Ze všech parašutistů vysazených na území protektorátu Čechy a Morava, kteří za druhé světové války padli v boji s nacisty, má autentický hrob s ostatky jen jeden jediný: člen skupiny Out Distance Ivan Kolařík. Těla všech ostatních, tím spíše těch, kteří se aktivně podíleli na likvidaci Reinharda Heydricha, pietně pohřbena nejsou. Pátrání po jejich ostatcích ale neskončilo.

Ne, že by se nevědělo, kde těla Jozefa Gabčíka, Jana Kubiše, Adolfa Opálky, Josefa Bublíka a dalších s nejvyšší pravděpodobností jsou či byla. Skončila v anonymních hromadných hrobech, šachtách na hřbitově v pražských Ďáblicích. Stejně jako u zbylé trojice bojovníků z krypty v kostele v Resslově ulici, Josefa Valčíka, Jana Hrubého a Jaroslava Švarce, šlo o těla bez hlavy.

Osmnáct tisíc těl

„Pro běžného člověka to vypadá jako bestiální sadismus, ale byla to tehdy taková kriminalistická praxe. Pátrání se vedla ještě v dalších týdnech a měsících, takže to zpočátku sloužilo i k identifikaci při vyšetřování. Jinak ale ty lebky i hlavy byly určeny pro budoucí říšské kriminalistické muzeum,“ vysvětluje badatel Jaroslav Čvančara, pro nějž jsou okolnosti atentátu na Heydricha a domácí odboj celoživotním tématem.

Krutým paradoxem dějin je to, že v šachtách ďáblického hřbitova vedle sebe spočinula těla odbojářů, popravených kolaborantů i nacistů. Kdesi v šachtách tam leží i ostatky K.H. Franka, kolaboranta Emanuela Moravce, či příslušníků kladenského gestapa.

Odhaduje se, že celkem je zde takto pohřbeno na 18 tisíc těl: různí neidentifikovaní zemřelí, sebevrazi a lidé popravení za války i po ní.

Pravděpodobnost, že by se ještě někdy v budoucnu podařilo těla konkrétních parašutistů najít, exhumovat a identifikovat, je ale podle historika Čvančary malá. „Hned na začátku devadesátých let jsme se snažili to místo se skauty trochu upravit, protože tam byla absolutní džungle. Pak tam ale jednoho dne k mému překvapení přijel bagr a asi týden tam bagroval do poměrně velké hloubky. Dodnes mne mrzí, že jsem si to nevyfotil, abych měl důkaz,“ naznačuje, že ostatky skončily neznámo kde.

Jaký byl osud vypreparovaných lebek pětice výsadkářů a zejména hlav Gabčíka s Kubišem, jež gestapo nechalo uložit do skleněných válců s formaldehydem, se neví. Stopa mizí v dubnu 1945.

©Profimedia

„Zachovalo se svědectví jednoho ze zaměstnanců, pitevního zřízence Josefa Pánka, který vypověděl po válce do protokolu, že 20. dubna 1945 si pracovníci gestapa přijeli pro důležité věci, mimo jiné i pro hlavy parašutistů, a odvezli je neznámo kam,“ říká Čvančara.

Čeští historici jsou přesvědčeni, že jediná možnost, kde by se ještě mohly i osm desítek let od války objevit, jsou německé, případně rakouské depozitáře.

„Dostali jsme se do slepé uličky, protože jsme už vyčerpali vše dostupné v našich archivech. Vyřešit tuhle velkou neznámou by snad mohli samotní Němci, kdyby chtěli. Pokud by z německé strany zaznělo jasné ano – máme, nebo ne – nemáme, byl bych mile překvapen,“ říká Jaroslav Čvančara, který spolu s kolegy požádal o pomoc i německého velvyslance v Praze Christopha Isranga.

Objev v rodném domě

Komunistická historiografie se snažila činnost londýnské vlády, západního odboje a výsadkářů marginalizovat. V případě činu, jakým byla likvidace Reinharda Heydricha, v nacistické hierarchii muže číslo tři, to ale příliš nešlo. Zdůrazňovala se proto údajná nesmyslnost rozhodnutí, zuřivá reakce nacistů, následný teror a decimace odboje.

Významnější připomínky – pamětní desky či pomníky – působení parašutistických výsadků v Česku se začaly ve větším objevovat až v poslední dekádě.

Před dvěma lety byly do chodníku na rohu Václavské a Resslovy ulice zasazeny měděné pamětní destičky se jmény zastřelených mužů, přesně tam, kde byla jejich těla položena. Podle fotografií gestapa z identifikace a podle pitevních protokolů výsadkářů se podařilo přesně určit, na které pozici leželo konkrétní tělo.

„Pro mne je jejich symbolický hrob právě toto, protože tam leželi jeden vedle druhého, jak to ukazují i ony známé, velice impresivní fotografie,“ řekl pro HlídacíPes.org už dříve historik Pavel Kmoch, který instalaci pamětních destiček v roce 2018 inicioval.

U pamětní desky na zdi kostela sv. Cyrila a Metoděje se každoročně koná pietní akt k uctění památky sedmi padlých vojáků i pravoslavných duchovních, kteří je ukrývali. Připomínku mají i přímo v kryptě, Národním památníku hrdinů heydrichiády, v níž jsou stále patrné stopy po kulkách.

Před čtyřmi lety se dokonce podařilo objevit i stopy krve některého z parašutistů – Gabčíka, Valčíka, Hrubého nebo Švarce, kteří v kryptě 18. června sami ukončili svůj život.

Opraven byl rodný dům Jana Kubiše v Dolních Vilémovicích na Třebíčsku. Veřejnosti se otevřel v roce 2013, po sto letech od Kubišova narození. Vojenský historický ústav do domku umístil stálou expozici; nabízí výstavu osobních věcí Jana Kubiše, mimo jiné i oblečení, ve kterém zemřel. Před domem má Kubiš od roku 2015 i svou bustu.

Při rekonstrukci domu byly dokonce nalezeny – navzdory tomu, že gestapo v roce 1942 stavení doslova obrátilo naruby – ve schodech ukryté dokumenty jako Kubišovo potvrzení o propuštění z činné služby z listopadu 1938, dopisy, fotografie a poddůstojnický bodák.

„Je zcela výjimečné, aby se po tak dlouhé době našel soubor předmětů, které patřily tak významné osobnosti českých moderních dějin,“ komentoval to tehdy ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek.

Ocenění od Kisky, od Zemana ne

Před jedenácti lety byl odhalen pomník operaci Anthropoid nedaleko pražské Bulovky, v místech, kde kdysi byla zatáčka, již pro likvidaci zastupujícího říšského protektora parašutisté vytipovali a kde svůj čin nakonec úspěšně provedli.

Zájemci mohou vyhledat třeba i pamětní desku ve středočeských Nehvizdech. Ta vznikla před deseti lety a připomíná, že právě zde – jak o tom alespoň později vyprávěli místní – přistál výsadek Anthropoid Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše.

V roce 2017 tehdejší slovenský prezident Andrej Kiska při příležitosti výročí 75 let od atentátu povýšil in memoriam slovenského rodáka Jozefa Gabčíka do hodnosti generálmajora. Podle informací týdeníku Respekt chtěl tento krok synchronizovat s českým prezidentem Milošem Zemanem, který měl stejně ocenit Jana Kubiše. To se ale nestalo. Pražský hrad návrh na tuto iniciativu popřel, slovenská strana se omezila na vyjádření „bez komentáře“.

Rozhovor s badatelem Jaroslavem Čvančarou nabídne HlídacíPes.org ve čtvrtek 18. června.