Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Foto: Profimedia
,

Jednorázové plasty v Česku hned tak neskončí, v jejich omezování patříme k nejpomalejším

Začátkem července měl začít platit zákaz prodeje jednorázových plastů v členských zemích Evropské unie. Česko ale v zavádění této evropské směrnice patří k nejpomalejším státům. Vláda sice schválila návrh zákona, který převádí do českého práva evropskou legislativu, jeho uvedení v platnost se však odkládá nejspíš až do období po volbách. Teprve pak navíc začne běžet lhůta, do kdy budou prodejci plastové obaly smět doprodat.

Evropané za sebou každoročně nechají zhruba 26 milionů tun plastu, k recyklaci se však shromáždí méně než 30 % tohoto odpadu. Jedním z největších problémů souvisejících s plastovými odpady je narůstající znečištění moří a oceánů – z EU unikne do moří ročně zhruba 150 až 500 tisíc tun plastového odpadu.


Text Barbory Pištorové vyšel původně na serveru Euractiv, s nímž HlídacíPes.org spolupracuje.


Za posledních 60 let se produkce plastů zdvacetinásobila, v posledních letech stoupá i jejich spotřeba. V loňském i letošním roce k tomu přispěla i pandemie covidu-19. Lidé výrazně více využívali jednorázové prostředky na ochranu zdraví, jako rukavice a roušky, kterých se podle časopisu Helion v Evropě spotřebovalo 445 milionů denně.

Zvýšila se i spotřeba jednorázových obalů z restaurací, které se přeorientovaly na balení jídla a nápojů s sebou. Od 1. července 2021 mělo být podle evropské legislativy jednorázovým plastům odzvoněno, zatím to tak však rozhodně nevypadá.

Asie už nechce evropský odpad

Evropa se musí s problémem s plasty vyrovnat i proto, že asijské země, do kterých dříve svůj plastový odpad vyvážela pro další zpracování, dávají najevo stále větší nechuť použité odpady z jiných zemí přijímat. Od roku 2018 došlo k výraznému poklesu vývozu plastového materiálu do Číny – v tomto roce do ní Evropa exportovala 50 tisíc tun plastového odpadu, o rok později to bylo pouze 14 tisíc tun, následoval však růst vývozu do Malajsie a dalších zemí.

Polovina odpadu, který lze nejčastěji nalézt na evropských plážích, a tedy i v mořích, tvoří právě plasty na jedno použití, dalších 34 % tvoří jiné plasty.

Evropská legislativa, která se snaží tomuto znečišťování bránit a jednorázové plasty zakazuje, se netýká pouze regulace používaných výrobků v oblasti gastronomie, jako jsou například plastové příbory, míchátka, polystyrenové kelímky nebo igelitové sáčky.

Zaměřuje se také na vatové tyčinky, úchyty k nafukovacím balonkům nebo cigaretové filtry – právě ty tvoří zhruba 5 % odpadu, a jsou tak nejčastějšími odpadky. Právě výrobky, které takové filtry mají, budou muset být opatřeny příslušným upozorněním, včetně poznámky o škodách hrozících životnímu prostředí, pokud lidé filtr odhodí jinam než do koše.

Změna do voleb? U poslanců sotva

Česká vláda již v lednu schválila návrh zákona, který převádí do českého práva evropskou legislativu, jejímž cílem je snížit nadužívání mnoha tisíc tun jednorázových plastů. Účinnosti měl zákon nabýt v červenci, jenže se odkládá.

Poslanecká sněmovna zatím nenašla dostatečnou většinu pro zařazení zákona jako pevného bodu k projednání. I kdyby však zákon prvním čtením prošel, do konce volebního období jej sněmovna nejspíš schválit nestihne, řekla pro ČTK Eva Dostálová z oddělení komunikace a vzdělávání kanceláře Poslanecké sněmovny.

Podobně to vidí poslankyně Marie Pěnčíková z KSČM. „Vzhledem k tomu, že zákony se v tomto roce – díky pandemii – schvalují formou mimořádných schůzí, nebude podle mě tento návrh zákona doprojednán do konce volebního období,“ citoval Pěnčíkovou server iDnes.

Expert na odpady Ivo Kropáček z Hnutí Duha se domnívá, že za zpožděním stojí především politická neochota problém řešit. „Většina českých poslanců nepovažuje omezení jednorázových plastů za svou prioritu, a proto se to nedostalo na pořad jednání,“ uvedl Kropáček pro Euractiv.cz.

Česko by tak mohlo čelit sankcím. „Obecně platí, že pokud členský stát nepřejme novou legislativu včas nebo správně, zahájí Evropská komise s členským státem dialog a snaží se pomoct úřadům v implementaci legislativy. Pokud porušení trvá, může Komise spustit řízení kvůli porušení povinnosti,“ okomentovala téma pro iDnes mluvčí českého Zastoupení Evropské komise v Praze Magdalena Frouzová.

Ani po schválení legislativy českou sněmovnou však nezačne zákaz platit okamžitě, vládní návrh zákona nabízí prodejcům jednoroční přechodné období, během kterého budou moci doprodat naskladněné zásoby vybraných plastových obalů.

Česko mezi nejpomalejšími v EU

Česko nicméně není jedinou zemí v Evropě, která zavedení evropské legislativy nezvládla. Pouze osm členských států informovalo Evropskou komisi o opatřeních přijatých k provedení směrnice podle databáze Komise. Většina z nich přijala jen „základní požadavky“ nebo některá z požadovaných opatření chybí. Informovala o tom nezisková organizace Zero Waste Europe.

Island, Švédsko, Francie, Estonsko nebo Řecko jsou naopak v boji s jednorázovými plasty premianty. Nejenže převzaly do svého práva evropskou legislativu, ale připojily k ní i další opatření. Vyplývá to z průzkumu Surfrieder Foundation Europe.

Mezi státy, které provedly opatření směrnice pouze částečně a jejichž ambice zůstávají celkově průměrné, patří většina členů EU – Německo, Rakousko, Španělsko, Itálie nebo Norsko.

Slovensko, Polsko, Rumunsko, Belgie i Česko jsou naopak řazeny k zemím, které proces implementace evropské směrnice sotva zahájily.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

32 komentářů

  1. A. S. Pergill napsal:

    Vzhledem k tomu, že tato legislativa je jednoznačně nesmyslná a škodlivá, je sabotování jejího zavádění do praxe zcela jednoznačně pozitivní jev. Pokud jsou národy z E12 špindírové, házející své odpady do moře, tak je to jejich věc, napravit se musejí oni, nevidím důvod jim do toho kecat, ale nevidím důvod, aby oni kecali do těchto věcí nám. My házet odpad do moře ani nemůžeme, recyklujeme nebo bezpečně spalujeme naprostou většinu plastů a rezervy máme prakticky jen tam, kde nám v tom brání nesmyslná EUrounijní legislativa (a ekologičtí aktivisté).

    • Dr. B napsal:

      My neznečišťujeme plastovým odpadem moře? Tento argument mě vždy pobaví a nestačím se divit, kolik lidí ho slepě papouškuje (neberte to osobně). Ale kam tedy ten odpad z našich řek teče? Do hor? 😉
      S plasty je to podobné, jako třeba ze zplodinami v ovzduší. Pro tyto druhy odpadu hranice neexistují. Navíc by mě zajímalo, v čem je podle vás špatná snaha o zlepšení životního prostředí, když zde legislativu toto omezující označujete za nesmyslnou a škodlivou. Obávám se, že jste tuto směrnici ani nečetl, což je škoda. Možná by vám to pak tak tak nesmyslné nepřišlo.
      Jo a ten argument o České megarecyklaci vychází bohužel ze zkresleného obrazu, který nám předkládají naši politici. Ale pokud se o téma začnete zajímat více, zjistíte, že na jedné straně sice vytřídíme relativně velké procento například plastových lahví (cca 80-90%), ale jejich následné zpracování (včetně spalování) obsáhne maximálně 30% tohoto odpadu. Zbytek se zahrabe na skládkách. A tam se postupně rozkládá na malé částečky (mikroplasty), které jsou spodními vodami roznášeny v krajině. Jedna to pak jíme jako součást potravin a také to teče právě do těch řek a dále do moří. To je bohužel realita, se kterou je zapotřebí něco udělat.
      Například v Německu se vytřídí ještě víc odpadu, než u nás. Také díky zálohování PET lahví a plechovek od nápojů. Pak to každý odnese do obchodu, aby dostal zálohu zpět. Takže relativně bezbolestný a funkční nástroj. Proč ho stále u nás politici bojkotují i přes to, že tyto návrhy již několikrát měla sněmovna na stole?
      Nakonec si zkuste uvědomit, že jde o omezení jednorázových plastů. Tedy naprosté zbytečnosti, kterou až na několik výjimek můžeme nahradit něčím jiným, méně škodlivým. Což jsme také donedávna dělali, aniž bychom se cítili jakkoli omezováni.

      • A. S. Pergill napsal:

        1. To zálohování PET lahví jsem v Německu viděl (měli jsme tam příbuzné), a je to čirá zlodějina, protože systém stojí na tom, že se poměrně velké procento těch lahví nepodaří vrátit a záloha na ně propadne. Je to zajištěno mj. tím, že láhev musíte vrátit v tom obchodním řetězci (nebo skupině o.ř.) a jen na území spolkového státu, kde jste ji koupil. Navíc je čárkový kód, který tohle zajišťuje, schválně vytištěn barvou, kterou lze velmi snadno smazat nebo rozmazat, a pak už flašku nevrátíte. Němci jsou, pochopitelně, jako ovce a chodí vracet do obchodů i ty flašky, za které zálohu nedostanou. U nás by to spousta lidí hodila někam, kde by to tu „zlodějskou ekologii“ co nejvíc poškodilo.
        2. Míra recyklace plastů je u nás vyšší než v tom Německu. Mimo jiné proto, že se s PET lahvemi do kontejneru sveze i další plast, který je v tom Německu snaha vyhodit jinam.
        3. To, že ekologové bojují proti spalovnám, které plasty bezpečně zničí (a ještě část energie v nich uložené vrátí jako užitkové teplo nebo elektřinu), takže se musejí skládkovat, je důvod pro boj proti ekologům, nikoli proti plastům.
        4. Možná jsem jako lékař, zabývající se zdravotní prevencí, deformovaný, ale omezování jednorázových plastů (které jsou vysoce bezpečné z hlediska přenosu infekce) považuji za návrat někam do socialismu (ostatně, ekologové jsou jakousi analogií komunistů a EU je socialistická, ne-li horší) a za značné zdravotní riziko.
        5. Skládka nesmí prosakovat do spodních vod. Ve kterém zeleném školení vám ten nesmysl s mikroplasty ze skládek říkali?

        • Dr. B napsal:

          1. V Německu jsem poměrně často a to, co popisujete, jsem neviděl. Dokonce jsem onehdá našel doma ve sklepě plnou tašku plechovek od piva a tak jsem je vzal při další cestě sebou a bez problému je vrátil v marketu, kde jsem je před cca rokem koupil. Ani jsem si nevšiml, že by piktogram na plechovce šel smýt, ale nezkoušel jsem to cíleně. Pokud říkáte, že Němci jsou ovce a vrací tam i obaly, za které zálohu nedostanou, což se na to podívat tak, že jde o pozitivní vedlejší efekt? Prostě nenesu nevratné obaly do kontejneru a vratné do výkupu v marketu, ale všechny vezmu do marketu cestou na nákup a do kontejneru nemusím. Nakonec tím ušetřím sobě cestu navíc a prodloužím interval vývozu kontejnerů. Za mě super.
          Co se týká vracení ve stejném oř a na území stejné spolkové republiky, kde byl obal zakoupen, v tom až takový problém nevidím i když jsem o tom nevěděl. Drtivá většina těchto obalů zase až tak daleko necestuje. A ti, kdo si takový obal koupí s tím, že obsah zkonzumují někde jinde, ho pak buď odvezou zpět (jako já) a nebo ho vyhodí do odpadu a záloha jim, coby jakási ekodaň, propadne.
          2. Nemáte pravdu. Recyklováno je u nás pouze cca 30% roztříděného plastového odpadu (v tom čísle jsou zahrnuty i spalovny), zbytek končí zahrnutý na skládce. Často zaměňujeme slovo recyklace se slovem třídění, pleteme si tedy pojmy s dojmy.
          3. Proti moderním spalovnám bojují pitomci, ne ekologové. Za ekologa bych neoznačil člověka, který v oboru nemá vzdělání, ale pouze se angažuje coby bojovník proti všemu, co se mu nelíbí. To ale rozhodně není ekolog. Opět tedy zaměňujeme pojmy s dojmy.
          4. V závěru mé úvahy píši, že jsou skupiny jednorázových plastů, které jsou ospravedlnitelné. Zrovna ve zdravotnictví takové výrobky existují. Neříkám, že všechny jednorázové pomůcky zde opravdu dávají smysl, ale mnoho z nich ano. Jejich likvidace se pak realizuje právě ve spalovnách, což osobně za problém nepovažuji.
          5. Na zelená školení nechodím, problém mikroplastů je však v podstatě právě tím největším zlem v celém procesu rozkladu plastů. Dostanou se všude a kontaminuje se jimi v podstatě celý potravní řetězec. A těch skládek, co nesplňovaly normy na průsak čí další druhy kontaminace svého okolí, jsme již viděli dost, ne? Jedna věc je teorie (normy atd.) a další, často odlišná, je pak realita. Navíc černých skládek, kam se zahrnuje vše, včetně těch nejnebezpečnějších odpadů, je snad málo?
          Nakonec je třeba si uvědomit, že na znečištění moří se opravdu podílejí i vnitrozemní státy. Považuji vás za vzdělaného člověka, tudíž mě opravdu překvapilo, že tento fakt negujete. Navíc do tohoto znečištění musíme zahrnout i poměrně běžnou praxi některých států (či dopravních námořních společností), které odpadní plasty vozí do zemí třetího světa k takzvané „recyklaci.“ Jsou země, kde se lodní náklad (jeho objem a druh) při přistání lodě nijak nekontroluje, čehož využívají tyto společnosti a část nákladu odpadu se prostě cestou vysype do moře. Pokud i přes tyto známé fakty těmto společnostem plastový odpad prodáme, podílíme se na tom svým způsobem také. Snad nepatříte k těm lidem, kteří nemají problém koupit například kradenou věc a odmítají argument, že se takovým jednáním v podstatě podílejí na nárůstu krádeží. Je pravda, že ekonomiku to vlastně podpoří (jsem okraden, koupím si tedy ukradenou věc znovu, zloděj jí prodá a utržené peníze pošle zpět do oběhu za něco, co si za ně koupí a kupec kradeného zboží dostane za zlomek ceny výrobek, který by si jinak možná za plnou cenu nekoupil), ale morálně je to přece chucpe. A v tomto případě je to to samé.
          Článek vlastně jenom popisuje naše pomalé odstraňování jednorázových plastů a jejich masivní podíl na naší skladbě odpadů. Asi se shodneme, že recyklace není v principu ta nejlepší cesta. Nejlepší cestou je omezit primárně samou produkci odpadů, nikoli pořád dokola řešit, jakým způsobem pak s odpadem nakládat. Snad nepatříte k lidem, kteří z pohodlnosti nejsou ochotni si do krámu přinést svou tašku, svůj pytlík na pečivo či zeleninu a pod.

          • A. S. Pergill napsal:

            ad 1 Čárkový kód, nikoli piktogram, se na PET láhvi může znečitelnit i pouhým vytažením z ledničky a orosením. Viděl jsem na vlastní oči.
            Prostě, tohle není nic jiného než zlodějina a Němci jsou národ se stádní mentalitou. Včera šli za Hitlerem, dnes za ekology. Píchni jako řízni.
            ad 2 Spaloven u nás nemáme víc, protože ekologové a ekologické organizace.
            ad 3 Bohužel, právě tihle lidé se prohlašují za „jediné správné“ ekology a část politiků jim to žere.
            Jinak: Bláboly Grety Thurnberg a podobných nemají s ekologií nic společného. Ekologie jako věda, to je např. sledování struktury půdních mikroorganismů v závislosti na směru a strmosti svahu. Takovou práci jsem kdysi vedl jako školitel. Bohužel, politici akceptují spíš tu Gretu, bez ohledu na psychiatrickou diagnózu.
            ad 4 V tomto se snad shodneme
            ad 5 v tomto se neshodneme. Pokud se plastový odpad odváží do zemí 3. světa a po cestě se sype do moře, pak je to snad kriminální činnost, která by se měla detekovat (prostředky na to existují) a trestat (neměl bych problém ani se „středověkými“ tresty typu upalování nebo narážení na kůl), ale ne kvůli tomu plošně zakazovat plasty. To je jen ukázka bezcennosti EU věrchušky.

          • A. S. Pergill napsal:

            Kriminální jsou, pochopitelně, i černé skládky.

  2. vlad napsal:

    Zakázat plasty, zavést skleněné láhve a zpětný výkup, by situaci s plasty vyřešilo. To ale nikdo nechce, protože to dělali komunisté za socialismu a v té době bylo přeci všechno špatné, jak nás dnes a denně přesvědčují média.

    • Pavel napsal:

      Prosím o odkazy kde a kdy „nás dnes a denně média přesvědčují“ o tom jak to komouši za socialismu všechno dělali špatně. Pokud odkazy nedodáš, je zřejmé, že jen a pouze ideologicky žvaníš z cesty. To za prvé. Za druhé, skleněné vratné lahve se objevují už v 19. století a dokud se neobjevily nové obalové technologie, fungovaly všude v demokratických tržních společnostech. Spojovat vratné tedy vratné lahve s komouši je projev totální ideologické omezenosti. Za třetí, vratné skleněné lahve se používají dodnes … tam kde to žádají zákazníci. Tam, kde zákazníci žádají jiné obaly, výrobci dodávají jiné obaly. Chceš snad jako za bolševika vnucovat lidem co mají a nemají kupovat?

      • Martin napsal:

        …a teď se lidem nevnucuje, co mají kupovat???? Teď se i „nadnárodně“ určuje, jak se co (ne)smí jmenovat! A podle tvojí logiky, když jako zákazník požaduji jednorázové plastové příbory a „někdo“ mi vnucuje nevyhovující dřevěné je co? A co si budeme povídat, řada věcí bývala ve vratných obalech a dneska je v kde čem, protože kdo by se s tím myl atd.

        • Pavel napsal:

          Na to si stěžuj u předřečníka vlada velebícího komouše, který chce teď zakazovat plasty, dřevěný příbore.

  3. petrph napsal:

    Bohužel a díky za tu objektivitu, jak je správně sepsané v prvních odstavcích pod nadpisem „Asie už nechce evropský odpad“, dneska už není problém samotný plastový odpad, ale už recyklace či ekologická likvidace vyseparovaného téhož, která se nyní za drahé vložené peníze provádí, nebo má provádět.
    Čili, teď nastupuje další „level“, když se zakáže úplně, a bude se to muset něčím jiným nahradit. Ale čím? Vrátíme se zase k obalům z kovů a ze skla?

    • A. S. Pergill napsal:

      Soudruzi prostě nejsou schopni jít do kvalitnějšího výběru použitého plastu. Proč, to nechápu (asi to moc „smrdí prací“).
      Já se snažím prakticky vše, co jde, nacpat do plastového kontejneru a to, co nejde, do popelnice (např. sendviče plast – papír). Mimo končí akorát PET láhve, které mám na zahradě na automatické zalévání, a když se moc omazlí, jdou stejně do popelnice, protože plast bych jimi nešpinil. Uvítal bych kontejnery na silně znečištěný plast, kam bych mohl dát to, co si netroufám dát do normálního plastového kontejneru.

  4. vlad napsal:

    Ti starší pamatují, že nápoje bývaly ve skleněných láhvích. Stačí to znovu zavést a bude po problému. Zrušit plasty a nahradit je vratným sklem je řešení jednorázových plastových lahví. Možná to nepůjde v ČR nařídit, protože tohle ekologické nařízení bylo za komunistů, kdy bylo všechno špatně. A proto stále zůstává levný neekologický plast a ničí se životní prostředí.

    • petrph napsal:

      Ono to sice vypadá „jednoduše“, leč spočítal tohle prosím někdo i jenom ekologicky? Tedy s tím že ty skleněné lahve by se musely zase zpátky svážet – ode všech obchodů, někam do nějakých centrálních myček, tam složitě (chemicky? čistit) kam, pak znova naplňovat, a pak zase rozvažet?
      Taky si prosím připomeňme že dneska má řada producentů rozdílné velikosti a tvary lahví, atd takže to by se musely ty lahve masově rozvážet jen k jejich plnírnám, nebo jak?
      Primárně ekologické hledisko, kolik by se jen při tom spálilo nafty navíc…
      No a tu sekundární, kolik by to stálo finančně navíc a kdo by to hradil…

      • Dr. B napsal:

        No mám zkušenost z pivovaru, lahve se nemyjí nijak složitě a jde o plně automatizovaný proces. Voda k mytí se čistí a používá znovu. Hlavním energetickým vstupem je tak energie k ohřevu vody na mytí. Chemie se používá minimálně. Navíc tato energie (ohřev vody a její čištění) je řádově menší, než energie potřebná k opětovné výrobě nové lahve z odpadního skla.
        Co se týká rozvozu lahví k opětovnému použití, jde o to, že ve chvíli, kdy nemáme většinu lahví zálohovanou, se sice sníží náklady na svoz vratných lahví, ale na druhé straně obrovsky narostou náklady na svoz odpadního (tříděného) skla. A toto sklo urazí na cestě za opětovným využitím mnohem delší a energeticky náročnější cestu (sklárny, pak teprve výrobce náplně). Takže ve finále se příliš neušetří. Naopak jedů si při tomto způsobu „recyklace“ vyrobíme více, než dost. Kdo na našem systému profituje jsou tak primárně výrobci plastových jednorázových obalů, dopravci (lehčího plastového obalu naloží víc a dále sváží mnohem víc skleněného odpadu), ale kdo na tomto systému prodělává jsme my, nebo spíš naše děti, které budou trpět častěji nemocemi ze zaneřáděné planety a navíc je v budoucnu stejně čeká ekonomicky velmi nákladné čištění planety od našeho bordelářského stylu života. Prostě po nás potopa. Žijeme na dluh a co nejvíc nechápu, splácení tohoto dluhu s klidným svědomím hodíme na své děti 🙁

        • A. S. Pergill napsal:

          Na to mytí se většinou používá louh sodný s dalšími látkami. Byly publikovány (Československá hygiena a jiné podobné časopisy), případy, kdy se ten louh z nějakého důvodu z té lahve nevymyl, to se může stát i v automatu, a došlo k poleptání konzumenta.

        • petrph napsal:

          Tak ono bohužel, jak píšete „..a. A toto sklo urazí na cestě za opětovným využitím mnohem delší a energeticky náročnější cestu… takže ve finále se příliš neušetří. “
          Jinak řečeno, to už je porovnání se současným, rovněž ekologicky a politicky vynucenou recyklací separovaného odpadu. Která – jak vidno, je rovněž poměrně komplikovaná, drahá a ne zcela ekologická.. Tudíž o změnu řešení „sory jako, nefunguje to, tak Vám zase nařídíme, jak se to bude muset dělat jinak“, a pak uvidíme, asi zájem mezi lidmi nebude..
          Navíc pokud tedy píšete že „..Kdo na našem systému profituje jsou tak primárně …soukromé firmy , a kdo na tom prodělává, jsme my…, a naše děti,…“
          tak si prosím připomeňme, že ty skleněné lahve existovaly za socíku. kdy to tedy ze svého všechno organizoval a platil stát, a do cen potravin se to skutečně nepromítalo (ani tak, ani jinak) . Ale že by si jen tím lidé snad tehdy polepšili, se říct nedá. Bydleli jsme tenkrát v Teplicích, takže si vzpomínám, v jakých podmínkách jsem ty flašky v sítovce tahal…

        • A. S. Pergill napsal:

          Možná ještě drobnou poznámku:
          IMHO prion BSE by tím mytím asi prošel, nakolik by klesla jeho koncentrace, netroufám si odhadnout. Naštěstí s námi nepijí pivo z flašky šílené krávy.
          Přes sklářskou pec však ani tyhle breberky neprolezou v provozuschopném stavu.

    • A. S. Pergill napsal:

      Je spočteno, že než bezpečné mytí těch lahví by se vyplatilo to sklo přetavit a vyrobit z něho nové.
      Ostatně, u řady nápojů (nevratné skleněné láhve) se to tak fakticky i dělá.

      • Dr. B napsal:

        Není to pravda, u pivních lahví se pivovarům vyplácí mytí lahví více, než jejich roztavení, jak píšete. Ostatně to je hlavní důvod, proč to tak dělají. Ekonomická stránka věci.
        U jiných typů lahví se někdy postupuje tak, že se roztaví. Ale právě proto, že nejsou vratné a zdrojovou surovinu tak výrobci získávají z odpadu (tříděného skla). V podstatě tedy nemají možnost „své“ lahve získat k opětovnému plnění, surovinou je v tomto případě rozbité sklo.

        • A. S. Pergill napsal:

          Je otázka, jestli se to opravdu vyplatí, nebo zda prostě není ten benefit z nových flašek tak malý, že by se investice do změny technologie nevrátily v rozumném čase.

        • A. S. Pergill napsal:

          Druhá věc je, že to vožení má docela silnou ekologickou stopu (a mytí, pochopitelně, rovněž), takže je docela reálné, že na tento systém přejdou taky.

    • wenkovan napsal:

      Všechno bylo tenkrát zamlada ve skle a papíru, protože jediný běžný plast byl bakelit. Do plastu se balí, protože je to levnější a technologicky jednodušší. Mimochodem – kdo vymyslel nařízení, že se jedna každá buchta v krámě musela zabalit do fólie?
      On ten celý úžasný cyklus vratných obalů (hlavně skla) nebude nijak jednoduchý, bude logisticky, ekonomicky i ekologicky hodně náročný a hádejte, kdo ho asi tak v koncové ceně zaplatí?

      • Dr. B napsal:

        Tentokrát vám budu trošku oponovat. Za prvé neznám nařízení, které by nutilo výrobce balit každou buchtu do plastu. Dělají to sami právě z důvodu nízké ceny plastů. Ona buchta pak má mnohem delší datum spotřeby. Přidává se do ní ale mnohem více složek (kvůli prodloužení data spotřeby) a jsou to samé „dobré“ věci, včetně jedovatých látek včetně těžkých kovů (sice v malém množství, ale jsou tam). Jíst takovou buchtu pak rozhodně není nic zdravého.
        O onom cyklu vratných obalů a jeho ekonomice píši v reakci výše, ale i když připustíme, že bude možná trošku dražší, někdy prostě musíme dělat věci pořádně a správně i když to nebude nejlevnější. Podřídit vše jenom ekonomickému profitu je cesta do pekel, ač nás tatíček Klaus učil něco jiného. Myslím, že se ale chlapec již natolik ukázal, že bychom mu konečně mohli přestat věřit každou pitomost, co kdy vypustil z pusy 😉

        • A. S. Pergill napsal:

          Nečetl jsem, že by tam dávali těžké kovy. To bude asi nějaký nesmysl ze zeleného školení, ne?
          Dává se tam ochranná atmosféra, někdy se používají fólie, které nepustí ven CO2, takže se přeživší organismy udusí, někdy se upravuje pH, nebo se přidávají látky, jako kyselina mléčná, octová nebo citronová (nejen kvůli pH).
          Někdy se balí výrobky ještě horké, kdy je po výstupu z pece jejich povrch sterilní.

          • Dr. B napsal:

            Nebuďte líný hledat, když to nevíte. A jak jsem psal výše, na zelená školení opravdu nechodím. Tady je seznam běžných potravinářských příměsí, nějaký ten těžký kov tam jistě najdete 😉
            https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_přídatných_látek

          • A. S. Pergill napsal:

            Co z toho si myslíte, že se dává do těch buchet nebo jiných výrobků z mouky?

            Ty přídavky se zlatem, stříbrem a mědí jsou pro zcela jiné komodity.

          • A. S. Pergill napsal:

            V Kanadě ještě používali kobalt v protipěnivých prostředcích, které dávali do piva (proč, to nevím). Pak tam měli epidemii nemocí srdečního svalu u silných pijáků piva, říkalo se tomu „kardiomyopatie kobaltového piva“. Nakonec ale vypočetli, že toho kobaltu bylo přece jen málo i u těch heavy drinkers, a nyní se to přisuzuje mykotoxinům ve sladu.

      • petrph napsal:

        Mimochodem, že o tom píšete, ono to dnes není jen levnější a technologicky jednodušší, ale i více hygienické, i tím zdravotně bezpečnější. Zrovna teď v době covidu by jsme za ty plastové obaly měli děkovat, balit se to „jako tenkrát“, jen v ruce do papíru tak už musela vláda i třeba prodej masa, uzenin, ale i pečiva, a pod. úplně zakázat – a jedtli by jsme .. asi maso z  konzerv a místo pečiva asi suchary ze plechových pixel..

        • Dr. B napsal:

          No já si třeba v době Covidu nosil opakovatelně použitelné obaly do práce (všichni přece známe ešusy a jídlonosiče, ne?) a nechal jsem si do nich jídlo dávat namísto do těch plastových jednorázových, navíc i placených. Hygiena nijak neutrpěla. A když jsem si je zapomněl doma, koupil jsem si oběd v jedné jídelně, kde používají obaly vyrobené z třtinového odpadu. Ten je sice jednorázový, ale nejde o plast a po použití ho můžete klidně kompostovat (ve městech vyhodit do bio odpadu).
          Ale uznávám, že pandemie byla výjimečnou situací, kdy může jít ekologie načas trošku stranou. Jen jsem chtěl poukázat, že i tak to šlo.
          Navíc pokud nenakupujete pouze v marketech, ale třeba i u pekaře, řezníka a pod., stále je vám tam výrobek balen na místě (u některých i do papíru a ne do mikrotenového sáčku, alespoň na požádání, když už ne automaticky) a není vakuován a balen do plastu. A tyto podniky se při pandemii zdrojem nákazy nestávaly a zůstaly otevřené bez jakýchkoli komplikací. On ten Covid se přes ty kontaminované povrchy zase až tak dobře, jak se ze začátku tradovalo, nešíří.

          • A. S. Pergill napsal:

            U nás ve „žrádelně“ explicitně (měli vyvěšenou velkou ceduli) odmítali plnit jídlo do donesených nosičů, z důvodu zákazu hygienou.

  5. A. S. Pergill napsal:

    Rušení jednorázových plastů je podle všeho jednak cesta do slepé uličky, jednak zadělávání si na průšvih, proti kterému by byla epidemie covid jen beránčí vrnění. Čím menší vzdálenost do té slepé uličky dojdeme, tím kratší trasou se budeme vracet k normálu.

Přidávání komentářů není povoleno