Nebezpečí v podobě narcistických osobností na nás číhá na každém kroku. Ano, přesně tak. Narcisté nejsou izolované jednotky, které jdou jenom po své oběti v partnerském vztahu. Zastávají ve společnosti všechny role, pozice a funkce. Jinými slovy, narcistou může být kdokoli, nejenom váš partner nebo partnerka. Matka, otec, bratr, sestra, kolegyně, šéf, sousedka…

Neznamená to, že se máme utápět v paranoii a obávat se každého kontaktu či analyzovat každý krok svých blízkých, ale díky tomu, že si ve vztazích určíme jasná pravidla a hranice, dokážeme zdravěji řídit svůj vztah k nim a jejich vztah k nám.

Velice důležité je přitom vědět, jak se narcista chová ve své životní roli a pozici ke svému okolí, a uvědomit si, jaké to má následky.

Text je ukázkou z knihy Roberta Tomšika V zajetí narcismu (vydalo nakladatelství Grada, 2025).

Nejnovější výzkumy ukazují, že až 20 % běžné populace vykazuje výrazné narcistické sklony. Kniha popisuje, jak tito lidé ničí partnerské, rodinné i pracovní vztahy – a jak se z takového toxického prostředí vymanit.

Ukázky zveřejňujeme se souhlasem vydavatele i autora.

Své rodiny a jejich členy bereme do značné míry jako něco samozřejmého, a je to přirozené. Pokud by tedy byli vaši rodiče narcističtí, na základě své zkušenosti byste předpokládali, že takoví jsou všichni rodiče.

Narcistická matka

Narcistické matky nejsou v historii lidstva novým fenoménem. To, že se vyskytují v celé společnosti, však situaci dětem a ostatním rodinným příslušníkům neusnadňuje. Nezáleží na tom, zda se jedná o grandiózní narcistku, která potřebuje být nejvíc slyšet nebo být nejvíc v popředí, nebo narcistku zranitelnou, která má potřebu soutěžit v tom, kdo trpěl nejvíc, a které chybí empatie vůči všem kromě sebe.

Někdy to je kombinace závodů na dno a na vrchol. A dokonce ji možná baví sledovat, jak trpí její vlastní děti, když předvádí své manipulativní machinace:

Malicherné soupeření s vlastními dětmi. Žárlivost je základní rys (nejen) narcistů. Nevybírají si však, zda se jedná o jejich dítě, bratra, partnera…

Dítě bere jako své prodloužení, pokračování, ne jako samostatnou a celistvou osobnost. Staví své děti proti sobě.

Rafinovaným, ale účinným způsobem, jak naučit dítě, že je bezcenné, je darovat nebo podsouvat mu poškozené dárky či jiné věci. V případě narcistických matek je to poměrně běžné, ale vy i vaše okolí si budete myslet, že jde o nehodu nebo náhodu. Protože proč by vám matka něco takového vůbec dělala? A zatímco ona se sadisticky baví, vy se pomalu, ale jistě učíte vlastní bezcennosti.

Narcistický otec

Jistě vás zajímá, zda jsou narcističtí otcové jiní než narcistické matky. Ve své podstatě ne. V zacházení se svými dětmi, partnerkou či jinými rodinnými příslušníky však dokážou být hrubější.

Nechovají se tak sofistikovaně jako narcistické matky, ale vyznačují se klasickými narcistickými rysy: všudypřítomný vzorec grandiózního chování nebo fantazie, na kritiku reagují zahanbováním, hněvem nebo ponižováním, neustále vyžadují nadměrnou pozornost, mají nerealistickou potřebu obdivu a uznání, trpí přehnanou závistí až záchvaty vzteku, přehnaným zaujetím úspěchem nebo mocí, ignorují osobní hranice ostatních, vyznačují se sebeobdivem až arogancí, trpí do očí bijícím nedostatkem empatie k ostatním, falešným pocitem oprávněnosti…

Jedno je však jisté, a sice že narcističtí muži jsou příšerní partneři a ještě horší otcové. Dokazují to i výzkumy, jejichž algoritmus hovoří jasně. Silnější narcistické rysy u otce jsou spojeny s tendencí neplnit své rodičovské a partnerské povinnosti.

Navíc tak jako narcista ignoruje a  zneužívá svou partnerku nebo jiné lidi, stejný vzorec chování bude aplikovat i na své děti. Narcističtí rodiče svým dětem často různými způsoby ubližují.

Mohou například ignorovat hranice a manipulovat svými dětmi tím, že jim odpírají náklonnost a zanedbávají uspokojování jejich potřeb – narcistické potřeby jsou na prvním místě. Jelikož image je pro narcisty velice důležitá, mohou od svých dětí vyžadovat dokonalost. Dítě narcistického otce zase může pociťovat tlak, aby více rozvinulo svůj talent, vylepšilo svůj vzhled, zvýšilo inteligenci nebo posílilo charisma.

A i kdyby se dítěti podařilo splnit přání narcistického rodiče, stejně tím vůbec nic nezíská. Přístup narcistického otce se však může lišit podle toho, zda se jedná o syna, nebo dceru.

Mark Banschick uvedl několik konkrétních případů narcistického otce, které vám pomohou zjistit, zda váš otec nebo otec vašich dětí měl nebo neměl narcistické tendence.

Je sobecký a samolibý. Žije  v přesvědčení, že je lepší než ostatní a má právo jen na to nejlepší. Využívá jiné, kdykoli mu to vyhovuje. Očekává, že mu ostatní budou vycházet vstříc. Miluje, když je středobodem pozornosti. Špatně snáší kritiku. Obtížně pociťuje empatii, často ignoruje a znehodnocuje to, jak se cítí ostatní. Je ale mimořádně citlivý na to, co cítí on sám.

Často je nepřítomný. Velkou část uspokojení získává mimo rodinu. Zajišťuje chod domácnosti na materiální úrovni, ale na té emoční se cítíte ošizeni. Chcete například jeho pozornost a náklonnost, ale té se vám dostává jen sporadicky a jen tehdy, když to má význam pro něj.

Narcističtí otcové mají ke svým dětem rozdílný přístup, a to podle toho, zda se jedná o syna, nebo dceru. Syn narcistického otce nikdy nemá pocit, že se mu může vyrovnat.

Otec je často tak soutěživý, že dokonce soutěží i s vlastním synem (nebo mu vůbec nevěnuje pozornost). Možná jste přijali „porážku“ – zkrátka nikdy svého otce nepřekonáte. Anebo možná tvrdě pracujete, abyste otce porazili v jeho vlastní hře, jen abyste upoutali jeho pozornost a získali jakési zdání otcovské hrdosti.

A jaké to má následky? Nikdy se necítíte dostatečně dobrý, dostatečně hodnotný jako člověk, a i když se vám to podaří, stále se cítíte prázdní a druhořadí.

Podobně i dcery narcistických otců často popisují, že když se jednalo o to, aby od otců dostaly to, co potřebovaly, cítily se emočně nenasycené.

Nikdy nezískaly dost emočního uspokojení a musely se sourozenci soupeřit o čas s otcem. Malé holčičky narcističtí otcové ještě zahrnovali lichotkami a říkali jim, jak jsou hezké, ale čím byly starší, tím častěji se objevovaly negativní komentáře o hmotnosti či postavě.

Pokud jste tedy jako žena vyrůstala s narcistickým otcem, pravděpodobně si do dospělosti přenášíte různé obavy. S muži (nebo ženami) se často cítíte zranitelně a máte strach, že vás vymění za někoho jiného.

Vaší přirozenou obrannou strategií je úzkostlivé vyhýbání se závazkům a potřeba udržet si vztahy v bezpečné vzdálenosti – a je to pochopitelné. Navzdory tomu je však nutné se s těmito pocity vyrovnat.

Narcistický sourozenec

V rodině může působit i další narcistický aktér, který vám dokáže pořádně znepříjemnit dětství, ba dokonce i celý život – narcistický bratr nebo narcistická sestra.

Někteří jsou zjevní a projevují své rysy vším, zatímco jiní jsou skrytí narcisté, kteří tyto tendence drží pod pokličkou, s výjimkou těch nejbližších. Jaké chování můžete očekávat od narcistického sourozence?

Musí být středobodem pozornosti. Pokud jste unavení, on je vyčerpaný. Pokud jste si koupili nové auto, on taky, jen mnohem dražší model. Narcistickým sourozencům chybí empatie, vaše pocity je nezajímají. Žárlí na vaše úspěchy a vždy se cítí být v právu. Mají pocit, že mají nárok na váš čas, peníze nebo podporu, přestože vám to nikdy neoplatí.

Oni jsou tím zlatým dítětem a vy jejich obětním beránkem. V nefunkčním rodinném systému obětní beránek nese vinu za všechny rodinné problémy, zatímco zlaté dítě nemůže udělat nic špatně.

Často jsou k vám vysloveně krutí a vychutnávají si vaši bolest. Takovéto chování se označuje jako narcistické zneužívání a může zahrnovat osočování, popichování nebo fyzické násilí. Když máte od svého sourozence klid, cítíte se lépe.

V dospělosti narcističtí sourozenci věří, že mají nárok na více pozornosti nebo peněz od rodičů, přestože nemají zájem o pomoc s péčí o ně. Dospělí sourozenci narcistů se často ocitají v matoucí, zvrácené realitě, kdy toxický sourozenec zneužívá oběť, která – jak lze předvídat – reaguje hněvem.

Toxická osoba pak odpoví obviněním oběti ze zneužívání. Je těžké udržet jakýkoli druh vztahu, když se tyto vzorce opakují. To vystavuje vztah velkému riziku odcizení. A nejde jen o to, jak se k vám chovají narcističtí rodiče nebo narcističtí sourozenci během dětství a dospívání.

Následky si s sebou nesete do dospělosti, přičemž se z nich utvářejí ustálené rysy a vzorce chování.