Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Vladimír Mlynář a jeho někdejší obhájce Tomáš Sokol. Foto: Zbyněk Pecák / CNC / Profimedia
,

Mým případem začala nebezpečná cesta kriminalizace politických rozhodnutí, říká Vladimír Mlynář

Až po dlouhých devíti letech od sdělení obvinění, po zkažené politické kariéře, poškozené dobré pověsti a s dopady na duševní i fyzické zdraví skončil minulý týden soud s bývalou ministryní obrany Vlastou Parkanovou v případě údajně předražených letounů CASA. Odvolací soud potvrdil, že je nevinná a že České republice nevznikla žádná škoda.

Státní zástupce tvrdil, že vinou Parkanové a někdejšího šéfa sekce vyzbrojování Jiřího Staňka byly armádní letouny CASA, které stát nakoupil v roce 2009 na konci vlády Mirka Topolánka, předražené. Pro Parkanovou žádal dvouletou podmínku a dvoumilionový peněžitý trest, pro Staňka pět let vězení a pětimilionový trest. Když u soudu opakovaně neuspěl, vždy se odvolal. Až nyní, po letech vyšetřování a dalších šesti letech soudů, je sporu pravomocně konec.

Pokud se nyní bude Vlasta Parkanová domáhat odškodného, čekají ji s nejvyšší pravděpodobností další roky soudních tahanic. Stát totiž na mimosoudní odškodnění přistupuje jen výjimečně.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Podle zkušenosti advokátů stát žádosti o odškodnění pojímá dlouhodobě velmi obstrukčně ve snaze protistranu znechutit a odradit. „Stát by měl odškodňování bez soudu využívat. Rozhodně si to může dovolit, nejde obvykle o nijak vysoké částky. Místo toho se k poškozeným, které třeba roky nezákonně stíhá, chová odporně, a dál se s nimi soudí. Klade navíc tolik překážek, že bez advokáta ani nemá šanci procesem odškodnění projít,“ říká právník Aleš Rozehnal.

Případ Vlasty Parkanové je také jedním z příkladů, kdy státní zástupci politické rozhodnutí označili za kriminální čin. Pokud bychom hledali počátek takového přístupu, dostaneme se do roku 2005, k obvinění bývalého ministra informatiky Vladimíra Mlynáře, někdejšího novináře a dnešního člena představenstva společnosti PPF.

„Mým případem se státní zastupitelství definitivně vydalo na nebezpečnou cestu: kriminalizaci politických rozhodnutí. Důsledkem pak byly případy Vlasty Parkanové či expremiéra Nečase, ale také mnoha starostů a zastupitelů,“ je přesvědčen Mlynář.

Důsledkem takového přístupu je podle něj dnešní paralýza státní správy a obavy z kriminalizace úředních rozhodnutí, či práce obecních zastupitelů. „Lidé se prostě začali bát vůbec něco rozhodovat, cokoli podepsat. Právě to vyčítám státním zástupcům – jsou něco jako kmotřenky dnešního všeobecného rozkladu státní správy,“ říká Mlynář.

Stát se omlouvá jen výjimečně

Vzpomínky na roky neoprávněného trestního stíhání dokážou Vladimíra Mlynáře i po letech viditelně rozzlobit. Když o svém případu vypráví, jsou na něm stále znát emoce.

„Moje štěstí bylo, že Vrchní soud moje odvolání rovnou sám rozhodl, jednoznačně původní odsuzující verdikt zamítl a nevracel případ zpět nižší instanci. Tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká ještě podala dovolání k Nejvyššímu soudu, argumentovala velkým rozporem mezi dvěma soudními rozsudky a tím se vše protáhlo o dalších osm měsíců. Ale rozhodnutí Nejvyššího soudu pak bylo ještě tvrdší obžalobou justičního systému: konstatoval, že trestní stíhání vůbec nemělo být zahájeno, že byla porušena práva obhajoby a tak dále,“ vypráví Mlynář.

Na jaře roku 2005 byl obviněn v souvislosti s převodem státních peněz do společnosti Testcom servis s.r.o., která měla zajišťovat provoz portálu veřejné správy. Podle policie, posléze státního zástupce i soudkyně tím spáchal trestný čin. Od Městského soudu v roce 2009 odešel s nepodmíněným trestem pět a půl roku. Byl z toho dosti v šoku – nejen on , ale i širší právnická a politická veřejnost i média. Poté, co se díky analýze ministerstva financí ukázalo, že je záměr s Testcom servisem v rozporu se zákonem o majetku státu, vzal Mlynář rozhodnutí zpět, aniž státu vznikla jakákoli škoda.

ZDROJ: Vladimír Mlynář

„Lidsky je stíhání a s tím spojená medializace něco šíleného. Osobně bylo pro mne trestní stíhání jedna z nejhorších věcí v životě. Zlatá StB: tam o mně aspoň nikdy neříkali, že kradu. Já jsem svoje stíhání musel pořád dokola vysvětlovat lidem ve svém okolí, dětem, kamarádům. Dodnes se zprávy z té doby dají vygooglovat, takže se i po letech občas někdo ještě zeptá. A to mám kliku v tom, že se od počátku psalo, že celý ten případ je „nějaký divný“,“ říká Mlynář s odstupem dvanácti let, které uplynuly od chvíle, kdy se mu stát musel za nezákonné trestní stíhání omluvit.

Právě v tom je jeho případ poměrně unikátní. Podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, mohou poškození žádat po státu náhradu škody. I když se to děje poměrně často, fakticky stát žadatele neodškodňuje a odkazuje je obvykle na zdlouhavé soudy. Například vloni vedl stát se žadateli o odškodnění 2174 soudních sporů (tématu odškodňování a přístupu státu se budeme věnovat v některém z dalších textů na HlídacíPes.org, pozn. red.).

Snahu o finanční odškodnění si i proto Mlynář nakonec na radu svého tehdejšího právního zástupce Tomáše Sokola rozmyslel. „Ministerstvo spravedlnosti se nikdy nikomu dobrovolně neomlouvá, vždy se k tomu nechá odsoudit. Úředníci na straně státu, konkrétně ministerstva spravedlnosti, se dnes bojí, že když by rozhodli, že došlo k neobhajitelné nespravedlnosti a přiznali oběti odškodnění, mohli by za to sami čelit trestnímu stíhání. Proto odškodnění nikdy nikomu dobrovolně nevyplatí bez soudního rozhodnutí, což je ovšem na další roky souzení,“ shrnuje Mlynář, který se rozhodl požadovat od státu pouze oficiální omluvu, které se nakonec v roce 2009 dočkal.

„Šlo mi tehdy víc od dobrou pověst než o peníze. Nebyl jsem naštěstí držen ve vazbě, takže stejně šance vysoudit nějaké relevantní peníze nebyla. Chtěl jsem hlavně satisfakci a omluvu.“

Někdejší první náměstek ministryně spravedlnosti Marek Görges tehdy přiznal, že se ministerstvo příliš často neomlouvá: „Takové případy jsou ojedinělé, protože lidé zpravidla žádají o odškodnění ve formě finanční, nikoli o omluvu.“

Žalobci utržení ze řetězu

Pochybení spatřuje Mlynář i v přístupu Nejvyššího státního zastupitelství, které mohlo například metodickým pokynem nebo prověrkou trestní stíhání zastavit „Trestný čin znamená mít úmysl a způsobit škodu, ne udělat blbé rozhodnutí. Ne, že si státní zástupce řekne, že to je nějaké divné, tak to zažaluje a drží se logiky, že „ když je ten člověk nevinný, u soudu se to přece prokáže“. To, že vám tím zničí život, je jim jedno,“ konstatuje Mlynář s tím, že roky stíhání a souzení byly náročné i existenčně.

„Státní zástupce měl žalobu opřenou o absurdní tezi, že jsem jako poslanec o zákonu o majetku státu hlasoval, takže jsem ho musel přece dobře znát. To, že tahle konstrukce prošla až k soudu, považuji za velký předěl v tom smyslu, že od té chvíle stání zástupci uvědomili, že si vlastně mohou dovolit ve vztahu k politikům cokoli a ještě jim to možná posvětí soud,“ zlobí se Mlynář.

Za podobné případy, kdy se státní zástupci „utrhli ze řetězu“, považuje v úvodu zmíněný případ exministryně Parkanové i sérii obvinění spojených s bývalým premiérem Petrem Nečasem a jeho nynější manželkou Janou Nečasovou, tehdy Nagyovou.

Například exposlanci Marek Šnajdr, Ivan Fuksa a Petr Tluchoř byli původně v roce 2013 stejně jako Nečasová zadrženi a skončili ve vazbě, nakonec ale Nejvyšší soud rozhodl o tom, že se jich trestní stíhání netýká kvůli poslanecké materiální imunitě. Trojice zákonodárců posléze vysoudila od státu odškodné za nezákonné trestní stíhání v řádu stovek tisíc korun.

Mezi žadateli o odškodnění lze najít i řadu mediálně známých případů. Kupříkladu dnešní eurokomisařka Věra Jourová byla obviněna z korupce v souvislosti s dotačními podvody v kauze Budišov. Mezi říjnem a listopadem 2006 strávila ve vyšetřovací vazbě celkem 33 dní, v létě 2008 však státní zástupce její stíhání zastavil s tím, že se skutek, pro který byla obviněna, nestal. Poté se Jourová začala se státem soudit o odškodnění, verdiktu se dočkala v roce 2011, stát se však opakovaně odvolával a spor skončil až v roce 2014. Jourová tedy po pěti letech soudů vymohla 2,7 milionu korun.

Jiný případ je aktuální snaha Lukáše Nečesaného. Muž původně odsouzený za pokus o vraždu kadeřnice z Hořic na Jičínsku se přihlásil o odškodnění za nemajetkovou újmu. Za škodu způsobenou trestním stíháním a uvězněním požaduje necelých 19 milionů korun. Podle jeho právníka je ale klient „ochotný jednat s ministerstvem spravedlnosti o mimosoudním vyrovnání pod 10 milionů korun“. Právníci ministerstva už tento požadavek odmítli jako přemrštěný, a věc proto poputuje k soudu.


Sérii textů k tématu náhrad za škody způsobené státem při výkonu veřejné moci podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.

Líbil se vám tento text?
Podpořte nás převodem pomocí QR kódu

Naskenujte QR kód prostřednictvím Vaší mobilní bankovní aplikace a zadejte částku dle libosti.

Děkujeme za podporu!
QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

15 komentářů

  1. Tondach napsal:

    Vladimíre, možná, že by bylo všechno úplně jinak, kdybyste s Ivanem nebyli odstranili paní Marvanovou z čela Unie Svobody ….

  2. petrph napsal:

    Ale právě že vůbec ne. To je samozřejmě naprostý blud, který nemá v právních předpisech žádné opodstatnění, že by „politici neměli být trestně zodpovědní“ za svá politická rozhodnutí. Je zde výjimka pro poslance (senátory) při jejich projevech v parlamentu – ovšem ta se týká jejich zákonodárné a kontrolní činnosti, a pak pro prezidenta (což by bylo na dlouhou debatu)

    Pro politiky ve vládě (ani ve vedení krajů, obcí atd.), pochopitelně ne, ti mají rozhodovat v souladu se zákony, a pokud ty je porušují, mohou/měli by být vyšetřováni a stíháni stejně jako kdokoliv jiný. Je zde možná chyba, že se s tím nezačalo hned po sametu (dokonce ani příliš u odejitých komunistických pohlavárů), a u těch nových taky ne, takže v poslední době jsou náhle překvapení.
    No a všechno ostatní už jde na vrub našemu složitému právnímu řádu, ve kterém už se ani nikdo pořádně nevyzná, a nikdo tedy ani nedokáže předem zaručit, jestli je nějaké rozhodnutí či výkon v souladu či v rozporu se zákonem. Ovšem i v tom mají/by měli být vrcholní politici nastejno jako občané pod nimi, aspoň by je třeba napadlo, že by se ty právní předpisy mohly zjednodušit .

    A ono ještě na závěr, možná bohužel, ani soudci (navíc až v poslední instanci) nejsou bohové, aby jejich výroky byly vždy neomylně spravedlivé, Tudíž, loajálně je uznáváme, leč nedokazuje to samo o sobě, že by ti nižší soudci, státní zástupci a policie před nimi vždycky postupovala protiprávně…
    Aby se pak neříkalo „Rychetský dal, Rychetský vzal , velebeno buď jeho jméno“, i kdyby šlo třeba o restituce pro Lichnštejny..

    • DJ napsal:

      Takže v tom případě i p. Ráth sedí neoprávněně. On ten úplatek byl vlastně politické rozhodnutí.

      • petrph napsal:

        Tak jak tu větu píšete, tak je to naopak „.. p. Ráth sedí oprávněně, protože když ten úplatek přijal, nechal se ovlivnit ve svém politickém rozhodnutí, v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu“,.. jak to popisuje par. 331 tr. zákoníku. V tom by to bylo ještě poměrně jednoduché.

        Nebudu teď radši hodnotit těch 7 let trestního řízení do všech podrobností, protože spousta věcí tam byla skutečně i ze strany justice na hraně. Ale dá se říct, že kdyby justice podobně jako dr. Ratha, dokázala úspěšně odsoudit všechny politiky, kteří udělali něco podobného (mimochodem, třeba i chudinku Parkánovou – i ta mohla dostat aspoň podmínku za vyučenou), tak by ta naše politika byla mnohem čistší. A možná (možná) by seděl už i Babiš…

        • Tondach napsal:

          …nikdy nepřiznal, že přijal v krabici sedm milionů a že to byl úplatek….

          • petrph napsal:

            Bohužel, právě to jeho zatčení bylo jednou z věcí na hraně ústavnosti, čili zrovna tenhle důkaz u něj nalezené krabice s miliojóny měli soudci škrtnout jako první.
            Takže bych odkázal spíše na několikaleté vyšetřování policejních cifršpionů v ekonomické evidenci kraje a dalších subjektů, Právě to co tam našli, použili pak proti Rathovi u soudu. Plus tedy co si pametám, taky jedna nadšeně vypovidající korunní svědkyně…A haldy záznamů z odposlechu (i když ty pak NSS zrušil).
            Kéž by se u většiny obviněných z ekonomických zločinů podařilo prokázat aspoň to..

    • Jan napsal:

      Dobrý den, článek byl o kriminalizaci politických rozhodnutí a neochotě státu odškodnit oběti za nespravedlivě vedené a protahované trestní stíhání. Na úrovni měst a obcí je podávání TO častou formou politického boje. A často je to tak, že při troše zlé vůle můžete být šikanován trestním oznámením, ať hlasujete v určité případě PRO nebo PROTI. A to je špatně. Takže Vaše moudra jsou občas trochu vedle.

  3. Petr Agulár napsal:

    2003 – příspěvková organizace ministerstva informatiky Testcom zakládá společnost Testcom servis s.r.o. a vkládá do ní 7,5 milionu na provoz portálu veřejné správy. To nebyla chyba. To byla vědomá činnost. Ta měla za následek víceméně krach Testcomu. Ten dnes patří pod společnost ČMI. Kdyby si ho ČMI nevzal, Testcom by zanikl. Byl v tom jasný úmysl a vznikla značná škoda. Akorát je to dlouho, tak máte pocit, že si to nikdo nepamtuje.

  4. Pepa napsal:

    S kriminalizací politických rozhodnutí to nemělo nic společného. Mlynář nedodržel pravidla pro zřizování organizací státem a vkládání státních prostředků do nich. Že to není postup souladný se zákonem, to bylo tehdy známo každému, kdo se v této problematice trochu orientoval. Přesto to Ministerstvo informatiky udělalo a Mlynář se pod to podepsal. Nebylo to zralé na stíhání jenom proto, že zařadil zpátečku dřív, než byly ty peníze za něco vynaloženy. Zda je to důvod k ublíženosti i po letech si proto nejsem zrovna jistý. Chybu udělal nejen státní zástupce, ale také Mlynář sám.

  5. ivan napsal:

    Každý, kdo vstupuje do politiky by měl ručit svým majetkem za svá politická rozhodnutí a konání. Politik MUSÍ nést finanční a trestní odpovědnost za svůj výkon funkce, jako každý jiný zaměstnanec. Ten za vyrobený zmetek také zaplatí.
    Pokud Parkanová kupovala předražené letouny KASA, musí být potrestána, pokud se chceme nazývat právním státem.

    • Tondach napsal:

      To do politiky nikdo soudný nepůjde! Zrovna tedy Parkanová nešla sama od sebe někam do obchodu a nekoupila to, ale doporučila jí to určitě nějaká komise!
      Vy byste něco koupil za sto milionů aby za tři roky někdo plácnul, že to on mohl koupit za osmdesát a vy byste to zaplatil?
      Ani zaměstnanci nemohou nést finanční a trestní odpovědnost za svůj výkon funkce! Přepadenou vykradenou poštu holka od přepážky není schopna zaplatit. A ve škodovce jsme zmetky házeli do bedny a šly znovu do hutí …..

      • Honza napsal:

        Navíc byla tak hloupá, že si ani o ten úplatek neřekla :-/

        A co se týká toho svědka, co řekl, že to mohl koupit za 80 – měl na to nějaký papír? Pokud ne, měl by být souzen za křivé svědectví.

      • petrph napsal:

        Jenže a bohužel, i na té holce od přepážky by tu náhradu za vyloupenou poštu mohli vyžadovat. To už se právě stalo, po loupeži v Dejvicích, . říjen 1997. Kdy se pak takto Pošta právě hojila na svých lidech, s argumentem, že při tom porušili předpisy. S tím prostě musí člověk počítat vždy, že právně stojí proti mnohem většímu subjekt, který má mnohem víc peněz na drahé právníky, jejichž právnické argumenty pak soudy mohou uznat.
        Věc druhá, soud už při rozsudku nezajímá, zda ten člověk je nebo není schopen zaplatit – od toho jsou přece exekutoři, aby z něj ty peníze dostali, i kdyby mu měli prodat střechu nad hlavou..
        Jenomže, „Ten rozdíl s Parkanovou“ je právě ten, že Česká pošta je (i když státní), tak ale přeci jen komerční podnik, Čili jeho top manažeři zodpovídají za majetek firmy – a mají snahu ty ztracené peníze dostat zpět.. /jakkoliv, sory jako/. Zatímco v případě peněz z rozpočtu státu o kterých rozhodují členové vlády na základě doporučení nějaké vlastní komise??? To si tedy policie dovolila hodně že se v tom začala hrabat a vyšetřovat. :))))))

  6. Dan napsal:

    Mlynář porušil zákon, který sám jako poslanec přijal. Když se o tom začalo psát a státní zástupce dal podnět k šetření, vzal Mlynář zpátečku, ale státní aparát to šetřil dál jako úmyslné jednání. Nyní Mlynář brečí, jak byl vlastně poškozený on, protože čin spáchal neúmyslně. Jenom díky děravým zákonům nesedí v teplákách spolu s Vondrou, Topolánkem, Nečasem, Bendou a dalšími podobnými vykuky.
    No, bude hůř, ODS a sTOPka se opět dostává k moci a Mynáře vystřídají zase Mlynáři.

  7. PetrV napsal:

    Ohledně státu a „jeho ochoty“ dělat cokoli, zejména pak například v oblasti ne/platit, mne vždy polívá studený pot… Většina tiše předpokládá, že ono ne/platit jsou „nějaké“ vytištěné peníze, se kterými nemáme nic společného. Já za tím ale bohužel vždy vidím peníze, zaplacené státu v rámci výpalného (nezvěmež to oficiálně například daněmi) od lidí a firem, které se snaží uživit. Takže odškodnění nevinným? Určitě! Ale ať ho zaplatí ze svého žalobce. Státní žalobce… Za újmu na fyzickém i psychickém zdraví, které způsobil svým jednáním, podáním žaloby. Voláme přeci po osobní zodpovědnosti, nebo ne?

Přidávání komentářů není povoleno
ReklamaBělorusko