ROZHOVOR. Donutí Trumpova cla Evropskou unii k skutečně fungujícímu společnému trhu? Co je v Draghiho zprávě nejzajímavější a jaká je v ní česká stopa? A nezůstane Evropa s plány na vyšší konkurenceschopnost zase někde na půl cesty? Rozhovor s ekonomem Alexandrem Hobzou, členem kabinetu exekutivního viceprezidenta Evropské komise a mužem, který se podílel se na vzniku Draghiho zprávy.

„Práce s profesorem Draghim byla extrémně zajímavá. Jako ekonom jsem měl možnost k ní analyticky přistupovat. Moje dnešní práce je více politická, což ale dává příležitost k tomu, aby se člověk pokusil ta doporučení Draghiho zprávy nějakým způsobem dostat do života,“ říká Alexandr Hobza v rozhovoru pro ekonomický podcast MakroMixér.

Rozhovor je písemnou verzí podcastu MakroMixér, který připravuje šéfredaktor HlídacíPes.org Robert Břešťan a hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš. Přihlaste se k odběru!

Asi všechny zarazila ta chaotičnost, se kterou vstoupil na scénu Donald Trump ve svém druhém volebním období. Zejména ta celní ofenziva, která nabývá nevídaných rozměrů. Jak ji vidíte vy z pohledu ekonoma?

Myslím, že tady se asi většina ekonomů shodne. Jsou analýzy Evropské komise i Mezinárodního měnového fondu, jakým způsobem by mohla ta cla dopadnout na evropskou, ale i americkou ekonomiku. Určitě nepřekvapí, že ten dopad je celkově negativní, ale zajímavé je vidět, že ten negativní dopad je ještě výrazně vyšší na ekonomiku americkou. Viděli jsme, jakým způsobem se to přelilo do reakcí na trzích… Je důležité si uvědomit, že i potom, co ta nejvyšší cla byla dočasně snížena nebo odložena, pořád se nacházíme v průměrné výši celního zatížení, která je nejvyšší za desítky let. To znamená, že dopad na celkovou světovou ekonomiku bude velmi negativní, i když disproporčně vyšší pro tu americkou.

Považujete za správnou taktiku či strategii EU tu situaci spíše neeskalovat, vyčkávat s odvetnými opatřeními, držet se trošku při zemi a ne nutně všechno oplácet?

Do toho bych se neměl moc pouštět, protože v tuhle chvíli nemluvím za Evropskou komisi… V každém případě si myslím, že rozumný přístup založený na analýze dává smysl. A komise několikrát řekla, že je připravená reagovat rezolutně v okamžiku, kdy to bude naprosto nevyhnutelné. Určitě dává větší smysl se dohodnout a snažit se kanály držet co nejvíce otevřené. V tom ten přístup dává jednoznačně smysl.

Máme trh se 450 miliony spotřebiteli a nevyužíváme ho tak, jak bychom mohli. Pokud se nám podaří odstranit tyhle bariéry, evropské firmy budou mít obrovský potenciál, jak nahradit případný výpadek v obchodu například právě se Spojenými státy.

Je jasné, že nemůžete mluvit úplně otevřeně jako zástupce komise, nicméně je to tedy tak, že v tuhle chvíli je pro Evropskou unii důležitější shoda na těch opatřeních než rychlost reakce, jakou jsme viděli třeba z Číny?

Vidíme, že situace se mění každým dnem, takže uvidíme, jak bude vypadat dál, ale v současnosti si myslím, že je důležité, aby tam existovaly kontakty a pokusili jsme se dospět k nějaké dohodě. Jakmile bude dohoda, která bude vyvážena, tak to bude pořád mnohem výhodnější, než pokud bychom šli do nějaké eskalace.

Ve službách máme clo 110 %

Nakolik je podle vás tohle „trumpování“ impuls k tomu, aby Evropská unie začala důsledněji odbourávat bariéry na svém společném vnitřním trhu? Protože ty bariéry pořád ještě jsou navzdory mnoha proklamacím…

Ty bariéry bohužel existují a jsou poměrně výrazné. Nedávno Mezinárodní měnový fond udělal analýzu, která ukazuje, že ty vnitřní bariéry pro pohyb zboží uvnitř EU se dají přepočítat a odpovídají zhruba čtyřicetiprocentním clům. Pokud se podíváme na služby, tak výše těch bariér by dokonce odpovídala clům ve výši nějakých sto deset procent. To je obrovské číslo. Komise si tohle uvědomuje. Ke konci května přijdeme se strategií o tom, jakým způsobem bychom mohli dokončit vnitřní trh a odstranit aspoň části bariér. Potenciál tam je obrovský a myslím si, že to je jedna z hlavních odpovědí na to, co se děje v geopolitice. My máme trh se 450 miliony spotřebiteli a nevyužíváme ho do té míry, jak bychom mohli. Pokud se nám podaří odstranit tyhle bariéry, evropské firmy budou mít obrovský potenciál, jak nahradit případný výpadek v obchodu například právě se Spojenými státy.

Můžete pojmenovat aspoň některé z těch bariér – je to hlavně administrativních opatřeních, v různých odlišných zákonech, kde to je?

Převážně je to právě regulace, a ne vždycky – a to je zapotřebí zmínit – tahle regulace přichází z EU. Často jsou to čistě národní regulace nebo implementace v evropských regulacích, kde si ale členské státy přihodí něco navíc, další požadavky. A rozdíly v jednotlivých národních regulacích potom přináší problémy pro firmy, které obchodují se zbožím. A ještě víc, co se týká služeb. A když si navíc vezmeme inovační kapacitu v Evropské unii, tak bariéry, které existují ve vnitřním trhu, jsou obrovský problém právě pro inovativní firmy, pro start-upy. V USA vznikají mnohem jednodušeji a můžou bez větších problémů dosáhnout velkého množství spotřebitelů. V Evropě to tak nefunguje a problém hlavně pro malé státy je, že jejich trh je relativně malý. Pokud by se nám podařilo odstranit tyhle bariéry, můžeme poskytnout obrovský boost i té inovační kapacitě.

Vnitřní trh se službami je jeden z mnoha evropských evergreenů. Otázka je, zda je k sjednocování vůle. Třeba právní služby – tam by jistě bylo perfektní, kdyby fungoval jeden notář pro celou EU, ale podaří se tyhle věci nějakým způsobem prolomit?

To je ten hlavní důvod, proč se nám ještě nepodařilo dokončit ten jednotný trh: to, že existuje spousta senzitivních oblastí, kde členské státy nejsou ochotné vzdát se některých svých regulací nebo chtějí mít pod kontrolou některé aspekty. V některých případech je to plně oprávněné, v jiných případech je možné tohle obejít nebo překonat a těch překážek se zbavit. Jde o to správně analyzovat, které hlavní problémy to jsou. Samozřejmě není možné, a asi by nedávalo ani smysl, odstranit úplně všechno. Musíme prioritizovat a bude to taky součástí té strategie, se kterou komise chce přijít na konci května: identifikovali jsme nějakých deset hlavních překážek pro volný pohyb zboží a služeb a na ty bychom se chtěli zaměřit ve spolupráci s členskými státy.

Už jste dvakrát zmínil, že ke konci května Evropská komise přijde s nějakým balíkem opatření, které by měly cílit právě tímhle směrem. Co přesně to bude?

Od nástupu nové komise je obrovská snaha odbourávat regulační zátěž. Komise už vydala i několik návrhů pro zjednodušení legislativy, například reportingu udržitelnosti, což se pozitivně projeví do života malých a středních podniků. Je tam obrovský drajv, aby komise prostředí zjednodušovala. Proto analyzujeme jednotlivé oblasti, snažíme se zjistit, kde jsou největší problémy a ty potom chceme řešit. Cíl, který komise několikrát veřejně zmínila a který chce dodržet, je, že chceme snížit regulační zátěž o nějakých 25 %; pro malé a střední podniky o 35 %. A iniciativa, která má přijít v květnu, je Strategie pro jednotný trh a má přijít s návrhy, jakým způsobem dokončit jednotný trh. Zase by mělo jít o zjednodušování a odstraňování rozdílů mezi státy, než o komplikování života firmám.

Jak na lepší budoucnost

Celé je to spojené s tématem konkurenceschopnosti Evropy. Čímž se dostáváme k Draghiho zprávě. Jak jste se k práci na ní dostal?

V době, kdy profesor Draghi dostal to zadání od předsedkyně Evropské komise, jsem byl hlavním ekonomem na generálním ředitelství pro vědu a výzkum. A vzhledem k tomu, že prof. Draghi chtěl dát ve své zprávě obrovský důraz na inovace, do týmu hledal někoho, kdo té problematice rozumí, kdo by k tomu mohl přispět. Náš tým poskytoval analýzy, dávali jsme dohromady i podněty, které přicházely zvenčí. Já jsem pracoval na části o inovacích, třeba u tématu lidských zdrojů jsme měli příspěvky od mnoha akademiků z nejprestižnějších univerzit, od nositelů Nobelových cen, takže ten intelektuální obsah byl velmi bohatý.

Jeden z hlavních problémů v Evropě je, že sice vytvoříme spoustu nápadů, ale nejsme schopni je komercializovat. Pokud bychom byli schopni tohle dělat, zlepšit spolupráci mezi univerzitami, výzkumnými ústavy a soukromým sektorem, tak to by byla jedna z těch zásadních věcí.

Je z toho, co jste tam pomohl vnést, něco, na čem vám speciálně záleží, co byste chtěl, aby se skutečně pak projevilo v praxi?

Záleží mi na celé té oblasti inovací. A myslím, že to byla i jedna z hlavních částí té zprávy: že Evropa, pokud si tedy chceme zajistit lepší prosperující budoucnost, musí ji založit na inovativní kapacitě. V současnosti Evropa sice inovační kapacity má, ale pomalu ale jistě zaostává za Spojenými státy a za Čínou. Pokud s tím chceme něco udělat, inovace jsou hlavním motorem, na kterém musíme stavět. Samozřejmě je pak důležité se bavit o tom, jakým přesně způsobem to může člověk udělat.

Kdybyste měl právě v té oblasti inovací jmenovat tři věci, bez ohledu na problémy, na politiku a bariéry, které byste chtěl okamžitě změnit, co by to bylo?

Jeden z hlavních problémů v Evropě je, že sice vytvoříme spoustu nápadů, ale nejsme schopni je komercializovat. Pokud bychom byli schopni tohle dělat, zlepšit spolupráci mezi univerzitami, výzkumnými ústavy a soukromým sektorem, tak to by byla jedna z těch věcí. Další je podporovat inovativní firmy. Těch sice v Evropě máme čím dál tím víc, ale bohužel potenciál, aby úspěšně rostly a prosadily se i ve světě, je pořád omezený – částečně kvůli celkovému podnikatelskému prostředí, regulacím, ale taky kvůli přístupu ke kapitálu. To by byla druhá velká věc, kterou bychom měli nějakým způsobem vyřešit. A třetí věc by bylo zajistit dostatek lidského kapitálu, to na jedné straně znamená zvýšit kvalitu vzdělávání v Evropě a na druhé straně udržet si vzdělané lidi v Evropě nebo taky přitáhnout talentované lidi z okolního světa.

U toho je také zajímavý faktor Trump. Nedávno jsem četl text o tom, že norská vláda vyčlenila poměrně významný balík peněz na lákání mozků právě ze Spojených států, lidí, kteří teď nechtějí za stávající situace zůstávat v USA. Je i tohle cesta? A může v tom „získávání mozků“ nějak pomoct i Evropská komise?

Dává to smysl a my se samozřejmě snažíme prezentovat Evropu i jako kontinent, kde dává smysl dělat byznys a snažíme se, jak už jsem říkal, podnikatelské prostředí zlepšovat. Zmínil jste norskou vládu, ale není to jen ona. Například francouzská vláda před pár dny přišla s iniciativou, která má ukázat nejenom americkým ale i jiným vědcům, že Evropa poskytuje dobré podmínky pro špičkovou vědu. Další iniciativy se dějí i na úrovni jednotlivých univerzit a Evropská komise už taky přišla s opatřeními, které by měly příliv talentovaných vědců a mozků podpořit v rámci programů, kdy podporujeme špičkový výzkum a zvýšil se i objem peněz na výzkum či na postgraduální studenty, kteří přijdou zvenku Evropské unie a dávalo by smysl to ještě posílit.

Důležitá věc pro evropský byznys jsou ceny energií a vidíme na konkrétních příkladech, jak v minulosti Evropa kvůli přechodu na zelené technologie ztratila určité výroby, kde dřív měla určitý náskok a výroba se přesunula třeba do Číny nebo do jiných asijských zemí… Jaká jsou v tomto hlavní doporučení Draghiho zprávy?

Ceny energií jsou strašně důležité, je to jeden z velkých problémů, kterému čelí evropské firmy. Samozřejmě to je jedno z hlavních témat Draghiho zprávy a evropského kompasu konkurenceschopnosti i nedávné strategie Clean Industrial Deal, který dává návrhy, jakým způsobem dekarbonizovat evropskou ekonomiku tak, aby to zároveň posílilo naši konkurenceschopnost. Důležitost cen energií je ale zjevná. Je zapotřebí si uvědomit, že Evropa je bohužel kontinent, který je v podstatě na energie chudý a nevýhodu tam vždy do nějaké míry budeme mít. Dává tedy smysl posouvat se víc k obnovitelným zdrojům. Na druhou stranu existuje spousta opatření, které můžou pomoct snížit ceny energií. Jedna z věcí, kterou Draghiho zpráva uváděla, je, že v podstatě neexistuje jednotný evropský trh pro energie, nemáme dobrá propojení mezi jednotlivými zeměmi nebo regiony v EU a to by nějakým způsobem podpořilo efektivnější využívání energie.

Byly tam i návrhy zásahů do cenotvorby?

Problém je, že i přesto, že ceny z obnovitelných zdrojů jsou v současnosti mnohem nižší, systém byl nastavený tak, že cena se určovala podle těch dražších fosilních zdrojů. Zpráva doporučovala, že by bylo užitečné se na to podívat a nějakým způsobem tenhle problém odstranit.

I zbrojení může pomoct

Zatím jsme se nedostali k tomu klíčovému sousloví Green Deal, který na mnoho firem a lidí působí jako červený hadr. Ty vámi zmíněné změny, podpora konkurenceschopnosti, omezování administrativy, nakolik to souvisí právě i se změnami celé té ideje Green Dealu?

Vrátím se zpět k Draghiho zprávě. Premisa, která přišla přímo od prof. Draghiho, je, že Evropa, aby do budoucnosti prosperovala, byla konkurenceschopná a reagovala na ty velké výzvy, které máme – nejen geopolitické, ale týkající se i klimatické změny – je zapotřebí, aby pokračovala rozumným způsobem v dekarbonizaci. A zpráva navrhovala opatření, jakým způsobem to udělat. Týká se to i zajištění bezpečnosti. Jde o to, aby evropské dodavatelské řetězce byly dostatečně robustní vůči tomu, co se může stát, včetně přísunu kritických materiálů, které potřebujeme k tranzici.

Týdeník The Economist citoval zástupce španělské vlády, že vlastně výdaje na zdravotnictví jsou částečně také výdaje na obranu, protože tím zvyšujete pravděpodobnost dožití populace, a tím pádem i počty bojeschopného obyvatelstva…

Do jaké míry všechny ty debaty o konkurenceschopnosti mění nutnost daleko víc prostředků vynakládat na zbrojení až někam do blízkosti 3 % HDP, někde i výše? Může to mít i pozitivní dopady na evropský růst – jak krátkodobě, tak dlouhodobě?

V krátkém období zvýšení výdajů na zbrojení poskytne boost poptávce, to je klasická makroekonomická poučka. Dlouhodobější mohou být investice do vědy a výzkumu v oblasti obrany anebo vojenství. To jsme viděli dlouhodobě například v americké ekonomice. Pokud se vyvíjejí nové technologie, které původně mají hlavně obranný účel, v dalším období můžou potom sloužit v řadě civilních aplikací a přispět k rozvoji. Příkladem je navigace. Ne vždy je v současnosti možné rozlišit mezi vojenskými a civilními v aplikacemi a z toho pohledu investice do obrany, do vojenství můžou mít pozitivní dopad na konkurenceschopnost, protože podněcují inovační aktivity a vývoj nových technologií.

Nebudou ale některé členské země v zájmu obcházení fiskálních pravidel své výdaje takzvaně lakovat na obranu. Týdeník The Economist citoval zástupce španělské vlády, že vlastně výdaje na zdravotnictví jsou částečně také výdaje na obranu, protože tím zvyšujete pravděpodobnost dožití populace, a tím pádem i počty bojeschopného obyvatelstva… To by nám asi žádnou novou GPS navigaci nebo internet nepřineslo… Má Evropská komise možnost tomu nějak bránit?

Komise nedávno navrhla členským státům, že můžou výdaje na obranu odečíst od jejich deficitu, takže v rámci fiskálních pravidel se otevřela možnost požádat o tuhle dodatečnou flexibilitu. U toho, co lze počítat jako výdaj na obranu, jsou poměrně jasné definice, takže prostor pro nějaké to lakování je omezený.

O EU se bavíme jako o určitém monolitu, ale ono to tak úplně není. I když se častokrát říká, že Evropa jako celek má problém s konkurenceschopností, tak tady jsou velmi konkurenceschopné ostrůvky. Nechceme napovídat, ale kdybyste měl někam ukázat vy, kam by to bylo?

Jedna věc je, že v rámci existující geopolitické situace musí Evropa fungovat jako celek. Proto se taky zase vrátím k Draghiho zprávě, která se zaměřovala právě na pozici Evropy jako celku. Někdy se nám to taky vyčítalo, proč že jsme nevzali víc do úvahy situaci v téhle konkrétní oblasti či regionu. Jenže Evropa potřebuje posílit a reformovat jako celek. Je při tom samozřejmě užitečné se podívat na to, kde to funguje líp a těch příkladů je spousta. Člověk by mohl začít ukazovat části Evropy nebo konkrétní země, ale pozitivní příklady se dají najít v různých sektorech téměř v každé zemi. O to se také snažíme v rámci koordinace politik, kdy se díváme na to, kde co dobře funguje a snažíme se to pak doporučit i ostatním zemím. Zdrojů inspirace je spousta a nemusí se omezovat jenom na ty notoricky známé skandinávské státy nebo některé státy Pobaltí.