KOMENTÁŘ. Předvolební doba přeje novinářské kreativitě. V médiích se objevují texty šponující běžné žurnalistické žánry i etiku až na samou mez, či daleko za ni. Z minulých kampaní známe politické „píár“ elegantně vtisknuté do magazínů mezi recepty na koláč a křížovky nebo přátelský rozhovor s kandidátem propašovaný mezi televizní dechovku. Letošek nebude výjimkou, první vlaštovky se objevují už teď. A média nechávají čistě na čtenáři nebo divákovi, aby to poznal.

„To je můj názor. Tomio Okamura,“ stálo koncem dubna pod textem na desáté straně deníku Metro. Klasický zpravodajský článek o tom, že byty v Praze meziročně opět zdražily, doplnil komentářový sloupek – podepsaný právě šéfem hnutí SPD.

Nešlo o názorovou stranu, kam politici i v jiných tištěných médiích běžně přispívají. Není také známo, že by se Tomio Okamura během své profesní i politické dráhy profiloval zrovna jako expert na bydlení. Je tak na místě se ptát, proč zrovna on dostal takový exkluzivní prostor.

Hranice mezi politickou reklamou a „redakčním obsahem“ je v českých médiích poněkud rozmlžená setrvale, v předvolebním čase se však rozpíjí téměř do ztracena.

„V rámci produktových změn v deníku Metro a na webových stránkách Metro.cz se redakce rozhodla u klíčových celospolečenských témat dávat prostor politikům, ale i jiným společensky významným lidem a celebritám, a to ve formě autorského komentáře,“ vysvětluje šéfredaktor deníku Metro Petr Holeček. Za komentář Tomia Okamury podle něj nikdo neplatil.

Budiž. Šéfredaktorem zmíněné „produktové změny“ však zatím posloužily právě jen předsedovi SPD, nikdo jiný se totiž ve stejné rubrice s podtitulem „To je můj názor“ zatím podle údajů databáze Newton Media neobjevil.

Kdo krade cukroví u Babišů

Česká oligarchizovaná mediální krajina, kde se většina klíčových médií sbíhá v rukách několika velkých vlastníků, podobné „náhody“ nabízí pravidelně. Zejména tehdy, když se schyluje k volbám.

V letech 2018–2023 byly nejkřiklavějším příkladem lifestylové magazíny z portfolia vydavatelství Mafra, tehdy vlastněného holdingem Agrofert předsedy hnutí ANO Andreje Babiše. On sám po převedení akcií svých firem do svěřenských fondů popíral, že by měl na Mafru jakýkoli vliv, publikované články však mluvily samy za sebe.

V časopisech Rytmus Života, Čas pro hvězdy a Pestrý svět opakovaně v předvolebním čase vycházely texty, které Babiše vykreslovaly jako obyčejného člověka, který má rád svíčkovou a o Vánocích krade doma cukroví.

Shodou okolností v té době vždy kandidoval – buď do sněmovny nebo na prezidenta a čtenářky těchto lifestylových časopisů zaměřených jinak téměř výlučně na zdraví, recepty nebo křížovky tvořily jádro jeho voličské skupiny. HlídacíPes.org tyto texty nápadně nahrávající Babišovi opakovaně popsal, například zde nebo zde.

Neoznačená politická reklama „prosákla“ i do vysílání hudební televize Šlágr, kde si těsně před prezidentskou volbou v lednu 2023 šéf televize Karel Peterka přátelsky povídal právě s kandidátem na prezidenta Andrejem Babišem.

Abeceda života hnutí ANO

Šlágr kvůli tomu dostal i napomenutí kvůli porušení zákona od slovenské Rady pro mediální služby. Podnět k prošetření na Slovensko tehdy podala česká pobočka organizace Transparency International a odvolávala se v něm i na zjištění HlídacíPes.org, který na Babišovo propagační vystoupení schované v programu televize pod názvem „ABeceda života“ upozornil.

Zřejmě i proto o rok a půl později už Šlágr raději řádně označil jako placenou inzerci podobně přátelský rozhovor s lídryní hnutí ANO do eurovoleb Klárou Dostálovou.

Loni před krajskými volbami odvysílala ústecká regionální televize ÚTV sérii rozhovorů, kam si moderátorka Ivana Turková coby aktivní politička a kandidátka strany PRO zvala jako hosty další kandidáty téže strany.

Obsahově to bylo podobně plytké a žoviální povídání jako dříve s Andrejem Babišem. Na obrazovce však tentokrát celou dobu svítilo, že si reklamu objednalo hnutí ANO. V transparentním účtu za volby pak strana tento mediální výstup vykázala položkou „TV PORAD KLARA DOSTALOVA“ a částkou 150 tisíc korun.

Před eurovolbami se do vysílání Šlágru dostal i pořad „Otázky PRO legendy“, který byl už podle názvu politickou reklamou strany PRO Jindřicha Rajchla – a dlužno dodat, že tak byl i řádně označen.

Rajchl během vysílání seděl v parku u stolu s dalším tehdejším kandidátem do europarlamentu, exhokejistou Vladimírem Růžičkou, a povídali si s šéfem televize Karlem Peterkou o sportu a na závěr také o politice.

Kandidát v roli moderátora

Jindy ale strana PRO vydávala svou propagaci za běžné zpravodajství. Loni před krajskými volbami odvysílala ústecká regionální televize ÚTV sérii rozhovorů, kam si moderátorka Ivana Turková coby aktivní politička a kandidátka strany PRO zvala jako hosty další kandidáty téže strany.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání letos konstatovala, že ÚTV touto politickou propagací porušila zákon. Nebyl to přitom poslední takový případ.

Letos začátkem dubna odvysílala ÚTV rozhovor s poslancem a krajským zastupitelem za SPD Zdeňkem Kettnerem. Moderátorka si s hostem tykala, padaly věty typu „ráda tě vidím“ a hned na začátku se kritizovala vláda Petra Fialy, za přitakávání a úsměvů moderátorky.

Moderátorkou byla Patricie Junková – zastupitelka města Ústí nad Labem za SPD. V tom, že host hájí stejné stranické barvy jako ona sama, na dotaz HlídacíPes.org neviděla problém: „Já tam v tu chvíli nevystupuju za SPD, jsem tam čistě jako nezávislá moderátorka.“

Krátce před tímto rozhovorem dala televize ÚTV zhruba tříminutový nepřerušený prostor ve svých zprávách šéfovi SPD Tomio Okamurovi. I v tomto případě, který také popsal HlídacíPes.org, televize trvala na tom, že šlo o běžnou reportáž a nikoli o placenou spolupráci.

Výše popsané křiklavé příklady jsou přitom jen špička ledovce. Hranice mezi politickou reklamou a „redakčním obsahem“ je v českých médiích poněkud rozmlžená setrvale, v předvolebním čase se však rozpíjí téměř do ztracena.

Je dobré na to alespoň příští čtyři měsíce myslet kdykoli otevřeme noviny, pustíme televizi nebo vkročíme na internet. A nejlépe na to myslet už pořád.