PSÍ UŠI. Předseda vlády České republiky zavítal do Ostravy, kde se pokusil nasadit čoklovi jakousi červenou čepici. Reakce čokla známa není, paničce se však toto počínání tuze líbilo. V Lidových novinách o tom po neděli vyjde oslavný text z pera některého z držitelů cen Peroutky či Havlíčka Borovského. Nyní k některým méně podstatným událostem končícího týdne.

• Lidové noviny nezmiňujeme náhodou. Uznávaný plátek si stále drží svůj pověstný kritický odstup od kroků svého majitele, který už na zdraví svých dětí vlastně není majitel, ale jen svěřitel a beneficient. A protože se Andrej Babiš v týdnu vydal na Vysočinu zachránit republiku před škůdcem, vyšel o tom v Lidovkách analyticko-investigativní příspěvek.

Z textu vyjímáme:

„Je studeno, šedivo, deštivo. Lesem se plouží přehlídka hlav zachumlaných v kapuci, pod nimiž se chmuří obličeje. Kůrovec je z toho ale otrávený taky, i pro něj je to hnusné počasí. (…) Mladý revírník zkušeně seškrábne z označeného stromu kus kůry. Na první pohled je to úplně zdravý smrk, ale lesník ví svoje. Na odhaleném místě se vyloupne zhruba třímilimetrový lýkožrout smrkový. „Je tam, schovaný. Vidím nožičky,“ hlásí premiér Andrej Babiš.
(Kateřina Surmanová v Lidových novinách, 16. května 1956)

Když Andrej Babiš kupoval Mafru a na zdraví svých dětí přísahal, že nikdy nebude zasahovat do práce jejích redaktorů, zněly i osamocené hlasy, že ani nebude muset. Efekt slona v místnosti spolu s autorskou samocenzurou a samozřejmě neviditelnou rukou trhu v podobě redaktorských hypoték způsobí, že pan majitel nebude muset sáhnout po telefonu. Tady toho vidíme zářný příklad.

Článek reflektuje dění uplynulého týdne v citátech a výrocích politiků.

Ty samy o sobě nestačí, proto je HlídacíPes.org s jemným odstupem usazuje do patřičného kontextu.

• V Česku se už třetí týden kdovíproč demostruje za nezávislost justice. Všechno má ale svoje meze, nezávislá justice si musí uvědomit, že v podmínkách rozvíjející se normalizační společnosti se jí nějaké nezávislé rozsudky tolerovat nebudou, zejména když jde o Rittiga. Revoluce chce krev, lid je hladový. V čele křiku lůzy nad nepravomocným zproštěním v kauze pražského Dopravního podniku samozřejmě stojí pobočka lidového soudu zvaná Mladá fronta DNES.

Titulek iDNES.cz, 17. května 1953

Vlastně je zvláštní, že to ještě marketing Andreje Babiše nenapadlo. Náhodný generátor předvolebních slibů (přidáme učitelům, snížíme daně na pivo a na všechno, zaženeme kůrovce a migranty atd.) mu sice drží stabilní podporu třetiny voličů, kdyby ale jednoduše slíbil, že zavře Rittiga, padla by padesátka. A hned by se zase vládlo líp.

• Bývalá ministryně obrany Karla Šlechtová má špatné spaní. Podvedli ji a neumí se s tím vyrovnat. Lehce nás tedy znervózňuje fakt, že tato ne zcela stabilní osobnost nosila v kabelce ono pověstné červené tlačítko na sestřelení civilních letadel, ale budiž. Dopřejme paní Karle toto nesnadné probuzení do reality.

Karla Šlechtová pro DVTV.cz, 17. května

Takže ještě jednou: Dobré ráno! Potíž je v tom, že si exministryně stěžuje, že Babiš a Faltýnek lhali JÍ. Lituje se a sebe, nikoli nás. Čeká ji ještě dlouhá cesta, než pochopí, že její osobní utrpení je jen odrazem toho, co prožíváme všichni a na čem se sama velice aktivně podílela. Pak se možná kromě sebelítosti i omluví. V mezičase nechť si prostuduje psychologický model Kübler-Rossové, známý též jako pět fází smutku: odmítání, hněv, smlouvání s osudem, deprese a smíření.

• Roli tradičního zviřátka na konec tentokrát od Tomia Okamury přebírají Piráti. Ti mají sice jak známo dobrou povahu, ale poníka zachránit nedokázali. Jednička jejich kandidátky do EP Marcel Kolaja odmítl vystoupit na předvolební akci v Olomouci, pokud tam bude děti tahat na zádech zotročený kůň. Takže se hlasovalo – a jak myslíte, že to dopadlo?

Hlasování na Pirátském fóru, 15. května

Skoro to dobře dopadlo. Svět mohl být zase o něco lepší místo.

Tak klidnou mysl.

Follow @malecak