KOMENTÁŘ. Novodobý bolševismus není ideologií. Žádnou nepotřebuje. Je to jen nástroj, který automaticky vyrostl z efektivnosti polarizační manipulace algoritmů sociálních sítí. Ničí po staletí budované identity společenství a produkuje výhradně paranoidní „vůdcovské politiky“.

Sen o svobodných volbách jako výsledku racionální společenské diskuse je momentálně a nejspíš na dlouho poškozen. Polarizační efekt internetu a sociálních sítí racionální hledání znemožňuje.

Svobodné volby se stávají komedií, ve které má automatickou výhodu nejukecanější a nejstrašidelnější klaun. Čest, pravda, zodpovědnost a kompetence jsou na obtíž.

Základním médiem novodobého bolševismu je strach. Podvědomě polarizuje a znemožňuje hledání společného pohledu, kompromisu a řešení. Když se vyloučí všechny racionální způsoby hledání všeho, co společenství spojuje, zbude jen boj a „konečné řešení“.

Bolševismus nechápe volby jako jako zodpovědnou povinnost spolupráce s opozicí v rámci stabilního demokratického systému a jeho institucí, ale jako ovládnutí všech a všeho právem silnějšího. Můžete zapomenout na ústavnost, právo, nezávislost institucí i sdělovacích prostředků.

Novodobý bolševik věří jen sám v sebe a svoje historické poslání změnit svět. Nejvyšší forma této moderní posedlosti mocí se nazývá trumpismus-putinismus.

Kolaborace jako norma

Vojenské akademie ve světě se už léta věnují využití takzvané „teorie zvládání hrůzy“, anglicky „Terror Management Theory“ (TMT). Patří k ní i psychologické operace k vyvolání strachu z války, provokování polarizace v cílových společnostech i způsoby obrany.

Základem je pro mnohé překvapivé zjištění, že reakce jednotlivce, a ještě více reakce společenství, je ve chvíli ohrožení kulturně podmíněná.

Krátce řečeno, na pocit ohrožení se dá reagovat aktivně a na základě kulturních návyků (sebeúcta, náboženství, společenské přijetí hrdinství nebo soudržnost rodiny). Středobodem takové reakce je hodnotová mobilizace a solidarita společenství.

Pasivní reakce pak naopak staví na vytěsňování reality, útěku od zodpovědnosti, uzavření se, atomizaci společenství, nepřátelství vůči jakékoliv jinakosti a na dalších sobeckých strategiích. Logicky jí podléhají lidé a společenství s nízkým sebevědomím.

Z tohoto pohledu česká historie dvacátého století nabízí jen velmi smutné zkušenosti a adaptační příklady. V pěti kritických období mezi lety 1938 a 1989 se v české společnosti až na výjimky ani jednou neobjevil pokus o viditelnější formy solidarity s pronásledovanými. O to zřejmější byly všechny formy kolaborace, která se stala normou.

Rok 1938: zhroucení státu, v březnu odmítnutí pomoci rakouským protifašistickým uprchlíkům po anschlusu, po Mnichovu násilné vracení tisíců židovských a antifašistických uprchlíků do obsazených Sudet.

Druhá republika 1938–1939: rychlá fašizace společnosti a odmítání pomoci při záchraně nejohroženějších – Židů a antifašistů. Pomoc zařizovali cizinci jako Brit Nicholas Winton nebo Dán Odd Nansen bez sebemenšího přispění našich státních orgánů. Protižidovské a protiromské zákony. Cenzura.

Třetí republika 1944–1948: masové a státem organizované násilí při odsunu, do odsunu zařazeni i Židé a aktivní sudetoněmečtí antinacisté. Stát nebránil československé občany, unášené sovětskými orgány do SSSR. Zákazy demokratických politických stran, cenzura a postihy politických odpůrců.

Komunistická diktatura 1948–1961: Politické procesy, popravy, vyvlastnění venkova, cenzura. Věznění válečných hrdinů, kteří prokázali osobní odvahu tváří v tvář nepříteli.

Takzvaná normalizace 1968–1989: masové čistky, politické procesy, statisíce lidí přišlo z politických důvodů o práci, vyhánění do exilu. Pětina dospělé populace byla přesto členy Komunistické strany Československa.

Jaký rozdíl proti svébytné kulturní reakci Finů, Norů, Dánů, Poláků či Ukrajinců, kteří ve své většině byli a jsou připraveni odporovat zlu!

Polovzdělaní diktátoři

Demokratickou podstatu současného světa stvořila v roce 1945  snaha zabránit opakování hekatomb dvou světových válek. Po pádu komunismu v roce 1989 se na chvíli mohlo zdát, že ochrana lidských práv, mezinárodní právo a instituce mohou už jenom posilovat.

Zásadní celosvětová proměna společenské komunikace na přelomu tisíciletí spolu s nezvládnutou reakcí Spojených států na teroristické útoky 11. září oslabily víru v globálnost poslání demokracie.

Jednostranné vojenské kroky USA v Iráku a Afghánistánu, stejně jako Ruska v Čečně, Gruzii a na Ukrajině, ukázaly všem, že supervelmoci studené války o spolupráci podle pravidel nestojí. A tak dnes svět ke svému obrazu začali měnit polovzdělaní diktátoři Vladimir Putin a Donald Trump.

Nastal čas studovat „Teorii zvládání hrůzy“. Pološílený Donald Trump se rozhodl, že Evropa patří do ruské sféry vlivu.

Budiž zopakováno, že trumpismus-putinismus není ideologií, ale psychiatrickou diagnózou, kterou už před dvaceti lety americký psycholog Robert J. Lifton nazval syndromem supervelmoci.

Vůle postiženého vládce je nadřazena všem pravidlům, ústavě i zákonům. Všechny problémy může řešit buď „transakčně“, nebo násilím včetně války. Diskuse a kompromisy jsou nepřijatelné.

Právě proto Putin i Trump tak emocionálně nenávidí Evropskou unii, která uráží jejich vnímání nedělitelnosti moci lpěním na dohodnutých pravidlech, institucích a na nikdy nekončící diskusi a vyjednávání o národních a společných zájmech osmadvacítky členských států.

Čerstvě publikovaná takzvaná národní bezpečnostní strategie USA už nemohla být hloupější a vůči Evropě urážlivější.

Donald Trump a jeho vláda se otevřeně postavili na stranu ruské agrese a Kreml okamžitě s nadšením reagoval. A aby úmysly trumpismu-putinismu byly všem jasné, Trumpův syn Donald Junior prohlásil v neděli na fóru v Dauhá, že ukrajinský prezident Zelenskyj úmyslně válku prodlužuje, protože má strach ze ztráty moci.

Spojené státy podle něj už dál nebudou „idiotem se šekovou knížkou“. Takže žádná ruská agrese nebo ohrožení Evropy, aby bylo všem jasno.

Spojené státy teď otevřeně vyhrožují Evropské unii, že pokud bude trvat na mezinárodním právu, nebo, nedejbože, bude chtít po amerických hospodářských gigantech, jako je konglomerát společností Elona Muska, aby dodržovaly unijní předpisy, konkrétně nařízení Evropské unie o digitálních službách (DSA), bude to americká vláda považovat za nepřátelský krok.

Americký viceprezident JD Vance prohlásil opatření EU za „cenzuru“ a „nesmysl“. Elon Musk, který se nikdy neodvážil kritizovat cenzuru v Číně a nutí svoje dodavatele z Tchaj-wanu přestěhovat se do jiných zemí, aby se čínští soudruzi nezlobili, v reakci na opatření EU a evropskou pokutu pro svoji síť X požadoval hned zrušení Evropské unie.

Nastal čas studovat „Teorii zvládání hrůzy“. Pološílený Donald Trump se rozhodl, že Evropa patří do ruské sféry vlivu. Tak doufejme, že Evropané, včetně nás, dokážou, že kulturnost demokracie zvládne nesmysly trumpismu-putinismu překonat s elegancí a jasnou vůlí po svobodě a důstojnosti.