Když vloni na začátku října HlídacíPes.org vydal článek o teorii a plánech „Rudého Césara“ Donalda Trumpa, někteří čtenáři nám prostě nevěřili. Zvláště, když jsme celý článek uvedli poměrně provokativním konstatováním: „Při pohledu z Evropy se u nedávného dění v USA nedalo nevzpomenout na Vladimíra Iljiče Lenina a jeho slavné hodnocení západních ,užitečných idiotů‘, kteří díky své ideologické zabedněnosti skvěle sloužili bolševickým snům o světové revoluci.“

První týdny Trumpova prezidentství ovšem překonaly všechna, i ta nejhorší očekávání. Pomiňme protentokrát výkřiky amerického prezidenta o Grónsku, Panamě, Mexiku, Kanadě či Gaze, které ve světě, kde ještě platí mezinárodní právo, diplomacie a alespoň minimální znalost problému, zavánějí šílenstvím.

Ale začít rozebírat strukturu kontrarozvědných pater Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) a CIA, a vyhrožovat tisícům agentů vyhazovem, může v současné mezinárodní situaci opravdu jenom politik, který je současně slepý, hluchý a „užitečný idiot“ k tomu.

Když přidáme ještě řádění nikým nevolených prezidentských milicí DOGE, řízených opět nikým nevoleným panem Muskem, které bez jakýchkoliv bezpečnostních prověrek obsazují i mimořádně důvěrné databáze amerických centrálních institucí, je čas na přinejmenším nadzvednuté obočí.

Světoznámý historik Timothy Snyder to ovšem rovnou nazval pučem. Už před deseti lety v knize Černá zem varoval před blouzněním pravicových i levicových fanatiků o zničení státu a jeho nahrazení jakoukoliv diktaturou vyvolených. „Tam kde nejsou státy, nelze prosazovat žádná práva.“ A přesně o to jde i v Trump/Muskově puči.

Trumpův ústřední výbor

Je to stejně naivní, jako nebezpečné. Ruský diktátor vede dobyvačnou válku na Ukrajině a zároveň desítky hybridních operací proti „prohnilému Západu“. Veřejně blouzní o vítězném tažení „ruského světa“ a „novém světovém pořádku“.

Čínský autoritářský model technologicky předhání Západ, rychle obsazuje Asii a Afriku a ruskou diktaturu používá k demontáži mezinárodního práva a smluv. Africké vojenské režimy v poslední době už prakticky zlikvidovaly evropský vliv na kontinentu, odkud pochází většina přistěhovaleckých vln a problémů.

Pomohli zvolit Donalda Trumpa a teď nevědí, co si počít s jeho šíleným nápadem vystěhovat z Gazy více než dva miliony Palestinců a proměnit ji v plážový rezort.

Pro historika a pamětníka československé „normalizace“ jsou však asi nejpůsobivější reakce Trumpových podporovatelů a politických nohsledů – a nejen ve Spojených státech.

Republikánští zástupci v Kongresu a Sněmovně reprezentantů byli kdysi zdrojem zajímavých a přínosných debat, z nichž mohla čerpat celá země a intelektuálně i jejich oponenti. Dnes vypadají a svým ustrašeným poklonkováním čemukoliv, co řekne prezident, připomínají jen o něco lépe oblečený ÚV KSČ z normalizačních časů před padesáti lety.

A aby srovnání obou „normalizací“ bylo dokonalé, podle The Washington Post padá při pohovorech s novými uchazeči o službu ve zpravodajských službách zásadní otázka: „Jaký je váš názor na události šestého ledna?“

Pro připomenutí mladším – takzvané prověrkové komise po roce 1970 se v Československu stejným způsobem ptaly na názor na „bratrskou pomoc, kterou poskytly státy Varšavské smlouvy Československu v srpnu 1968“.

Podle hrubých odhadů nakonec vyhodily ze zaměstnání kolem devíti set tisíc lidí. Američtí pobratimové našich komunistických sekerníků se navíc nijak nenechají zmást více než tisícovkou pravomocných soudních rozhodnutí proti pachatelům trestných činů při útoku a vniknutí do sídla amerického parlamentu. Rozhodující pro ně je, že je nový prezident přece omilostnil.

Moje práva jsou tvoje práva, i když spolu momentálně v ničem nemusíme souhlasit.

A co teprve chudáci z tolik mediálně prosazované kampaně Američtí Arabové pro Trumpa, která přesvědčila velkou část tradičně demokraty volících amerických Arabů pomstít se Bidenovi a Harrisové za jejich neochotu vystoupit v otázce války v Gaze proti Izraeli.

Pomohli zvolit Donalda Trumpa a teď nevědí, co si počít s jeho šíleným nápadem vystěhovat z Gazy více než dva miliony Palestinců a proměnit ji v plážový rezort. Nechce se jim přiznat chybu, ale pro jistotu rychle přejmenovali svoji kampaň na „Američtí Arabové za mír“.

Nemohou vědět, jak moc pamětníkům připomínají kalkulování přechytralých komunistických intelektuálů, kteří v roce 1969 vítali zvolení Gustáva Husáka generálním tajemníkem ÚV KSČ, protože „ten má přece sám zkušenost z komunistického kriminálu v padesátých letech“.

Odmítnutí pravidel a hodnot

Pro Českou republiku a Evropu jsou ale asi nejhorší – ostatně jako vždy v historii – konjunkturální přitakávači nového amerického prezidenta a „nového světového pořádku a stylu transakční politiky“.

Pokud chceme zůstat u srovnání s československou normalizací, pak jim podobní měli v jejím počátku v mimořádné oblibě výmluvu „když tu funkci (místo) nevezmu, dosadí tam nějakou svini a bude to mnohem horší“, případně „když mi ujede tenhle vlak, tak nebudu moct nikomu pomoci“. Jen chtěli zůstat u koryta, ale ještě se na chvíli maličko styděli a hledali omluvy. Rychle je to přešlo.

Je vskutku směšné, jak si v obdivu k „trumpismu“ a posměšcích nad „havlismem“ a „humanrightismem“ notují Václav Klaus, Motoristé, pánové z ANO, SPD a ODS, ale i bývalý disident Alexandr Vondra.

Ona dnes jimi tak chválená „transakční politika“ totiž znamená jediné – odmítnutí nejenom některých, ale všech pravidel a hodnot. Neexistuje snad příklad jejího úspěchu. Naopak, klasickým příkladem její nesmyslnosti byla britsko-francouzská takzvaná Sykes-Picotova dohoda z roku 1916, uzavřená s tichou podporou Ruska.

Evropské velmoci si v ní rozdělily sféry vlivu na Blízkém východě, vymyslely nové státy a nakreslily jejich hranice. A tak vznikl sud prachu, kterým je Blízký východ dodnes. Či snad appeasement nacistického šílence, který měl podle Neville Chamberleina přinést „mír pro tuto generaci“?

Nebo snad hloupá a sebevražedná Benešova smlouva se stalinským Sovětským svazem v roce 1943, „transakčně“ uzavřená bez vědomí vlády s „vědeckým“ očekáváním, že diktatura přece loajálním spojencům nebude diktovat?

Koneckonců, Hitlerova okupace demilitarizovaného území Porýní byla přece brilantní ukázkou politické odvahy a rizika. Nikdo z bezpáteřních reálpolitiků demokratických zemí té doby nechtěl vidět skutečnost. O pár let později Hitler zahájil světovou válku.

V českém kontextu civilizační krize počátku jednadvacátého století jde v dnešní velmi podobné situaci především o princip ochrany lidských a občanských práv.

Je vskutku směšné, jak si v obdivu k „trumpismu“ a posměšcích nad „havlismem“ a „humanrightismem“ notují Václav Klaus, Motoristé, pánové z ANO, SPD a ODS, ale i bývalý disident Alexandr Vondra. Bylo už dávno napsáno, že čecháčkové podstatu lidských práv a tím pádem i svojí vlastní Ústavy nikdy nepochopili.

Moje práva jsou tvoje práva, i když spolu momentálně v ničem nemusíme souhlasit. Ale víme, že pokud máme tato práva všichni, máme důstojnost a bezpečnou společnou možnost hledat řešení našich nesouhlasů. Bez takového konsensu vcházíme do hodně nebezpečného světa.