O válečném zpravodaji, válce a raketách, jejichž výbuchy dopadají až k nám
Poslední metry dokumentu Válečný zpravodaj jsou jako výstřel. I když ve skutečnosti z plátna znějí jen slova; jsou to ovšem slova výhružná, zlobná, vycházející navíc z vylhaného tvrzení. „Kdo by chtěl ohrozit naši zemi a náš lid, musí si být vědom, že odpověď Ruska bude mít pro vás takové následky, s jakými jste se ve svých dějinách ještě nikdy nesetkali,“ hrozí na konci filmu ruský diktátor Putin. Ale Rusko přece nikdo neohrožoval a neohrožuje, samo je agresorem.
Autoři snímku David Čálek a Benjamin Tuček zařadili Putinova slova mimo obraz na závěr filmu, aby připomněli, že nebezpečí z východu, které udeřilo plnou silou a pustoší Ukrajinu, stále trvá a je varováním pro Evropu i svět.
Text, jehož autorem je kulturní publicistika Agáta Pilátová, je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek a mezititulky jsou redakční.
Filmaři sledovali déle než rok zpravodaje Českého rozhlasu na Ukrajině Martina Dorazína. Časosběrný snímek vypovídá o náročné práci novináře uprostřed válečného konfliktu. Jezdili s ním až k frontové linii, zaznamenávali nálety dronů a raket, zachytili ničivé následky bombardování.
A stejně jako on byli pořád mezi místními: hovořili s vojáky, s obyvateli měst, jimž Rusové zničili dům, sdíleli smutek a zoufalství nad padlými a zabitými civilisty, rozváželi bochníky chleba a další humanitární pomoc.
Hlas utopený v slzách
Reportér Dorazín pracuje skoro pořád, chodí válečným územím s helmou na hlavě a v neprůstřelné vestě a denně vysílá.
Ozývá se ze sklepního krytu i z relativního klidu hotelového pokoje; líčí život v rozbombardovaném městě a jeho mikrofon přitom zachycuje výbuchy dopadajících raket a dronů.
Podívejte, právě nad námi letí dron a vybírá si cíl, upozorňuje v jedné chvíli Martin. Buď nás nechá projet, nebo zaútočí… Šťastně projeli.
Pro nerušenou relaci hledá aspoň trochu bezpečné místo za zdí polozbořeného domu; zaznamenává bezradné dialogy lidí, kteří netuší, co bude zítra, i výroky o bojové odhodlanosti; spolu s nimi se modlí a zpívá duchovní píseň, s truchlícími pohřbívá mrtvé.
Komentuje svou práci prostě, věcně, nicméně přesvědčivě. Je zkušený novinář a dokáže na kameru výstižně charakterizovat svůj život i dění kolem. Ale nemůže být natolik obroušený, aby nad tou totální zkázou občas nepodlehl emocím.
Upřímně přiznává citově náročné momenty a vypráví, jak nemohl dál vysílat, protože se mu utopil hlas v slzách. Hovoří o technických problémech v zemi, kde agresoři soustavně ničí infrastrukturu a kde často nejde elektřina nebo není signál. Zamýšlí se nad údělem válečného reportéra a míní, že takovou práci může těžko dělat někdo s rodinou.
Tvůrci filmu to vše dlouhé týdny prožívali s ním. A neměli to o nic snazší než protagonista. Spolu s ním a se sympatickým pekařem a humanitárním aktivistou Olehem Tkačukem podstupovali obdobná nebezpečí, nepohodlí a patrně i strach o život. Však také kamera zachytila i řadu společně prožitých velmi napjatých okamžiků, kdy další cestu i natáčení přerušil nálet.
Podívejte, právě nad námi letí dron a vybírá si cíl, upozorňuje v jedné chvíli Martin. Buď nás nechá projet, nebo zaútočí… Šťastně projeli. Při líčení reportérových válečných dnů i sami filmaři museli prokázat značnou odvahu. (O tom ve filmu ovšem není řeč, proto to připomínám.)
Autoři dokázali vytvořit tak autentickou atmosféru, že nemáme pocit pouze sledujícího diváka, ale účastníka. Jako bychom byli při tom…
Měli bychom více slyšet
Mimochodem výše zmíněný Oleh Tkačuk je pozoruhodná postava dokumentu; rozváží chléb do oblastí, kde zbylo už jen málo obyvatel a kde nefunguje žádný obchod, pomáhá tam, kde potřebují podpořit, něco přivézt či zařídit. Je také věrným druhem a cenným místním pomocníkem válečného zpravodaje, proto se právem stal i jedním z hrdinů dokumentu.
Snímek je silnou a přesvědčivou výpovědí o práci Martina Dorazína. „Hluboce mě oslovila koexistence humanismu a profesionality protagonisty našeho snímku. Bylo zajímavé a inspirativní sledovat, jak vysoce respektovaný novinář naplňuje své pracovní poslání a zároveň nezištně lidem pomáhá,“ vystihl to producent Václav Flegl, který má na vzniku Válečného zpravodaje velkou zásluhu.
K tomu je třeba dodat i další velký přínos filmu: hodně vypovídá také o válce na Ukrajině, o závažnosti a nedozírném významu konfliktu, o utrpení Ukrajinců i jejich nezdolnosti.
Autoři přitom dokázali vytvořit tak autentickou atmosféru, že nemáme pocit pouze sledujícího diváka, ale účastníka. Jako bychom byli při tom – u vzrušených rozhovorů, při rozvážení chleba, u večeře s místními, při modlitbách, v autě za jízdy po ostřelované silnici. Slyšíme zblízka střelbu a výbuchy dopadajících raket.
Však také doléhají až k nám, měli bychom je víc slyšet.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Řídil britského krtka v StB i slavnou MI6: „Děsí mne ruská schopnost učit se z chyb.“
Útoky, žhářství i vraždy: Kreml se v Evropě vrátil k metodám z dob SSSR
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
5 komentářů
Obrovský respekt k jeho práci…to je vysoká novinářská! Těším se na opravdu kvalitní dokument.
Vy nemáte právo mluvit o někom jako o lháři, když sami v každé druhé větě lžete, např. „Rusko přece nikdo neohrožoval a neohrožuje, samo je agresorem“. Tak jste buď úplně mimo realitu, nebo lžete cíleně. Že „b“ je správně? Taky si to myslím 🙂
…no doufám, že už jste si „zvykl“ na to, že náhled na tuto špatnou válku je nám podáván, tak jak je podáván… Což tedy neznamená vůbec zákaz „takto tu válku vidět“, ale asi to neřekne nic o „důvodu vzniku“ války, protože ten se -alespoň většinově u nás, nehledá… Tedy tuto útočnou válku Ruska máme přijmout tak „jen“ špatně, jako předtím dlouhé války v Afghanistánu a v Iráku, které tedy měly být „jen“ dobré, protože přece byly deklarovány jako války obranné – sice na jiném kontinentu, ale přesto „obranné…“ I tehdy nám naše media předkládala záběry z vesnic v Afghanistánu a i v Iráku, že ? Když tehdy v Iráku byli zajati(uneseni) naši reportéři Kubal s Pohankou a kameramanem Klímou, tak byli drženi tou špatnou stranou – tou , která útočila, že ?
Máš pravdu. V každé druhé větě lžeš a jsi mimo realitu. Nikdo je samozřejmě neohrožoval, naopak rusácko se v minulosti dopustilo mnoha nevyprovokovaných a při tom bestiálních agresí a stále se toho dopouští.
… no tak pro takovoutu vehementní odpověď Pavluši Š. bych očekával jakési porovnání a srovnání těch válek- to zcela schází… Tedy, že „demo války“ byly a jsou o.k. – a války „nedemo(=tedy jen ruské)“ nejsou o.k. … Tady čekám na vylepšení popisů a vč. geografií válek…