Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Zdeněk Šmejkal (vpravo) v rozhovoru s publicistou Romanem Chlupatým v rámci ekonomické konference Kostelec 2020.
,

Média nejsou investice, vnímám je spíše jako pojistku pro ty, co dělají opravdu velký byznys

Krizový manager Zdeněk Šmejkal a jeho kolega Václav Novák v minulosti pomáhali stavět zpět na nohy podniky jako Setuza, Vítkovice Holding nebo České aerolinie. Vloni se dostali do pozornosti médií i proto, že kdysi prodělečnou firmu Technistone prodali americkým investorům zhruba za miliardu a půl. O Zdeňku Šmejkalovi z manažersko-investiční skupiny M.L. Moran se pak začalo říkat, že je to nejnovější český miliardář.

„V byznyse štěstí potřebujete. Naopak celá covid situace je neštěstí. Některé firmy jsou na to připraveny více, jiné méně. Firmy, které nejsou schopny zvládnout okamžitý desetiprocentní propad tržeb bez nějakých větších záchvěvů, nemají na trhu co dělat, ale pokud je propad třicetiprocentní nebo ještě vyšší, tak to už je problém,“ říká Šmejkal v rozhovoru pro HlídacíPes.org a ekonomický pořad Řečí peněz Českého rozhlasu Plus.

Jak zasáhl koronavirus do života vám osobně?

Mám heslo, že žádná krize nesmí zůstat nevyužitá, což asi nikoho nepřekvapí, když se většinu života věnuji krizovému managementu. Krize mne zasáhla pozitivně v oblasti rodinného života – trávím více času s dětmi v době, kdy to potřebují. Z hlediska byznysového jsou firmy, které tím nejsou zasaženy vůbec nebo jen málo a pak jsou firmy, které jsou zasaženy více, třeba v oboru automotive, kterou také máme. I na to se dá ale dívat jako na příležitost. Je třeba si přiznat, že na krizi tratí všichni, pak si říct, co udělat pro to, abychom byli schopni předběhnout konkurenci. Nám se to daří, získáváme nové projekty a třeba na rok 2022 máme domluvené větší tržby než v roce 2019. Samozřejmě, že bez covidu by se nám dařilo asi lépe.

Přicházejí za vámi i firmy v problémech s nabídkou – kupte si mne?

Těch nabídek chodí týdně několik. Ale myslím si, že to hlavní teprve přijde. Teprve skončila memoranda na splátky, firmy měly zásoby, které spotřebovávají, ale to se postupně vyčerpává. Odhaduji, že v druhé polovině prvního kvartálu, začnou tyto příležitosti výrazně přibývat. My se při tom díváme hlavně na to, zda má ta firma svůj vlastní produkt a zda se s ním dá pokračovat i po restrukturalizaci.

Hledá se globální hráč z Česka

V jednom starším rozhovoru jste si stěžoval právě na to, že na trhu je sice dost firem ke koupi, ale jen málo z nich má svůj vlastní finální výrobek. Je to obecně problém české ekonomiky?

Je to tak. Těch firem je extrémně málo. Detailněji se podíváme zhruba na jednu z dvaceti, možná z třiceti, protože náš první filtr je právě to, jak silný má produkt a jak je možné jej odlišit. Nicméně myslím, že se to bude měnit. Náš průmysl byl dlouho vlastně jen zpracovatelský, dnes je situace lepší než byla před třiceti lety a do budoucna vidím potenciál v nových firmách na úrovni start-upů, kde je neskutečný lidský potenciál. Tak pět, šest let zpátky tu také začal fungovat venture kapitálový trh. Díky tomu, že příležitostí už je relativně dostatek, je možné investovat už i portfoliově a vyhnout se většímu riziku. To uvolnilo obrovský potenciál start-upistů i investorů.

Nechal jste se slyšet, že hledáte firmu, kterou byste koupil a udělal z ní globálního hráče, a že to musí být něco velkého… Už jste našel?

Do jedné firmy jsme nedávno investovali. Je to česká firma 24Vision, která se zabývá digitální kontrolou kvality. V našich podnicích se nad rámec tuzemského průměru věnujeme tomu, čemu se říká průmysl 4.0, a tahle firma nás hodně zaujala. Za předpokladu, že se osvědčí byznys model, bude mít určitě globální ambice. Myšlenka je to správná, což potvrzuje fakt, že 24Vision se teď v jedné mezinárodní soutěži start-upů umístila jako třetí v Evropě. Což samozřejmě nezaručuje komerční úspěch, ale potvrzuje se, že digitální kontrola kvality je v průmyslu dobrý směr.

Jak už jsme řekli, vloni jste po devíti letech úspěšně prodali firmu Technistone, inovativního výrobce desek z technického kamene z Hradce Králové. Leckdo by si možná řekl – mám miliardu, už nebudu dělat vůbec nic, stejně ty peníze nikdy neutratím… Nenapadlo vás to někdy?

Nemůžu říct, že jako myšlenka mne to nikdy nenapadlo, ale vnitřně to tak vůbec necítím. Moje práce mě extrémně baví. Vždy jsem hledal seberealizaci a je jasné, že ambice a požadavky se mění v čase. Já už třeba teď nutně nepůjdu do firmy proto, že se tam dají vydělat pěkné peníze, ale raději do menšího projektu, který má pěkný produkt, co se dá rozvíjet. To je to, co teď hledám. Firma má samozřejmě podnikat za účelem zisku, ale bude mi padesát, jsem v poločase své byznysové kariéry, a tak hledám, jak smysluplně strávit tu druhou půlku.

Váš kolega Václav Novák říkal, že tušil prý už celý rok, že se něco stane, protože prosperita a klid trvala příliš dlouho, už deset let… Vy jste měl taky tušení, že se něco stane? Ostatně Technistone jste prodali jen chvíli před nástupem koronakrize.

Jsme společníci a trávíme spolu hodně času a tyto věci máme dobře prodiskutované. Vedli jsme velkou debatu o tom, zda ten Technistone prodat už v roce 2018 nebo si ještě počkat na konec roku 2020, protože firma pořád rostla. Nakonec jsme se rozhodli zhruba pro polovinu roku 2019, protože jsme si říkali, že něco přijde… Sice se o tom spekulovalo už tak tři roky, ale byl to přeci jen náš nejvýznamnější projekt a nechtěli jsme jej vystavovat přílišnému riziku. Přišlo nám, že je to správný čas, protože „něco“ může přijít. A nakonec přišlo. Byla to spíše naše opatrnost než prozřetelnost.

Napadá mne, že třeba KKCG Karla Komárka prodala letos na jaře před krizí CK Fischer… Jak moc je podle vaší zkušenosti v byznyse důležité štěstí?

Štěstí hraje roli; větší než jsem si myslel. Nevěřím moc na náhodu, protože to je situace, kdy jste se o něco nepřičinili, nešli jste tomu vstříc a stejně se to stalo. Spoléhat na náhodu se nedá, to je v rovině hazardu. Ale štěstí potřebujete. Celá covid situace je naopak neštěstí. Některé firmy jsou na to připraveny více, jiné méně. Firmy, které nejsou schopny zvládnout okamžitý desetiprocentní propad tržeb bez nějakých větších záchvěvů, nemají na trhu co dělat, ale pokud je propad třicetiprocentní nebo ještě vyšší, tak to už je problém a potřebujete i to štěstí, protože to jsou věci, které nedokážete ovlivnit. Nicméně platí, že štěstí přeje připraveným.

Média dnes nejsou byznys, ale pojistka

Vaše investiční společnost M.L. Moran o sobě na webu píše, že „klade důraz na středně- až dlouhodobý investiční horizont se snahou o trvalý pozitivní dopad“. Co je v tomto smyslu ta dlouhodobost, když se v byznyse obvykle pracuje se čtvrtletími výhledy?

Tak to na webu asi budeme muset opravit, protože bych řekl, že ten investiční horizont je pro nás v principu trvalý. Když se trefíme do firmy či do produktu, tak by mělo být cílem je vlastnit spíše trvale. Tím neříkám, že nikdy nic neprodáme. Děláme to tak, že když se firma dostane do určitého stádia, uděláme si takové check-pointy, kdy dáme dohromady všechna pro a proti a řekneme si, zda má smysl ji prodat, nebo ne. V případě Technistonu jsme měli za devět let asi čtyři takové chceck-pointy a nakonec jsme si řekli, že to prodat máme, protože rychlost dalšího rozvoje byla ohrožená.

Jak se jako investor s tímto přístupem díváte třeba na média; uvažoval byste o tom, že mohou být zajímavým investičním cílem?

Myslím si, že ne. A myslím si to poměrně rozhodně. Média dnes často slouží jako jakýsi back-up, pojistka, když děláte byznys v nějaké větší míře… Ekonomický význam v tom nevidím. I když jsme v minulosti dělali i velké projekty pro stát, vždycky jsme se snažili držet si odstup a až ostentativně si nevytvářet politické vazby, krytí a podobně. Pro nás tedy média žádný byznys nejsou.

Když jste zmínil manažerskou práci pro stát, tím máte asi na mysli hlavně restrukturalizaci ČSA, to bylo před 11 lety za úřednické vlády Jana Fischera…

ČSA, ale také Vítkovice, které tehdy v roce 2000 vlastnil ze 70 % ještě Fond národního majetku. U ČSA byli zadavateli přímo tehdejší premiér Fischer s ministrem financí Eduardem Janotou. Tenkrát byly ČSA na pokraji přežití, což se moc veřejně nevědělo, což je dobře, protože by tu dnes už asi nebyly. Měly velké problémy v likviditě, ale tu situaci se podařilo zvládnout za několik měsíců našeho působení. Významně k tomu přispěli zaměstnanci firmy a také odboráři, kteří svým přístupem pomohli firmu zachránit. Proto ČSA jsou nadále na letecké mapě, i když mají opět problémy, byť způsobené něčím jiným.

Máte dodnes ČSA jako srdeční záležitost, sledujete, jak se jim vede? Případně i zmíněné Vítkovice, či Setuzu, kde jste také působil?

Nemám. I když musím říct, že u ČSA je skutečně těžké si citovou vazbu nevybudovat. Je to takový sexy byznys, který vás chytne. Ale přistupoval jsem k tomu jako k projektu, u krizového managementu je naopak na škodu, pokud jste emocionálně, případně finančně zaangažován. Naopak u rozvojových záležitostí si emoce připouštím, protože vám to dodává autenticitu. Když jste sám nadšený, lépe se vám daří nadchnout ostatní lidi.


Rozhovor vznikl v rámci akce Kostelec 2020 (přezdívané též český Davos) která by se za normálních okolností konala na zámku v Kostelci nad Orlicí. Letos se kvůli koronaviru odehrála on-line.

Rozhlasová verze pořadu:

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

3 komentáře

  1. Krkowitz fon Milowitz napsal:

    Hlídací pse/psi DEMOkracie nějak jste se nevypořádali stím že co se dnešních Čínských STÁTních AREOlinek týče byl pan NOVÁK se ŠMEJKALem z  v závažnem konfliktu zajmu kdy jeden zastupoval přimo stát jako prodavajícího KOREAncum a druhý zakladatel travel service charterovích VÍTKOVICE AIR který je oklikou přes opci pro KOREAnce KUPUJÍCÍm do svého low costu.

    • Pavel napsal:

      Ještě jsi zapomněl zmínit čínského podržtašku luftjardu, který devastaci těch aeroliní má na triku.

    • zs napsal:

      Dobrý den, jedná se o náhodnou shodu jmen – pan Šmejkal v Travel Service je zcela jiná osoba.

Přidávání komentářů není povoleno