Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Když se řekne slovo lobbista, řadě lidí naskočí obratem jméno Roman Janoušek. I když je to (teď už spíše bývalý) obchodník s politickou mocí. FOTO: Milan Malíček / Právo / Profimedia,
,

Lobbing jako „nástroj kmotrů“. Snaha svázat jej zákonem je zatím marná

Pod pojmem lobbista si Češi nejčastěji vybaví známá jména obchodníků s politickým vlivem: Romana Janouška a Ivo Rittiga. Podle poloviny Čechů má lobbing výrazný vliv na podobu zákonů, vnímají ho ale hlavně jako nástroj kmotrů. Dvě třetiny Čechů uvádí, že kdyby měl lobbing pravidla, přispělo by to k jejich pozitivnějšímu vnímání politiky.

Plyne to z nedávného průzkumu organizace Rekonstrukce státu. Více než 70 % Čechů považuje za důležité vědět, kdo ovlivňuje podobu tuzemských zákonů.

To je také jeden z cílů zákona o lobbingu, který by měl mimo jiné zavést registr lobbistů. Po řadě odkladů by se jím měli v druhém čtení na aktuální schůzi zabývat poslanci.

Čekání od léta 2019

Snaha upravit zákonem pravidla politického lobbingu v Česku pamatuje časy, kdy měla své ministry ve vládě Strana zelených. Tehdy sice návrh zákona vznikl, ale tím to skončilo.

Nyní je v parlamentu před druhým čtením jiná verze zákona. Vláda návrh zákona schválila už v létě 2019. V prosinci 2020 prošel s komplexním pozměňovacím návrhem prvním čtením a pak do poloviny letošního února ležel ve výborech, kdy poslanci projednávání odložili „nejdříve na konec dubna“. Navzdory tomu, že sama vláda zákon označila za svou prioritu, vypadá to, že se nikomu do tohoto zákona moc nechce.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Zákon o lobbingu by měl platit pro všechny lobbisty bez rozdílu a přinést možnost veřejné kontroly zákulisních legislativních procesů, které jsou dnes vnímané jako záhadné nebo dokonce podezřelé. V registru lobbistů by mělo být dohledatelné, kdo, u koho a kdy prosazoval jaké zájmy,” říká Jakub Černý, analytik Frank Bold, sám lobbista Rekonstrukce státu, který se na přípravě zákona podílel.

Cílem navrhované regulace je stanovení pravidel pro lobbování a jeho vymezení coby standardní aktivity v rámci legislativního a rozhodovacího procesu na centrální úrovni,“ konstatuje důvodová zpráva k zákonu, který obsahuje i řadu krkolomných formulací a definic. Například:

„Lobbista, který hodlá u lobbovaného lobbovat, je povinen lobbovaného upozornit na to, že je lobbistou ve smyslu tohoto zákona, a uvést, v zájmu koho lobbuje; to platí obdobně pro lobbujícího prostředníka.“

V zákoně jsou navrženy i sankce ve výši až 100 tisíc korun například za neuložení informací do registru či uvedení neúplných nebo nesprávných údajů. Pokud by zákon prošel, k tomu, že „byli lobbováni“, by se museli hlásit zákonem přesně specifikovaní úředníci či politici.

V Česku zatím vede veřejně vede svou Evidenci kontaktů a schůzek Pirátská strana. Z poslední doby je zde, vedle podružných schůzek i telefonátů, například záznam o schůzce Ivana Bartoše a Víta Rakušana s generálním ředitelem ČEZ Danielem Benešem a místopředsedou představenstva Pavlem Cyranim. „Debatovali jsme budoucnost a transformaci ČEZ, plánované kroky s ohledem na ESG ratings a energetickou budoucnost ČR. Domluvili jsme se nad updatem dalších materiálů a ukazatelů a další dílčí setkání,“ píše o schůzce Bartoš.

Lobbing jako problém

Pojem lobbing je v Česku vnímán převážně negativně. Za užitečný nástroj k informování poslanců jej podle výše zmíněného průzkumu považuje jen každý pátý Čech.

„Na negativní vnímání termínu lobbista mají vliv hlavně korupční kauzy, které v posledních letech rezonovaly v médiích a byly nesprávně spojovány s lobbováním. Lidé si pod pojmem lobbista podle výsledků průzkumu nejčastěji vybaví Janouška, Rittiga a Dalíka. To nepřekvapí, nicméně jednalo se spíše o podnikatele tvrdě prosazující své zájmy, a to zřejmě i za hranou zákona. Lobbisté, kteří prosazují kvalitní zákony či zájmy svého oboru, v médiích v takové míře vidět nejsou nebo je lidé jako lobbisty nevnímají,” říká Josef Karlický, vedoucí Rekonstrukce státu.

 

 

První návrh zákona na regulaci lobbingu v Česku vznikl v roce 2009. Předkládali jej tehdy Bohuslav Sobotka a Jeroným Tejc, ale do sněmovny nakonec vůbec nedoputoval.

Za vlády Petra Nečase (kdy se významnou lobbovanou osobou stala šéfka Nečasovy kanceláře Jana Nagyová), vznikl v roce 2012 nový návrh zákona o lobbingu. Do praxe se z něj nakonec dostalo jen schválení prodloužení doby mezi druhým a třetím čtením návrhu zákona a obecná povinnost odůvodňovat podávané pozměňovací návrhy.

I když je lobbing z definice „soustavné a cílené prosazování zájmů” a v demokratických zemích je i běžnou součástí procesu přijímání zákonů, tuzemská kontrarozvědka BIS ve svých výročních zprávách opakovaně upozorňuje na „nežádoucí ovlivňování rozhodování veřejných činitelů lobbisty“ a prosazování partikulárních zájmů na úkor zájmu veřejného.

Ukazuje i na obory, jichž se to týká především: tvorba právních předpisů nebo strategických dokumentů v oblastech hazardních her, zdravotnictví, dopravy, finančnictví či energetiky.

Aktuální verze zákona je zatím třetím pokusem lobbing v Česku nějakým způsobem regulovat. Zda se vůbec stihne projednat, natož schválit ještě ve funkčním období této vlády (případně v jaké podobě), je nejisté. Příznačně i proto, že se kolem zákona hodně lobbuje.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

3 komentáře

  1. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    : Nevím, jak je to v mediích, ale moje celoživotní zkušeností, že nejlépe za každého a za každé konání lobbuje práce, konkrétně kvalita výsledku té práce. Výsledkem práce novináře je zpráva a kvalita zprávy, sdělení, či tvrzení, se měří jeho pravdivostí. A v tom tkví slabina a důvod nekvality dnešní práce českých novinářů, ale nejen českých. Téměř všechny výsledky jejich práce jsou nekvalitní, protože jsou zhusta nepravdivé, nemají vnitřní ani vnější logiku, což je základní předpoklad pravdivosti. Pravdivost zpráv, závisí na závislosti či nezávislosti novináře jen v tom, jaký má novinář charakter, jaké má morální vlastnosti a ty v současnosti, jako skoro 90 letý jsem, nucen označit za silně nepřející měrné jednotce kvalitní novinářské práce, tedy pravdivosti.
    V posledních (ani v předchozích) 32 letech nezvítězila a nevítězí, ani pravda, ani láska, ale lež, zloba a závist. Jde to od desíti k pěti, bohužel skutečně.

  2. petrph napsal:

    Je to samozřejmě smutná pravda, už dva roky to leží někde odložené v parlamentu.
    Čímž se ovšem vracíme k tomu podstatnému, Babišova vláda je menšinová vláda, která si pouze pro své nejdůležitější návrhy dojedná (a taky něčím zaplatí) podporu komunistů. Jinak, se – z hlediska potřebných legislativních změn neděje a nemění nic. Tedy, krom nařízení proti covidu, což je ale spíše ohromný chaos.

    A dá se předpokládat, že i kdyby Babiš vyhrál příště volby a Zeman ho jmenoval premiérem, bude ta jeho vláda zase podobně menšinová a zase se další 4 roky neudělá z toho potřebného nic..

  3. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Nevím, jak je to v mediích, ale moje celoživotní zkušeností, že nejlépe za každého a za každé konání lobbuje práce, konkrétně kvalita výsledku té práce. Výsledkem práce novináře je zpráva a kvalita zprávy, sdělení, či tvrzení, se měří jeho pravdivostí. A v tom tkví slabina a důvod nekvality dnešní práce českých novinářů, ale nejen českých. Téměř všechny výsledky jejich práce jsou nekvalitní, protože jsou zhusta nepravdivé, nemají vnitřní ani vnější logiku, což je základní předpoklad pravdivosti. Pravdivost zpráv, závisí na závislosti či nezávislosti novináře jen v tom, jaký má novinář charakter, jaké má morální vlastnosti a ty v současnosti, jako skoro 90 letý jsem, nucen označit za silně nepřející měrné jednotce kvalitní novinářské práce, tedy pravdivosti.
    V posledních (ani v předchozích) 32 letech nezvítězila a nevítězí, ani pravda, ani láska, ale lež, zloba a závist. Jde to od desíti k pěti, bohužel skutečně.

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *