Bezpečnostní informační služba jako možné bezpečnostní riziko pro Česko výslovně zmiňuje severoafrické komunity – kvůli jejich možné radikalizaci. Odvolává se přitom na zkušenosti ze západních zemí, kde je ale lidí z oblasti takzvaného Maghrebu nesrovnatelně víc než u nás.

Je to pár let, co rakouský Innsbruck „zdobily“ plakáty s veršovánkou „Heimatliebe statt Marokkaner-Diebe“ (v překladu zhruba „Láska k vlasti místo zlodějů z Maroka“).

Byla to součást kampaně před komunálními volbami a heslo si na billboardy dal jeden z politiků rakouské strany Svobodných. Ta má blízko ke krajní pravici a ve svém programu chce omezit imigraci do Rakouska na minimum.

Věc skončila u soudu kvůli podezření z podněcování etnické nenávisti. A i když politik nakonec odešel bez trestu, semínko obav a pochybností o tom, že Maročané kradou, už bylo zaseto v hlavách voličů.

Dnes, i kvůli migrační vlně z roku 2015, je kriminalita přistěhovalců z Maghrebu veřejným tématem v různých západoevropských zemích.

Bylo to tenkrát na plakátech v Innsbrucku tedy napsáno správně? Nebo jsou imigranti z Alžírska, Tuniska či Maroka (tedy právě oblasti zvané Maghreb) oběťmi nespravedlivých předsudků?

Jsme tu ostražití

Komunity lidí s kořeny v Maghrebu zmiňuje jako problematické ve své poslední výroční zprávě i česká Bezpečnostní informační služba.

„Někteří Maghrebané poměrně často páchali trestnou činnost, jako jsou podvody, krádeže či distribuce drog. Některé osoby maghrebského původu žijící v ČR tak potvrzovaly zkušenosti ze západní Evropy, kde komunity Maghrebanů patří mezi společenské skupiny, u nichž se projevují potíže s integrací do západní většinové společnosti,“ stojí ve zprávě.

Takové informace ale nejsou nic nového, hodnotí závěry BIS odborník na Blízký východ z Metropolitní univerzity Praha Břetislav Tureček.

„To, že velká část drogového byznysu je spojena s lidmi ze severozápadní Afriky, platí už dobrá dvě desetiletí. Jde spíš o velmi obecné konstatování – a podobně se dá paušálně mluvit i o jiných skupinách z jiných koutů světa spojovaných s jinými kriminálními aktivitami,“ říká.

Mluvčí Bezpečnostní informační služby Ladislav Šticha na dotaz HlídacíPes.org upřesňuje, proč má BIS maghrebskou komunitu v ČR v hledáčku: „Jsou mezi nimi často lidé zklamaní, že se v Evropě nenaplnila jejich očekávání, která měli na základě šířené propagandy o bezpracném blahobytu. Jsou většinou bez práce, perspektivy a tedy snadno oslovitelní radikálními myšlenkami.“

Takový profil Maghrebanů by ale seděl spíš na některé regiony v západní Evropě. I sama BIS na následný dotaz přiznává, že v rámci Česka nejde o nijak početnou skupinu osob.

„Každopádně i zde existují poznatky, které potvrzují zkušenosti našich evropských partnerů. BIS je proto v této oblasti velmi ostražitá,“ konstatuje mluvčí Šticha.

Nadprůměrní v kriminalitě

Se zvláštním zřetelem přistupují k maghrebským komunitám i tajné služby a policie například v sousedním Rakousku nebo Německu. Rakouský spolkový kriminální úřad píše ve své zprávě o vývoji kriminality za rok 2016 toto:

„Trendem je sílící organizace dosud volně působících skupin pachatelů z Maghrebu. Přecházejí k jiným typům deliktů, od ublížení na zdraví až k loupežím, vydírání nebo vloupáním“.

Totéž lze podle zprávy konstatovat o skupinách z Čečenska, Afghánistánu nebo Sýrie.

Spolkový kriminální úřad v Německu došel v letošní zprávě k závěru, že podíl Maghrebanů na celkovém počtu podezřelých z trestných činů je výrazně vyšší než by odpovídalo podílu lidí z Maghrebu na celkovém počtu přistěhovalců v Německu.

Nadprůměrné sklony ke kriminalitě potvrzují i zprávy ze Severního Porýní-Vestfálska, které v minulých letech bylo centrem přistěhovalectví Maghrebanů do Německa.

V Kolíně nad Rýnem, Düsseldorfu i dalších městech se proto policie na maghrebskou komunitu dlouhodobě zaměřuje, vytlačuje z ulic pachatele drobných krádeží, a snaží se bránit tomu, aby přecházeli na závažnější typy kriminality.

Třeba v Düsseldorfu stojí celá „maghrebská čtvrť“, počet lidí z Maghrebu je tedy nesrovnatelný s Českem. A s vědomím toho je dobré číst i analýzu české BIS.

Rozdíl je ve věznicích

„Pokud ale takto někdo v české prostředí implikuje, že od drogové kriminality může vést přímá cesta k bezpečnostní problematice, radikalizaci a teroru, napadá mě jen otázka, proč už se tedy tento jev od 90. let někdy neprojevil?“ namítá expert na oblast Blízkého východu Břetislav Tureček.

Rozdíl oproti Česku je i v tom, kde se mladí muži z (nejen) z Maghrebu mohou stát terčem náboru islámských extremistů. Na Západě patří mezi místa s nejvyšším rizikem radikalizace mladých muslimů věznice, kde mladí pachatelé skončí často kvůli banálním deliktům.

„Samozřejmě pokud lidé s kořeny v Maghrebu tvoří podstatnou část osazenstva některých věznic v západní Evropě, jejich vzájemné ovlivňování a radikalizace může probíhat mnohem snáze, než v ČR, kde je těchto vězňů jistě o řády méně, a mohou tak být snadno rozptýleni mezi zločince českého původu s křesťanskými kořeny a vírou,“ podotýká Tureček.

Jak varování ze zprávy BIS odpovídá reálným statistikám kriminality v Česku, není možné zjistit. Policie ČR etnicitu pachatelů nesděluje.