Milan Zelený: Řecké referendum aneb Co mají společného brazilští papoušci a Evropská unie
Unie učí lidi, podobně jako chovatel papoušky, spoléhat ne na sebe, ale na druhé. Různé dotace, stimuly, granty a „čerpané zdroje“ jsou směrovány jak lupičům a parazitům, tak i těm potřebným a stále více závislým, píše ve svém podobenství ekonom Milan Zelený.
***
Na fazendě „Baile“ v brazilském státě Mato Grosso do Sul, jsme se při naší expedici potkali se dvěma domácími papoušky. Krásní ptáci, klidní, milí a dokonale ochočení.
Každé ráno dostali od paní Růženky krmení bobů, ovoce a semen, každé ráno radostně zobali.
Čtěte také: Čtyři města, most, továrny… jak Jan A. Baťa měnil Brazílii
Ale každé ráno se také slétlo hejno vran, strak a jiných zlodějíčků, kteří jim potravu bleskurychle rozkradli, sezobali nebo odnesli. Ochočení, domácí papoušci zpočátku protestovali (říkala Růženka), ale později už byli ticho a jen stoicky pozorovali loupežníky, jak jim odnášejí potravu. Ani nešpitli.
Pro pozorovatele bylo tristní, jak se krásné organismy přírody podřizují lupičům, nebrání se – a dokonce ani nevydají přirozený výkřik alarmu, geneticky zakódovaný u všech přirozených a samostatných druhů.
Jiní vám to ukradli? Dostanete zas
Večer se paní domu vrátila, uviděla prázdná krmítka a automaticky přisunula novou dávku krmiva. Papoušci soustředěně a nadšeně zobali, až vše vyzobali. Vše zůstalo v pořádku.
Den po dni, rok po roku – stále totéž. Růženka opakovaně doručovala denní přísun potravin: ráno pro zloděje a šejdíře, večer pro ty hodné, klidné a tiše čekající papoušky. Papoušci se vůbec nenamáhali a čekali na svůj jistý, večerní přísun zobu; který vždy přišel, s pravidelností švýcarského chronometru.
Vznikla záviděníhodná rovnováha: přísun potravy krmil zloděje i papoušky a obě strany byly nadmíru spokojeny. Jen v kuloárech se ještě mluvilo o tzv. dlouhodobé udržitelnosti organismu.
Pak nastal zlom: Růženka onemocněla a cizí zaměstnanec sypal papouškům každé ráno celou jejich denní dávku, podle předpisu. Lupiči a zloději nadšeně žrali a zobali, papoušci klidně přihlíželi – večerní přísun však vyschl, jako řecké bankomaty. Celé papouščí dormitorium bylo plné lumpů, zlodějů a příživníků – plus dva skomírající papoušci, kteří tiše a odevzdaně čekali – na spásnou Růženku.
Udržitelnost versus pud sebezáchovy
Dlouhodobá udržitelnost ochotně a dobrovolně suplovala, obětovala a degradovala dlouhodobou sebeudržitelnost. Papoušci už byli závislí, ale ne autonomní a svéprávní: neuměli se bránit, ba ani tiše zaskřehotat.
Dlouhodobá udržitelnost není sebeudržitelnost. Když se i lidé dělí dobrovolně se zloději, a často pro ně přímo volí primát a preference, stanou se podobní miloučkým papouškům z fazendy v Mato Grosso.
A už jsme s naším podobenstvím v Evropské unii. Krmení papoušků je založeno na pravidelném přísunu “potravy“, která byla již dříve ve formě daní uzmuta a přerozdělena jak pro zloděje, tak pro plátce daní. Lidští „papoušci“ si potravu nehledají, její přísun je zajišťován, a ve jménu dlouhodobé udržitelnost i patřičně finančně dotován.
Když pak „Růženka“ odejde, anebo onemocní, naši milí papoušci jsou v „pr… ůlomu“. Nikdo jim nepomůže – a oni si už sami pomoci také neumí.
Papouščí život „na sekyru“
Evropská unie učí lidi, podobně jako fazenda papoušky, spoléhat ne na sebe, ale na druhé. Různé dotace, stimuly, granty a „čerpané zdroje“ jsou směrovány jak lupičům, tak i těm potřebným a stále více závislým.
Tak jako papoušci z fazendy v Mato Grosso do Sul i občané Evropské unie ztrácejí přirozenou schopnost své peníze vydělávat a oficiální zlodějně se bránit. Peníze se stávají něčím, co se již nevydělává, ale prostě nachází v korytech veřejného šrotovníku. Peníze se v unii tisknou, uvolňují, poukazují, čerpají, vypůjčují, přidělují, ždímají, vymáhají, atp. – všechno možné, jen ne vydělávají.
Papouščí život „na sekyru“ názorně demonstruje Řecko; dokonce se o tom volilo i v referendu. Celá řada unijních zemí je v podobné situaci, i když o tragickém zadlužení populace se veřejně nemluví. Zatloukat, zatloukat a zatloukat – je české i středoevropské heslo. Spoléhání se na HDP růst, který nám ani nepatří, je dobrým příkladem rozjásaného „sebefackování“. To už ani papoušci z fazendy nedělají. Proto v Evropské unii vzkvétají akciové trhy, podražuje půda, bobtná stát a předou se lepkavé pavučiny hazardu.
Zrazení papoušci si mohou jistě odletět do své nejisté, ale plodné savany – ale občané Evropské unie? Do závislosti na až nadmíru jisté říše junckerů, bankéřů, politiků, byrokratů a vysychajících bankomatů? Quo vadis, Evropská unie?
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
Čtěte též
Romská ghetta, otroci, místní mafie a rasismus jako legitimní názor
Ústecká koncernová tsunami: ANO zválcovalo partnery, v radě kraje bude mít většinu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
7 komentářů
Výstižný, tohle je taky dobrý,škoda, že to není nikde na internetu http://milanzeleny.com/cs-CZ/stranky/1/-/0/198/milan-zeleny-ze-valka-nakopne-ek
Dobrý den.Je v tom i kus pravdy,ale je to hodně,ale hódně zjednodušené.Kdo věci nerozumí,bude nadšeně tleskat.
Když potom čtete titulek jako třeba …“ Hrdé Řecko se otočilo k Evropě zády…“
Musíte mít pocit, že se tu někdo zbláznil. Hrdé Řecko ukázalo Evropě svou holou řiť. To je sice možná pro někoho projev hrdinství, ale země, která nedokáže vyprodukovat ani na roční splátku dluhu by se raději měla starat o konkrétní řešení než o nablblá gesta.
Pane Zelený již dávno před vámi na to co píšete upozorňoval pan Klaus. Jenže lidé podléhají sprosté propagandě, koupeným médiím a blbostem které vysílá TV Nova. Kdyby někam papoušci odletěli, tak tam chcípnou protože bez Růženky jsou ztraceni. Řecká revoluce není nic jiného než šíření Rudého moru a to občanům EU musí někdo polopaticky vysvětlit.
Mimochodem, abychom to zase neviděli tak jednoduše :
„..Pro pozorovatele bylo tristní, jak se krásné organismy přírody podřizují lupičům, nebrání se – a dokonce ani nevydají přirozený výkřik alarmu, geneticky zakódovaný u všech přirozených a samostatných druhů.“
Ve skutečnosti ovšem je naopak geneticky zakódováno že ten přirozený výkřik alarmu je vydáván pouze v těch situacích kdy to má smysl..Například když se má (může) dát stádo před vetřelcem na útěk. Nebo pokud může stádo zaujmout nějakou bojovou formaci (mláďata dovnitř stáda, čelem k vetřelci nejsilnější samci s napřaženými rohy a tvrdými kopyty). Pokud není šance ani na jedno, tak zděděný instinkt říká zůstat potichu, a nechat vetřelce sežrat celou kořist, a doufat že tím se jeho hlad pro dnešek ukojí
Což tedy znamená že i dnes,jestli chceme aby ti občané -papoušci i ovce vysílali varovný signál, musí mít jistotu že jej někdo uslyší a přijde na pomoc.Policie, soudy, kontrolní úřady,neřkuli přímo zvolení politici?
O tom možná přemýšlet než očekávat že se dají papoušci nebo obce nechají kvůli pár darovaným zrnkům roztrhat..
Prof. Zelený po léta konzistentně dokazuje, že recept ani náhodou žádný byť jen trošku realistický recept na základní problémy nemá a tak se hlavně soustřeďuje na
populistické
hrubě zjednodušené
výklady věcí.
Svoji užitečnost vyčerpal počátkem 90. let, kdy všeobecné opojení Klausem a „léčbou Klausem“ charakterizovalo transformaci a všechny formy a fáze privatizace a K NAŠÍ ŠKODĚ prof. Zelený mohl své, bohužel ignorované, návrhy na transformaci zvěřejňovat jen v tedhy ještě stále Rudém právu.
Od té doby je ale mudrování prof. Zeleného tak ři onak nerelevantní.
Škoda.
Podle mne nejde o ptačí zob pana Zeleného ale o Ruské ponorky v Řeckých přístavech a Čínské investice V Řecku. Věřitelé si uvědomují svoji velkou vinu na revoluci v komunistickém Řecku a neznají návod jak zachránit demokratickou Evropu, proto i to nekonečné dohadování. Tak to vidím já i bez škol pana Zeleného a velmi se tím bavím.