Perex si dnes vypůjčíme ze statusu hnutí ANO 2011, protože bychom lepší nevymysleli. „Václav Havel proslavil Česko svým projevem v americkém kongresu, Václav Klaus krádeží propisky v přímém přenosu, Miloslav Ransdorf přepadením banky ve Švýcarsku. Pozitivní obraz o českých politicích teď napravuje Andrej Babiš.“ Tečka, hotovo, vymalováno. Prostě Agrofertig.

• A zatímco zaměstnanci P.R. divizí zdejších politických stran i konzumenti jejich poselství shánějí na darknetu další dávku halucinogenů, my si povíme něco o buznách. “Vipadas jak buzna,” napsal prý na facebook Andreji Babišovi životem těžce zkoušený Viliam Pompa z Karlovarů. Tým předsedy hnutí ANO myšlenku dále rozvinul s tím, že jde o dobrou příležitost, jak se o něm dozvědět něco bližšího. “Vím, že vypadám blbě, díky politice jsem zestárnul o 10 let, ale mám 4 děti a buzna nejsem. Ale mám plno přátel, kteří jsou homosexuálové,” napsal Andrej Babiš.

Chápeme, také máme dobrou povahu. Ale vážně: otázka homosexuality se v okolních zemích dostává do popředí ve zcela netušených souvislostech, jak ukazuje příklad z Polska. Vládní strana Právo a spravedlnost nechala stáhnout televizní reklamu na třídění odpadu, protože jaksi nevyhovovalo genderové složení rodiny. Dítě samo doma se dvěma pány (jeden z herců Maciej Nowak se k tomu veřejně přiznal k homosexualitě) jsou na současné Polsko prostě moc.

Politici a další veřejně činné osoby se den co den „dopouštějí“ zaznamenáníhodných slov, jež je dobré uvést do patřičného kontextu.

• Strana zelených se rozhodla, že spáchá rituální sebevraždu, a do čela si zvolila Matěje Stropnického. Nebylo by na tom nic, co by stálo za komentář, nebýt jejich snahy zatáhnout do suicidálních orgií zbytek světa. Jde o klip, vytvořený speciálně k víkendovému sjezdu a zveřejněný na Youtube. „Tento výtvor vznikl narychlo za účelem pobavení spolustranic a spolustraníků při příležitosti sjezdu 2016. Jeho použití na veřejnosti se ze zjevných důvodů nedoporučuje,“ varují sami jeho tvůrci.

Psisko chvíli váhalo, ale pak se rozhodlo sem tuto zbraň hromadného ničení umístit. Popsat se totiž nedá, to se musí vidět. Trigger warning, viewer discretion advised.

• Šéf českého olympismu Jiří Kejval vytáhl do boje proti přehlížení našich, rozuměj českých sportovců, panevropskou televizí Eurosport. Tím, že výkony českých sportovců do vysílání nezařazuje a prakticky omezuje možnosti jejich prezentace před diváky v ČR, poškozuje českou sportovní veřejnost i samotné sportovce, soudí Kejval, který v tomto smyslu informoval i pařížskou centrálu Eurosportu. Psisko se normálně na půdě marketingových práv, o něž tu samozřejmě běží (Eurosport získal práva na olympiády od roku 2018 dál), nepohybuje, ale zaujalo ho následující Kejvalovo vyjádření: „Česká média za poslední desetiletí dospěla k určitému standardu informování o výkonech českých sportovců, a všichni ve sportovním prostředí se shodují, že slevovat z těchto standardů by byla cesta zpátky.“ 

To se nám líbí. Dobře víme, co má Kejval na mysli těmi standardy. Sporťáci coby součást výpravy, pokud možno oblečení v oficiálních mundůrech výpravy, kamarádíčkování a tomu odpovídající odstup od sportovců. Prostě kdo neskáče, není Čech. Slevovat z těchto standardů by mohlo být nakonec docela fajn.

• Zdravotní sestra Věra Marešová se v rumburské nemocnici nedopustila šesti vražd, ze kterých ji vinila obžaloba, protože se jednoduše žádné vraždy nestaly. Zatím nepravomocný rozsudek ústeckého krajského soudu završil jednu etapu hnusu v českých bulvárních médiích (prim hrál Blesk), které o nebohé ženě vláčené policií, státním zastupitelstvím, znalci, a nejspíš i kolegy a kolegyněmi z práce, do poslední chvíle referovaly jako o Sestře Smrt. 

Skoro se v této souvislosti ani nesluší zmínit milou nepozornost, které se v duchu nejlepších tradic normalizované prokurátorské republiky dopustili editoři Lidovek.cz. Ti o závěrečných řečech referovali titulkem „Posudek znalců nahrál obžalované sestře. Soudce přesto žádá doživotí„. Sympatické je, že státní zástupce František Stibor nesložil zbraně ani v situaci, kdy už jen čtením závěrečného návrhu kroužil minimálně kolem skutkové podstaty pomluvy, a žádal doživotí. Sympatické také je, že v žádném listu nevyšla palcová omluva ve smyslu „tohle jsme přehnali, stydíme se a chodíme kanálama“. Život jde prostě dál, co je jeden domrvený život, když se tvoří noviny a dějiny.

Tak pokud možno klidnou mysl. A neberte drogy.

Follow @malecak