ESEJ. Moderní společnost je dnes ovládána zcela jinak, než bylo dříve typické. Moderní síťové metody vytvořily svět, kde lidi neovládáte logikou, ale naopak naprostým chaosem, který mocenským záměrům manipulující oligarchie dokonale vyhovuje. Není žádná náhoda, jak hluboce se Petr Macinka a jeho Motoristé inspirují právě tímto Trumpovým postupem.

Nejde jen o to, že Macinka podobně jako Trump vyznává naprosto stejnou lež o klimatu, ale především o to, že vědomě kopíruje identické psychologické metody nabírání voličů.

Největším paradoxem této strategie je, jak masivně a poslušně na ni všichni skočili. Včetně médií a demokratické veřejnosti. Každá nová provokace je rozmazávána a rozebírána pro věc samu, místo aby byla nasvícena jako vědomě nastražená past: jediným cílem je zničit jakoukoliv smysluplnou agendu a nahradit ji permanentním chaosem.

Zahlcení prostoru

Tato metoda nevznikla ve vakuu. Její kořeny leží v ruském propagandistickém modelu, technice chrlící obrovský objem sdělení k naprosté dezorientaci publika.

Steve Bannon, americký politický stratég, tuto taktiku následně adaptoval pro západní politiku do podoby „zahlcení prostoru“. V jeho pojetí už totiž nejde primárně o vymýšlení lží, ale o permanentní produkci drzostí, umělých konfliktů a afektovaných výstupů.

Celý tento mechanismus funguje proto, že demokratické instituce jsou strukturálně nuceny reagovat: novinář musí nejnovější absurdní incident popsat a odsoudit, opozice se vůči němu musí vymezit, lidé na sítích se rázem nezabývají ničím jiným.

Ve světě, kde existuje milion reálných problémů, včetně fatálně důležitějších, a každý člověk má omezenou kapacitu je vstřebávat, se takto využitelný prostor podobnými, uměle a záměrně stvořenými aférami jen dál drasticky snižuje.

Jak bude část elektorátu ANO postupně zjišťovat, že jim agrooligarcha opět nic konkrétního nepřinesl, začnou tito lidé toužit po ještě extrémnější krmi, která bude saturovat jejich specifické psychologické potřeby.

Každá reakce legitimizuje provokaci a povyšuje ji na pluralitu. Macinka na tuto strukturální past spoléhá vědomě – demokracie se totiž nemůže rozhodnout ignorovat útok na sebe samu, aniž by se zároveň vzdala svých principů. To je past, ze které není elegantní únik.

Cílem není zpochybnit nějakou konkrétní pravdu, ale vyrobit čistý afekt, který společnost okamžitě rozsekne na nesmiřitelné tábory. Právě toto neustálé, radikální rozdělování společnosti je další klíčovou bannonovskou taktikou.

V tomto uměle vyvolaném kmenovém boji pak veřejnost ztrácí energii řešit skutečně podstatná společenská témata. Značná část publika, jejíž pozornost je evolučně a psychologicky přitahována spíše k vyhrocenému konfliktu než k nudným faktům, je však k uživatelům tohoto nástroje až magicky přitahována.

Není to žádné utajené spiknutí. Bannon otevřeně radí, jak reagovat přesně na ty situace, kdy vás demokratická společnost za tyto umělé skandály po právu vypíská – tak, jak to zažil Macinka ve Strážnici: „Ať vás nazývají rasisty. Ať vás nazývají extremisty. Noste to jako odznak cti! Hněv a strach dostávají lidi k urnám, ne fakta.“

Macinka a jeho okolí si uvědomují, že tato metoda na určitý typ publika spolehlivě funguje. Dobře ví, že o své kmenové, již zradikalizované voliče nepřijde, naopak, tímto vyhroceným stylem dokáže na svou stranu přetáhnout voliče balancující na pomezí příčetnosti a nepříčetnosti, a to například na úkor hnutí ANO.

Aktuální nervózní reakce a kritika Aleny Schillerové vůči Macinkovi je toho důkazem: marketingový tým ANO už správně tuší, že tato strategie bude na jejich vlastní lidi nakonec fungovat.

Zatím se to sice neprojevuje plně, ale s tím, jak bude část elektorátu ANO postupně zjišťovat, že jim agrooligarcha opět nic konkrétního nepřinesl, začnou tito lidé toužit po ještě extrémnější krmi, která bude saturovat jejich specifické psychologické potřeby.

Babišovy předvolební marketingové sliby jsou masově opuštěny a prostě nebudou naplněny. Pro tyto frustrované voliče je pak emočně mnohem příjemnější přejít na ještě extrémnější lži, které zachovávají jejich vlastní „moudrost“, než si přiznat, že naletěli populisticko-oligarchické klice, a vrátit se k demokratickému spektru.

Časem tak Macinka bude sbírat hlasy naprosto stejně, jako Trump a jeho hnutí MAGA postupně získávali čím dál větší podíl v Republikánské straně. To je ovšem čistě soukromý boj Motoristů o místo na slunci.

V pozadí je ale mnohem důležitější mocenský pakt: Klaus potřebuje Motoristy pro svou radikální agendu (viz jejich inklinace k proruské AfD, zpochybňující i Benešovy dekrety), Motoristé potřebují Tykačovy peníze a Tykač potřebuje zachování fosilního modelu. To je trojúhelník, jehož každý uzel sleduje jiný zájem, ale všichni potřebují totéž: aby veřejnost nepřemýšlela příliš dlouho o žádném z nich. Bannonova metoda je pak jejich společný provozní manuál.

Potřebuje za každou cenu odvrátit pozornost od skutečných problémů, které denně zažíváme a u kterých zjišťujeme, že Motoristé na ně nejenže nemají žádné řešení, ale jejich „řešení” vědomě vede k tomu nejhoršímu možnému vývoji.

Pro občany je ve výsledku reálně zcela podružné, kterou z vládních stran napojených na ruskou internetovou pomoc na sítích vlastně volí. Splácet tuto cynickou politickou směnku totiž budeme všichni.
Politici těchto stran totiž moc dobře vědí, že kdyby ruské zájmy neobsloužili, budou od internetové podpory příště odstřiženi.

Co měl folklorní festival přehlušit?

Mnozí myslící lidé se po „akci Strážnice” potěšeně domnívají, že si Macinka tímto skandálem lidově řečeno naběhl na vidle a prohrál na celé čáře. Vidí politika, kterého publikum po právu vypískalo, a mají pocit vítězství nad arogancí.

Vůbec ale nechápou, že byla pro ně sehrána jen jedna z mnoha skandálních epizod, u které vůbec nejde o obsah, ale o dopad přehlcení a odvrácení pozornosti.

A jestli někomu měla tato divadelní vložka něco skutečně sdělit, tak zcela jinému segmentu populace – tomu, který Macinka touží ovládnout a zradikalizovat, aby s jeho pomocí udržel svou fosilní destrukční sektu u moci.

Nový zástupný skandál měl odvrátit pozornost od zásadních témat, uvedeme zde jen dvě:

1. Zastírání vlastní plíživé likvidace demokracie: Nedávný křik Motoristů o „ústavním puči“ v reakci na běžnou práci Ústavního soudu byl dokonalou ukázkou mikročástí, které se postupně mají slít v nedemokratickou a oligarchií ovládnutou společnost.

Lidem začalo docházet, že právě toto napadání nezávislých institucí na nejvyšším stupni chránícím demokratický stát je samo o sobě součástí kontinuálního puče nejen této fosilní sekty.

Křičeli o převratu přesně ve chvíli, kdy se oni sami už řadu měsíců snažili rozvracet demokratický právní stát ústavním legalismem – tedy plíživou a metodickou erozí institucí, kterou lidé zaznamenají, až když je pozdě.

2. Zhroucení fosilní propagandy v obtížné realitě 40 °C: Druhým, možná ještě hlubším důvodem, je drtivý náraz na fyzikální realitu. Současná vlna veder jasně ukazuje, že klimatická změna není výplodem „zelených fanatiků“, ale krutou realitou, kterou ekologové a klimatologové popsali a odhadli jako jediní správně.

Ještě před pár dny se Macinka vysmíval všem, kteří varovali před extrémními teplotami a správně je ukazovali jako součást klimatické změny. Macinka teatrálně „odhaloval“ vyjukané, zbytečně vyšilující zelené feministky, zbytečně strašící prostý lid, který nedokáže pochopit, že v létě je prostě teplo.

V posledních dnech ovšem tento machistický humor motoristické manosféry trochu tuhl na rtech. Lidé na vlastní kůži zažívali obtížně žitelné čtyřicítky a začínají si uvědomovat, co přijde, až tyto extrémy ještě dále posílí.

A to ještě většina z nich vůbec netuší, že na konci tohoto extrému můžeme náhle skočit efektem natažené pružiny (kdy se destabilizovaný systém po překročení bodu zvratu prudce překlopí do opačného extrému) do druhého extrému – do mrazivé kanadské reality, která nastane po kolapsu Golfského proudu.

Z aury machistických borců v obřích autech, co to konečně nandali spiknutí vědců, ekoteroristů a Sorose, by tedy náhle mohla být aura bezcitných pavědeckých vrahů uvrhávajících naše děti do pekla klimatické změny a to by nebylo z hlediska volitelnosti vhodné.

Dokonce ani nepříčetný vyznavač konspiračních teorií vědomě nevolí ideologie ohrožující jeho děti na životě takto fatálním způsobem. I když se vědomí mnoha lidí zacyklilo v konspiračních pohádkách, přece jen i do jejich podvědomí občas prorazí temná racionalita: co když skutečně vytváříme nežitelnou planetu, kde nakonec dokáže přežít jen zlomek současného počtu obyvatel?

A přesně tato společenská prozření potřebují Motoristé a jim spříznění oligarchové za každou cenu přerušit dalšími skandály. Mimořádně vítaný je pro ně i rychlý mediální obrat, který Macinku v očích části publika bleskově transformuje: z pochybného a nebezpečného klimalháře a hypertrofovaného pučisty, útočícího na základy státu, do nebojácného hrdiny, který se postavil nepřátelskému davu ve Strážnici.

Právě kvůli všem nevyhnutelným střetům s realitou vyráží (a jednou pro vždy bude vyrážet) Macinka do Strážnice, i proto nikdy nepřestává a následující den absurdně a sprostě spojuje prezidenta s KLDR, i když oligarchický systém, o který Motoristé usilují, se nejvíce podobá právě systému KLDR.

Potřebuje za každou cenu odvrátit pozornost od skutečných problémů, které denně zažíváme a u kterých zjišťujeme, že Motoristé na ně nejenže nemají žádné řešení, ale jejich „řešení” vědomě vede k tomu nejhoršímu možnému vývoji.

Musí proto neustále sytit prostor afektem, drzostí a nelogickým šílenstvím, protože jen na této primitivní emoční úrovni lze odvrátit zrak společnosti od faktu, že tato sociopatická sekta buduje svět, který bude pro drtivou většinu z nás zcela nežitelný.