Lidé touží po univerzálním blahu. Trump, Babiš i Okamura jim slíbí cokoli
S Martinem Janem Stránským, neurologem, podnikatelem a vydavatelem magazínu Přítomnost o psychopatech v české i americké politice, závazku k odkazu předků, vydávání časopisu i o tom, že neexistuje právo na vlastní pravdu. Jen na vlastní názor.
Martin Jan Stránský se narodil v New Yorku, do České republiky se vrátil po roce 1989. Je lékař, neurolog, spoluzakladatel a přednosta Polikliniky na Národní v Praze a vydavatel obnoveného časopisu Přítomnost, který vznikl právě před sto lety: 17. ledna 1924.
Stránský pochází z významné české rodiny, která ovlivňovala novodobé české dějiny. Jeho praděda Adolf byl ministrem v první československé vládě a založil Lidové noviny. Děda Jaroslav v jejich vydávání pokračoval, přibral si pak i týdeník Přítomnost a byl ministrem spravedlnosti a školství. I otec Jan působil v politice, v emigraci pak pracoval pro BBC a posléze Rádio Svobodná Evropa.
„Lidský mozek funguje na základě představ a nikoliv faktů. Dnes má každý svou pravdu, všechno se relativizuje a to velice zjednodušuje nástup populistů. Trump je největší populista ze všech. A je taky velice nebezpečný, jeho psychopatologie je skutečně flagrantní,“ říká Martin Stránský v rozhovoru pro HlídacíPes.org.
Už to bude možná tak třicet let, co jste redigoval a vydal knihu textů z magazínu Přítomnost a nazval ji Češi nechtějí demokracii. Kam jsme podle vás za tu dobu došli – chceme demokracii, nebo ne?
Myslím, že jsme dohonili evropsko-atlantické myšlení týkající se demokracie, jsme formálně vzato v nadnárodních strukturách jako je Evropská unie, NATO a další. Na druhé straně jsem přesvědčen o tom, že demokracie jako taková ztrácí atraktivitu. A nejenom to. Fakta svědčí o tom, že demokracie je na ústupu, že totalitní režimy a nedemokratické systémy dokážou v tomto světě velice dobře prosperovat, stačí se podívat na Čínu. A bohužel demokracie, hlavně v rámci způsobu přemýšlení, či spíše nepřemýšlení a komunikace, může velice brzy vyhynout.
Jak funguje lidský mozek
V jednom z vašich textů jste napsal, že žijeme v tak blahobytném světě, že pro většinu voličů přestávají být relevantní nejenom veškeré instituce, ale i celé politické systémy, jako je právě demokracie. Je to podle vás tedy tím, že jsme si zvykli na to dobré a neuvědomujeme si rizika?
To je přesně ono. I z neurologického pohledu si všímáme těch věcí, které nám chybí – a nám dneska vlastně nechybí nic. Naopak to, co nás skutečně ohrožuje, ignorujeme: globální oteplování a různé krize. Spíš nás zajímá, jestli budeme mít třetí dovolenou, čtvrtou kreditní kartu… Demokracie pak z hlediska našeho každodenního zdraví a blahobytu ztrácí relevanci. To se týká celého světa.
Když to vztáhnu jen na Česko, dá se mluvit o blahobytu jako o celku? V českých regionech je třeba milion lidí v exekuci a ten individuální pocit, že se máme dobře, se asi může velmi lišit v Praze nebo někde na venkově.
To určitě ano, ale to je stejné v každé zemi. I USA nebo Anglie mají své ghetta a komunity, jimž se nedaří dobře. Ale obecně řečeno se nám jako západní moderní civilizaci daří dobře.
Vy ordinujete jak tady v Praze ve své poliklinice, tak na Vysočině, kde máte chalupu. Díky tomu můžete myslím dobře vidět ty rozdíly mezi Prahou a venkovem. Jak je vnímáte?
Ty rozdíly vnímám, ale opět se dá říct, že je to v souladu se světovým standardem. Mám i zkušenosti z Ameriky, kde jsem měl kliniku ve velkém městě na východním pobřeží a pak jsem odcestoval do vesnice s třemi stovkami občanů – ty rozdíly jsou více méně podobné. Obecně je na venkově horší péče, je tam menší důraz na zdravou výživu, lidé jsou konzervativnější, jsou více zakotveni v minulosti. Ale i na té vesnici na Vysočině pozoruji, že prostě doháníme rozdíly. Rozhodně tam nikdo nežije v chudobě a spěje to k evropské normě.
Jste lékař, neurolog. Dá se říct, že i díky téhle profesi podnikáte sondu do duše národa?
Já se už před 25 lety rozhodl, že se budu zabývat takzvanou funkční neuroanatomií. Tedy tím, jak a proč lidský mozek přemýšlí, jaké struktury a chemické procesy k tomu používá. A nové technologické vynálezy nám umožňují dozvídat se úplně úžasné věci právě o tom, jak funguje lidský mozek, co se týče přemýšlení, uvažování, a jak se dá ovlivnit.
Což asi je, či může být, i snadno zneužitelné…
Už je to běžná praxe. Říká se tomu neuromarketing a neexistuje asi žádná velká firma, která to nepoužívá. Používají se strategie, které vychází z toho, jak mozek přemýšlí a co preferuje. A když neví, co zákazník preferuje, tak to jednoduše zjistí prostřednictvím magnetické rezonance a podle toho, které části mozku se rozsvítí, poznají, který produkt se chytí více, který méně. Získají tak rychle spoustu informací a ušetří tím strašně moc peněz.
Když jste zmínil ty technologické vynálezy, které pomáhají vám, lékařům, jsou tu i technologické vynálezy spojené s IT, s mobilními telefony, sociálními sítěmi a internetem, což je vaše velké téma – zejména negativní dopady na dětský a mladistvý mozek. Překvapilo vás zjištění, že dopad není jen v rovině psychiky, ale že mozek se jejich nadměrným užíváním mění i fyziologicky?
Mě to nepřekvapilo. Ale jsou na to již objektivní data a fakta a je dobře, že se tato informace rozšiřuje. Mozek je ve svém základu anatomický orgán a když lidskou anatomii dostatečně ovlivníme, tak v ní uvidíme změny. My vidíme, jak hlavně sociální sítě a mobilní telefony doslova ničí určité části mozku, které jsou klíčové pro integraci informací, pro přemýšlení. Máme objektivní důkazy, které dokládají, proč hloupneme, proč je tu obrovský nárůst úzkosti a deprese hlavně u mladé generace.
Budeme sice slavit 100 let Přítomnosti, ale já se budu ptát, zda pokračovat. A sám nevím. Jako vydavatel se musím chovat zodpovědně, jak vůči minulosti, ale i vůči budoucnosti.
Zaznamenal jsem průzkum, že snad až 90 % dětí v Česku pociťuje úzkosti či depresivní stavy.
To číslo je z Národního ústavu duševního zdraví, který říká, že 40 % všech občanů v České republice trpí úzkostí a depresi až tak – a teď cituji – že potřebují vážnou péči. U mladých to může být až 90 % těch, kdo aspoň po nějakou dobu cítí úzkost a depresi, poněvadž jsou naprosto odtržení od normálního způsobu mezilidské interakce a v tom technologickém světě sociálních sítí jsou osamocené. Proto už v některých zemích dochází k regulacím sítí a třeba ve Francii nebo na většině území USA jsou už ve školách zakázané mobilní telefony. A doufám – a sám na to velmi apeluji – že to přijde i sem.
Jak dál s Přítomností?
Dne 17. ledna 1924, před rovnými 100 lety, vyšlo první číslo Přítomnosti. Zakládal ji váš dědeček Jaroslav Stránský spolu s novinářem Ferdinandem Peroutkou a za peníze prezidenta Masaryka. Říkáte si někdy, co by si asi tak ti ctihodní pánové pomysleli o tom mezilidském, politickém i technologickém skoku, který se udál za pouhých sto let?
On se udál víceméně za pouhých pětadvacet let. Jsem přesvědčen o tom, že by tomu za prvé nerozuměli a za druhé, že by je to netěšilo. To byly myslitelé, intelektuálové, patrioti. Byla to generace, která přemýšlela úplně jinak a v době, která měla úplně jiné priority, než má ta dnešní. Paradoxně hrozby byly aktuálnější, ale budoval se nový stát, stavěly se základy demokracie. My teď bojujeme o udržení civilizace jako takové. Teď jako bychom byli v římské říši a Vizigóti stáli na druhé straně hradeb.
Kdo jsou ti dnešní Vizigóti?
To je ten vnitřní rozklad civilizace, úpadek přemýšlení, falešné nárokování a deformace pravdy. Podívejme se třeba na to, jak dnes vypadají noviny. Tamhle v rámu vidíte titulní stranu starých Lidových novin, kde je přes celou stránku jeden článek, který ještě pokračuje dovnitř. Dnešní Lidovky mají spoustu různých krátkých článků, tři jsou o sexu, jeden o orgazmu a občas něco, co je skutečně podstatné. Zjevná je také deformace jazyka. Máme třeba slova jako post-pravda, což by znamenalo, že jsou vlastně dvě pravdy, i když nejsou. Máme fake news, což ve skutečnosti znamená lež, ale my ji legitimizujeme, protože každý má přece právo na to, aby si vytvořil svoji pravdu. A to je právě ta deformace, kterou považuji za velkou hrozbu.
Když už jste ukázal na Lidové noviny, které jsou koneckonců také spojeny s vašimi předky, jak coby vydavatel, i coby konzument médií, hodnotíte stav současné české žurnalistiky?
Současná česká žurnalistika se už – nevím, zda bohužel, nebo bohudík – moc neliší od té evropské a americké, i když ji stále považuji za slabší v tom smyslu, že na celospolečenské úrovni nerespektujeme žurnalistickou elitu. Když třeba v Americe něco napíše Thomas Friedman, každý to čte. My tady už prostě nemáme našeho Peroutku. Je tu sice spousta dobrých žurnalistů, ale žurnalistika už není považovaná za profesi, ve které může být někdo oceněn z pohledu dosažení určitých elitních cílů. To se projevuje i ve vzdělávání v oboru. Tady za rohem je fakulta žurnalistiky, odkud k nám ani jednou za těch 25 let, co vydávám Přítomnost, i přes opakované nabídky, nepřišel ani jeden student.
Velkou devizou dnešní Přítomnosti je archiv, který je na na vašich stránkách volně k dispozici. Listujete si vy sám v těch starých vydáních?
Listuji, spíše z nostalgických důvodů, a víceméně mi to potvrzuje to, o čem se teď bavíme. Některé věci zůstávají nadčasové, ale bohužel my už ten nadhled ztratili, nebo si myslíme, že ho nepotřebujeme. A i to mě nutí přemýšlet, co bude s Přítomností dál. Jsem sice geneticky ovlivněn, a tak ten časopis nedokážu jen tak opustit, na druhé straně stojí strašně moc peněz a úsilí a na třetí straně ho skoro nikdo nečte. Ne proto, že je špatný, ale prostě ta poptávka není. Před 25 lety jsme začínali s více než deseti tisíci předplatiteli a teď jich máme méně než pět set. Čte to sice více lidí, než si to předplácí, protože máme i otevřené články a je tam i ten zmínění archiv, ale otázka je, jestli to skutečně ještě stojí za to. Budeme sice slavit 100 let Přítomnosti, ale já se budu ptát, zda pokračovat. A sám nevím. Jako vydavatel se musím chovat zodpovědně, jak vůči minulosti, ale i vůči budoucnosti.
Dostali jsme se do doby, která je naprosto nevyhovující pro jakékoliv intelektuální přemýšlení.
To je docela těžké přemýšlení, tím spíš u příležitosti stého výročí…
Rád bych, aby se lidi, kterým to není lhostejné, spojili s naší redakcí i se mnou a řekli mi svůj názor na věc. Přítomnost není jen o mně, je to o našem národu, je to národní tradice a ta se nemůže odseknout jen tak. Na druhé straně je třeba si uvědomit, kam až ta situace dospěla. Nemyslím si, že by to byla vizitka toho, že snad jsou texty v Přítomnosti nezajímavé, nekvalitní. Je to spíše o té deformaci společnosti, která upřednostňuje krátký dopaminový stimul, zprávy, u kterých v rámci naprostého pohodlí nemusí přemýšlet a nepotřebuje se zajímat o úvahy o tom, co nám skutečně hrozí a o hrozby, které přijdou. Dostali jsme se do doby, která je naprosto nevyhovující pro jakékoliv intelektuální přemýšlení.
Dokážete spočítat, kolik vás Přítomnost stála?
To dokážu spočítat velmi přesně. Za těch 25 let se to blíží třiceti milionům.
Skrze Přítomnost i svá veřejná vystoupení vstupujete do veřejného života, v minulosti jste byl zastupitelem Prahy 1, zkoušel jste kandidovat i do parlamentu a do Senátu… Je pro vás politika už uzavřená věc?
Myslím, že ano. I když se mi pár věcí podařilo, konkrétně třeba pomník Milady Horákové, uvědomil jsem si, že politika v naší zemi se nedá dělat efektivně. Je tu příliš moc stran, příliš mnoho lidí, příliš úředníků. Je ale dost jiných možností, jak vstupovat do veřejného života. Politika se dá dělat i nepřímo. Měl jsem třeba tu obrovskou čest, že jsem svou částí přispěl do kampaně prezidenta Pavla a jeho paní Evy formou určitých poznámek a rad. A strašně mě těší, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.
Udržujete si nějak formální kontakt směrem na Hrad?
Náš vztah je v této době spíše přátelský, jsme v občasné komunikaci, sem tam jim pošlu některé velice upřímné poznámky.
V rámci kampaně Petra Pavla jste dělal psychologické profily protikandidátů. Dříve jste se také veřejně pouštěl do některých diagnóz na dálku. Vyjadřoval jste se k psychickému zdraví Václava Klause, Miloše Zemana a expremiéra Babiše jste třeba popsal jako psychopata. Není to na hraně lékařské etiky takhle na dálku někoho diagnostikovat bez toho, abyste měl k dispozici různá vyšetření?
Do značné míře to závisí na tom, zda použijete odborný přístup a jestli z toho dokážete vynechat tu politiku. Vedle toho je pro mne zásadní fakt, že politici mají nárok na mnohem menší ochranu soukromí. A jsem přesvědčen, že zdraví prezidenta je veřejná záležitost. Myslím, že když je prezident alkoholik nebo narcista nebo když rozhoduje způsobem, který je naprosto konzistentní s určitou neurologickou a neuropsychologickou vlastností, tak nevidím žádný etický problém se o tom zmiňovat. I proto, že prezident je přeci náš zaměstnanec. Kdybych zaklepal někomu na dveře a začal jenom podle toho, co má zrovna na sobě, dělat neurologický sherlock-holmesovský rozbor, to by nebylo korektní. Ale u politiků to tak není.
Největší populista ze všech
Pánové Klaus a Zeman jsou už minulost, ale Andrej Babiš je kromě přítomnosti s velkou mírou pravděpodobnosti i budoucnost, možný opětovný premiér. Vy o něm říkáte, že je deprivant, psychopat, nevyrovnaný člověk, manipulátor bez altruismu, muž dvou bytostí… Jak si vysvětlujete, že je navzdory tomu tak populární?
To se můžeme úplně stejně ptát u Donalda Trumpa. Odpověď je stejná. Společnost požaduje, aby dostávala čím dál tím víc v rámci toho dnes již univerzálního blaha. A tihle lidé jsou populární i proto, že slibují všechno. I to, co prostě nemůžou splnit. To, co nám skutečně hrozí, ignorují a soustřeďují se na budování falešných hrozeb a představ, které v naší stále více nemyslící společnosti víc a víc rezonují. Témata, která mohou ohrožovat náš komfort, získávají nadměrnou pozornost a jsou využívaná a zneužívaná právě populisty s cílem vybudovat si věrnou bázi voličů. Konkrétně u Babiše i u Trumpa je to téma imigrace. V Americe se – v uvozovkách řečeno – standardní americký běloch cítí ohrožen Hispánci a černochy a Trump je ten, u něhož hledají jistotu, že budou mít svůj nedotknutelný domov takový, jaký jej chtějí mít. Babiš i Okamura jsou úplně stejní, jen nemluví o amerických zájmech, ale o českých zájmech, i když nikdo z nich není schopen definovat, co to je.
Na univerzitách vznikají takzvané bezpečné zóny, v nichž se nesmí mluvit tak, aby se kdokoliv jiný mohl cítit být uražen. To je vrchol absurdity, protože tyto školy mají naopak učit to, jak si má člověk poradit se světem, který je plný stresů a oponentních názorů.
Vy sám, jakožto i americký občan, máte obavy z toho, že by se americkým prezidentem mohl znovu stát Donald Trump?
Buď se jím stane sexuální predátor, který čelí asi pětatřiceti žalobám, nebo někdo, kdo koketuje s demencí. To nám vykresluje celou politickou scénu naší západní civilizace: nejmocnější země na zeměkouli je schopná vygenerovat pouze tyto dva kandidáty. Dnes má bohužel každý svou pravdu, všechno se relativizuje a to velice zjednodušuje nástup populistů. Trump je největší populista ze všech. A je taky velice nebezpečný, jeho psychopatologie je skutečně flagrantní.
Ovšem ta zmínka o Bidenovi je taky na místě. Nebude možná v nadcházejících amerických volbách důležitější, kdo bude jeho dvojka, jeho viceprezident?
To bude velice důležité. Bidena jsem nijak nechtěl urazit, ale když je někomu přes osmdesát a bude se mu blížit devadesátka, když by skončil druhý mandát, tak statisticky šance, že dojde k takzvané kognitivní dysfunkci, tedy poklesu mozkových schopností, je čím dál tím větší. I proto jsem přesvědčen, že hlasy, které on získá, budou víc souviset s tím, koho si vybere jako viceprezidenta nebo viceprezidentku.
Vy říkáte, že by veřejnost měla mít právo prozkoumat zdravotní stav a také mentální stav politiků, tím spíše, pokud dosáhnou určitého věku. Kde je ta hranice podle vás?
Záleží na každé kultuře, aby si vytvořila vlastní hranici. V Americe má prezident pravidelné prohlídky a osobního lékaře, který pak vystoupí před veřejnost, před tisk, sdělí výsledky té prohlídky a odpovídá na otázky. To bylo i jedno z mých doporučení kanceláři prezidenta Pavla, aby – vzhledem k tomu komunikačnímu nešvaru, který panoval kolem Miloše Zemana – prezident jmenoval svého osobního lékaře, který by byl pro tyto účely i jeho mluvčím.
A udělá to?
To nevím.
Ve Spojených státech jste mimo jiné studoval na Columbia University v New Yorku. Což je i jedna z těch univerzit, kde jsme sledovali ty antisemitské projevy následující po útocích Hamásu na Izrael a následné izraelské odpovědi. Jak se na to díváte a jak si vysvětlujete ty antisemitské projevy nebo šířeji levicově-revolučně ideály některých mladých Američanů?
Má to několik různých příčin. Souvisí to s totální degradací vyšších principů, které by přitom měly být přítomny právě na těchto elitních univerzitách, ale už nejsou. Dneska mládež, která nemá žádnou identitu, tu identitu hledá tím, že upozorní na sebe nebo na někoho jiného tím, že oni jsou ti, kdo trpí. Další problém je, že si každý myslí, že má právo na svoji pravdu, což nemá. Má právo jenom na svůj názor. Pravda může být i velice nepohodlná, ale v rámci rostoucí politické korektnosti se to raději neuznává. A pak je tu příšernost nazývaná hnutí woke, kdy jsou lidé přecitlivělí na to, že snad někdo někomu může ubližovat.
V angličtině je slovo cudle, dá se to přeložit asi jako pohladit, ukolébat, aby hlavně nikdo nebyl ve stresu. A na těch univerzitách vznikají takzvané bezpečné zóny, v nichž se nesmí mluvit tak, aby se kdokoliv jiný mohl cítit být uražen. To je přitom vrchol absurdity, protože tyto školy mají naopak učit to, jak si má člověk poradit se světem, který je plný stresů a oponentních názorů – a má ty názory respektovat. Roli hraje i to, že tyto univerzity inkasují vysoké školné a místo toho, aby pohrozily, že studenta za to, že ukázal profesorovi prostředníček, vyhodí, tak vyzvou toho profesora, aby toho studenta raději ignoroval. Mám pár kolegů na Yaleské univerzitě, kterým se něco podobného stalo, a mně je z toho úplně špatně. Protože, když se takto zkorumpují instituce nejvyššího umění a humanitní vědy, tak to je pro mě ten lakmusový papír rozkladu civilizace.
To je taková bezvýchodná tečka. Neměl byste tam něco pozitivního? V čem vy sám hledáte optimismus?
Nejdůležitější otázka je, jestli se cítíte šťastný. A pokud ano, proč. A pokud ne, proč. Osobně si dávám věci do určité relativity a uvědomuju si ty obrovské výhody, ve kterých nejenom já, ale všichni žijeme. Mám tři krásné děti, mám úžasné možnosti, mohu svobodně říkat své názory, ale zároveň cítím povinnost upozorňovat na hrozby. Je to i mou povinností lékaře, protože medicína je povolání, ne profese. Je potřeba upozornit na to nejhorší, co se může stát a pak doufat, že se budu mýlit.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
29 komentářů
Skvělý článek! Děkuji.
Nejvíce sliboval Nutella. Máme týmy, máme řešení, vysílám signály. Všechny okradl, hlavně důchodce, všechny podvedl a zvýšil všem daně. Na Ukrajinu sypal miliardy, které ukradl českým občanům. Demokracie selhala, občané se mají hůř než za protektorátu. Raději krvavou totalitu než západní demokraturu.
Ivane,to jste vyprodukoval je odrazem Vašeho duševního stavu?Pak je mi Vás líto,ale Váš smutný život je jen Vaše dílo.Jinými slovy,jste jen neschopný a svádíte to na jiné.
Běž domů Ivane, čeká tě Nataša, běž domu Ivane, tady Tě holky nemilují, atd. To jsme zpívali Rusům, kteří po roce 1968 okupovali Československo. Nyní to zazpíváme i Tobě, protože máš stejné názory jako rodilý Rus a tvým Guru je asi Okamura. To je po Babišovi nejvíce nenáviděný politik v ČR. Voliči SPD jsou známí tím, že mají IQ 70- to je IQ houpacího koně.
Vzhledem k tomu, že ekologické šílenosti, které ožebračují naše občany (s perspektivou dalšího růstu chudoby v blízké budoucnosti), byly na úrovni EU prolobbovány Putinovými lidmi, hledejte Putinovy agenty tam, kde skutečně jsou: V pětikoalici. A je úplně jedno, jestli je Putin diriguje přímo, nebo prostřednictvím svých lidí ve strukturách EU. Skáčou, jak on píská. K naší škodě.
Jinými slovy chceš říct, že bývalý hradní čučkař, který v dobách svého neblahého premiérování podesal závazek na povinný podíl tzv. oze v mixu, ping. paroubek, jehož vláda prosadila zrůdnost s názvem zákon o podpoře tzv. oze, která skončila bilionovým tunelem a agent bureš, který v předklonu podepsal další závazek na bilionový tunel tedy green deal jsou v pětikoalici. To ses ale evidentně splet. Bureš vládl ve čtyřkoalici anospdksčssd.
1. Babiš podepsal akorát jakýsi rámcový plán, šílenosti podepisují Fiala a spol.
2. Dříve si skutečně laikové mohli myslet, že hrozí klimatická katastrofa. Od té doby (a hlavně za Fialy), narostlo stále více důkazů, jednak o tom, že je to celé podvod, jednak o tom, že neexistuje žádný „vědecký konsensus“ o klimatu. Petici s opačným názorem podepsalo 1600 opravdových vědců (a předcházela samostatná petice na stejné téma Nobelistů). A po nedávném (za Fialy) zrušení fašistické cenzury na Twitteru se začaly na veřejnost dostávat informace ještě katastrofálnější. 3. Přiznávám se, že i já jsem podcenil rozsah podvodů „obchodníků s klimatem“.
4. Takže opravdu, největší vinu nese současný premiér (a lidé okolo něho), který opravdu nemá žádné polehčující okolnosti, snad až na onen paragraf „Blahoslavení chudí duchem …“, jak praví klasik (MMCH, míním ho v původním významu).
To myslíte naprosto vážně? Skutečně se máte hůř než se měli lidé za protektorátu?
Obchodní centra praskají ve švech, na nová auta jsou pořadníky, cestovní kanceláře vykazují zisky, nabídka nemovistostí nestíhá pokrývat poptávku…
Patříme k nejbezpečnějším zemím na světě, přes všechny nedostatky máme stále nadprůměrnou zdravotní péči.
A hlavně – můžeme všichni vyslovovat jakkoli neopodstatněné a úplně stupidní názory, aniž by nám hrozil jakýkoli postih státu. Svoboda se tomu říká.
Nicméně pokud se Vám zdá krvavá totalita lepší než naše realita, stačí sbalit kufřík a vyrazit. Míst na světě, která Vaši touhu po krvi a nesvobodě uspokojí, je stále dost.
Máme se materiálně lépe, to je pravda. Ale máme první (od roku 1918) vládu, která má na programu, abychom se měli stále hůř (on je to i program EU, plynoucí z její ekologické politiky). Za toho protektorátu vláda dělala co se dalo, aby nás uchránila alespoň před tím nejhorším a minimálně první „celoprotektorátní“* premiér generál Eliáš za to zaplatil životem.
*Před ním nějaký čas premiéroval protektorátu premiér z Druhé republiky.
1.Když je pan vyslýchaný z USA, tak by měl vědět, že US občané mají v ústavě zakotveno právo usilovat o své blaho. Což je něco, co nám titulek článku vlastně odpírá.
2. Pokud někdo blábolí o ohrožení globálním oteplováním, tak ho dále nemusíme ani sledovat. Víme, že je to hlupák nebo podvodník. Za Jagelonců a prvních Habsburků bylo o několik (2 – 3) stupňů tepleji než dnes a žádná katastrofa se nekonala, naopak to byla léta hospodářské prosperity a populačního růstu. Katastrofu navodilo až ochlazení na začátku 17. století, které trvalo fakticky do poloviny 18. století, a od té doby se, s nějakými výkyvy sem a tam, otepluje (což předbíhá růst koncentrace CO2 v atmosféře, ten je důsledek, ne příčina oteplování). A nic se nestane, pokud se dostaneme na ty teploty za Jagelonců, nebo ještě vyšší za středověkého klimatického optima (podle některých proxydat asi 5 stupňů nad současným stavem).
3. Pokud se opravdu upečeme, tak prakticky jen aktivitami ekologů: Masovými emisemi SF6 z „alternativních“ elektráren (22 000 násobek skleníkového efektu CO2, tak šíleně pomalý rozklad, že zatím nebyl změřen), zvyšováním emisí metanu v souvislosti s vynuceným odklonem od méně skleníkového uhlí, „upéct“ nás může i některými hlupáky a hochštaplery tlačený vodík (sice není sám skleníkový, ale prodlužuje perzistenci metanu v atmosféře a jako „benefit“ ještě likviduje ozonovou vrstvu). Svoje mohou udělat i velké černé plochy FV panelů, odrážející podstatně méně světla a tepla než původní terén. Tedy, prakticky vše, co prosazují ekologové, ve skutečnosti klima ohřívá.
4. A, dle mého soudu, ona úzkost, pozorovaná u dětí, pramení právě z toho, že jim sluhové klimapodvodníků krmí uši bláboly o katastrofě, která „nutně musí přijít“, pokud se teplota zvýší ještě o pár desetin stupně. Přestaňme strašit nesmysly, přestaňme bojovat „za klima“, „za nerůst“ desítky jiných pitomostí a problém zmizí.
Druhá věc je, že moje generace musela nějak žít s představou, že může dojít z minuty na minutu ke startu raket s jadernými hlavicemi a ty na nás začnou padat dřív, než doběhneme do nějakého pofidérního krytu. A většině těch inteligentnějších z nás bylo jasné, že k tomu odpalu může dojít i nešťastnou náhodou (dva případy, kdy k tomu opravdu málem došlo, byly publikovány v 90. letech).
Problém není v tom, že podobné změny klimatu poznalo lidstvo už dávno před stovkami let. Problém je v tom, že je zeměkoule obydlená mnohem větším počtem obyvatelstva, další problém je v tom, že proběhla mezitím průmyslová revoluce a ta si vyžaduje velké množství nerostného bohatství a tím také energie. A protože zemní plyn je většinou na území necivilizovaného světa, tak je tu problém se závislostí na zemích jako je Rusko a země Euroasie, které trvale tlačí na to aby Evropa platila čím dál vyšší ceny za zemní plyn a vzácné nerosty a kovy. Dříve nebo později dojde k velké válce v oblasti Suezského průplavu a na trase přes Středozemní moře.
Problém je, že současné oteplení začalo už před průmyslovou revolucí a vypouštěním spalin z fosilních paliv do vzduchu (kolem roku 1750), takže zcela jistě nemá s lidskými aktivitami nic společného.
Když nic katastrofálního neudělaly ani vysoké teploty před třicetiletou válkou, ani ještě vyšší teploty během středověkého klimatického optima (ani ještě vyšší teploty v ranější historii), tak nám rozhodně žádná „klimatická nouze“ ze zvýšení teploty o stupeň do konce století nehrozí. I středověké klimatické optimum nastupovalo tempem víc než jeden stupeň za dekádu a nástup teplého klimatu po chladné epizodě, která způsobila husitské války, byl také poměrně rychlý.
Dnes už se viditelně začínají zelenat okraje pouští (a i jinde se zvyšuje růst zeleně), takže se začínají rozjíždět zpětnovazebné mechanismy, stahující koncentraci CO2 dolů, byť ta je pořád hluboko pod tou, kterou mají jako optimální zelené rostliny (resp. většina z nich). V současné době pohltí zeleň prakticky všechen antropogenní CO2.
Navíc teplé epizody klimatu byly vždy v historii spojeny s prosperitou, růstem ekonomiky i počtu obyvatel. Naopak chladna byla vždy spojena s bídou, hladomory, mory a válkou o zbývající potraviny. Bez ohledu na to, že záškolačky s psychiatrickou diagnózou a jiní „odborníci“ (zejména spekulanti s emisními povolenkami) to vidí jinak.
a hlupáci všem na to skočí, protože mají svobodu volby, což vůbec není pravda, dokud nebude zákon o politické odpovědnosti za své činy, jsou volby podvodem na voličích.
Politickou odpovědnost má volič přinejmenším proto, že pokud volí špatně, odnese to (což je taky silný argument proti korespondenčním hlasování lidí, kteří zde nežijí a následky špatného hlasování neponesou). Jistěže by asi bylo spravedlivější, kdyby se po volbách, pejména blízkých „plichtě“, ustanovily dvě ČR, jedna voličů ANO, prosperující, jedna voličů pětikoalice, jdoucí do úpadku. Ale technicky to, bohužel, nejde udělat.
Jsem rád, že pan Stránský vystoupil ze stínu. Čímž jsme ho lépe poznali.
Jeho vystoupení působí nesporně depresivně. Snad ani nevidí to příslovečné světlo na konci tunelu. Při tom je možno se ohlédnout abychom viděli, že v historii probíhaly děje horší než prožíváme. Je mi 88 let a těmto intelektuálním depresím se divím.
Jsem toho názoru, že deprese dnešních intelektuálů jsou vyvolány tím, že věci nejdou tak, jak by chtěli. Když ovšem se rádi pohybují ve vyšších myšlenkových sférách a jednodušší problémy obyčejnějších lidí je nezajímají. Trpí také často , alespoň podle mé zkušenosti, vysokým sebehodnocením, o něž opírají své soudy. Kdepak by se podobali Masarykovi, který začínal svůj život u kovadliny, při čemž poznal „lidi tam dole“.
Dnešní intelektuálové (= ti, co se za něco takového prohlašují) většinou moc intelektu nepobrali (ani vzdělání) a takovému Masarykovi by mohli leda otloukat kotníky – svými čely.
Běž domů Ivane, čeká tě Nataša, běž domu Ivane, tady Tě holky nemilují, atd. To jsme zpívali Rusům, kteří po roce 1968 okupovali Československo. Nyní to zazpíváme i Tobě, protože máš stejné názory jako rodilý Rus a tvým Guru je asi Okamura. To je po Babišovi nejvíce nenáviděný politik v ČR. Voliči SPD jsou známí tím, že mají IQ 70- to je IQ houpacího koně.
Při vší úctě k Vašemu věku nejste pamětníkem Masaryka- tak se za něj neskrývejte.
Uvědomte si laskavě, že dnešní „vůdcové“ českého státu by Masarykovi mohli maximálně otloukat kotníky – svými čely.
Obávám se že tvoje otrocká otloukací poslušnost zloději, tuneláři a podepisovači green dealu burešovi není mezi demokratickými politiky a svobodomyslnými občany normální. Vlastně to co předvádíš je dost nenormální.
Vaše charakteristiky pana Babiše podepisuji a kdyby mi v tom stud nebránil, přidal bych pár dalších a ještě „peprnějších“.
Bohužel však platí ono „mezi slepými …“
Bureš není slepý, bureš dobře vidí kde se může na úkor občanů ČR napakovat. Obchodování s uhlíkem je jedna z cest jakou se snažil a snaží obohatit.
1. Babiš není na „obchodování s uhlíkem“ závislý, protože vlastní podniky, které vyrábějí potraviny a další užitečné komodity, které lidé prostě budou kupovat.
2. Závislí na lži o „antropogenním globálním oteplování“ jsou různí aktivisté typu „Poslední (de)generace“, kteří nepracují a živí se z dotací na „klima“.
3: Babiš může kdykoli od klimalží a klimanákladů vymáhaných od občanů ustoupit a ty peníze si vybrat rovnou od občanů coby výdělek za zboží, které vyrábí a prodává. A nemusí to pasírovat přes stát, ve kterém se většina těch peněz rozplyne jako kostka cukru v horkém kafi.
Cokoli přece sliboval Fiala se svou koalicí, žádné daně, skvělou komunikaci a spoustu předem připravených dokonalých plánů a samé kvalifikované odborníky. A skončilo to učitelem teologie a dějepisu na ministerstvu zemědělství a zemědělcem Jurečkou na sociálních věcech a neekonomem Stanjurou na ministerstvu financí. O Válkovi, Langšádlové a dozimetru Rakušanovi s jeho telefonem nemluvě.
A při tom předvádějí 10x lepší výkon než bureš a jeho parta.
V čem? Na co sáhnou, to zmrví. Můžeme se jen dohadovat, zda jsou politici pětikoalice opravdu tak hloupí a neschopní, nebo zda mají od někoho zadání udělat co největší škodu.
Běž domů Ivane!
Dle hodnotící škály DSM, kde se posuzují a sčítají zjevné projevy /symptomy, mají Trump, Babiš, Zeman a Okamura disociální, dříve asociálně anetickou, poruchu osobnosti. Tato diagnóza charakterizuje necitlivého, až bezohledného člověka, chovajícího se proti zájmům společnosti. Podle různých žebříčků kvality života si Čína nestojí dobře. Na rozdíl od vyspělých demokracií.
To samé byste patrně mohl diagnostikovat i u dalších politiků, včetně oponentů vámi jmenovaných. On totiž nikdo jiný než psychopat politiku dělat nepůjde. Nebo u toho nevydrží.