Konec války nepřinesl jen radost, německým ženám vytrhávali náušnice z uší
Válka skončila a v ulicích se slaví. Mladá žena jde po chodníku, kdyby na rukávu neměla bílou pásku s písmenem „N“, možná by ji ten mladík oslovil. Místo toho se ušklíbne a srazí ji pažbou k zemi. Ona sice má polské kořeny, jenže vyrůstala v německém prostředí…
Letos si připomínáme osmdesáté výročí konce druhé světové války. Existují desítky, stovky svědectví o tom, jakou neskutečnou euforii lidé bezprostředně po osvobození prožívali.
Ale vedle toho jsou tu také příběhy, které vypráví o poválečné nenávisti ke všemu německému. Mladá žena, kterou srazil na zem mladík z Revolučních gard, byla maminka Věry Peštukové (*1939).
Věra s maminkou Edeltraud. Zdroj: archiv pamětnice, se souhlasem Paměť národa
Revoluční gardy byly ozbrojené jednotky, které vznikly v Československu po skončení druhé světové války v roce 1945. Jejich hlavním úkolem bylo zajištění pořádku, dohled nad odsunem Němců a kolaborantů a podpora nové poválečné správy. Často však jednaly svévolně a dopouštěly se excesů zejména při odsunu německého obyvatelstva.
Radost i nenávist
Jaroslav a Edeltraud Pavlíkovi s malou Věrkou. Zdroj: archiv pamětnice, se souhlasem Paměť národa
Věra se narodila v tehdejším Slovenském státě v Považské Bystrici. Její tatínek Jaroslav Pavlík byl Čech a maminka Edeltraud měla polské kořeny. Rodinu v roce 1941 rozdělil alkohol, Edeltraud kvůli tomu s dvouletou Věrkou odjely k babičce do Opavy.
Na konci války se situace ovšem zkomplikovala. Nacisté 20. března 1945 vyhlásili Opavu pevnostním městem, které měl wehrmacht bránit do posledního padlého. Maminka s Věrkou i s babičkou Annou odjely do Falkenau (dnes Sokolov) za Edeltraudiným bratrem Adolfem Zeisbergrem, kde také zažily osvobození americkou armádou. Když válka skončila, vydaly se zpět do Opavy, kde měly dům.
„Cesta to byla nebezpečná, já ani babička jsme nesměly promluvit, aby nebylo slyšet němčinu. Když jsme dorazily do Opavy, náš dům byl vyrabovaný, vzali i moji dětskou knížku a panenku. A tehdy, ve svých šesti letech, jsem si uvědomila, že válka s sebou nese krádeže a smrt,“ říká v rozhovoru pro Paměť národa Věra Peštuková.
Rok nato Věrka nastoupila do školy. Neuměla ani slovo česky, ale po třech měsících úporného studia češtiny se ve třídě bez problémů domluvila.
Mezitím její maminku úřady zbavily českého občanství, což pro Edeltraud znamenalo zákaz nočního vycházení anebo možnost nákupu pouze během jedné hodiny před zavírací dobou, také nesměla používat telefon a vlastnit rádio.
Do Německa nakonec musel jen Věřin strýc Adolf. Edeltraud s Věrou a babičkou směly zůstat jen díky úplatku na příslušném úřadě, rodina za tento klid zaplatila… Věra Peštuková se nakonec s manželem i dětmi usadila v Jeseníku, kde část života pracovala jako zdravotní sestra v Priessnitzových lázních.
Poválečná krutost
Podobné kulisy plné poválečné zášti prožila také Alžběta Odziomková, která se narodila v roce 1938 německým rodičům v Chebzí na Jesenicku. Její tatínek padl v řadách wehrmachtu v bitvě o Charkov.
Sudetští Němci byli na Jesenicku před odsunem internováni v zajateckém táboře Muna Mikulovice, jako jednu z prvních tam odvlekli Alžbětinu babičku a zbytek rodiny brzy následoval. Jednoho dne úřady Němce shromáždily na náměstí v Jeseníku k jakémusi třídění.
„Vytrhávali tam ženám náušnice z uší. To byla katastrofa. My jsme to viděli.“
Alžběta Odziomková dodává, že poblíž stáli čeští sedláci, kteří krátce předtím zabrali statky po Němcích a vybírali si tu lidi na práci. Protože Alžbětina maminka uměla trochu česky, podařilo se jí získat místo u sedláka Josefa Štafy, který prý neuměl hospodařit. Do práce se musely zapojit i děti.
Sestry Anna a Alžběta v roce 1954. Foto: se souhlasem Paměť národa
„Se sestrou jsme musely pást krávy, jíst jsme neměli co. V létě jsme jedly ovoce a když nám něco dovezla děcka od sousedů, tak bylo zle. Pod krávou jsme si do pusy alespoň nadojily mléko,“ vzpomíná na roky tvrdé dřiny Alžběta Odziomková, kterou tehdy kvůli tomu, že neuměla česky, nechtěli přijmout ani do školy. Nakonec školu dokončila a svůj profesní život spojila s jesenickou textilkou Moravolen.
Autor František Vrba ůsobí v projektu 
Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. Jde o subjektivní vzpomínky pamětníků, které nemusejí vždy zcela odpovídat skutečnému průběhu historických událostí.
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Zlo po konci války. „Partyzáni poslední vteřiny“ kradli, vraždili a zametali stopy
Přišla na svůj první ples a uslyšela: Tahle Němka by tu neměla být
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
23 Comments
nu což jejich manžele bratři otcové ruské ženy rovnou stříleli a upalovali
..a to má být jako nějaká omluva..??..když se někdo chová stejně jako ten jehož činy odsuzuje tak je ůplně stejný jako on.
Obecně se německá armáda v Rusku chovala hrůzně,ale tenhle váš komentář je hodný primitiva, který háže všechno do jednoho pytle bez jakéhokoliv argumentu
možná že vítěz musí být neurvalý a hrubý k poraženému,jinak by se poražený za takového nepovažoval.
Těžká doba. Kdo přežil měl štěstí.
No já nevím, ale řekl bych, že je pořád lepší když mně někdo strhne náušnice z uší a cítím bolest než když mně někdo trhá zlaté zuby a já už nic necítím.😡
zuby trhat ? ba i to se dělo.Kulhánek,po válce šéf jednoho poválečného koncentráku pro Němce ubíjel je kladivem a trhal jim zuby . A až měl zaltých zubý celý pytel,emigroval do Německa,pytel prodal v Hamburku a co čert nechtěl,byl tam odsunutý zubař co poznal své práce a tak Kulhánka Němci v 50.-tých letech odsoudili a popravili. A takových Kulhánků nám tu chodí….
Nějaký Filip Siman údajný český žoldák je souzený a vše očividně u soudu přiznal jak tam popravovali lidi. Kde je o tom článek? Vládu i media obvinit z nacismu a lživé propagandy již dnes a zejména Šídla. Žid podporující nacisty a Novotný též. Celá vláda i Pavlem to podporuje. Jim vůbec nevadí ta hromada mrtvol. To nejsou lidé, ale zrůdy.
Moji pribuzni, kteri zili a dosud jejich potomci ziji pobliz Norimberku meli zase velmi spatne zkusenosti s vojaky z americke posadky, kteri se zde chovali jako okupanti. Dochazelo take k nasilnym cinum a jeden takovy americky vojak s dzipem prejel na chodniku nasi pribuznou, ktera sla po chodniku a vedla kolo. Byla velmi tezce zranena, Amiky to vsak vubec nezajimalo, rodina nedostala zadnou omluvu a ani zadne odskodneni.
To bylo těsně po válce nebo později ?
Nic proti, vím, že oni za to nemohli, ale jak se Němci chovali k Čechům, nebo ještě hůř, jak se chovali k Židům?
Tak okusili vlastní medicínu, jak se říká.
Každá válka přináší zlo, utrpení a nespravidlivost! Jen slovo” válka budí všem strach a hrůzu! Války vždy byli a pořád tu snámi budou až do konce světa” Lidstvo se nikdy nepoučí a proto jsou předurčeny k úplnému k zániku civilizace” A nevěřte že láska a prvda vždy zvítězí!
Neměli jsme je nechat vůbec žít. Začali obě světové války, chtěli vyhladit několik etnik, národů, je to skrz na skrz zkažený národ. Měli jsme Němce všechny zabít. Dnes bychom tu nečelili neonacismu a nepomáhali bychom nacistům z Ukrajiny a navíc by si každý jiný národ hodně rozmyslel, kdyby viděl, jak mohou skončit, opakovat podobné věci.
tím že voláte po genocidě,porušujete zákon.Uvědomujete si to ?
Názorně předvádíte v čí prospěch byl ten zákaz volání po genocidě zaveden.
Jinak by stačil Churchillův plán zakázat Němcům všechny technologie vzniklé po roce 1850 (pokud si ten rok správně pamatuji) a z Německa udělat agrární stát bez průmyslové základny
Němci jsou příliš významným národem než aby se jejich invence mohl svět nebo Evropa vzdát. I pro nás je jejich význam nezastupitelný. Takže plánovalo se leccos,ale naštěstí se v té věci našla jakási shoda.
Ale pozor ! Nelze je kárat do nekonečna ! Postupimské dohody žádná spolková vláda neuznala za platné a Německá Říše pro ně právně nezanikla.Naopak vůči Hitlerovi jsou Němci poprávu kritičtí,vyčítají mu,že nechal kapitulaci na něm.národ dopadnout plnou vahou aniž by co vyjednal .
Jde teď o to,že až nebudou mít Němci ucpaná ústa koláčem ,přihlásí se o svou zem a o svá práva.V tom okamžiku bychom je měli podpořit a nikoli naopak.
Problém je, že naprostá většina těch “inventorů” nebyli Němci. Byli to buď Žicé, nebo poněmčení Slované či Keltové. Přínos germánských zabijáků pro lidstvo byl čistá nula. To prokazuje i epizoda germánského osídlení našeho území, kdy řada technologií, před ní naprosto běžných, vymizela. Germáni se nedokázali ani naučit používat hrnčířský kruh, takže produkovali jen podřadné křivé střepy. Hrnčířský kruh se na našem území objevil znovu, až když ti bezcenní primitivové odtáhli a byli nahrazeni Slovany. Viz třeba příslušné svazky “Toulek českou minulostí”.
S Němci se zacházelo tak, jak to vyprovokovali svým chováním za celou dobu okupace a v Sudetech ještě před ní. Opravdu se nelze divit lidem, kteří si na nich chladili žáhu. Stejně jejich zážitky jsou jen nepatrným stínem toho, co prožívaly po celou dobu okupace a války české rodiny (o Židech raději ani nemluvě, to bychom museli pro Němce postavit něco jako Osvětim).
Dnes se nám jednoduše odsuzují krutosti války. s odstupem času vše vypadá víc černobíle.
Krutosti byly ve všech zúčastněných armádách. V sovětské o to víc,že vojáci si prožili krutosti fašistů a byli svědky jejich řádění na dobytých územích.To ,co prováděli potom byla většinou msta za prodělaná příkoří.
Neomlouvám jejich řádění.Vyvražděné rodiny,vypálené vesnice a celá města změní člověka ať na to máme dnes jakýkoli názor.
Vítězství se utvrzuje brutalitou,Vae Victis se tomu tuším říkalo v Římě.Naši lidé svou krutostí vyrovnávali vinu z nečinnosti během války a taky museli něčím přispět k servilitě vůči Sovětům.Je tu však ještě jedna věc-přímý Stalinův příkaz,aby Češi Němce mučili,aby “..nejen hranicemi státy ale též nenávistí lidé byli rozděleni.” Z toho pak vyplývá,že na popud Sovětů české úřady podporovaly a takové lidi a vyvolávali situace aby ke krutostem docházelo a to v míře co nejširší .
V krutosti jsou Češi vynalézaví ,ale přistoupí k ní až jsou si zcela jisti beztrestností.V tom se ovšem neliší od ostatních národů.Jak říká markýz de Sade : “Nic nepodněcuje ke zločinům tolik jako bohatství,beztrestnost a dobré zdraví.”
Co můžeme udělat ještě teď je řádně věci vyšetřit a viníky potrestat.Prostě ty dědečjy a babičky pěkně pochytat a zavřít do kriminálu ,protože válečné zločiny jsou nepromlčitelné.Když to jde v Německu tak proč ne u nás ?
Ještě za republiky byl Řím poražen Galy a nucen k placení výkupného v určité váze zlata. Když si Římané stěžovali, že váha váží špatně, pronesl galský náčelník ono “vae victis” a hodil k závažím ještě svůj meč.
Mučení po válce asi už nebyl válečný zločin.
Druhou věcí je, že sovětské vedení podporovalo znásilňování německých žen. Byla to ovšem reakce na onu teorii “čisté rasy”, protože dnes je v Německu spousta (snad až několik milionů) lidí, kteří mají mezi předky “nečistého” Slovana ze SSSR. Byla to jistě “příprava na minulou válku”, ale jakousi racionalitu to mělo.
Slované nebyli považováni za rasově nevhodné a lze to snadno dokázat.Hitler sám podporoval vznik nejméně dvou slovanských států (Slovenska a Chorvatska).Opakování fráze o likvidaci Slovanů je sověrská propaganda .
Slované zcela jistě měli být vyhubeni. Došlo by časem i na ty Slováky a Chorvaty. Pochopitelně tam, kde se mísilo německé a slovanské obyvatelstvo, jako např. u nás, měli být “rasově vhodní” obyvatelé poněmčeni.
Když to ještě nevypadalo na porážku Německa, byly vyfoceny za účelem “rasového výzkumu” všechny dívky v určitém věkovém rozmezí, neNěmcky, žijící v protektorátu, pochopitelně nahé a z více stran. Zmiňuje to Jan Zábrana ve druhém nebo třetím dílu svých “vražd” (ty romány se jmenují “Vražda + nějaký přídomek”). Na netu jsem informaci o tom před pár lety nenašel. Nicméně autor tu dobu zažil.