Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Antonín Husník, snímek z vězeňského spisu. Foto: se souhlasem Post Bellum
,

Na cele potkal svého mučitele. Odplatu pěstmi zarazil bývalý velitel letců RAF generál Janoušek

Ve třiceti letech měl vojenský parašutista Antonín Husník za sebou ledacos – mučení gestapem, čtyři roky v německých věznicích, národní povstání v květnu 1945, speciální výcvik, zatčení vojenskou policií, znovu týrání tentokrát v komunistické režii v tzv. Domečku, monstrproces a trest 13 let za údajnou velezradu. Bál se jen jediné věci: že komunisti ublíží jeho manželce a dceři.

Příběhy 20. století představují životní osud Antonína Husníka ve dvou pořadech. První se věnuje období 2. světové války. Naleznete ho zde. V tomto druhém díle mluví o svém martyriu za komunismu.

Antonín Husník si po 2. světové válce splnil sen: stal se vojákem. Přijali ho do vojenské akademie v Hranicích: „Šel jsem si pro lejstro a chlapovi na úřadě říkám, že chci do vojenské akademie: ‚Tady to je.‘ Dal mi přihlášku a přistrčil přede mě další papír: ‚Tohle si taky podepiš.‘ Koukám, o co jde: ‚Co mi to, člověče, dáváš?! To je přihláška k bolševikům!‘ Že prý mi nemůže přihlášku do akademie dát, když nepodepíšu,“ rozčiloval se Husník, který agitátora ostře odmítl.

Antonín Husník, porevoluční fotografie v uniformě. Foto: se souhlasem Post Bellum

Za pár týdnů úspěšně složil náročné přijímací řízení. „Celý rok jsme byli buď na cvičáku, nebo v učebně. Padali jsme na hubu, ale taky hlady,“ vzpomínal během rozhovoru pětaosmdesátiletý Antonín Husník. Akademii nedokončil, změnily se politické poměry. Ze školy soudruzi vyhodili „zápaďáky“, profesory, kteří za války prošli speciálním výcvikem v Anglii, mnohé z nich po roce 1948 úředním rozhodnutím odeslali na stavební práce, jiné zavřeli s obviněním, že by se mohli pokusit opět utéci na Západ a vyzradit vojenské tajemství.

Takto uvěznili například generála Antonína Špačka: „Soud nabyl přesvědčení, že kdyby se obžalovanému Špačkovi nebylo podařilo odjet ze země legálně, byl by stejně jako v roce 1939 odešel ilegálně. A vyzradil utajované skutečnosti, čímž spáchal zločin velezrady. No a šel jsem,“ vyprávěl pro Paměť národa Antonín Špaček, kterého poslali soudruzi na deset let do vězení.

Neutekl kvůli manželce v porodnici

Vycvičený vojenský parašutista Antonín Husník, přeřazený z vojenské akademie na rotu v Čáslavi, byl zatčen v roce 1951 během výcviku ve vojenském prostoru v Kuřivodech u Mnichova Hradiště.

Tři agenti OBZ (Obranného zpravodajství, vojenská obdoba StB) s namířenými pistolemi mu sdělili, že půjde s nimi. Býval by se s nimi nejspíš vypořádal a mohl se pokusit přejít asi 30 kilometrů vzdálenou hranici do Německa. Ten den však odvezli jeho manželku do porodnice, nechat ji tu nemohl: „Když jsem se vrátil z vězení, měl jsem skoro sedmiletou dceru,“ vzpomínal Husník.

Svalnatého pětatřicátníka odvezli z Ralska do Prahy do tzv. loretánského Domečku do Kapucínské ulice. Pamatuje si z prvních dní strašné vedro a žízeň. Na prosbu o vodu nikdo nereagoval. Převzal ho velitel věznice štábní kapitán František Pergl přezdívaný Suchá Lípa. Tento muž se svými kumpány vězně mučil všemi možnými způsoby – bitím obuškem, fackováním, dáváním do želez, pochodováním v noci a poléváním studenou vodou, cvičením až do omdlení, neustálým buzením vyšetřovanců, kopáním a tzv. baštonádou – bitím přes chodidla, zvedáním za uši a bitím mokrým ručníkem. Vězni trpěli hladem a žízní.

Facka jako od náklaďáku…

Vězně vodili přes dvůr do vyšetřoven, kde na ně čekali vojenští vyšetřovatelé OBZ. Husníka měl na starost štábní kapitán Bohata:

„Dostal jsem sem tam nějakou tu facku, když se vyšetřovatel strašně rozčílil. Odtamtud ale člověka vždycky odvedli ke dveřím: ‚Tak si ho tam vem, zase si nemůže na nic vzpomenout‘!“

Antonín Husník v Jáchymově na Karlovarsku v roce 2009. Foto: Profimedia

Ve věznici měl na mlácení Pergl pochopa – vzrostlou mlátičku – rotmistra Malého: „Ten když dal facku, to bylo jako když do člověka strčí stěhovací auto,“ vypráví Husník, který fyzické násilí snášel snadněji než psychické. Zdeptaný několika dny nespaním mu vyšetřovatel Bohata sdělil, že jestli nebude spolupracovat, odnese to jeho manželka s dítětem.

Po třech měsících vyšetřování Husníka odeslali na Pankrác, kde čekal na soud. Za to, že neudal svého přítele, kterému se podařilo utéci na Západ, a za údajné vojenské spiknutí, dostal trest 13 let vězení a zabavení veškerého majetku. Odseděl si šest let. Prošel Leopoldovem, Valdicemi a jáchymovskými lágry.

S mučitelem na stejné cele

Antonín Husník vzpomíná z vězení na jednu zásadní chvíli: na světnici mu jednou přivedli nového spoluvězně. Byl jím bývalý vyšetřovatel OBZ, štábní kapitán Bohata, který nařizoval jeho mučení ve vyšetřovně v roce 1951 a otevřeně mu vyhrožoval, že jestli nebude spolupracovat „udělá zle“ jeho manželce a právě narozené dceři. Nikdo by se nedivil, kdyby zavřenému soudruhovi dal, jak se ve vězení mezi mukly říkalo, „bubeníka“.

Nastartovaného Husníka však zadržel jeden z nejrespektovanějších vězňů – generál Karel Janoušek, letecký maršál, někdejší velitel československých letců RAF, toho času na doživotí odsouzený mukl:

„Bohata stál ve dveřích! Tak to je jasné! Hlavně my mladí jsme se těšili na večer, to bude něco! Jenomže generál Janoušek rozhodl, že se na něj s nadhledem úplně vysereme. Totálně ignorovat! No tak jo, když to řekl generál, tak jsme to respektovali. Ale Bohata si z toho nic nedělal. Netrvalo dlouho a už chodil s lejstrama a měl post. Strašně nás pak mrzelo, že jsme ho nemohli zmrskat,“ vyprávěl Antonín Husník pro Paměť národa.

Antonína Husníka soudy částečně rehabilitovaly v roce 1970, rozhodnutí komunistických soudů zrušily úřady až po sametové revoluci po roce 1989. Do důchodu pracoval ve Škodovce v Plzni jako dělník. Zemřel v devadesáti letech 29. března 2011.


Autoři textu Mikuláš Kroupa a Jan Horník působí v projektu Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. Jde o subjektivní vzpomínky pamětníků, které nemusejí vždy zcela odpovídat skutečnému průběhu historických událostí.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře