Jak dál u justičních omylů: Pomohlo by odebrat „zaujatým“ soudcům řízení o obnově procesu?
ANALÝZA. Stará bolest českého trestního řízení, kterou je návrh na povolení obnovy procesu, má velkou šanci na vyléčení. Dosud je takové řízení v rukou soudce, který obžalovaného odsoudil – a vždy existují pochyby o motivaci takového člověka přiznat povolením obnovy svou vlastní chybu. Změnit to může nový trestní řád, na jehož přípravě se po několika letech přešlapování znovu rozeběhly práce.
Předpokládám, že do konce roku bude připraven finální text nového trestního řádu k první odborné diskusi, slíbil letos zjara tehdejší ministr spravedlnosti Jan Kněžínek.
Kněžínek už ministrem není, ale práce na novém trestním řádu běží dál. Podstatné je, že tzv. malou komisi pro nový trestní řád, která má na starosti paragrafové znění, převzal od prof. Dagmar Císařové soudce Nejvyššího soudu Jiří Říha.
Abychom vysvětlili, co tato změna znamená, je nutný malý návrat do nedávné minulosti.
Soudci nic psát nebudou!
O nutnosti modernizovat trestní řád, který v základní podobě pochází z roku 1961, mluví každá politická reprezentace. A tento plán se rovněž pravidelně objevuje v programových prohlášeních vlád, tak jak přicházejí a odcházejí.
Vlak ujel už poněkolikáté. V roce 2009 byl přijat nový trestní zákoník, na nějž má nový trestní řád organicky navazovat. Jenže od té doby už znovu uplynulo deset let.
Ostatně o koncepční zastaralosti hovoří i dokument, který se jmenuje Východiska a principy nového trestního řádu, který už v roce 2014 vytvořila komise vedená dnešním předsedou Nejvyššího soudu Pavlem Šámalem.
„Platný zákon o trestním řízení soudním je přes značný počet novelizací ve své koncepci stále poznamenán politicko-právní doktrínou státu ovládaného komunistickou ideologií založenou na třídním pojetí, jejímž hlavním smyslem bylo potlačovat tzv. nepřátelské třídy, a to i prostředky trestního práva uplatňovanými v trestním řízení,“ píše se v dokumentu Šámalovy komise.
Jedním z odrazů této doktríny do jednotlivých ustanovení trestního řádu je i úprava návrhu na povolení obnovy řízení. Rozhoduje o ní stejný senát nebo soudce, který obžalovaného soudil v původním řízení. A je zcela zřejmé, že tento model může být ovlivněn neochotou soudců připustit nové důkazy, které by mohly původní rozhodnutí zvrátit. Právě „novost“ těchto důkazů je plně na posouzení obnovovacího soudu a je také nutnou podmínkou, aby mohla být obnova řízení povolena.
Související články
Když znalecký posudek ničí životy. V případu kněze osvobozeného po osmi letech sehrál klíčovou roli
Pachové stopy jako problém české policie. Psovod si sám staví konzervy, hrozí ovlivnění důkazů
Nástupce Heleny Válkové, která jako ministryně spravedlnosti Šámala o vedení komise požádala, Robert Pelikán nechtěl, aby se soudci podíleli na legislativě. Komisi svěřil prof. Dagmar Císařové a práce na přípravě nového trestního řádu se když ne zpomalily, pak rozhodně vydaly jiným směrem.
Části trestního řádu, které komise připravila pod vedením Dagmar Císařové, ministerstvo loni zveřejnilo na svém webu. A znovu velmi jemně řečeno, nesetkaly se u odborné veřejnosti s vřelým přijetím.
Ministerstvo v této době nepředpokládalo, že by návrh na povolení obnovy řízení prošel jakoukoli změnou.
„Obnova řízení je mimořádný opravný prostředek, jehož účelem je odstranit rozhodnutí, která neodpovídají skutkovému stavu, protože se objevily důkazy, které nebyly v průběhu původního řízení známy, a které pro navrhovatele mohou znamenat příznivější rozhodnutí ve věci. Důvodem je tedy změna skutkového stavu a je logické a plně v souladu se zásadou ekonomie, aby případ (a to ať jeho obnovu, tak i nové řízení) posuzoval soud, který se tím původně zabýval a má již o obsahu spisu znalosti,“ říkal v roce 2016 mluvčí ministerstva Daniel Škvařil.
Varianty jsou znovu na stole
Letos v lednu ovšem došlo k další změně v čele komise. Dagmar Císařovou nahradil soudce Nejvyššího soudu Jiří Říha. Důležitá zpráva pro zmíněné novinky zní, že se komise rozhodla vrátit k původním východiskům, která sepsala ještě pod Šámalovým vedením. Ten se ostatně na práci opět aktivně podílí – poté, co na jednání komise nebyl za vedení prof. Císařové zván. Stejně jako řada dalších odborníků z praxe.
Znovu citujme z uvedeného dokumentu, na jehož půdorysu by měl být nový trestní řád vystavěn.
„U mimořádných opravných prostředků bude především rozšířena možnost podat návrh na obnovu řízení, a to širším vymezením „nových skutečností“ a „nových důkazů“, přičemž rozhodování o obnově řízení (tzv. řízení obnovovací – judicium rescidens) bude přesunuto na odvolací soudy, anebo při zachování příslušnosti soudu prvního stupně bude alespoň zavedeno rozhodování jiným soudcem soudu prvního stupně, aby bylo vyloučeno, že o obnově řízení budou rozhodovat soudci, kteří se podíleli na rozhodnutí, proti kterému směřuje návrh na obnovu řízení.“
Jinými slovy je na stole možnost odebrat řízení o povolení obnovy z rukou původním soudcům. A to buď ve variantě, kdy by rozhodovaly až odvolací soudy, nebo pokud by rozhodování zůstalo na původním soudu, dostal by ho jiný soudce nebo senát. Jednou z méně pravděpodobných možností je pak ponechání rozhodnutí na stejné instanci, ale přesunutí případu do jiného okresu nebo kraje.
Čas a peníze vs. riziko ovlivnění
Má to svá pro i proti.
Proti mluví především zmíněná zásada ekonomie. Soudce, který už ve věci rozhodoval, zná spis, případ, čili nehrozí časová ztráta.
Po změně naopak už léta volají právníci i experti, kteří pracují na obhajobě údajně nespravedlivě odsouzených. Patří mezi ně i soudní znalec, genetik Daniel Vaněk, který spustil českou odnož projektu Nevina (Innocence Project), známého především z USA.
Související články
V USA vyšel z vězení 350. člověk osvobozený díky testování DNA. A co Česko? Nic moc
Soudy spoléhají na pochybné metody, varuje renomovaný americký právník Mark Godsey
Na podobné problémy ostatně léta narážejí v USA, kde je vyhledávání nevinných pomocí nových vědeckých metod posuzování stop zatím nejdál. Za poslední čtvrtstoletí tam opustilo věznice přes 1700 nespravedlivě odsouzených. “S ochotou systému trestního soudnictví a orgánů policie spolupracovat na objevování justičních omylů je to samozřejmě různé. Často natrefíme na opravdu tuhý odpor,” říká Mark Godsey, jedna z vůdčích osobností amerického Innocence projektu.
HlídacíPes.org v minulých dnech oslovil justiční odborníky, soudce, advokáty, státní zástupce i právní teoretiky s anketní otázkou, jaký model by považovali do budoucna za nejvhodnější. Stejně tak byli osloveni všichni poslanci klíčového ústavně právního výboru. Výsledky ankety přineseme v následujících dnech.
Článek je součástí projektu Nevina, který HlídacíPes.org připravuje za podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.
Cílem projektu je popsat případy domněle či skutečně nespravedlivě odsouzených a ukázat hlavní příčiny, které brání průchodu spravedlnosti.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
7 komentářů
Dle mého názoru by soudce neměl mít možnost „nepřipustit předložené důkazní prostředky jako dkaz“. Úplně postačí zásada volného hodnocení důkazů, které mají.
Pokud vyšší soud vrátí případ na nižší úroveň k novému projednání s tím, že došlo k porušení zákona, měl by ho řešit jiný soudce.
Soudci a SZ by měli mít nějaký systém hodnocení. Za každý prokázaný případ nezákonného postupu by měli přijít o body a pokud jich bude více, tak by měli být odvoláni z funkce. Není možné, aby byli nadále úplně beztrestní.
Soudci by se měli automaticky podílet na úhradě odškodného lidem, u kterých se prokáže nezákonné stíhání, vazba nebo trest. To by ostatně mělo platit pro všechny úředníky veřejné správy.
Tak s tím co píšete naprostý souhlas, soudci by měli mít nějaký transparentní a pevný systém hodnocení, který by evidoval kolikrát použili nezákonný postup. (Což se ale přece děje, pokaždé, když odvolací soud jejich rozsudek z tohoto důvodu zruší). Tady se zase dostáváme na ten paradox, že naše elity požadují onu transparentnost, u každého, jenom u sebe ne. 🙂
Pak ještě k vysvětlení, soudce musí a to ze zákona „..„nepřipustit předložené důkazní prostředky jako důkaz“, pokud byly vyšetřovacími orgány získány protizákonně. Stačí třeba chybějící, nebo špatně formulované povolení odposlechu, a pod.). Z hlediska názoru „obyčejného“ člověka je i to špatně, (protože jeho pocit spravedlnosti říká něco jiného, leč máme halt tyhle elity co na práva obyčejnejch lidí (obětí) kašlou.
A za druhé, ten případ, to že “ když vyšší soud vrátí případ na nižší úroveň k novému projednání s tím, že došlo k porušení zákona a řeší to stejný soudce, vyplývá bohužel z naší Listiny základních pŕáv a svobod, kde to je takto uvedeno. „Článek 38 – Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
Je to zase smutné zjištění, že ústavní zákon, který má chránit občanovi jeho práva a svobody, mu naopak nařizuje, aby opakovaný nezákonný postup nějakého soudce musel akceptovat..
S těmi důkazy jsem se asi nepřesně vyjádřil. Měl jsem na mysli situaci, kdy soudce odmítne připustit nové důkazní prostředky, navrhované obhajobou, s odůvodněním, že už má důkazů dost. Naopak důkazní prostředky, získané nezákonným postupem policie, by měl odmítat automaticky. Bohužel, jsou známy i případy kdy je soudce i přes to použil.
Právo na zákonného soudce chápu tak, že mě má soudit místně příslušný soud, nikoliv konkrétní soudce.
Jistě. Nicméně můj osobní názor je, že je špatné když soudy odmítají i důkazy získané nezákonným postupem policie. A že zákon který toto stanoví, je špatný. Ale chci vysvětlit proč.
1) Pokud skutečně policie použije proti obviněnému brutální nezákonný postup – třeba ho nutí k přiznání bitím, vyhrožováním, a pod. – potom by měl soud napřed toto vyšetřit, potrestat viníky z řad policie – a až na základě tohoto takový důkaz vyřadit. Ale to se neděje.. Je to tvrdý paradox takto může naopak policie používat nezákonné postupy dál – a nutit tím obviněné, aby se přiznali a u soudu drželi hubu, a prakticky nic jí nehrozí
2) Zatímco v ostatních případech, kdy je oním nezákonným postupem formální nedostatek (chybějící razítko, špatná formulace v povolení, atd..) tak tímto vlastně soudy postupují vůči principům spravedlnosti. Kterým má být potrestání zjištěného viníka..Ergo – takové „zrušení nezákonného důkazu by nemělo být dogma, kterým si soudce myje ruce, ale naopak těžký morální konflikt, který by měl pokaždé řešit. Kdo má mít větší práva. pachatel a nebo jeho oběť?
No a k tomu závěru. Jenže Listina základních práv a svobod výslovně říká „.. Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.“. Tedy jistě že ten soudce je na začátku nějak vybrán z místního soudu. jenže spor je o tom co později, při vracení případu z odvolání, obnovy procesu a pod..
. On by ani v tom nebyl spor, protože o kus výše se ve stejné listině svobod píše „Článek 36
(1) Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu „.
Ale o tom, že ten soud MUSÍ Být skutečně NEZAVISLY a NESTRANNÝ,jinak se tím hrubě porušují ústavní prava, už se tolik ani na náměstích nekříčí
Nedělám asi iluze o našem soudnictví. Byť sám za sebe jsem měl asi „kliku“, když jsem zvítězil v soudním sporu s jednou velkou pojišťovnou. Sice to trvalo 3 roky, ale zvítězil jsem. Přesto bych asi poukázal na stav justice v u našich sousedů. Týká se presidentských voleb v Rakousku a na Slovensku. V Rakousku, když došlo k určitým pochybnostem, tak se volby opakovaly. Právo jako takové bylo nade vše a ukázalo na vyspělou demokratickou společnost. Na straně druhé byla v sobotu inaugurována nová slovenská presidentka, ač volební proces pro podané stížnosti na ÚS, nebyl ukončen. Předseda ÚS Slovenska těžce pochybil. Jsem velmi zvědavý na výsledek dořešení stížnosti. Ten má dvě možnosti, ta první dá stěžovateli za pravdu a volby budou neplatné. Ta druhá varianta nedá stěžovateli za pravdu, ale ten čeká i na tuto možnost, tak aby okamžitě zpracoval podklady pro stížnost k evropskému soudnímu dvoru. Tam lze očekávat, že k porušení práva nedojde. Výsledkem bude to, že volby budou neplatné, se všemi konsekvencemi, které na Slovensko a jeho justici dopadnou. Je to sice zatím má konstrukce, ale domnívám se, že takto bude vše probíhat.
Mám občas možnost sledovat různé menší kauzy na Slovensku a mohu jen kroutit hlavou, jaká je úroveň slovenské justice. Na konec musím ale připomenout nedávný verdikt českého ÚS ve věci hoteliéra z Ostravy, který považuji za „velmi nešťastný“.
No on problém je v tom, že naše justice má těch „velice neštastných“ verdiktů poměrně mnoho, prakticky všechny které jsou medializovány. A hlavně kupodivu těch které se týkají politiků
Kdybych to tak vzal letem světem, sotva pár dní staré neštastné rozhodnutí Nejvyššího soudu v kauze ČSSD versus Altner, Pak tu máme neštastné rozhodnutí soudce Zelenky, ohledně zrušení povolení odposlechů pana Ratha.. Pak třeba „neštastná rozhodování soudkyně Králové v případu Nagyové, neštastné rozhodnutí Nejvyššího soudu v případě exposlanců Šnajdr, Tluchoř a Fuksa..
No a přidejme toho soudce (radši ho ani tenkrát nejmenovali ), který (to byl rok 2011) podepsal vojenskému komandu přepadení České televize se zbraněmi v rukou za účelem odnesení nepohodlných dokumentů. Ale to jsou jen ty mediálně nejznámější případy..
Problém je v tom, že čeští soudci jsou jediní, co nejsou odpovědní za svou práci a jsou pečlivě vytvořeny zákonné předpoklady k udržení tohoto stavu co nejdéle. Na soudce je trestným činem se křivě, byť i jen podívat. To je ten rozdíl mezi právním a právnickým státem.