Okamura se omluvil Ústavu nezávislé žurnalistiky. Zabrala až hrozba exekuce
Až pod hrozbou soudní exekuce se předseda SPD Tomio Okamura omluvil novinářům z Ústavu nezávislé žurnalistiky za svoje slova o „podvodném webu“ HlídacíPes.org. Omluva se na jeho facebookovém profilu objevila ve středu pozdě večer.
V exekuci se bývalý místopředseda sněmovny ocitl v říjnu. Omluvu mu již v květnu pravomocně nařídil Vrchní soud v Praze, který tak potvrdil předchozí rozhodnutí pražského Městského soudu, kam Ústav podal žalobu.
Ze strany Ústavu nezávislé žurnalistiky byla exekuce součástí snahy o obranu nezávislých médií v Česku. „Není možné, aby na ně lidé jako Miloš Zeman, Andrej Babiš či Tomio Okamura a další nepřátelé svobody slova lživě a beztrestně útočili,“ uvedl k vyhlášení exekuce zakladatel HlídacíPes.org a ředitel Ústavu nezávislé žurnalistiky Ondřej Neumann.
Ve sporu šlo o konkrétní výroky, které zazněly na konci roku 2017. HlídacíPes.org tehdy zveřejnil text, v němž popsal, že se Okamura zbavil podílu ve své pražské restauraci, ale neuvedl to ve svém majetkovém přiznání. Místopředseda sněmovny reagoval právě slovy o „podvodném webu“.
„Reakce žalovaného přesáhla meze oprávněné kritiky,“ řekl při vyhlašování rozsudku soudce Jiří Čurda s tím, že článek podle něho sice obsahoval chyby, kritika by se ale měla pohybovat v určitých mantinelech. A ty byly překročeny.
„Pokud Tomio Okamura nesplní svoji povinnost uloženou soudem, může mu exekutor uložit pokutu až do výše 100 000 Kč. Pokud nesplní svoji povinnosti ani poté, může exekutor ukládat další přiměřené pokuty, které připadají státu,“ dodal k vyrozumění o zahájení exekuce advokát Aleš Rozehnal, který Ústav nezávislé žurnalistiky ve sporu zastupoval.
Městský soud v Praze vynesl svůj první verdikt ve věci už v srpnu roku 2019. Soudkyně Růžena Kučerová tehdy rozhodla, že Okamurova kritika není přiměřená a nevychází z žádného konkrétního pravdivého základu. Okamurovi nařídila zveřejnit omluvu na jeho facebookovém profilu.
A zase ten Soros
O co přesně šlo? HlídacíPes.org text „Tomio Okamura už není restauratér“ publikoval 11. prosince 2017 a nabídl čtenářům tato fakta:
- Okamura prodal o rok dřív svůj podíl ve společnosti provozující restauraci Staré časy v Praze
- V jeho majetkovém přiznání poslance se částka z této transakce neobjevila
- Pokud by se ukázalo, že příjem z prodeje byl vyšší než 100 tisíc, mohlo by se jednat o porušení zákona o střetu zájmů
Okamura na text zareagoval následujícím facebookovým příspěvkem:
„Podvodný web Hlidacipes.org spojený s penězi George Sorose, který financuje politické „neziskovky“, dnes lživě a podvodně informuje, že jsem prý neuvedl ve svém majetkovém přiznání prodej svého podílu v restauraci. Přitom se jednalo o částku do 100 tis. Kč, kterou ze zákona uvádět nemusím. Zde na konkrétním příkladu vidíte, jací to jsou podvodníci,“ napsal Okamura a dodal i grafiku „sítě se Sorosem spojených neziskovek a projektů v České republice“.
Nechybí mezi nimi například americké velvyslanectví, fondy EU, Člověk v tísni, ale i prakticky všechna česká ministerstva, Piráti nebo Česká televize.
Redakce HlídacíPes.org při psaní původního textu žádala o informace přímo Tomia Okamuru. Na zaslanou SMS ale tehdy nijak nereagoval, na otázky poslané e-mailem pak odepsala jeho asistentka s tím, že se prodej podílu uskutečnil až v roce 2017, a proto v přiznání být nemusí.
Jenže prodej se uskutečnil skutečně už o rok dřív, jak ukazuje i tento výpis z obchodního rejstříku.
Po upozornění, že transakce se podle veřejně dostupných údajů uskutečnila už na počátku roku 2016, pak už ani přes urgence od Okamury žádná odpověď nepřišla.
Dobrá zpráva pro média
„Tomio Okamura se opakovaně snaží znedůvěryhodnit zdroje nepříjemných informací, zastrašovat je, opakovaně útočí na jednotlivé novináře i konkrétní média. Jeho oblíbeným terčem jsou hlavně média veřejnoprávní. Když takto koncem roku 2017 napadl i náš web, který označil za podvodný, rozhodli jsme se bránit soudní cestou,“ vysvětluje šéfredaktor HlídacíPes.org Robert Břešťan.
Soudní verdikt i exekuce ve vztahu k Okamurovi a jeho výrokům podle něho jsou dobrou zprávou nejen pro Ústav nezávislé žurnalistiky, ale i pro celou českou mediální scénu. „Aspoň pro tu, která se pořád snaží o poctivou žurnalistiku,“ dodává Břešťan.
Podle ředitele Ústavu nezávislé žurnalistiky Ondřeje Neumanna nerespektuje Tomio Okamura demokratická pravidla dlouhodobě. „Žalobou jsme se mu rozhodli připomenout, že v Česku ještě nějaká pravidla stále platí. Navzdory soustavné destruktivní aktivitě Tomia Okamury a jemu podobných. Jsem moc rad, že tuzemské soudy navzdory stupňujícímu se tlaku rozhodují svobodně. A že svobodná zůstává i část tuzemské mediální scény,“ říká Neumann.
Advokát Aleš Rozehnal, který Ústav nezávislé žurnalistiky před soudem zastupoval, podle svých slov doufá, že zmiňované rozsudky i vyhlášená exekuce přispějí k ukončení útoků politiků na nezávislá média.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Ivan Pilip: Oklepat se z neúspěchu, smát se s Patrikem Hartlem a doufat v lepší Česko
Jak Národní muzeum neuctilo Karla Kryla a ten pak skončil ve sklepení
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
4 komentáře
Já jsem rád, že to takhle dopadlo. Třeba to alespoň malým střípkem přispěje ke kultivaci diskuze. Malá kaňka na kráse je zmínka o chybách v článku, které na jednu stranu chápu, že se mohou stát, avšak na druhou dávají zbytečnou munici protistraně. Takže redigovat, redigovat, redigovat. Každopádně díky, že jste se ozvali.
Tedy, sice redakci HP gratuluji k její obhajobě, ovšem při hloubším zamyšlení, nemá to, po 4 letech soudních tahanic prakticky žádný význam.
Pokud by to význam (snad) být mělo, tak by náš drahý soudní systém musel fungovat naprosto jinak, a takovou omluva by musela být musela vyjít tak do týdne.
Pokud ne, tak pak stačí, když se redakce HP (i jiní podobní) svou čest a pravdu mediálně obhájí sami, svou vlastní důvěryhodností, nebo se za ně zaručí jiní, stejně důvěryhodní.
A byl ten článk pravdivý, nebo lhali?
Streisandové efekt jste si vyrobili sami.
Daleko víc lidí než dřív nyní ví, že jste nepravdivě obvinili Okamuru z utajování příjmů, a že po upozornění na tuto skutečnost byl nakonec potrestán on. I důvěryhodnost našich soudů tím šla dolů (pokud to vůbec ještě jde, dlouhodobě vycházejí v průzkumech jako nejméně důvěryhodná složka našeho politického systému).