupuje Mafru. Po něm si začali pořizovat „svá média“ další tuzemští miliardáři. A novináři se začali stávat hračkami v jejich rukou.

 

 

V očích magnátů jsou zaměnitelnými zaměstnanci, kteří mají držet krok a ústa. Pak se budou mít relativně dobře. Stejně jako další lidé z koncernu či holdingu – z drůbežáren, chemiček, lékáren, tepláren nebo třeba fotbalové Sparty.

To je ovšem hluboký a v Česku bohužel hodně rozšířený omyl. Média nejsou byznys jako každý druhý. Jejich role je v demokratické společnosti nezastupitelná. Zastupují veřejnost při kontrole státní moci. Svobodná média musí být ale osvobozena nejen od vlivu státu, ale i od moci svých majitelů.

Komu slouží novináři

Ne, nechci tím tvrdit, že mediální domy patří jejich zaměstnancům, nebo že by snad měly být ve vyšším zájmu vyvlastněny a předány do rukou „pracujících redaktorů“.

Celé je to o míře redakční nezávislosti na vydavatelových zájmech a rozmarech. Tedy přesně o tom, co tuzemští majitelé nejsou schopni akceptovat. Protože oni si přece média pořizovali, aby sloužila jejich zájmům, nikoli zájmu veřejnému.

Bohužel jim to důrazně nevysvětlili ani jejich zaměstnanci. Proto jsou nyní v situaci podobné hrdinovi z filmu Hračka. Vydáni na milost a nemilost vrtochům majitelů.

O to zajímavější je sledovat jiný francouzský příběh. Odehrává se v těchto měsících a čeští novináři by měli povinně hltat každý díl „seriálu“ o tom, jak se Daniel Křetínský pokouší převzít kontrolu nad novinami Le Monde.

Francouzská inspirace

Téměř v přímém přenosu můžeme sledovat, jak se sebevědomí novináři dokáží postavit majiteli. Garantujte nám, a to písemně, naši redakční nezávislost, vyzvalo nejnověji 460 novinářů ve Francii českého miliardáře.

A neberou to jako vyhlášení války. Chtějí to mít černé na bílém, kdyby snad někdy v budoucnu chtěl Křetínský pozapomenout na své dnešní deklarace.

Ale hlavně – svým přístupem mu hned od začátku ukazují, že s nimi bude těžké pořízení, kdyby je snad chtěl jednou zařadit někam mezi zaměstnance firmy na odvoz odpadků nebo prodavače v Makru. A požadoval po nich, aby mu posloužili v jeho snaze posílit byznysové pozice ve Francii.

Velmi inspirativní přístup.


Text vznikl ve spolupráci HlídacíPes.org s týdeníkem Marketing&Média. Více o médiích a marketingu najdete v aktuálním vydání M&M, které vychází každé pondělí.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

2 komentáře

  1. Petr Kaminsky napsal:

    Kretinsky – slon v porcelanu. Ta poznamka o (fotbalove) Sparte je velmi trefna. Staci se podivat na „uspechy“ od te doby, co to koupil.

  2. Pavel Liška napsal:

    Já jsem novinář, kdo je víc !!? Nesouhlasím. Mám jiný názor .
    Pokud je novinář takový chudák, že se nechá koupit ( zůstává v žoldu majitele, se kterým se názorově rozchází ), tak je mi ho líto.
    Ale každého volba. Mimochodem, tohle přece platí i v jiných profesích.
    Obecně pokud začne zaměstnanec kádrovat šéfa nebo dokonce majitele, tak je to začátek revoluce. A může se 1000x schovávat za vzletná slova o „hlídacích psech“ demokracie, o svědomí , etice apod.
    Ale ona ta revoluce již vlastně plíživě probíhá, tak co se divím.

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama